Karel Prach: O Šumavě se teď rozhoduje jako za komunismu
Také by mělo být nad slunce jasnější, že lesy v národním parku nejsou lesy hospodářskými, kde na prvním místě je zisk z těžby. Výjimkou mohou být lesy jiných majitelů, než je stát. Těm by měly být placeny případné náhrady nebo lesy vyměněny za rovnocenné mimo hranice národního parku. Ve vybraných porostech mimo nejcennější 1. zóny bych povolil rozumnou těžbu pro potřeby místních obyvatel (dřevo je nejekologičtější obnovitelné palivo).
Proč to takto nefunguje na Šumavě? Dříve hrála asi největší roli omezenost a ekologická nevzdělanost některých lesníků, kteří rozhodovali o parku (období bývalého ředitele Žlábka). Postupně se však propojily úzké ekonomické zájmy se zájmy některých lokálních a regionálních politiků a ti, bohužel, získávali stále na síle. Až směšných poloh dosáhlo angažování politiků nejvyšších. Bohužel, v poslední době politicko-ekonomické zájmy dostaly oficiální podporu. Ještě by se snad dalo skousnout, že ministrem odborného resortu se stane politik, který o životním prostředí nic neví. Ale instalace vysloužilého politika, který dlouhodobě vystupoval proti zájmům ochrany přírody, ředitelem národního parku, je opovrhováním logiky věci a obecné slušnosti. Je to, bohužel, jako za komunistů, kdy třeba krejčí rozhodoval o státním rozpočtu. Instalaci Jana Stráského do funkce ředitele parku jsem ironicky nadhodil ve svém článku v Ekolistu někdy v prosinci, bohužel to pak skutečně nastalo.
Měl jsem možnost sledovat postoje Jana Stráského jakožto člen vědecké sekce Rady parku a v uplynulých třech letech i jejího výkonného výboru, který se scházel měsíčně. Jeho odborné znalosti o ochraně přírody (a o tu by v národním parku snad mělo běžet přednostně) jsou nulové. Navíc úplně ztratil i morální kredit, když jako předseda Rady (zvolený převahou hlasů zástupců regionální sekce Rady), odmítl sepsat zápis z Rady, když se mu závěry „nehodily do krámu“. Tím naprosto bezostyšně porušil jednací řád tělesa, kterému sám předsedal. Svůj přístup k ochraně přírody v národním parku demonstroval i na včerejším (7. března 2011) jednání Rady, kde oznámil zrušení sekcí Rady a výrazné snížení počtu vědců v ní. Tím by byl při hlasování Rady, např. o klíčových dokumentech, jakými jsou Plán péče nebo návrh zonace, odborný názor přehlasován neodborníky. Navíc současný ředitel pověřil výběrem zástupců vědecké obce člověka (Stanislava Vacka), který propaguje jednostranný lesnický přístup, čili kácení. Tento člověk se zapsal do povědomí odborné veřejnosti už v lednu roku 1989, kdy v době tzv. Palachova týdne plamenně hovořil do rozhlasu, jak ty „živly“ na Václavském náměstí mu nenechají klid k práci. Co můžeme od takových lidí čekat? Teď tedy budou rozhodovat o odborných záležitostech v národním parku?
Po zvážení situace se včera většina přítomných členů vědecké sekce rozhodla rezignovat a nevstoupit ani do obměněné Rady, pakliže by do ní byli (což by zřejmě stejně nebyli) navrženi. Pokusíme se bránit Šumavu před destruktivními přístupy jinak, než jen dělat „stafáž“, nebo, jak říkal soudruh Lenin (bývalý člen KSČ Stráský si jistě vzpomene) užitečného blba.
reklama
Dále čtěte |
Vědci se přou se Stráským kvůli kůrovci na Šumavě
Jan Stráský: Kůrovec se na Šumavě musí řešit kácením
Další články autora |
Karel Prach: Vyjádření České botanické společnosti k probíhající diskusi, zda vysazovat douglasku, či ne
Karel Prach: O Šumavě - o kůrovci a lidechOnline diskuse
odpovědi na Vaše podněty - 10. 3. 2011 - AMAPan profesor Prach patří do generace, pro kterou bylo dobré znát základní díla, o která se opírala tehdejší strana a vláda.Stejně tak je dobré znát stěžejní díla všech svých oponentů. I v současných diskusích je vhodné sledovat jejich argumentační nit, pokud ovšem záhy neodhalíte, že jde jen o plané výkřiky. V nich jsou často v skutečnosti lehce pokrouceny, jen aby podpořily právě tu či onu myšlenku. Poskládat pojem kůrovcový les a nejcennější části NPŠ - to je také taková jednoznačná interpretace, ale vine se v souladu s převládajícími názory Markové, Fafnira a několika dalších. Kůrovcový les v prostoru horské smrčiny - to je stále to nejcennější (odhlédneme-li od rašelinišť a dalších mokřadů), co na ŠU máme. protože v tom prostoru les zmlazuje svým přirozeným způsobem - zde je normální fáze rozvrácené horské smrčiny, která již znovu zarůstá, která bude snad i věkově rozrůzněna a bude se kontinuálně obnovovat, částečně i za účasti kůrovce. Ještě by to chtělo původní šumavský smrk, který je nejen odolnější zatížení sněhem, ale také do určité míry i kůrovci - pěkně svěšené větve ... v této souvislosti bych se ptal na Správě NP, kde se tento smrk množí, zda je na SU vytipován ... Ten původní smrk byl z oblasti SU vymizen tím, že i osvícení Schw. používali pro obnovu lesa semena alpského smrku, případně smrku z jiných pohoří. Takže díky tradičnímu lesnímu hospodaření na SU šumavský smrk je velmi velice vzácný. Kůrovcový les v prostoru druhotné smrčiny na místě smíšených horských porostů (poměr dle nadm. výšky" buk, javor, smrk, jedle - ta bohužel je už vytěžena a navíc neumí moc dobře zmlazovat v souč. podmínkách), takový k.l.je podle mého názoru les, kde asi původní dřeviny samy moc nezmlazují, protože se tam nevyskytují semenící dospělé stromy. Zde asi bude dobře něco zasadit. Prototypem jsou porosty na Plechém, na Smrčině. Cesta k "divočině" musí být podpořena dosadbou původních dřevin - tedy energeticky (finančně) docela náročné. Takže diferencovaná odpověď. Byl bych vděčný, kdyby paní Marková a podobní argumentovali argumenty a ne výkřiky. Zastánci klanu "vědců" hovoří daleko slušnějším tónem, mluví k věci, ale zastánci "kácení", lesníctva a populistických ideí vykřikuji v heslech a urážejí ty, kteří s nimi nesouhlasí. S úctou Amadeus Marek |
