Jan Stráský: Kůrovec se na Šumavě musí řešit kácením

Jan Stráský byl jmenován dočasným ředitelem Národního parku Šumava. V křesle ředitele by měl zůstat zhruba rok, či rok a půl. Hlavním úkolem jeho angažmá má být příprava nového zákona o národním parku. V krátkém rozhovoru pořízeném bezprostředně po jmenování mluví o tématech, jako je přístup vodáků do parku, kůrovcová kalamita nebo další otevření cesty na Modrý sloup.

Ekolist: Nastanou nějaké změny v přístupu ke kůrovci? Dá se říct, že vy jste spíše zástupce kácení...

Jan Stráský: O kácení nejde a nikdy nešlo, jde o ochranu před kůrovcem. A že ta ochrana podle lesního zákona spočívá v tom, že musíte napadený strom pokácet, je pravda. Ale když ho nepokácíte a hádáte se o to dva měsíce, musíte nakonec pokácet stromů tři sta. Takže nejde o kácení, ale o to, jak zastavit kůrovcovu kalamitu.

Proto vznikla expertní skupina dvou hejtmanů Jihočeského a Plzeňského kraje, která zkoumá stav po jednotlivých parcelách. I teď v zimě se monitoruje stav, i když kůrovec spí, pokud tedy není nad nulou. Úkol od pana ministra je, abychom udělali krizový management. To v případě kůrovce znamená rychle sepsat, kde se musí zasáhnout, kde se musí vytvořit nárazníková pásma, aby se kůrovec dál nešířil. A protože to možná bude ve většině případů proti zákonu, musíme požádat o výjimky. První výstup bude tedy dodání velkého seznamu žádostí o výjimky, ve kterých parcelách můžeme zasáhnout, abychom se pokusili kůrovce zastavit.

Ekolist: To jsou bezprostřední kroky, jaké budou další?

Pak už se dál nepřeme, pokud se podaří kůrovce zastavit, nastává druhá fáze - co udělat s tím lesem, který je buď vykácený nebo sežraný. To je trochu složitá otázka, musíme hledat v druhých zónách rozsah dosazování. A zároveň si hrajeme s plánem péče a zákonem, a tím, jak říkal pan ministr, vlastně během roku měníme rozsah prvních zón. Pokud tak mluvím o prvních a druhých zónách, tak vlastně nemluvím o stále stejném území, protože to se může rozhodnutím o prvních zónách změnit. A pro vaši informaci říkám, že návrh, který vypadá, že je blízko dohody, rozsah prvních zón oproti dnešnímu stavu zdvojnásobuje.

Neexistuje sice ještě shoda o druhých a třetích zónách, ale vypadá to, že se obce, kraje i experti shodují na prvních zónách, což může být výchozí bod. A jak se na něm shodneme, tak musíme mít vybudované cesty, protože v prvních zónách se smějí návštěvníci pohybovat jen po značených cestách. A podle zákona o druhých zónách musíme mít zlikvidovaného kůrovce, než je převedeme na zóny první.

Ekolist: Jedním z úkolů je příprava návštěvnického řádu. Jaký bude?

Návštěvní řád je napsán a obsahuje jen několik málo problémů, které jsme si vytipovali na výkonném výboru rady národního parku.

Hlavní problém je splouvání. Návrh, který dává správa národního parku, se opírá o poslední zhodnocení zátěže přírody při splouvání určitého počtu lodí. A to je nastavené na tři roky dopředu a trvá na tom, aby v návštěvním řádu byly také tři roky. A my chceme návštěvní řád jen na jeden rok. První rok se snižuje počet lodí o čtyřicet procent, to je pro nás přijatelné. Ale další rok o dalších třicet procent z toho zbytku, a na tom se neshodneme.

Ostatní problémy jsou jednoduché. Správa parku se musí čelem postavit k problému Modrého sloupu, to je cesta z Březníku na Modrý sloup a na Luzný, která byla teď dva roky otevřená a na konci října byla zavřena, což bylo v dohodě. Přes zimu se prozkoumá, co to za dva roky udělalo, a pak se cesta otevře. Zatím se na správě k tomu otevření nikdo nehlásí. Budu se muset zeptat, jak se k tomu chtějí hlásit, protože toto je vážná překážka k přijetí návštěvnického řádu. Další věci jsou maličkosti, které nejsou z novinářského hlediska zajímavé, jedna cyklostezka tamhle, jedna pěší značka tamhle.

Ekolist: Jak by tedy měla vypadat Šumava pod vaším vedením? Jak by se měla rozvíjet?

Nejde o to jaký je můj názor, ale jaká představa je dosažitelná, kde může skončit kompromis. Myslím, že vůbec nejde o další velká rekreační a lyžařská zařízení. Možná, že sledujete desetiletý boj Jihočeského kraje o jedno lyžařské středisko. To nejdříve dali na Smrčinu, to se řeklo, že ne, pak na Chlum, to se také řeklo, že ne. Teď jsme u rozhodnutí, které je v rezervě územního plánu už schválené ministerstvem životního prostředí, že by to byla jedna přibližovací lanovka. Ta by měla vést na hřeben Hraničníku, což je pokračování Smrčiny, a tím by byla napojená na šestnáct sjezdovek na německé straně. Myslím, že ani v nejtajnějších snech není teď připravený jiný takový areál. Může někde v maličkostech, kde jsou ty malé sjezdovečky, jako jsou České žleby nebo Kubova huť, dojít ke sporu, zda to je možné rozšířit o jednu sjezdovku nebo o jeden pruh.

Problém jsou ovšem obce. Opravdu si ale myslím, že pokud chci po lidech, kteří jsou nevychování, aby dodržovali pravidla čistoty a vynášeli odpadky, tak je k tomu musím vychovávat. Kdyby nám před dvaceti lety někdo řekl, že budeme třídit zvlášť papír, plasty a sklo, tak bych řekl, že se zbláznil. Neboli ono to je vychovatelné, ale musím na lidi působit. Takže člověk musí mít pocit, že k tomu životě v chráněné přírodě patří lepší kultura bydlení. Zatímco ve většině obcí nemáme ani kanalizaci, lidé vypouštějí odpadní vody do zahrádky. A to by mělo jít ruku v ruce s ochranou smrků, ta výchova lidí a zlepšení krajiny. A tím by se i obraz Šumavy doplnil krásnými obcemi, zelenými lesy, občas nějakou divočinou, kde to sežral kůrovec a budeme sledovat, co nastane. To je cesta pestré Šumavy.

---

reklama

---