Karel Prach: O Šumavě se teď rozhoduje jako za komunismu
Také by mělo být nad slunce jasnější, že lesy v národním parku nejsou lesy hospodářskými, kde na prvním místě je zisk z těžby. Výjimkou mohou být lesy jiných majitelů, než je stát. Těm by měly být placeny případné náhrady nebo lesy vyměněny za rovnocenné mimo hranice národního parku. Ve vybraných porostech mimo nejcennější 1. zóny bych povolil rozumnou těžbu pro potřeby místních obyvatel (dřevo je nejekologičtější obnovitelné palivo).
Proč to takto nefunguje na Šumavě? Dříve hrála asi největší roli omezenost a ekologická nevzdělanost některých lesníků, kteří rozhodovali o parku (období bývalého ředitele Žlábka). Postupně se však propojily úzké ekonomické zájmy se zájmy některých lokálních a regionálních politiků a ti, bohužel, získávali stále na síle. Až směšných poloh dosáhlo angažování politiků nejvyšších. Bohužel, v poslední době politicko-ekonomické zájmy dostaly oficiální podporu. Ještě by se snad dalo skousnout, že ministrem odborného resortu se stane politik, který o životním prostředí nic neví. Ale instalace vysloužilého politika, který dlouhodobě vystupoval proti zájmům ochrany přírody, ředitelem národního parku, je opovrhováním logiky věci a obecné slušnosti. Je to, bohužel, jako za komunistů, kdy třeba krejčí rozhodoval o státním rozpočtu. Instalaci Jana Stráského do funkce ředitele parku jsem ironicky nadhodil ve svém článku v Ekolistu někdy v prosinci, bohužel to pak skutečně nastalo.
Měl jsem možnost sledovat postoje Jana Stráského jakožto člen vědecké sekce Rady parku a v uplynulých třech letech i jejího výkonného výboru, který se scházel měsíčně. Jeho odborné znalosti o ochraně přírody (a o tu by v národním parku snad mělo běžet přednostně) jsou nulové. Navíc úplně ztratil i morální kredit, když jako předseda Rady (zvolený převahou hlasů zástupců regionální sekce Rady), odmítl sepsat zápis z Rady, když se mu závěry „nehodily do krámu“. Tím naprosto bezostyšně porušil jednací řád tělesa, kterému sám předsedal. Svůj přístup k ochraně přírody v národním parku demonstroval i na včerejším (7. března 2011) jednání Rady, kde oznámil zrušení sekcí Rady a výrazné snížení počtu vědců v ní. Tím by byl při hlasování Rady, např. o klíčových dokumentech, jakými jsou Plán péče nebo návrh zonace, odborný názor přehlasován neodborníky. Navíc současný ředitel pověřil výběrem zástupců vědecké obce člověka (Stanislava Vacka), který propaguje jednostranný lesnický přístup, čili kácení. Tento člověk se zapsal do povědomí odborné veřejnosti už v lednu roku 1989, kdy v době tzv. Palachova týdne plamenně hovořil do rozhlasu, jak ty „živly“ na Václavském náměstí mu nenechají klid k práci. Co můžeme od takových lidí čekat? Teď tedy budou rozhodovat o odborných záležitostech v národním parku?
Po zvážení situace se včera většina přítomných členů vědecké sekce rozhodla rezignovat a nevstoupit ani do obměněné Rady, pakliže by do ní byli (což by zřejmě stejně nebyli) navrženi. Pokusíme se bránit Šumavu před destruktivními přístupy jinak, než jen dělat „stafáž“, nebo, jak říkal soudruh Lenin (bývalý člen KSČ Stráský si jistě vzpomene) užitečného blba.
reklama
Dále čtěte |
Vědci se přou se Stráským kvůli kůrovci na Šumavě
Jan Stráský: Kůrovec se na Šumavě musí řešit kácením
Další články autora |
Karel Prach: Vyjádření České botanické společnosti k probíhající diskusi, zda vysazovat douglasku, či ne
Karel Prach: O Šumavě - o kůrovci a lidechOnline diskuse
Stručně - 9. 3. 2011 - V.J."Souhlasil byste s názorem, že Šumava se stala v posledních několika letech z biologicky cenného území smetištěm, které jen bylo pojmenováno divočinou? A navíc, že jde o umělé smetiště a umělou divočinu?"Nesouhlasil. Stačí se podívat jak dopadly místa, kde zničil kůrovec lesy na Šumavě v 90.letech (taky po orkánu) - dnes to není smetiště ani pustina, ale hustý porost mladých smrků. Proč bych si měl myslet, že stejná situace jenom o 7 let později dopadne nějak jinak? Stačí se podívat na severočeské hnědouhelné výsypky, tedy ty, které byly opuštěny před delší dobou. Biologicky to vypadalo jako naprosto šílená pustina kde skoro nic není. Uběhlo 10-15 let a vyvinul se tam nádherný stepní porost + nálety stromů, dnes jsou ta místa k nepoznání a navíc se tam často dají najít druhy, které jsou vázané na stepní lokality a v ČR jsou jinak na hranici vymření. A proč to píšu? Tohle byla krajina kterou zlikvidoval člověk a stejně si s tím příroda dokázala neuvěřitelně rychle poradit, když dostala šanci. Proč bych si měl myslet, že kůrovec zlikviduje lesy na Šumavě jednou provždycky, když kůrovec na Šumavě působil mnohem delší dobu než člověk a stejně tam ty lesy jsou? My jsme prostě jenom kůrovci dali šanci aby se měl kde přemnožit a způsobili jsme, že nám po každé kalamitě graduje množství kůrovce a musí se proti němu zasahovat. Chápu, že tohle "nulové" stadium se ne každému líbí, ale pokud nevidíme jenom ty holiny, ale uvažujeme pár let dopředu tak uvidíme fascinující návrat přírody a můžeme najít i mnoha druhů, které v hospodářských lesích nemají šanci. |
