Kateřina Jančaříková: Pes a srna na sjezdovce. Proč nás projevy loveckého pudu u psů překvapí a rozhořčí?

Pes na volno? Dalo se to očekávat.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Walter Urabl

Vzhledem k daným okolnostem, tzn. skutečnosti, že pes se pohyboval na volno a že narazil na srnu oslabenou zimním nedostatkem potravy (možná i nějakou nemocí) a ještě nejspíš v hlubokém sněhu, se podobný konec dal očekávat.

Proto první otázka, která mne napadla, byla: Proč dnešní lidé často nepočítají s projevy loveckého pudu u psů? A proč je projevy loveckého pudu překvapí a rozhořčí?

Určitě si někteří společně se mnou vzpomenete na německého ovčáka Holana z knihy Smrt krásných srnců Oty Pavla, který také lovil srnce (dokonce i bez sněhu). Nebo i na další psí hrdiny, kteří se část svého života museli živit lovem a oni to dělali (kolie Lassie, vlčák Kazan, Bella) a kterým jsme při při čtení knížky či sledování filmu fandili.

Psi jsou masožravá zvířata s loveckým pudem, který je u některých plemen částečně až úplně potlačený, ale se kterým lidé musí počítat. Některá psí plemena lovecký pud tedy pud potlačený nemají. Jsou to především psi lovečtí a také psi z 5. skupiny FCI špicové a primitivní plemena, kteří si po staletí i tisíciletí uchovávají původní vlastnosti.

Ano, naše společnost si podobné chování psů nepřeje. Proto policie udělila majitelce pokutu. Ona ji zaplatila, tak uznala vlastní chybu i zodpovědnost za psa. Tím by vše mohlo a možná i mělo skončit.

Z nějakého důvodu ale neskončilo a z epizody se stává příběh, který si žije vlastním životem.

Cesty od epizod k příběhům nebo dokonce k Příběhům s velkými „P“ popisuje psycholog Jerome Bruner (1915-2016) v knize Making Stories: Law, Literature, Life z roku 2003. Tolik lidí umírá, dokonce i mladých, dokonce i na Aljašce, ale příběh amerického dvaadvacetiletého studenta Christophera (Chrise), který sám sebe nazýval Alexem a podepisoval se jako „Super Tramp“, se dotknul srdcí a obletěl svět. Někdo hlavního hrdinu Krakauerova románu útěk do divočiny obdivuje, někdo jiný kritizuje, ale téměř všichni ho znají. Z Christopherova krátkého života se stal příběh s velkým „P“.

Podobně jako z jiných příběhů, tak i z lovecké epizody u sjezdovky se více než o skutečnosti dovídáme především o sobě a o lidech okolo nás.

Litujeme majitelku psa? Zlobíme se na ni? Říkáme: „To by se mně stát nemohlo!“?

Litujeme srnu? Nebo si řekneme, že jsou nejspíš srny v Rakousku přemnožené stejně jako u nás?

Pomyslíme si: „Proč byla srnka u sjezdovky? Ještě, že nevběhla do cesty lyžaři“?

Přemýšlíme o lidech, kteří video natočili či sdíleli na sítích?

Sama chovám původní plemeno psů – psy kanaánské – které má zachovalou plejádu původního chování. Tolik mne toho naučili. Uvědomuji si, jak je jejich původní chování v naší civilizaci často na obtíž. A naopak, jak se takovým psům obtížně žije s lidmi, kteří jejich plemeno nepochopili a snaží se z něj všemi možnými způsoby „vysocializovat“ psa à la labrador či pudlík. Pradědeček mého psa Nokeda, kterého jsem si přivezla z Jeruzaléma, byl oslavován, protože při hlídání stáda zabil vlka. Tak to by u nás také neprošlo.

To, co se od dobrého psa očekává dnes v Evropě, se velmi liší od toho, co se od dobrého psa očekávalo u nás v jiných dobách nebo co se očekává na jiném místě, např. v oblasti Kanaánu. V současném Izraeli se i od psa rodinného, na vodítku v parku, stále očekává, že bude k cizím lidem nedůvěřivý. Nikdo nepočítá s tím, že by si lidé chtěli cizího psa na ulici pohladit, jako se často stává u nás.

Mnozí lidé při výběru plemene uvažují à la poručíme větru dešti, mají pocit, že jim se z každého psa podaří vychovat perfektního společníka, se kterým se budou moci účastni jakýchkoli aktivit, který nikdy nikoho nekousne, nikdy se nepopere s jiným psem a za kterého nebudou nikdy muset zaplatit pokutu. Jenže i v moderní době zůstává pes psem, zvlášť plemena z 5. skupiny.

Celkem jsem se svými psy (border koliemi a groenedaelkou) složila přes 40 zkoušek, včetně vrcholových, zúčastnila se Mistrovství světa a mistrovství ČR, účastním se pátracích akcí. S kanaánskými psy jsem pyšná na to, že jsem je naučila na povel přestat štěkat na návštěvy a že mi na procházce neutíkají.