Klára Školníková: Jak snížit emise v dopravě? Šest příkladů z Evropy a co si z nich můžeme vzít

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Viviana Ceballos / Pexels

# 1 Vídeň: Sázka na přívětivou dopravu pro všechny

Dekarbonizace dopravy vyžaduje komplexní přístup a řešení na všech úrovních: od městské přes meziměstskou až po mezinárodní. Na úrovni měst je důležitá podpora městské hromadné dopravy, budování infrastruktury pro cyklisty i pro pěší, aby obyvatelé měli dostatek dostupných alternativ k osobním automobilům, které jsou v současnosti zdrojem více než 60 % emisí skleníkových plynů v rámci silniční dopravy v EU. Právě k tomu už desítky let směřuje hlavní město sousedního Rakouska.

Vídeň usiluje o to, aby byla chůze, jízda na kole i veřejná doprava pro místní co nejpřívětivější. Aktivně rozšiřuje síť MHD, veřejná prostranství se upravují ve prospěch chodců a investuje se do cykloinfrastruktury. Město zároveň zavedlo vyšší poplatky za dlouhodobé parkování na ulici, což dále motivuje obyvatele k využívání jiných prostředků ke svým přesunům po městě, než jsou auta. Díky dlouhodobému, systematickému úsilí dnes tvoří chůze, jízda na kole a veřejná doprava přibližně tři čtvrtiny všech každodenních cest obyvatel města. Na vídeňském příkladu můžeme sledovat přínosy konzistentní politické práce, díky které je místo příjemným a přívětivým místem pro obyvatele i návštěvníky.

# 2 Londýn: Nízkoemisní zóny

Omezování emisí v dopravě zároveň snižuje hladinu škodlivých znečišťujících látek, jako jsou jemné částice (PM2,5) a oxid dusičitý (NO2), které jsou spojovány s respiračními onemocněními a předčasnými úmrtími, zejména v městských oblastech. Investice do nízkouhlíkové dopravy se vyplácejí prostřednictvím nižších nákladů na zdravotní péči. Zlepšení kvality ovzduší a bezpečnosti silničního provozu je obzvláště prospěšné pro zranitelné skupiny, jako jsou děti, starší dospělí a lidé se zdravotními problémy.

Londýn před pěti lety zavedl rozšířenou zónu s velmi nízkými emisemi (ULEZ). Po prvním roce fungování došlo v této zóně ke snížení škodlivých hodnot NO2 o 44 %. Odhaduje se, že toto zlepšení kvality ovzduší přispěje k pětiprocentnímu snížení počtu nových případů astmatu u dětí v okrajových částech Londýna. Politiky zaměřené na zdravější ovzduší ve městech je důležitá součást prevence, na kterou bychom při diskuzích o zdravotním stavu obyvatelstva neměli zapomínat.

# 3 Stockholm: Zpoplatnění aut v centru města

Dalším způsobem, jak regulovat počet aut ve městě, je zavedení poplatku za vjezd automobilů do centra. Ve Stockholmu takový poplatek funguje už od roku 2007. V prvním roce se provoz ve zpoplatněné oblasti snížil o 22 %. Další studie dále ukázala, že toto opatření vedlo ke snížení emisí CO2 z dopravy ve vnitřní části města o 14 %, v celé metropolitní oblasti potom o 2-3 %. Méně aut v centru zároveň znamená více prostoru pro pěší a komunitní život, vyšší bezpečnost a koneckonců i příjemnější dojíždění pro motoristy.

# 4 Gdyně: Elektrické trolejbusy

Modernizace dopravní infrastruktury není levná záležitost a první otázka, kterou si logicky politici a političky pokládají, je, odkud to zaplatit. Města ale mohou využít finanční zdroje EU určené právě pro tyto účely. Přes 80 milionů EUR z fondů EU získala během deseti let polská Gdyně na modernizaci a rozšíření svého systému elektrických trolejbusů. Investice nejenže snížila znečištění ovzduší a hluk, ale zároveň město ušetřilo na provozních nákladech, protože elektřina je levnější a cenově stabilnější než nafta. Díky tomu se každoročně zabránilo vypuštění více než 2000 tun CO2 a více než 20 tun NOX.

# 5 Estonsko: Okresní autobusy zdarma

Řešení městské dopravy je jen jednou částí problému. Jeho další úrovní je potřeba snižovat emise a zvyšovat dostupnost mobility při přesunech mezi městy či obcemi. Podstatné je přitom přicházet s alternativami pro lidi žijící v odlehlých oblastech.

Inspiraci nabízí Estonsko, které v roce 2018 zavedlo veřejnou dopravu na okresních autobusových linkách pro všechny obyvatele zdarma. Během prvního roku počet cestujících na těchto převážně venkovských trasách výrazně vzrostl. Díky tomu se zlepšila dopravní dostupnost, zejména pro lidi bez auta: seniory, mladé a ty, kteří dojíždějí za prací, vzděláním nebo službami.

Dlouhodobě nicméně lidé opět začali opět přesedat do aut a praxe tak ukázala, že dostupnost sama o sobě k nárůstu uživatelů veřejné dopravy nevede: je potřeba soustředit se i na další klíčové faktory, včetně dobře nastavených služeb a spojení a efektivitě při srovnání s individuální automobilovou dopravou při dojíždění.

# 6 Flins: Tisíce pracovních míst v oblasti čisté dopravy

S dekarbonizací dopravy se pojí i další starosti, například zánik některých pracovních míst. Pokud ho ale provedeme strategicky, může být přechod k čistší dopravě zároveň příležitostí k vytvoření nových, vysoce kvalitních pracovních míst připravených na budoucnost. Klíčem je zajistit, aby z tohoto přechodu měly prospěch regiony se silným automobilovým průmyslem a jejich pracovníci a pracovnice. Zásadní roli v tom hrají tvůrci politik, ale také automobilky samotné. V proměňujícím se světě dopravy se k novým výzvám čelem postavila například společnost Renault.

V malé francouzské obci Flins-sur-Seine, známé automobilovým průmyslem, mění Renault svou tradiční továrnu na „re-továrnu“ zaměřenou na oběhové hospodářství. Místo uzavření závodu a ukončení výroby benzinových aut se zaměstnanci a zaměstnankyně přeškolují na nové role v oblasti modernizace vozidel, opravy baterií elektromobilů a recyklace materiálů. Cílem je do roku 2030 zachovat a vytvořit přes 3000 pracovních míst tím, že se dovednosti přesunou z výroby klasických aut do odvětví čisté dopravy.

Závěrem

Dekarbonizace dopravy má mnoho podob, z nichž některé už dnes dobře fungují – od podpory veřejné, pěší a cyklistické dopravy přes nízkoemisní zóny, zpoplatnění vjezdu aut do center měst, modernizaci vozového parku až po bezplatnou veřejnou dopravu a rozvoj pracovních míst v oblasti čisté mobility. Tyto kroky nejen snižují emise a zlepšují kvalitu ovzduší, ale zároveň posilují dostupnost dopravy pro všechny, snižují hluk a zátěž měst a přinášejí nové ekonomické příležitosti. Klíčem k úspěchu je politická vůle, dlouhodobá strategie a důraz na spravedlivou transformaci – takovou, která nikoho nenechá stranou.