Ivan Sommer: Letitá agónie zimního stadionu v Brně končí
 |
|
|
Bývalý brněnský zimní stadion za parkem Lužánky.
|
|
| Foto: Ivan Sommer |
V padesátých letech kolonie zmizela, na Planýrce se vybudoval fotbalový stadion pro desetitisíce diváků, kam směřovaly i dojezdy kdysi populárního cyklistického Závodu míru a konaly se tam také spartakiády. Nedaleko ožil zimní stadion, kde svoji mistrovskou slávu po desítku let obhajovalo hokejové mužstvo Rudá hvězda, lidově řečená „Kometa“. Bruslení na kluzištích bylo součástí tělesné výchovy na okolních základních školách, večer pak dostala možnost si zajezdit veřejnost za doprovodu dobových hitů. V létě se stadion měnil na letní kino. Jak plynula léta nedaleko vyrostl plavecký stadion, tenisové kurty, arboretum a další objekty. Vytvořilo se svérázné kulturní centrum, esteticky upravené na nesrovnatelně vyšší úrovni než bývalá Planýrka s kolonií, do jejíhož okolí nebývalo radno občanu odjinud se přiblížit.
 |
||
|
Bývalý brněnský zimní stadion za parkem Lužánky.
|
||
| Foto: Ivan Sommer |
V souvislosti se stadionem mi utkvěla v paměti vzpomínka na společenské způsoby z doby minulého režimu. To jednou zavítala do Brna americká lední revue Holiday on Ice. Vstupenky byly drahé a rozebral si je kdo ví kdo. Odbory v našem podniku je však získaly a rozdaly zdarma zaměstnancům. Představení se setkalo s velkým ohlasem, jenže místa našich lidí byla jen řídce obsazena, velká část obdarovaných nepřišla. Pak jsem vyslechl „moudro“ jednoho z nich, že je-li něco zdarma, tak po tom nic není. Odbory byly rozezleny, také zaměstnanci, na něž vstupenky nezbyly. Vzpomenu si na to vždy při diskusích o přírodě, kde si také ledacos lidé berou a pošetile se domnívají, že zdánlivě zdarma neznamená žádnou hodnotu. Pak se ledaskdo diví, že ta příroda předloží účet někdy vzápětí, někdy příštím generacím.
Po listopadu 1989 byl stadion posléze prodán soukromé firmě, smělé plány se však nenaplnily, objekt po desítku let chátral. Stěny zakryté části (obr.1) pomalovali sprejeři, skla vytloukli vandalové, vnitřek zčásti vyhořel. Otevřené kluziště obklíčila náletová zeleň (obr.2), přebírající obvykle vládu tam, kde se lidé z prostoru stahují. Velká část dopravy do města ze směru od Svitav byla vedena po ulici kolem devastovaného stadionu, jehož nevábný vzhled se stal možná prvním dojmem návštěvníka Brna. Prodán za několik milionů, odkoupen zpět snad za pětinásobek, „lacino koupit, draho prodat“ se praví v posledním dílu seriálu „Básníků“, což by bylo ovšem na jinou diskusi, přece jen stadion se stal předmětem zájmu a za několik dnů se začne s jeho asanací, na uvolněné ploše má vyrůst provizorní kluziště a později zcela nový, moderní stadion. Dalo by se s trochou povzdechnutí zvolat „Konečně !“
Velice často se opomíjí, že i město představuje svým způsobem přírodu, třebaže se podstatně lišící od lesů, vod a strání, že každá jeho část je přímo či nepřímo spojena s životním prostředím, ve kterém tráví obyvatelé někdy mnohem více času než jinde, a proto by se mělo vyznačovat stejně přitažlivým vzhledem jako ta příroda ostatní. Ideálem by byla města vystavěná a upravená tak, aby jejich obyvatelé necítili potřebu z nich na víkend vyjíždět.
reklama
