Ing. Jan Zeman, Csc.: Levná ropa končí
Materiál konstatuje, že lidstvo již stačilo vyčerpat asi polovinu světových zásob ropy. Poptávka po ropě se přitom neustále zvyšuje (nejvíce se na jejím růstu podílí mohutná konjuktura v Číně, jejíž potřeby dovozu ropy dnes již převyšují celou těžební kapacitu Saúdské Arábie), zatímco možnosti těžit ropu ve světě se začínají snižovat. Pomyslný práh maximální nabídky ropy na světovém trhu lidstvo překročilo nebo překročí někdy mezi lety 2000 - 2010. Projeví se to za 3-4 roky po té mohutným růstem ceny ropy a na něj se vážícím mohutným růstem cen zemního plynu. Důsledkem bude krach lidské civilizace, která na dostatku levné ropy bytostně závisí.
Ceny ropy budou prudce stoupat
Totiž, ceny ropy mají charakter Hubleova poháru. V počátcích těžby jsou vysoké, v době rozvinuté těžby jsou nízké a po vytěžení snadno těžitelných ložisek začínají prudce růst. Navíc se mnohá zbývající ložiska ropy nachází daleko od civilizace, v územích bez základní technické infrastruktury, v extréních přírodních podmínkách atp. Nejpodstatnější je skutečnost, že vysoká poptávka po ropě táhne její ceny nezadržitelně vzhůru. Na tom založená tržní selekce znamená, že ekonomicky slabší a později i ekonomicky středně silní si ropu nebudou moci koupit. Jak státy, tak jejich spotřebitelé. Ropný krach povede k rozvratu hospodářství i sociální sféry a v konečném důsledku i k redukci počtu obyvatel z více než současných 6 miliardy na asi půl miliardy lidí.
Bez ropy se mohou ocitnout i vojensky slabší. Přepadení a okupace Iráku vojsky USA měla především zajistit USA dostatek levné ropy. Nezajistila. Hlavní příčinu nelze hledat v činnosti iráckého odboje, byť ani tu nelze přehlížet. Hlavní příčinou je, že snadno (levně) těžitelná ložiska ropy jsou z velké části vytěžená.
Co znamená drahá (či žádná) ropa?
Hodně. V prvé řadě znamená krach silniční, letecké a zčásti i vodní dopravy, které jsou na levných ropných palivech bytostně závislé, včetně s ním spjatého byznysu. Distribuce zboží je dnes závislá v rozhodující míře na silniční dopravě. Podobně je na levné ropě silně závislé stavebnictví. Život bez plastických hmot si dnes neumíme představit. Na levné ropě je dnes silně závislé i zemědělství a potravinářský průmysl. Nejde jen o pohon mobilní zemědělské techniky, ale na ropě závisí i podstatná část výroby průmyslových hnojiv, prostředků chemické ochrany aj. Samozřejmě, výčet činností závislých na levné ropě je mnohem širší.
Jaké jsou alternativy?
Lze odejít od ropy k zemnímu plynu, jehož zásoby jsou větší než zásoby ropy. Ceny zemního plynu ale s jistým časovým zpožděním kopírují ceny energetického ekvivalentu ropy, nemluvě o urychlení růstu cen zemního plynu z důvodu zvýšené poptávky po něm.
Lze odejít k jaderné energii. Jaderné elektrárny a výtopny nám sice mohou dodat značné množství elektřiny a tepla za ještě přijatelné ceny, ale v řadě funkcí, pohonnou hmotou počínaje, ropu (ani zemní plyn) nejsou s to nahradit. Světové zásoby uranu přitom nejsou nijak zvlášť vysoké, reasp. i na ně se vztahuje Hubleův pohár, resp. jim hrozí vytěžení. Je tu i problém terorismu. Perspektivní je jen jaderná fúze, ale ta se navzdory desítkám let intenzivního výzkumu a vývoje a vynaložených desítek miliard USD nedaří dovést do stadia průmyslového využití.
Lze se vrátit k uhlí. Světové zásoby uhlí se odhadují na 200-300 let. Znamená to ale citelně urychlit rozvrat klimatu a dovršit světovou ekologickou katastrofu jím taženou, jež nejspíš lidstvo zničí. Uhlí není s to v řadě funkcí nahradit ropu. Konečně, zdroje uhlí jsou na Zemi rozmístěny velmi nerovnoměrně.
Obnovitelné zdroje energie mají příliš mnoho slabin, aby mohly ropu efektivně nahradit, byť zejména sluneční kolektory mají nezanedbatelný potenciál. Jisté je, že naše nemravné plýtvání s energií nemohou tytu zdroje zajistit.
Obrovským a pohříchu málo využívaným zdrojem náhrady ropy, nejen v ČR, jsou úspory paliv a energie. Nemohou ale nahradit řadu druhů užití ropy, v dopravě počínaje. Jisté ale je, že kdo zrealizuje masivní úspory paliv a energie, bude mít větší šanci nedostatek levné ropy či spíše ropnou kalamitu přežít než ten, kdo bude mít spotřebu velmi vysokou a navíc značnou mírou v ropě.
Nejhorším řešením je válka
Válek o ropu zažilo lidstvo již mnoho. Ty poslední v Afganistánu a v Iráku jsou zřejmě nejskandálnější, ale tonoucí se stébla chytá, byť prezident USA G. Bush ml., na rozdíl od B. Clintona, údajně významně podporuje obnovitelné zdroje energie. Vícepresident USA D. Cheney při tvorbě energetické politiky USA přiznal, že proti nedostatku levné ropy a katastrofálním následkům tohoto nedostatku jsou bezmocní. Ropné společnosti prý houfně krachují, což maskují fúzováním. Chce se dodat, při obrovské, převážně marnotratné spotřebě ropy v USA tomu snad ani nemůže být jinak.
Autoři materiálu berou na milost Irán a severní Koreu, že vývojem jaderných zbraní chtějí chtějí odvrátit hrozící agresi USA a tím i se vyhnout osudu okupovaného a vylupovaného Iráku. Berou na milost i Rusko a Čínu, že horečně posilují své jaderné zbraně k odstrašení hrozby agrese USA.
Na záchranu nebude čas
Celkem vzato, mnoho problémů z nedostatku ropy je v zásadě řešitelných. Problém je, že řešení vyžaduje nemalý čas na přizpůsobení ekonomiky i společenosti a že je podmíněno dostatkem levné ropy. To jsou ale skutečnosti zcela zásadní.
Česká panelová sídliště jsou zatím zateplovány jen ojediněle. V Praze více jen v Praze 8. Naproti tomu dobře zateplena jsou současná sídliště ve Varšavě. Ve Varšavě šlo ale na zateplení paneláků 10x víc peněz z veřejných rozpočtů než jde v Praze, netrpí se nehorázné spekulace s byty a zateplující materiál musí být levný. Používaný polystyrén je ale vyráběn z ropy.
Podobně racionálně rozvíjená doprava by mohla potřebovat několikrát menší množství ropy, kdyby dopravní politiku nejen ČR neovládala mocná automobilová lobby, významný to spotřebitel ropné produkce. ČR by významnou část přebujelé silniční dopravy mohla nahradit efektivními systémy energeticky úsporné kolejové dopravy, které jsou dané reálnými společenskými potřebami dopravy. Mohly by být provozované z velké části na elektřinu. Nesmělo by ale platit, že ohromné škody způsobované silniční dopravou nesou poškození, tj. zejména občané svým zdravím, že k základním svobodám občanů i podnikatelů patří neomezeně jezdit auty (a ohrožovat všechno živé), že v rámci lákání zahraničního kapitálu se bude podporovat všeobecný přechod od železniční k silniční dopravě a že na zdraví lidí vcelku nezáleží. Jisté je, že snaha o takovou dopravu bude mít v podmínkách ostré ropné krize velmi špatné podmínky k realizaci tím spíš, že tzv. nová prosperita po r. 1989 je založena na automobilovém byznysu, jež se ale může sesypat jeak domeček z karet. Přitom i budování železničních koridorů spotřebuje dosti ropných produktů.
Meadowsové měli pravdu
Možná se čtenáři zdá, že to již někdy někde slyšel. Ano, bylo to ve známé varovné studii manželů Meadowsových "Limity růstu", která již v roce 1972 ukázala na neudržitelnost stávajícího exponenciálního rozvoje lidstva na nerozšiřitelné planetě Země. Studie i její autoři byli po té dlouhá léta skandalizováni a jejich prozíravé závěry praxí ignorovány po 3 desetiletí. V USA stejně jako v ČR a jiných zemích. Ne jinak dopadla jejich nová studie manželů Meadowsových Překročené meze z roku 1992. Nemusela mnoho korigovat, mnohé argumenty dále prohloubila, ale společenská praxe ji opět ignorovala, protože o zisk jde až na prvním místě. Časový posun o nějaký rok (i desetiletí) jedním či druhým směrem či dílčí korekce toho či onoho parametru v trendech "překročených mezí" neznamená nic podstatného.
Až ceny ropy začnou strmě stoupat z titulu jejího absolutního nedostatku pro její velikou marnotratnou spotřebu lidmi (zdá se, že taková situace již nastává, nebo že by to byla tržní reakce na dobití na ropu bohatého Iráku vojsky USA na jaře 2003?), bude na opatření k nápravě nejspíš dosti pozdě.
reklama
Autor je zaměstnán v České informační agentuře životního prostředí
