https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lucie-pancikova-hamburk-a-kodan-dva-odlisne-recepty-jak-nalozit-s-destovou-vodou-a-mestskou-zeleni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Lucie Pančíková: Hamburk a Kodaň - dva odlišné recepty, jak naložit s dešťovou vodou a městskou zelení

2.8.2018
Ohlendorffs Park – odvod vody do parku z blízkého parkoviště.
Ohlendorffs Park – odvod vody do parku z blízkého parkoviště.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Milan Suchan
Severoněmecký Hamburk a dánská Kodaň patří mezi města s nejsystematičtějším a nejkoncepčnějším přístupem k adaptaci na změnu klimatu. S tím jde ruku v ruce také hospodaření s dešťovou vodou a otázka zeleně a jejího systému v rámci sídla. Obě města překotně rostou, což nutně znamená navyšování rozlohy zpevněných ploch, a tím pádem tlak na dosud nezastavěné, většinou vegetací pokryté území. To koliduje se zvyšující se potřebou obyvatel mít na dosah parky, zahrady či jiné formy zeleně. Jak se k tomuto problému obě města postavila? Na to jsme se jeli podívat v rámci projektu Počítáme s vodou
 
Každé se k problému postavilo odlišně. Zatímco Kodaň v roce 2009 zafixovala minimální rozlohu ploch zeleně a ty tak nemohou dále ustupovat zástavbě, Hamburk městskou strukturu zahušťuje a volné plochy zastavuje. U zeleně je tak kladen o to větší důraz na kvalitu a hledají se nové možnosti, jak zaniklé plochy vegetace nahradit například využitím zelených střech. V obou případech však parky či jiné formy zeleně ve městech neplní pouze funkci okrasnou či rekreační jako v minulosti. Kvůli omezeným prostorovým možnostem a zároveň snaze o přírodě blízké hospodaření s dešťovou vodou dnes musí být plochy zeleně multifunkční.

Hamburk

Cílem velkoměsta u ústí Labe je postavit ročně 6000 nových bytů v rámci stávající rozlohy města a zároveň neztratit svůj charakter zeleno-modré metropole. Celoměstskou strategií je tak „intenzifikace“ ploch zeleně – bude jich méně, budou muset plnit více funkcí, ale budou kvalitnější. Toho by mělo být dosaženo mimo jiné tím, že spolu od raných fází plánování budou spolupracovat urbanisté, krajinářští architekti, dopravní inženýři a vodohospodáři. Hospodaření s dešťovou vodou se zelení úzce souvisí. Příkladem je Ohlendorffs Park v městské části Volksdorf, který byl první zastávkou exkurze.

Malý park v srdci čtvrti dříve, nejspíše coby zahrada, náležel přilehlé vile významné hamburské rodiny Ohlendorffů. Dnes se zde nachází průleh, který letmo upomíná na zaniklá okrasná jezírka. Voda do něj je svedena z nedaleké ulice přes parkoviště. Většinu své trasy vede otevřenými koryty v chodníku, do průlehu se voda dostane pouze v případě silnější srážkové události (desetiletý déšť), kdy by hrozilo zaplavení komunikace. Běžný déšť je sváděn do kanalizace, cílem opatření tak není primárně využití dešťové vody například pro zálivku rostlin, ale snaha o odlehčení kanalizaci v případě přívalového deště.

Zelená střecha na budově úřadu – příklad k následování

Nespornou výhodou Hamburku coby městské spolkové země je rychlejší začlenění strategií do právně závazných dokumentů, ale také snadnější cesta od koncepčních plánů k realizaci.

Strategie zelených střech je celoněmecky ojedinělým dokumentem, ačkoliv HDV i zeleným střechám se věnují takřka ve všech městech spolkové republiky. Jejím cílem je do roku 2020 dosáhnout rozlohy 100 ha zelených střech. Město a zároveň spolková země podporuje jejich budování dotací až 60 %. Pětina z těchto ploch pak má být přístupná lidem jako odpočinková zóna s hřišti, okrasnými výsadbami nebo komunitními zahradami a město jde při tom příkladem.

Atrium Úřadu pro životní prostředí a energii města Hamburk je intenzivní  střešní zahradou nad podzemními garážemi.
Atrium Úřadu pro životní prostředí a energii města Hamburk je intenzivní střešní zahradou nad podzemními garážemi.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lucie Pančíková

V rámci Mezinárodní stavební výstavy (IBA) 2013 byla v nové čtvrti Wilhelmsburger Mitte jižně od centra postavena budova, do níž se následně přestěhoval Úřad pro životní prostředí a energetiku. Nápadný objekt s rozvlněnou fasádou je zároveň příkladem uplatnění různých typů zelených střech. V rámci exkurze jsme měli možnost vidět působivé atrium s křivolakými cestami a bohatou trvalkovou výsadbou, které je zároveň intenzivní střešní zahradou nad objektem garáží. Koncept designu střešních zahrad vychází z okolní flóry a krajiny – inspiruje se sladkovodními mělčinami i meandrovitými nivami údolí Labe. Dřevěné plošiny, odkazující na plovoucí dřevo, pak kryjí výdechy z garáží.

Střechy kancelářských budov pak kryjí extenzivní zelené střechy, které neumožňují výsadbu dřevin, ale suchovzdorné rostliny jako rozchodníky zde mohou vegetovat bez nároku na složitou údržbu. Dešťová voda z těchto povrchů je pak sváděna do nádrže a využívána ke splachování toalet. Včelí úly následují trend chování včel na střechách, kterým se inspirovalo mnoho světových velkoměst.

Existuje mnoho argumentů přesvědčujících majitele nemovitostí, aby se rozhodli pro zelenou střechu. Poplatky za odvod srážkové vody (stočné bylo v Hamburku rozděleno do dvou kategorií v roce 2012) se díky zelené střeše sníží až na 50 %, avšak samotná dotace není podmíněna retenční schopností střechy, roli hraje mocnost prokořenitelné vrstvy a celková plocha, protože kromě retence má být podporována výsadba rostlin (podpora biodiverzity) či rekreace.

Hřiště s dešťovou vodou

Poslední hamburskou zastávkou v našem itineráři bylo první dešťové hřiště v Hamburku, které vzniklo v městské části Neugraben-Fischbek v roce 2013. Tzv. „bobří země“ (k názvu odkazují i dřevěné sochy živočicha i dřevěné klády) je hřištěm a zároveň opatřením pro zadržení dešťové vody. Při silném dešti se naplní dlážděné koryto vodou z okolních zpevněných ploch a vznikne tak mělké jezírko umožňující různé aktivity. Děti mohou vodu přelévat nádobami nebo vyzkoušet princip Archimedova šroubu. Hřiště je vybaveno také prolézačkou, která funguje i za sucha. Krajinářská architektka Gudrun Lang měla kromě návrhu na starosti také participativní plánování s veřejností.

Náměstí sv. Anny, Sankt Anna Plads, se sníženou střední částí pro odvod srážkové vody.
Náměstí sv. Anny, Sankt Anna Plads, se sníženou střední částí pro odvod srážkové vody.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lucie Pančíková

Kodaň

Kodaň je městem, které adaptaci na klimatickou změnu staví velkou měrou na „zelených“ opatřeních. Do dvaceti let by zde mělo vzniknout 300 projektů kombinujících šedou (technickou) a zelenou infrastrukturu, které významnou měrou změní obraz města. Někteří tak tuto změnu image přirovnávají k stejně významnému historickému milníku v urbanismu, jako když byly od poloviny 19. století rušeny městské hradby. „Městská příroda“ má přispět k dosažení cíle Kodaně stát se do roku 2025 první světovou CO2 neutrální metropolí, ale také ke zlepšení ekonomické a sociální udržitelnosti multikulturního města. Podobně jako Hamburg ani Kodaň netrápí sucho a nedostatek vody, ale spíše její přebytek. Zlomovou událostí byly záplavy v roce 2011, které zapříčinily urychlený vznik plánu managementu přívalových dešťů.

Město společně s architekty, krajinářskými architekty a energetickou společností HOFOR definovalo škálu typů opatření v rámci sítě ulic a prostranství, sestávajících z podzemních i nadzemních struktur. Zpravidla se jedná o design, jehož cílem je vodu odvést (se zpožděním) do moře, nikoliv ji dále využívat. Tzv. přívalové (dešťové) ulice jsou primárně bez vegetace a vodu mají odvádět, případně rozptýlit, zatímco „retenční ulice“ mohou sloužit i pro zadržení a zasakování. V krátkých „zelených ulicích“, které mohou být soukromě vlastněné, pak mohou vznikat dokonce plochy pro pěstování květin či dokonce zeleniny, jak zmiňuje architektonické studio SLA. Rozsáhlejšími „retenčními oblastmi“ se pak můžou stát parky, náměstí či sportoviště.

Budova 8TALLET od architektonické kanceláře BjarkeIngels Group (BIG).
Budova 8TALLET od architektonické kanceláře BjarkeIngels Group (BIG).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Vítek

Příkladem „retenční ulice“ snad může být Sankt Anna Plads. Rekonstrukce náměstí v centru města navázala na obnovu navazující nábřežní promenády. Proto, aby se stalo účinným opatřením v případě přívalových dešťů, bylo třeba pozměnit spády v uličním profilu. Zatímco dříve mělo náměstí podobu sedlové střechy a voda z vozovek stékala k domům, v současnosti se voda shromažďuje ve středovém zeleném pásu, kde jsou soustředěny záhony i hřiště. Zeleni zde bylo dopřáno více prostoru na úkor odstavných stání aut.

Příkladem nové výstavby je čtvrť Ørestad, vystavěná na vysušené bažině. Na nádrže a kanály, které zde vznikly kvůli jejímu odvodnění, navazují kanály nové, architektonicky pojaté, zdobící uliční prostor. Jsou zásobovány dešťovou vodou ze střech a ploch bez silnějšího dopravního zatížení. Výstavba v Ørestadu není unifikovaná, jako je tomu u řady historických i současných sídlišť, také uliční parter neokupují zaparkovaná auta, protože individuální automobilová doprava je ve čtvrti programově minimalizována. To umožňuje vznik prostorů s vyšší pobytovou kvalitou.

Carlsberg, retenční nádrže jako předzahrádky v nové zástavbě.
Carlsberg, retenční nádrže jako předzahrádky v nové zástavbě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lucie Pančíková

Z hlediska krajinářské architektury je bezesporu pozoruhodným úkazem také zelená střecha bytového domu 8TALLET od proslulé dánské architektonické kanceláře BjarkeIngels Group (BIG). Díky její fotogeničnosti se objekt stal ikonou čtvrti – pohled z jihozápadu na svažující se rozkvetlou zelenou střechu je jistě znám nejednomu milovníkovi současné architektury. Oproti původnímu záměru však kvetoucí rozchodníky a netřesky zdobí pouze zlomek rozlohy střechy.

Posledním cílem prohlídky Kodaně byla zasakovací a retenční opaření v jednom z obytných souborů oblasti Carlsberg. Jak název vypovídá, jedná se o území, kde bylo nutné počítat s převýšením. Opatření, které jsme měli v rámci exkurze možnost vidět, je příkladem, jak vodu ve svahu zdržet systémem terasovitě uspořádaných „bazénů“, které jsou za sucha využívány jako jakési předzahrádky oddělující zároveň vstupy do jednotlivých bytových domů. Dojem z viditelně nové, dosud nezapojené výsadby v kombinaci s betonovými prefabrikáty stěn retenčních nádrží je zatím poněkud surový. Je však otázkou času, kdy možná v jednotlivých nádržích vzniknou zajímavá zákoutí a zapuštěné zahrady.


reklama

Lucie Pančíková
Autorka je pracovnicí projektu Počítáme s vodou.
tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist