Lukáš Čermák: Brownfieldový greenwashing

Kontaminace šestimocným chromem na budově galvanovny v areálu bývalé Zbrojovky Brno (rok 2015). Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Lukáš Čermák

Aktuálním trendem výstavby je udržitelnost, zelenost, zdravotní nezávadnost, funkčnost, recyklování materiálů i území. A tento trend je podporován mnohými státními politikami a agendami, které se oblasti výstavby a územního plánování věnují. Samozřejmým výsledkem projektů, realizovaných v tomto duchu, které jsou spojovány s přídomky regenerované a udržitelné, je očekávání veřejnosti a koncových zákazníků, že objekty, které kupují, jsou jistě zelené, udržitelné, a vystavěné z materiálů, které byly recyklovány. Stejná očekávaní pak mají vůči území, na němž jsou tyto objekty postaveny.

Faktem nicméně je, že právě pravidla recyklace, regenerace území, tedy brownfieldů, nejsou dosud v zásadě nijak kodifikována, a proto je i výsledná kvalita provedených prací výstavby velmi variabilní, a z hlediska tzv. udržitelnosti často diskutabilní.

Na tento neblahý fakt MŽP dlouhodobě upozorňuje a nabízí spolupráci i nástroje (včetně finančních), jak kontaminaci území brownfieldů efektivně vyřešit před zahájením stavebních prací. I přesto lze dnes v každém větším městě narazit na projekty výstavby na brownfieldech, které i přes deklarované parametry zelenosti a udržitelnosti nedokážou zcela jasně doložit, jakým způsobem byla kontaminace prostoru vyřešena, či jak byly odstraněny předchozí výrobou nebezpečně kontaminované stavební konstrukce.

Často lze také zachytit ve veřejném prostoru informace o přípravě projektů na lokalitách, které byly oficiálně dekontaminovány s využitím prostředků státu. Na drtivé většině těchto lokalit nicméně proběhla sanace pouze na úroveň limitů pro průmyslové využití území. Taková sanace samozřejmě zajistí využitelnost území průmyslem, ale nezajistí zdravotní nezávadnost prostoru pro permanentní pohyb trvale bydlících obyvatel, zejména dětí a citlivých jedinců.

Proto by takové území k výstavbě obytných budov nemělo dle názoru MŽP být využito, byť dosud oficiálně neexistuje legislativa, která by to zakazovala.

Faktem je, že obytná výstavba na kontaminovaných brownfieldech s sebou bez skutečně důkladné, a tudíž nákladné sanace, nese závažná rizika poškození zdraví budoucích rezidentů, znečištění podzemních vod, a v dlouhodobém horizontu i snížení, respektive minimalizaci skutečné hodnoty budovaných objektů.

Z těchto všech důvodů nelze uvažovat o takové výstavbě jako o zelené a udržitelné, a je nutné si přiznat i fakt, že označení projektů těmito slovy je obyčejným greenwashingem.