Martina Skohoutilová: Státní rozpočet na rok 2026 vysílá zvláštní signál
Současné hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti. Přehlížejí ale jednu základní věc: že příroda je jedním z předpokladů hospodářského rozvoje, že ekonomika stojí na vodě, půdě, stabilní krajině a předvídatelném prostředí.
V klíčových dokumentech i v rozpočtech se ale stát stále chová, jako by šlo o okrajovou agendu nebo brzdu, kterou je potřeba osekat. To není moderní ekonomické myšlení. To je provozní slepota.
Tenhle přístup ignoruje ekonomická rizika vyplývající z degradace přírodních systémů a vede k neúplnému pojetí konkurenceschopnosti, stability a dlouhodobé prosperity. Životní prostředí je v rozpočtovém i strategickém uvažování redukováno buď na zdroj surovin, nebo na administrativní překážku. Takto ale ekonomika v realitě nefunguje.
Absence systematického pohledu na krajinu a přírodní prostředí představuje reálné hospodářské riziko. Už dnes se promítá do stability a dostupnosti klíčových vstupů, zejména vody a kvalitní půdy, do kvality surovin i finálních výrobků, do provozních, investičních a reputačních rizik podniků i do rostoucích nákladů na adaptační a krizová opatření.
Zároveň je tento přístup v rozporu se současnou praxí části českých i zahraničních firem. Ty aktivně pracují s kvalitou vody, půdy a krajiny ve svých dodavatelských řetězcích, neomezují se na kompenzace, ale investují do přímých zásahů do území a krajiny. Degradaci přírodních systémů vnímají jako přímé ohrožení kontinuity výroby a dlouhodobé konkurenceschopnosti.
Stát by měl tuto realitu reflektovat, nikoli za ní zaostávat. Pokud hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti, ale rozpočtová realita snižuje schopnost udržet základní přírodní předpoklady fungování ekonomiky, nejde o vyvážený kompromis.
Rozpočtové škrty v oblasti životního prostředí nejsou úsporou. Jsou pouze přesunem nákladů do jiných kapitol a do budoucích let. Nákladů, které se pak vracejí formou krizových zásahů, dotačních výjimek, kompenzací škod nebo ztráty konkurenceschopnosti.
reklama





Motýli mizí z české krajiny. Za 60 let jsme přišli o téměř 20 druhů, desítky dalších balancují na hraně
Když step kvete i mlčí. Proč je důležité pečovat i ve „špatných“ letech
Martina Skohoutilová: Změna, která může přírodě víc uškodit než pomoct