Martina Skohoutilová: Státní rozpočet na rok 2026 vysílá zvláštní signál
Současné hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti. Přehlížejí ale jednu základní věc: že příroda je jedním z předpokladů hospodářského rozvoje, že ekonomika stojí na vodě, půdě, stabilní krajině a předvídatelném prostředí.
V klíčových dokumentech i v rozpočtech se ale stát stále chová, jako by šlo o okrajovou agendu nebo brzdu, kterou je potřeba osekat. To není moderní ekonomické myšlení. To je provozní slepota.
Tenhle přístup ignoruje ekonomická rizika vyplývající z degradace přírodních systémů a vede k neúplnému pojetí konkurenceschopnosti, stability a dlouhodobé prosperity. Životní prostředí je v rozpočtovém i strategickém uvažování redukováno buď na zdroj surovin, nebo na administrativní překážku. Takto ale ekonomika v realitě nefunguje.
Absence systematického pohledu na krajinu a přírodní prostředí představuje reálné hospodářské riziko. Už dnes se promítá do stability a dostupnosti klíčových vstupů, zejména vody a kvalitní půdy, do kvality surovin i finálních výrobků, do provozních, investičních a reputačních rizik podniků i do rostoucích nákladů na adaptační a krizová opatření.
Zároveň je tento přístup v rozporu se současnou praxí části českých i zahraničních firem. Ty aktivně pracují s kvalitou vody, půdy a krajiny ve svých dodavatelských řetězcích, neomezují se na kompenzace, ale investují do přímých zásahů do území a krajiny. Degradaci přírodních systémů vnímají jako přímé ohrožení kontinuity výroby a dlouhodobé konkurenceschopnosti.
Stát by měl tuto realitu reflektovat, nikoli za ní zaostávat. Pokud hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti, ale rozpočtová realita snižuje schopnost udržet základní přírodní předpoklady fungování ekonomiky, nejde o vyvážený kompromis.
Rozpočtové škrty v oblasti životního prostředí nejsou úsporou. Jsou pouze přesunem nákladů do jiných kapitol a do budoucích let. Nákladů, které se pak vracejí formou krizových zásahů, dotačních výjimek, kompenzací škod nebo ztráty konkurenceschopnosti.
reklama
Další články autora |
Motýli mizí z české krajiny. Za 60 let jsme přišli o téměř 20 druhů, desítky dalších balancují na hraně
Když step kvete i mlčí. Proč je důležité pečovat i ve „špatných“ letech
Martina Skohoutilová: Změna, která může přírodě víc uškodit než pomoctOnline diskuse
Všechny komentáře (14)
Tonda Selektoda
11.2.2026 07:51Ekonomika státu má velkou setrvačnost. Nechme vládu vládnout a za rok se podívejme, zda se svět nezbořil, kvůli úsporným opatřením na jednom ministerstvu.
Zatím se může autorka zabavit psaním tisíců děkovných dopisů činovníkům předchozí vlády, za jejich štědrost.
Pavel Hanzl
11.2.2026 11:54 Reaguje na Tonda SelektodaU nás to funguje nějak normálně, pozadu jsem v rozvoji OZE, ale diletantské zásahy zcela negramotného Turka nebo Macinky se to může totálně poondit.
Michal Ukropec
11.2.2026 13:40 Reaguje na Pavel HanzlJaroslav Řezáč
11.2.2026 08:20Pavel Hanzl
11.2.2026 11:51 Reaguje na Jaroslav ŘezáčPavel Hanzl
11.2.2026 11:49Stačí se přece podívat, jak dlouhodobě prosperují evropské státy, které jedou grýndýl a celkově ochranu přírody:
"Zde jsou některé členské státy European Green Deal (EGD), které podle dostupných studií a dat patří mezi ty, co zvládly „nejlépe“ využít příležitosti zelené transformace" — pořadí 10. nejlepších:
Švédsko, Rakousko, Nizozemí, Finsko, Dánsko, Německo, Francie, Itálie, Portugalsko, Estonsko." AI
pepa knotek
11.2.2026 15:34 Reaguje na Pavel HanzlTonda Selektoda
11.2.2026 16:02 Reaguje na Pavel HanzlJaroslav Bobr
11.2.2026 21:24 Reaguje na Pavel HanzlJiří Svoboda
11.2.2026 13:07Možná si někdo myslí, že instalace čínských FVE, VE a baterek z nás udělá technologického lídra moderní zelené ekonomiky, kterého bude svět nadšene následovat. Já tedy nikoliv.
Mimochodem, drastické navýšení rozpočtu MPO je kvůli sanaci fotovolaického tunelu z let 2009 a 2010.
Petr
11.2.2026 16:53Petr Novotný
12.2.2026 00:02Karel Valenta
12.2.2026 08:37Tak stabilní krajina dle autorky vznikne stavbou tisíců větrných monster, viz níže :
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/vetrne-elektrarny-novohradske-hory-spor-krajina
Kritici větrného parku ale především tvrdí, že výstavba devatenácti věží s výškou 285 metrů, zbaví kouzla krajinu, která jako jedna z posledních nabízí návštěvníkům i místním zážitek z opravdu neporušené přírody. A přírodě zase možnost nadechnutí. „Už prostě nebude kam uniknout,“ říká architekt Jan Kurz ze spolku Krajina Novohradska.
