Motýli mizí z české krajiny. Za 60 let jsme přišli o téměř 20 druhů, desítky dalších balancují na hraně

Foto | Jakub Cibík / Skupina JARO

Motýlí genocida?

„Úbytek je rychlejší, než jsme čekali. Překvapuje i nás samotné biology,“ říká Ondřej Sedláček. „Trvá ale už několik desetiletí a není to problém jen jednotlivých lokalit, ale celé krajiny.“

„Některé druhy přibývají, ale v celkovém součtu se dá mluvit o jakési motýlí genocidě,“ doplňuje David Číp ze Skupiny JARO s tím, že hlavními příčinami jsou ztráta drobného hospodaření a proměna krajiny v průmyslovou výrobní plochu. „Motýli jsou v extrémech – buď je údržba příliš intenzivní, nebo naopak zarůstají místa, kde se dříve páslo a kosilo.“

Citlivý barometr přírody

Motýli patří mezi druhy velmi citlivé na kvalitu prostředí a zároveň dobře pozorovatelné. Proto na jejich populacích můžeme sledovat změny, které se dotýkají i dalších skupin hmyzu a živočichů vázaných na stejná stanoviště.

„Motýli jsou krásní, viditelní a dlouhodobě je sledujeme. Díky tomu na nich ukazujeme změny, které se s velkou pravděpodobností týkají i celé řady dalších skupin hmyzu,“ vysvětluje Sedláček.

Nejohroženější jsou druhy, které tráví celý život na jediné lokalitě – například různí modrásci nebo okáči. Naopak babočky, otakárci či bělásci se krajinou pohybují více a dokáží se přesouvat. „Když reagují na negativní vlivy, populace se prostě stěhují. Ty druhy vázané na jedinou lokalitu ale mizí,“ dodává Sedláček.

Teplomilní nováčci, horské ústupy

Klimatická změna přináší do Česka teplomilné druhy. „Ještě nedávno byla kudlanka nábožná vzácností jižní Moravy, dnes ji najdete i v Krkonoších. Podobně se šíří i některé druhy motýlů, třeba modrásek jetelový,“ popisuje Číp.

Naopak mizí druhy vázané na chladnější podmínky – horští okáči nebo druhy, které dříve žily i v nížinách. Jejich populace se stahují do vyšších poloh, ale často tam nemají vhodné biotopy. „Vidíme to dnes při běžné procházce českou přírodou – druhy, které byly dříve běžné v nížinách, dnes najdeme už jen v podhůří,“ upozorňuje Sedláček.

Když pomohli paraglidisté

Jedním z úspěšných příběhů je návrat okáče skalního. Ten přežil na posledním místě v Českém středohoří i díky tomu, že trávník na kopci Raná pravidelně sešlapávali paraglidisté. „Odborníci už nevěřili, že tento druh lze zachránit. Podařilo se to až kombinací chovu, vypouštění a hlavně obnovy vhodného biotopu,“ vysvětluje Číp.

Podle něj je právě neprostupná krajina jednou z hlavních překážek. „Motýli by se s klimatickou změnou vypořádali, ale nemají kudy migrovat. Kukuřičné lány, smrkové monokultury nebo zarostlé plochy jim brání v přesunech, které dříve byly běžné.“

Co může pomoci

Řešení jsou podle odborníků jak systémová, tak individuální.

• Hledání rovnováhy – krajina by měla kombinovat hospodářskou produkci a prostor pro biodiverzitu.
• Motivace v dotacích – farmáři, kteří šetrně hospodaří, by měli dostávat vyšší podporu.
• Mozaiková seč – i v zahradách nebo městech pomůže, když se neseče všechno najednou a ponechají se kvetoucí pásy.
• Omezení chemie – pesticidy likvidují nejen škůdce, ale i opylovače.

„Lidé si často myslí, že když přestanou sekat úplně, pomůžou přírodě nejvíc. Ale to nestačí. Důležitá je pestrost a vyváženost,“ říká Číp. „Mozaiková seč podporuje kvetoucí rostliny, opylovače i živočichy, kteří na ně navazují.“

„Pokud nezměníme přístup k péči o celou krajinu, ne jen o chráněná území, bude úbytek pokračovat,“ uzavírá Sedláček.

Článek je založen na rozhovoru z ČT24.