Martina Skohoutilová: Změna, která může přírodě víc uškodit než pomoct

Zákon o ochraně přírody se má po třiceti letech zásadně změnit. Nově by se už neměla chránit jednotlivá zvířata nebo rostliny, ale jen „celé populace“. Zní to moderně. Ale když se podíváte blíž, zjistíte, že příroda má být nově chráněná hlavně na papíře. Na první pohled jde o technickou změnu. Ve skutečnosti ale hrozí, že přijdeme o to nejcennější – a ještě k tomu legálně.

Jak se mění pravidla hry – a proč to vadí

Zákon dosud umožňoval chránit přírodu i mimo vyhlášená území – například tůně, remízky, aleje, stepní stráně nebo jednotlivá hnízdiště. Novela ale tuto poslední pojistku ruší.

Ochrana druhů se nově váže na pojem „místní populace“. K ochraně rostlin, plazů či obojživelníků tak dojde až ve chvíli, kdy někdo prokáže „významné poškození celé populace“. A pokud se činnost odehrává v rámci „běžného hospodaření“, nebude to problém ani u některých ptáků.

Současné běžné hospodaření je přitom dnes nejčastějším viníkem poškozování přírodních stanovišť a populací: mulčování, hnojení luk, rozorávání luk za účelem vytvoření “polí na trávu”, holoseče nebo naopak nevhodné zalesňování a hnojení a přerybnění rybníků. Zákon tak přestává chránit čolky v tůni za vesnicí nebo chřástala na louce mimo ptačí oblast. Pokud zásah nezničí celou populaci – může proběhnout. A pokud dojde jen k menšímu poškození – třeba navážkou, výkopem, mulčováním nebo dokonce drobnou stavbou – nebude to přestupek.

Novela tím legalizuje tzv. salámovou metodu – tedy ničení lokalit po malých částech. Ne najednou, ale postupně. A nově legálně.

Některé druhy – například orchideje ve III. kategorii – zůstanou „chráněné“ jen na seznamu. Reálnou ochranu získají pouze tehdy, pokud si je kraj zapíše do vlastní vyhlášky. Jinak je nechrání prakticky nic.

Pokuty bude možné ukládat jen za „významné“ poškození. Kdo to určí? Úředníci, kteří často nemají ani data, ani pravomoci, ani kapacitu. Namísto přímé odpovědnosti za zásah tak přechází břemeno důkazu na stát – a to často bez šance na úspěch.

Změny se netýkají jen národních parků, ale právě každodenní krajiny

Naprostá většina konfliktů – s developery, liniovými stavbami, těžbou nebo intenzivním hospodařením – se odehrává mimo národní parky nebo přírodní rezervace.

Reforma druhové ochrany nezasahuje národní parky, ale především tu část přírody, která není pod oficiálním statusem ochrany – tzv. volnou krajinu.

A právě v těchto oblastech je dnes zákon o ochraně přírody klíčovým nástrojem – protože umožňuje chránit přírodu i bez toho, aby byla na papíře vyhlášená jako chráněné území.

Pokud novela zruší ochranu jednotlivých jedinců mimo tzv. ZCHÚ, zákon ztrácí smysl. Nechrání už přírodu, ale jen „významnost“. A kdo ji posoudí? Metodika? Úředník? Developer?

Oslabení na desetiletí

Nedávno jsme na tento problém upozorňovali i v komentáři na Ekolistu:

Zásadní změny v novele zákona o ochraně přírody, o kterých se nemluví. Autoři textu varují, že novela může oslabit ochranu přírody na desítky let – a to nikoliv kvůli „zlepšení systému“, ale kvůli faktickému zneviditelnění odpovědnosti.

Nově navrhovaný výklad říká, že úhyn chráněného druhu není škodou – pokud nezasáhne celou populaci. Jinými slovy: čolek, užovka, orchidej – to všechno může být zničeno, pokud se dostatečně „nepočítá“.

Salámová metoda se tím stává standardem. A nejjemnější nástroj, který dnes ochrana přírody má – tedy individuální ochrana vybraných druhů – se ztrácí.

Ani navrhovaná metodika nedotažený zákon nezachrání. Navíc metodiky, které mají výklad zákona vysvětlit, nejsou závazné. Úřady je často neznají, nemají kapacity je sledovat a rozhodnutí se tak bude lišit podle osoby úředníka. Pravidla se stanou nepřehledná, a tím i nevymahatelná.

Komu změny vyhovují?

Je těžké si nevšimnout, že novela jde vstříc developerům a agrobaronům. Umožní ničit přírodu po kouskách, bez odpovědnosti. A udělá to jazykem, který je pro veřejnost téměř nečitelný – plným neurčitých pojmů, složitých výkladů a nezávazných metodik. To, co vypadá jako technická úprava, je ve skutečnosti politické rozhodnutí: vzdát se možnosti chránit přírodu tam, kde není vyhlášeno chráněné území.

Co potřebujeme

Jsme pro změny, které přírodě opravdu pomůžou. Chceme jasná pravidla, lepší vymahatelnost, respekt k vlastníkům i krajině. Ale tahle novela žádný z těchto cílů nenaplňuje.

Chybí jí jasnost, vymahatelnost i důvěryhodnost. A nejvíc ze všeho chybí pochopení reality v terénu – ne na papíře, ne ve schématu. Ale v krajině, kde je čím dál těžší udržet život.

Ochrana přírody nemůže záviset na tom, kdo si co vyloží z metodiky. Ani na tom, jestli zrovna kraj vyhlásí seznam chráněných druhů. Potřebujeme systém, který dává lidem i úřadům jasný návod.

Nenechme přírodu ztratit mezi řádky zákona

Změny, které se dnes projednávají, nejsou jen novela. Jsou zlomem. Buď budeme přírodu dál chránit aktivně – nebo už jen zpovzdálí sledovat, jak mizí.

Nikdo nechce chránit každé stéblo trávy. Ale chceme, aby příroda kolem nás měla šanci přežít. A k tomu potřebujeme zákon, který jí tu šanci skutečně dává.

Chceme účinnější ochranu. Ale tou se musí stát kvalitní seznam ohrožených druhů, silnější nástroje na ochranu stanovišť a srozumitelný zákon, který dává lidem i úřadům jasný návod. Tato novela bohužel není ani jedním z nich.

Co bude dál?

Poslanecká sněmovna zatím novelu nestihla projednat. Je pravděpodobné, že se k ní vrátí až v září. Právě teď je tedy čas, kdy může veřejnost i odborníci ještě jednou otevřít debatu – a připomenout, že ochrana přírody si zaslouží něco lepšího než právní chaos a nevymahatelná pravidla.

Ochrana přírody nemá být obětí politických obchodů. Zaslouží si zákon, který jí skutečně pomáhá.

---

reklama

---