Martin Mikeš: Jak jsem zažil válku v Kamerunu
Začalo to před lety poklidnými protesty a demonstracemi za rovnoprávnost a alespoň určitý stupeň autonomie. Ale po necelých dvou letech se z toho rozpoutala válka za nezávislost, respektive udržení si slušného zdroje příjmu do státní kasy Kamerunu.
Stovky až tisíce zabitých civilistů, separatistů i státních vojáků a policistů. Tisíce mladých mužů preventivně pozavírány do vězení. A konec tohoto neznámého konfliktu v nedohlednu.
Válka s sebou kromě obětí na životech přináší spoustu dalších negativních vlivů, které postihují i ty, kteří přežili. Ekonomika Kamerunu byla před začátkem válečného konfliktu druhá nejrychleji rostoucí v Africe. Teď není ani v nejrychlejší třicítce.
Ceny potravin rostou, lidé - pokud mohou - utíkají. Pokud ne, nezbývá většině nic jiného než změnit poslední zbytky původních vzácných lesů na zemědělskou půdu, aby se pokusili dorovnat ztráty, které jim válečným stavem vznikají.
Rozloha horských lesů, které jsou hlavní zásobárnou pitné vody pro miliony lidí, se rychle zmenšuje. Z původních stovek tisíc hektarů je dnes už jen několik málo desítek a každým dnem lesů ubývá.
Posledních pět let bylo v celé horské oblasti sušších než kdy jindy předtím. Byť prší téměř stejně jako předešlé roky. Půda ale ztratila schopnost vláhu zadržet. Většina z ochranářských i rozvojových programů, které vyvíjely nemalé úsilí zachránit a obnovit vodní zdroje, skončila nebo byla na neurčito pozastavena.
Válka v Kamerunu ničí lidské životy. A bude je ničit ještě dlouhou dobu po té, co se podaří nastolit mír. Místní příroda a ekosystém jsou totiž válkou tak postižené, že se tu dlouho nebude žít dobře.
reklama