https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/martinn-mikes-jak-a-proc-ne-sazet-stromy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Martin Mikeš: Jak a proč (ne)sázet stromy?

12.8.2019
Vypalování vede k enormní degradaci deštných pralesů.
Vypalování vede k enormní degradaci deštných pralesů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jan Mastník
Už skoro 10 let se společně s rodinou a přáteli snažíme o záchranu a také obnovu horských mlžných lesů v Kamerunu vysazováním nových stromů. Doufám proto, že mě po přečtení tohoto textu nebude nikdo podezřívat z toho, že bych snad byl proti sázení stromů a tedy i rychlé obnově původních lesů, a to hlavně v tropických oblastech.
 

K enormní degradaci tropických deštných lesů, ale i stromových savan dochází v posledních dekádách především nekontrolovanými požáry, tzv. bush fires. Obnova těchto biotopů je dle mého skromného názoru zásadní nejen pro dlouhodobě udržitelný rozvoj především Subsaharské Afriky, ale i pro esenciální přežití stovek milionů Afričanů.

Ovšem nenechte se mýlit, nejsem až tak nezištný altruista, jak by se mohlo zdát. V tomto zapomenutém koutě světa bych totiž se svou rodinou rád trávil část našich životů. A z vlastní zkušenosti už vím, že bez lesa to prostě nepůjde.

Obnovovat nebo alespoň funkčně nahrazovat původní zdevastované lesy je věda nejen v tropech, kde se o tom prakticky nic neví, protože se s tím zatím pořádně nezačalo. Nesnadné se to stává ale i u nás, v českých luzích a hájích, kde s tím už máme staleté zkušenosti.

Zatímco lesů v tropech doposud ubývalo a ubývá dál, našich lesů vlivem intenzivního lesního hospodaření přibývalo. To se ale začíná měnit. O kůrovci, který s největší pravděpodobnosti do pár let dorazí většinu smrkových lesů, snad nemusím mluvit. Nejrůznější varování, že se tak brzy stane, zaznívají už dvě dekády. Vypadá to však, že se tato varování minula účinkem.

Teprve v posledních letech, kdy se musela několikanásobně zvýšit těžba kůrovcového dřeva, slyšíme o změně v hospodaření. Ta ale nebude snadná. Sucho způsobené současným stavem naší krajiny a následnou klimatickou změnou, ale i přemnožená spárkatá zvěř, mají na svědomí úhyn statisíců nově vysazených stromů ročně.

Prasat se v roce 2017 vystřílelo rekordních 230 000 kusů, také jelenů myslivci odstřelili historicky nejvíc, a to celých 20 000 kusů. Ale ani to nebude stačit. Normované stavy, tedy počty, při nichž jednotlivé druhy divoké zvěře neškodí životnímu prostředí, jsou podstatně nižší. Prasat by u nás mělo žít maximálně 11 000 a jelenů 15 000. O stavu současné české myslivosti koneckonců detailně hovoří Daniel Pitek ve svém nedávném rozhovoru. O tom, kde v našich podmínkách stromy sázet a kde ne, se zase skvěle rozepsali Jiří Řehounek a Lukáš Čížek tady.

Možná jste už také četli studii NASA, která píše o tom, že se naše planeta zazeleňuje. Hned se k tomu vyrojily články v massmediích, jak zatím stojí hlavně Číňané a Indové, kteří se spolu s Palestinci předhánějí v tom, kolik stromů vysadí za 24 hodin a kolik dobrovolníků se na tom podílí. Nedávno se k nim přidali i Etiopané, kteří vysázeli přes tři sta milionů stromů za jediný den.

Ano, celá třetina zelenajícího se povrchu planety je právě v Číně a Indii. Ačkoli v nejlidnatějším jihoasijském státu zasadili před pár lety 66 milionů stromů za pouhých dvanáct hodin, a dokonce mělo jít o 20 různých druhů (jakých, to nelze dohledat), právě v Indii je zelenání způsobeno z 80 % efektivnějším pěstováním jednoletých plodin, ne stromy. V Číně mezi lety 2000 a 2010 vysázeli nové stromy na rozloze dvou Českých republik. Šlo ale v 80 % případech o monokultury.

Tam, kde je potřeba lesy chránit a obnovovat především, se hlavně kácí. Mluvím o Indonesii, Kongu, Brazílii, nebo také Kamerunu, kde k obnovám původních lesů prakticky nedochází. Když už se něco sází, je to eukalyptus, palma olejná, avokádo nebo kakaovník. Jistě i užitkové lesy potřebujeme, ale nelze předpokládat, že nahradí všechny ekosystémové funkce druhově vhodných a hlavně rozmanitých lesů.

Monokulturní plantáže mění krajinu v poušť. Často totiž dochází k vyčerpání živin a vody z půdy, jednodruhový biotop navíc nenabízí dostatek rozmanité stravy, úkrytů nebo míst k rozmnožování pro jeho obyvatele. V plantážích je proto velmi nízká druhová rozmanitost. Uniformita prostředí snižuje jeho stabilitu a naopak zvyšuje jeho náchylnost k disturbancí, jako jsou plísně, parazitický hmyz a další ohrožení.

V médiích se čím dál častěji dozvídáme o klimatických změnách, jak jim musíme zabránit, přejít co nejrychleji na obnovitelné zdroje, jak kvůli nim vymřeme, a jak toto nemůže nikdo zpochybňovat, protože je to přece jasné. To, že oteplení o dva stupně způsobí vymření lidstva, je asi stejně pravděpodobné jako to, že jej nezpůsobí.

Lesní školka v Kamerunu. Nová naděje pro místní lesy i lidi.
Lesní školka v Kamerunu. Nová naděje pro místní lesy i lidi.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Kedjom-Keku z.s.

Stejně jako drtivá většina organismů, je lidský druh ohrožený především změnou původní přírody na kulturní krajinu, která zahrnuje hodně betonu, asfaltu, většinu roku holých polí a naopak málo druhů rostlin, zvířat i mikroorganismů. Klimatické změny zatím vymírání druhů způsobují jen okrajově. Většina druhů se přizpůsobí nebo se přesune do oblasti s vhodnějšími klimatickými podmínkami.

To se koneckonců děje často i člověku. Pokud začne v důsledku těchto změn mizet tropický les, pak začnou vymírat i další druhy, zatím to ale spíš vypadá, že dojde dřív k jeho vyklučení, než aby stihl ustupovat klimatickým změnám. Jeho úbytek navíc klima výrazně ovlivňuje sám o sobě.

A teď konečně k tomu, s čím mám zkušenosti na vlastní kůži. Jak jsem psal na začátku, žiju v horských mlžných lesích v pohoří Bamenda Highlands na jihozápadě Kamerunu, nebo aspoň v tom, co z těchto lesů zbylo. Moji starousedlí přátelé pamatují ještě před 30 lety v horských potocích nad ránem ledové krystaly. To bylo v dobách, kdy mlžný les pokrýval ještě zhruba 25 % plochy pohoří. Dnes jsou to procenta dvě.

V největším městě v regionu Bamendě (asi 500 000 obyvatel), podle kterého se také jmenuje celé pohoří, spadne kolem 3 000 mm srážek ročně. Nejvíc v srpnu a září, kdy naprší víc než v Česku za celý rok. V roce 2016 však v Bamendě od listopadu do března vůbec nepršelo. Celých 128 dní v kuse. To se podle pamětníků nestalo minimálně posledních 60 let. Absence 15 deštivých dnů, které se v tomto období v průměru objevují, byla citelná.

I přes takové množství vody, která spadne z nebe, neteče polovině města půl roku tato životodárná tekutina z kohoutku. Kromě špatné infrastruktury hrají svou roli odlesněné pramenné oblasti a údolí. A také eukalypty. Tento nepůvodní druh stromu byl vysázen prakticky okolo všech pramenných oblastí obklopujících město už před desítkami let a to hlavně misionáři, kteří z jejich dřeva chtěli stavět větší kostely.

Eukalyptus roste rychle a rovně a větví se vysoko, do průměru jednoho metru může při dostatku vody dorůst i za méně než 20 let. Tyto skvělé vlastnosti eykaplytu jsou vykoupeny tím, že na svůj rychlý růst potřebuje hodně vody, a tak si ji taky vezme. V období sucha pak prameny vysychají.

Teplota je v horách (2 000 m n. m.) na tropické poměry celkem proměnlivá. Hodně ale záleží na vegetačním pokryvu. Na poli nebo pastvině je na slunci během dne v období sucha až 40 °C, v noci pak klidně pouze 2 °C. Zatímco v lese je přes den pořád mezi 15 a 20 °C a v noci teplota neklesne pod 10 °C.

Jaké bylo mikroklima před odlesněním? A hlavně jaké bude po vykácení nebo spálení posledního stromu? I kdyby se množství srážek neměnilo, o čemž pochybuji (stačí se podívat na ubývající srážky nad českými poli), budou se prodlužovat období sucha, tedy doby bez srážek. Půda bez lesa nezvládne zadržet dost vody, aby ji pak postupně vypouštěla do krajiny v období bez srážek, nezadrží jí ale ani v období dešťů, a tak se nejspíš z mlhou zahalených hor stane doslova “polopoušť”. Půl roku záplavy a půl roku úplné sucho. V tom se bude dát žít jen těžko.

I kdybychom rychlou obnovou tropických i dalších lesů nezvrátili zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře, sázet stromy v co nejpůvodnější druhové skladbě má smysl všude tam, kam tyto stromy patří.

Zabránit erozi, zadržet vodu a zachovat druhovou rozmanitost v pohoří Bamenda Highlands je možné pouze ve dvou případech. Buď tam nebudou žít žádní lidé, nebo se podaří les monetizovat.

My zkoušíme druhou možnost. A proto v horských lesích chováme divoké lesní včely. Tady platí, čím víc lesa, tím víc včel, tím víc medu, tím víc peněz. Lidem se pak vyplatí původní lesy obnovovat, protože z nich mají přímý zisk.

Včely chováme v pronajaté pramenné oblasti původního horského mlžného lesa (Mendong Mbo’o - 1000 ha), který budeme postupně obnovovat. Máme na to zatím připravených kolem 50 000 stromů pouze druhů, které na vyžďářených plochách dříve rostly.

Abychom chráněnou oblast, kde chováme naše pralesní divoké včely, mohli i rozšiřovat, prodáváme část včelí úrody v bohatších zemích, mezi které patří i Česko.

Pronajměte si úl, zachraníte tím hektar lesa, podpoříte vysázení stovek stromů a získáte jedinečný pralesní med Keku Honey. Podpoříte tak obnovu původního lesa a zvýšení životní úrovně místních farmářů. Pronájmem úlu přes tento unikátní odkaz také přispějete na provoz serveru Ekolist.cz.


reklama

foto - Mikeš Martin
Martin Mikeš
Autor je přírodovědec a zakladatel organizace Kedjom-Keku a pralesního medu Keku Honey.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Šs

Šílený sadař

12.8.2019 13:27
A co agrolesnictví ? rád bych si kromě medu koupil i kakaao a kávu, kolik vlastně vyprodukujete medu a kolik je světová spotřeba ?
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist