Ing. Eva Tylová: Nová právní úprava v oblasti hluku a její aplikace v praxi
Pokud vlastníci či správci pozemních komunikací, jejichž užívání bylo povoleno před 1. lednem 2001, nejsou schopni limity dodržet, mohou požádat o výjimku příslušný orgán hygienické služby, a měli tak učinit do 1. ledna 2003. K získání povolení musí však prokázat, že hluk byl omezen na rozumně přijatelnou míru a provozem nebude ohroženo veřejné zdraví. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové zátěže. I když toto ustanovení umožňuje široký výklad, přece jen ho v žádném případě nelze vykládat tak, že opatření nebudou provedena.
Povolení je časově omezené a má umožnit vlastníkovi či správci komunikace, aby příslušná protihluková opatření provedl. Opatření mohou být technického rázu - to znamená vybudování protihlukových barier, výměna oken, ale také organizačního, což představuje omezení v dopravě vedoucí ke snížení počtu vozidel na komunikaci. Opatření organizačního rázu vedoucí ke snížení dopravy jsou samozřejmě cennější, protože umožní splnit nejen limity pro hluk, ale obyvatelům přinesou i řadu dalších zlepšení - zejména snížení emisí, zvýšení bezpečnosti atd.
Jaký je skutečný stav plnění zákona? Vlastníci a správci komunikací zákon nerespektují
Stav plnění povinností je neuspokojivý, a to přesto, že zákon vyšel ve Sbírce zákonů již před třemi roky. Jeho platnost byla dokonce několikrát odsouvána (např. v roce 2002 byl posunut termín pro možnost podání výjimky z 1. 1. 2002 na 1. 1. 2003) právě proto, aby se vlastníci a správci mohli na plnění povinností ze zákona připravit.
Velká města jako Praha, Ostrava, Olomouc mají podle pracovníků Státního zdravotního ústavu problém. Konkrétní informace lze najít na internetových stránkách SZÚ: Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku, Centrum hygieny životního prostředí.
Podle informace z hygienické služby v hl. městě Praze, Technická správa komunikací v Praze doposud výjimku udělenu nemá. Neuvěřitelné je, že přes jasně stanovenou povinnost ze zákona, Technická správa komunikací téměř žádná opatření nečinní. Na plnění zákona je vyčleněno cca 8 mil Kč, přitom opatření by si vyžádala miliardy korun. Znovu opakuji - o platnosti zákona vědí povinné osoby již 3 roky. V Praze jsou přitom do dopravy investovány desítky miliard korun ročně. Tyto investice ovšem spíše zatížení dopravou zvyšují!
Obdobně je na tom Ředitelství silnic a dálnic - správce silničních komunikací v České republice. Ze Státního fondu dopravní infrastruktury, který je v kompetenci Ministerstva dopravy a telekomunikací, obdrželi namísto miliard korun cca 20 mil. Kč. Možná se můžeme ptát, kdo spíše než státní instituce by měl dodržovat zákon? Neplnění povinností umožňuje ukládat sankci až ve výši 2 mil. Kč. Zatím nebyla udělena žádná.
Podle hlavního hygienika ČR Michaela Víta dochází nadměrným hlukem k poškozování zdraví mnoha lidí. Ztráty na zdraví a jejich léčení jsou velmi nákladnou záležitostí. Nadměrný hluk urychluje vznik civilizačních chorob, jako jsou vysoký krevní tlak, infarkt či poruchy imunitního systému a zhoršuje jejich průběh.
Občané by se měli domáhat svého práva. To znamená žádat po správcích komunikací proměření hluku v bytových i venkovních prostorech a v případě, že měření prokáže nedodržování limitu, žádat provedení nápravných opatření. V případě, že jim nebude vyhověno, doporučuji podat stížnost na příslušný hygienický orgán.
reklama
Vystudovala Fakultu jaderného a fyzikálního inženýrství ČVUT. V letech 1998 - 2002 vykonávala funkci náměstkyně ministra životního prostředí.
