Ondráš Přibyla: Máme mít strach z konce uhlí v Česku?

Více než třetina elektřiny, která se v Česku vyrobí, pochází z uhlí. Mohlo by se tedy zdát, že případné odstavení některých uhelných elektráren by bylo pro Česko problém. A ten problém není hypotetický. Provoz uhelných elektráren se může podle některých výhledů přestat ekonomicky vyplácet už kolem roku 2027, na případná opatření tedy nezbývá mnoho času. Podívejme se na nejdůležitější parametry této situace.

Bezpečnost dodávek elektřiny

Okamžitá spotřeba v Česku kolísá, vyšší je v zimě, kdy se špičky pohybují okolo 10 GW. Nejvyšší spotřeba za posledních 10 let představovala 11,4 GW. Chceme-li mít jistotu, že dokážeme pokrýt spotřebu z vlastních zdrojů, měli bychom mít řiditelné zdroje na pokrytí oněch 11,4 GW, a k tomu určitou rezervu. Slunce a vítr se do řiditelného výkonu nepočítají, jelikož výroba z těchto zdrojů není jistá v momentě potřeby.

V současnosti je v Česku k dispozici 15,4 GW řiditelného výkonu, tedy více než dostatek (Hodnoty z ERAA2023 pro rok 2025 ještě mírně snižujeme na základě vlastních rešerší a konzultací v sektoru). Pokud se tedy některé uhelné elektrárny přestanou ekonomicky vyplácet a dojde k odstavení 3–4 GW instalovaného výkonu, neměla by být bezpečnost dodávek ohrožena.

Samozřejmě je zachovávat určitou rezervu výkonu, protože každý zdroj může čelit neplánovanému výpadku (tedy se např. hodí rezerva za největší blok, což je v Česku 1GW blok v Temelíně). Stejně tak přečerpávací elektrárny nemohou vyrábět neustále.

Na druhou stranu, špičky spotřeby bývají krátké. Během rekordního 15. února 2021 bylo zatížení v pásmu 10,8–11,4 GW (což odpovídá horním 5 % maxima zatížení) pouhých 7 hodin, konkrétně mezi sedmou hodinou ráno a jednou odpoledne. Obecně je spotřeba nad 10,8 GW v Česku výjimečná: za posledních 10 let k ní došlo v součtu jen v 69 hodinách (tedy v průměru 7 hodin v roce) a nikdy netrvala déle než 8 hodin v kuse.

Tyto úvahy nadále potvrzují, že i při odstavení 3–4 GW uhelných zdrojů zůstane v Česku dostatek řiditelného výkonu.

Zmíněné argumenty jsou samozřejmě zjednodušené – pro přesnější úvahy je potřeba se dívat na hodinové průběhy spotřeby, různé scénáře počasí, vzít v potaz propojený evropský trh, vyvažování sítě a další aspekty. Ty podrobněji zkoumá naše studie Výroba elektřiny v Česku bez uhlí, nebo také tzv. superkritický scénář a každoroční studie MAF od společnosti ČEPS. Tyto studie dochází k podobným závěrům: několik GW uhelných elektráren je v Česku možné odstavit bez dopadů na bezpečnost dodávek.

Ekonomická realita

Proč vlastně máme v Česku tak velký přebytek instalovaného výkonu? Protože se to zatím vyplácelo. Při současných cenách paliv a emisních povolenek je levnější dodávat elektřinu z uhelné elektrárny než z plynové. České elektrárny proto mohly vyvážet poměrně velké množství elektřiny do okolních zemí, protože byly schopné nabídnout lepší cenu. To ale platí pouze v případě, že se cena povolenky pohybuje pod 70 EUR/t, pro efektivnější uhelné elektrárny je tato hranice o něco výše. Podle predikcí BloombergNEF: EU ETS market outlook 2024 by mohla cena emisních povolenek stoupnout na 80 EUR/t už v příštím roce a překročit 100 EUR/t už v roce 2027.

Právě rostoucí cena emisní povolenky, spolu s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů, způsobuje, že se provoz uhelných elektráren může přestat brzy vyplácet. Odstavování uhelných zdrojů je důsledkem trhu, nikoliv plánu nebo ideologie.

Zde je vhodné podrobněji ukázat složení flotily uhelných zdrojů. Liší se mezi sebou tím, kolik vyrábí elektřiny a kolik dodávají tepla do domácností a průmyslu. Menší část těchto zdrojů – 3,2 GW – prakticky vyrábí jen elektřinu. Podrobnější modelování výše zmíněné studie ukazuje, že je ekonomicky optimální odstavit téměř všechny tyto elektrárny (až na jeden nejúčinnější blok o výkonu 0,6 GW). Větší část uhelných zdrojů – 4 GW – jsou teplárny, které kromě elektřiny dodávají i podstatné množství tepla. Většina z nich musí zůstat v provozu, protože na jejich teple závisí okolní domácnosti i průmysl. Právě díky prodeji tepla na ně ovšem tolik nedopadá ekonomický tlak společného trhu s elektřinou. Vyšší cena emisní povolenky teplárny sice ovlivní, ale nedotlačí je k rychlému uzavření. V teplárenství se tak budou uhelné zdroje v dalších letech odstavovat postupně, podle toho, kdy budou v jednotlivých soustavách postavené náhradní zdroje tepla.

Odstavování uhelných zdrojů samozřejmě ovlivní i ekonomiku uhelných lomů, které se postupně budou zavírat. Ze strany státu bude potřeba pohlídat včasný přechod uhelných tepláren na jiné zdroje, než se všechny lomy uzavřou. To může vyžadovat nějakou formu veřejné podpory nebo prodloužený provoz vybraných elektráren, je to ovšem řešitelný problém.

Cesta k levnější elektřině díky moderní energetice

Zbývá otázka, co by se stalo s cenami elektřiny, pokud by se zvýšila cena emisní povolenky na 100 EUR/t. Současné ceny elektřiny na trhu na rok 2025 se pohybují okolo 90 EUR/MWh. Kdyby při naší dnešní závislosti na uhelných zdrojích stála povolenka 100 EUR/t, stoupla by v Česku cena elektřiny podle výsledků modelování na úroveň okolo 110 EUR/MWh. Pokud se ale Česko pustí do rozvoje moderní energetiky (větrné elektrárny, fotovoltaické elektrárny, moderní teplárny, akumulace, flexibilita spotřeby apod.), může i při dražší povolence elektřina v roce 2028 stát opět okolo 90 EUR/MWh.

Odchod od uhlí na základě tržních tlaků je tedy cesta k levnější elektřině, naopak udržovat po mnoho dalších let uhelné elektrárny v provozu místo výstavby modernějších zdrojů by v Česku elektřinu prodražilo.

---

reklama

---