Ondřej Hudeček: Zelení potřebují do čela výraznou osobu. Nepřijde-li nikdo zvenčí, ať je to zas Stropnický

Vítězové voleb vždy vědí, proč vyhráli. Měli totiž ten „nejlepší program pro lidi“. Představitelé poražených stran odpovídají bezprostředně po vyhlášení výsledků vždy to samé – dejte nám čas, musíme nejprve analyzovat příčiny naší prohry. Zelení v letošních sněmovních volbách zcela propadli, a proč k tomu došlo, zatím nevědí. Pokusme se jim proto napovědět.

Zelení vždy těžili z podpory mladých městských liberálů. Přinášeli nová témata a kampaň tomu odpovídala. Když v jejich čele stál osobnostně nepříliš výrazný Ondřej Liška, přišli před volbami roku 2013 s dynamickým virálním videem, v němž Liška rapoval základní stranická hesla. Lišku po mezidobí stranické „konsolidace“ pod Janou Drápalovou (fakticky však šlo o promarněný čas) nahradil osobnostně výrazný Matěj Stropnický. Politik, který se kupříkladu účastnil squatterských akcí a profiloval se jako rebel v radě pražského magistrátu. Kampaň, již vedl, však působila zcela opačně. Vůbec nevyužila potenciálu jediného zeleného politika, který je znám širší veřejnosti, a působila díky důrazu na jistoty a bezpečí spíše jako kampaň sociálních demokratů. Mladé protestní hlasy proto sebrali zcela po zásluze Piráti, kteří naopak potenciál svého předsedy využili dokonale. Až tedy budou Zelení analyzovat svou prohru, měli by si k tomu pustit svůj vlastní volební klip. Udržet pozornost celou (!) jednu minutu dokázali patrně pouze sami jeho tvůrci.

Bylo by dále chybou se domnívat, že za ztrátu příznivců může nějaký neurčitý „duch dnešní doby“, netolerantnost a autoritářství, jež ve společnosti domněle sílí. To jsou pouze hlasy, které dřív neměly takové možnosti se projevit. Byly zde vždy. Ostatně zelená hnutí oslabují celoevropsky; nebo přinejmenším nesílí. Dost možná i proto, že jejich původně výhradní témata převzaly ostatní strany. Nové cesty k oslovení voličů tak budou muset hledat evropští zelení společně. Setrvají-li na pozicích, že jejich program je skvělý a jinou politiku dělat nemohou, je docela možné, že skončí jako zcela marginální uskupení. Není totiž nikde psáno, že liberální, proenvironmentálně smýšlející městské a venkovské voliče musí zastupovat zrovna tyto strany.

Obecně se ví, že hranice procentního zisku, na který čeští Zelení cílí, jsou tři procenta, jež pro ně znamenají každoroční státní příspěvek. Letos ovšem nedosáhnou ani na peníze určené na úhradu volebních nákladů, neboť jejich zisk nepřekročil hranici 1,5 procenta. Finanční těžkosti se tak straně dozajista nevyhnou a o to těžší bude jejich návrat zpět někam k hranici tří až pěti procent ve sněmovních volbách.

Při pohledu na výsledky právě skončených voleb je zjevné, že rostly strany, v jejichž čele stojí silné osobnosti. Tedy s výjimkou občanských demokratů, do jejichž řad se Václav Klaus ml. vrátil teprve před rokem, takže úspěch strany jde přeci jen za nevýrazným Petrem Fialou. Také kupříkladu Francouzi volili přímo ambiciózního Macrona a Rakušané zase schopného a dravého Kurze. Kdo byl na dalších místech kandidátek, již tolik nerozhodovalo. Zelení tento trend nemohou přehlížet. Problém je v tom, že ve své takřka tři desítky let dlouhé historii měli pouze dvě výrazné tváře – Martina Bursíka a právě Matěje Stropnického.

Pokud tedy do strany nevstoupí někdo zvenčí, komu by členská základna svěřila úkol vyvést stranu ze současné krize, zbývá asi jediná možnost, totiž opětovně zvolit Matěje Stropnického předsedou, umožnit mu větší vliv na stranickou strategii a poučit se z kampaně Pirátů (ale také ANO), jak dnes funguje úspěšná politická komunikace. To je ale ve straně, kde je deset členů schopno ustavit tři názorové platformy, bohužel poněkud nereálný scénář.

---

reklama

---