Marek Chytráček: Největším prohřeškem Zelených je přesvědčení, že v této zemi žije přes 6 % jejich voličů

Důležité bude najít odvahu neposlouchat intuici straníků a vybrat témata, která rezonují i mimo zelenou bublinu. Na snímku kongres Zelených v roce 2015.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Reinhard Bütikofer / Flickr

Odstoupení Matěje Stropnického by mělo být pouze prvním krokem hlubší sebereflexe strany. Je třeba se zamyslet nad tím, jestli se po značném posunu vlevo nehodí udělat krok zpátky do středu. Pro Zelené může být problematické, že je momentálně nabídka pro české liberální voliče poměrně roztříštěná. Tyto strany se do svých programů logicky postupně snaží zapracovávat i důraz na ekologii, což Zelení jistě morálně ocení, politicky je to pro ně ale komplikace.

Matěj Stropnický dostával coby mediálně zajímavá osobnost relativně velký prostor v médiích. O to méně pak byli vidět ostatní členové strany. To se mohlo projevit na nepříliš přesvědčivých výkonech, kterých jsme byli svědky v televizních debatách. Strana má do příštích voleb čas zapracovat na mediální prezentaci svých hlavních představitelů a nadále pokračovat v boji proti stereotypnímu vnímání Zelených velkou částí české veřejnosti.

Samotná předvolební kampaň musí být ze strany Zelených výraznější, musí mít mnohem silnější témata a větší mobilizační potenciál. Volební spot sice nikoho neurazil, zároveň ale také nikoho nepřesvědčil. To platí pro celou kampaň. V dnešní konkurenci profesionálního marketingu za desítky milionů korun musí být Zelení schopni zaujmout originalitou, ale také zacílením na témata, která zajímají širší veřejnost.

Zatímco Andrej Babiš na sociálních sítích ukazoval fotky z mítinků a dopisy fanoušků, Zelení se na Facebooku tetelili štěstím z hodnocení za nejvíce LGBT přátelskou stranu. Pokud skutečně život některých voličů definuje problematika LGBT, už dávno Zelené volili. Načasované přiznání sexuální orientace Matěje Stropnického v zemi, kde je skoro všem jedno, co lidé dělají za zavřenými dveřmi, a která má lesbickou ministryni, někoho těžko přesvědčí. Podpora LGBT komunity k Zeleným patří, těžko ale předpokládat, že to bude zásadní téma, které straně získá několik procent hlasů.

Největším prohřeškem Zelených je přesvědčení, že v této zemi žije přes 6 % jejich voličů - minimálně podle toho Zelení staví své kampaně a vybírají témata. Je ale potřeba si připomenout, jak Zelení ke svému historickému úspěchu v roce 2006 přišli - nebyli to zelení voliči, kdo je vynesl do Sněmovny, ale ti stejní voliči, kteří o pár let později volili Věci veřejné nebo TOP 09 a ještě později ANO. Zelení se nedostali do Sněmovny proto, že byli Zelení, ale proto, že byli novou, tehdy antiestablishmentovou stranou. Volební kampaň je o tom přesvědčit nerozhodnuté, ne dlouhodobé sympatizanty strany - kterých mají Zelení lehce nad procento.

Zelení by se v rámci budoucí úpravy strategie měli soustředit na to, kam se přelili voliči. Z dosavadních dat je totiž zřejmé, že se velká část těchto voličů odklonila od ČSSD k hnutí Andreje Babiše. Zelení by měli důsledně sledovat, jestli se od podpory pro ně zajímavých voličů hnutí ANO neodvrátí, jako to do jisté míry udělalo v případě pravicových voličů, které vysálo tradičním pravicovým stranám ve volbách 2013.

Důležité bude najít odvahu neposlouchat intuici straníků a vybrat témata, která rezonují i mimo zelenou bublinu. Poté bude potřeba najít silnou osobnost, která nebude společnost štěpit tolik, jako Matěj Stropnický. Jeho radikální postoje straně rozhodně nepomohly, což je ostatně patrné i na výsledku voleb. Jako první se nabízí Michal Berg. V současné době patří mezi viditelnou postavu Zelených, do budoucna má jednoznačně potenciál dovést stranu k lepšímu výsledku, než je necelých 1,47 % hlasů. Zelení ve svém čele potřebují někoho, jako byl Ondřej Liška. S tím se dokázali identifikovat i lidé, kteří by stranu za normálních okolností nevolili.