Ing. František Kučera: Potřebují naše lesy ochranu vědců a odborných pracovníků?
Není asi na místě připomínat vědeckým pracovníkům, že každá seriózní práce vyžaduje důkladné seznámení se současným stavem problematiky, s dříve publikovanými výsledky výzkumu, v tomto případě i s platnou legislativou. „Stanovisko vědců“ bohužel tuto zásadu nedodrželo a předkládá zde veřejnosti skutečnosti lesníkům již dávno známé, zčásti již realizované v běžné praxi, zčásti již obsažené v současných zákonných předpisech i v Národním lesnickém programu. Vývoj lesa je bohužel dlouhodobý proces, který nelze ani za cenu vysokých ekonomických ztrát příliš urychlit. Všechny statistické údaje o našich lesích dokazují, že např. změna druhové skladby ve prospěch listnáčů a jedle se vyvíjí správným směrem, s určitými výkyvy již cca 20 až 50 let.
Odmítáme zejména ve „Stanovisku“ stále opakované a zcela jednostranné konstatování, že naše lesy jsou ve špatném stavu a nadále chřadnou! Tyto závěry se opírají pouze o výsledky pedologických rozborů a míru defoliace, která je celoevropským problémem a nemá dopady na vzrůst stromů (i v tomto „Stanovisku“ se připouští zvýšení přírůstu stromů jako důsledek nadměrného přísunu dusíku). Kalamity způsobené abiotickými činiteli – větrem a sněhem – zde byly i v minulosti, jejich častější výskyt zřejmě souvisí s klimatickými anomáliemi, na které upozorňují meteorologové již delší dobu. Rozsah hmyzích kalamit v posledních desetiletích je srovnatelný s jejich výskytem v minulém století. Podobně jako po katastrofálním suchu v roce 1947 došlo v nižších polohách k pomístnému odumírání smrkových porostů a následnému přemnožení kůrovce, je dnešní zdravotní stav smrku v 3. a 5. vegetačním stupni a kůrovcová kalamita důsledkem extrémně suchého roku 2003.
Nezabýváme se profesně pedologií, a proto se nepouštíme do polemiky o nepříznivých změnách v lesní půdě – na rozdíl od autorů „Stanoviska“ ctíme staré úsloví o ševci a kopytu. Dovolíme si pouze připomenout, že v odborné lesnické literatuře lze na toto téma nalézt velmi mnoho vědeckých prací již z první poloviny minulého století – výsledky těchto prací nejsou vždy jednoznačné. Dosavadní vývoj našich lesů chmurné předpovědi některých pedologů nepotvrzuje. Za vysloveně laický a zastaralý pohled na hospodaření v lese je nutno považovat představu, že existuje pouze jeden obecně platný systém obhospodařování lesů, který lze uplatňovat od luhů po horské smrčiny. Základem směrnic hospodaření je u nás již více než 50 let typologický průzkum, vycházející z vlastností půdy a klimatických podmínek a respektující výškovou pásmovitost vegetace a biologické vlastnosti dřevin. Tato diferenciace je základem současné lesnické legislativy a na mezinárodním fóru si dobyla vysokého uznání.
Z celé řady mylných tvrzení a doporučení „Stanoviska“ jen několik příkladů: obecný zákaz holosečí by téměř znemožnil obnovu borovice na přirozených stanovištích i dubu v lužních lesích, složitá prostorová porostní výstavba je v našich poměrech vzhledem k nedostatečným srážkám většinou nerealizovatelná, všeobecné používání přípravných dřevin při zalesňování a zákaz jejich kácení je provozně nesmyslné. Nejen z ekonomických důvodů zásadně nesouhlasíme s vyloučením smrku ze všech stanovišť středních poloh. V řadě evropských zemí (Skotsko, Španělsko, Francie aj.) jsou poměrně rozšířeny a stále zakládány lignikultury a plantáže domácích i introdukovaných dřevin s velmi krátkým obmýtím, které mají k přirozenému charakteru našich smrčin velmi daleko. Není bez zajímavosti, že o významu těchto plantáží pro trvale udržitelný rozvoj bude na podzim t.r. uspořádána mezinárodní konference v Bilbau.
V souvislosti s příkrým odsouzením smrkových porostů si dovolíme malé ohlédnutí do minulosti. Stejně tak jako pradávní obyvatelé Evropy začali před tisíciletími pěstovat pro svoji obživu obiloviny, tak i před několika stoletími vzrůstala potřeba smrkového dřeva na výstavbu obydlí. Tato potřeba stále trvá a vzhledem k tomu, že jde o obnovitelnou surovinu, její význam stále vzrůstá! Ano, máme na většině území našeho státu uměle založené smrčiny (chcete-li přesněji okolo 50 %) i porosty borové, ale my i vy tyto dřeviny potřebujeme! Navrhovaná přeměna současných hospodářských lesů a dosažení přírodního rázu krajiny, jaký v české kotlině nalezl praotec Čech, je zcela nereálnou iluzí. Jsme přesvědčeni, že naše dnešní jehličnaté porosty s příměsí listnáčů jsou výrazně příznivějším prostředím pro vše živé včetně půdních bakterií a hub než stahektarové lány pšenice, řepky či kukuřice. Je opravdu zemědělská půda, po mnoho desetiletí „obohacovaná“ umělými hnojivy a nejrůznějšími pesticidy a zhutňovaná stále těžšími zemědělskými stroji méně dotčena a pozměněna než půdy lesní? Nebo si uvědomujete absurdnost požadavku přestat pěstovat pšenici či kukuřici a požadovat návrat k přirozeným lučinám, stepím a mokřadům?
Považujeme za nutné rovněž připomenout, že požadavek „Stanoviska“ ponechávat v lese co nejvíce dřevní hmoty je v zásadním rozporu s celosvětovým trendem na využívání jednoho z mála, ne-li jediného obnovitelného zdroje energie. Produkce biomasy – zejména dřevní štěpky – pro energetické a jiné potřeby společnosti je považována ze jeden z nejdůležitějších úkolů budoucnosti.
Diskutabilní je rovněž představa o nezbytnosti doplnit plochu a počet přírodních rezervací. V textu je taktně zamlčeno, že v současnosti je u nás již různým stupněm chráněno 26,5 % výměry všech lesů v ČR. Tento podíl je výrazně vyšší než v sousedních zemích a vzroste dále o plochy zařazené do národního seznamu Natury 2000. Není téměř třetina chráněných lesů na našem poměrně hustě obydleném a dlouhodobě člověkem ovlivněným územím postačující? Závěrem ještě připomínáme, že téměř 40 % lesů bylo v naší zemi na základě restitučních zákonů navráceno původním majitelům – soukromým osobám, obcím a lesním družstvům. Vlastnická práva k lesům jsou našimi právními normami podstatně více omezena než je běžné v ostatních zemích EU. Jakékoliv další požadavky na omezení hospodaření v soukromých lesích nejsou bez řádné kompenzace vzniklé ekonomické újmy možné. Splněním jen části požadavků „Stanoviska“ by došlo k zcela neúnosnému zatížení státního rozpočtu.
„Stanovisko vědců“ je uvedeno jako výzva k otevřené a věcné diskuzi. Samozřejmě jsme připraveni kdykoli, kdekoli a s kýmkoli o stavu našich lesů diskutovat. Velmi bychom však uvítali, kdyby autoři a zejména signatáři „Stanoviska“ byli ochotni se seznámit předem se skutečným stavem našich lesů, se současnými způsoby hospodaření a případně i s naší současnou lesnickou legislativou a s mírou dohledu nad jejím dodržováním. Netvrdíme, že je v našich lesích vše zcela v pořádku; například problém vysokých stavů spárkaté zvěře a omezení působených škod na lesních porostech se již 60 let nedaří řešit. Vývoj hospodaření se však ubírá správným směrem. Tvrzení „Stanoviska“, že česká lesnická politika není v souladu se zásadami evropské lesnické politiky je naprosto falešné a svědčí jen o neinformovanosti autorů o evropském lesnictví.
Každého, kdo má zájem o naše lesy a uvažuje o podpisu tohoto „Stanoviska“, rádi uvítáme na našich lesních majetcích, kde se může přesvědčit, jak se dnes hospodaří a také např. o tom, že většina městských i soukromých lesů je v podstatně lepším stavu než lesy Šumavského národního parku, spravovaného ochránci přírody pod dohledem vědecké rady.
reklama
Autor je předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v České republice
