https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pripad-turecke-mysi-aneb-veda-a-ochrana-prirody-cast-prvni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Zrzavý: Případ turecké myši aneb Věda a ochrana přírody, část první

27.1.2011 | ČESKÉ BUDĚJOVICE
Skoro všechny slavné, ikonické ohrožené druhy nepatří z hlediska evolučního pojetí ochrany přírody mezi ty nejohroženější. Ještě nejlíp je na tom panda velká, která je mezi savci devatenáctá.
Skoro všechny slavné, ikonické ohrožené druhy nepatří z hlediska evolučního pojetí ochrany přírody mezi ty nejohroženější. Ještě nejlíp je na tom panda velká, která je mezi savci devatenáctá.
Foto | Sherman Wang / Flickr
Ochraně přírody se kdysi přihodila věc s dalekosáhlými následky: rozhodla se legitimizovat samu sebe přírodovědou. Vůbec to tak nemuselo být, ochranářství začínalo jako záležitost estetická, možná etická, ale rozhodně ne vědecká, spontánně se chránily „přírodní památky“, všeliké malebnosti a pozoruhodnosti, zkrátka Panská skála nebo orel. Jenže argumentace ve stylu „máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá“ se zdála slabá; proto byla nahrazena jakoby odborným povídáním o ekosystémech a biodiverzitě. Nic proti tomu, cosi jako „ekosystémy“ snad na Zemi opravdu nalézt lze, když se chce, a jakousi „biodiverzitu“ také můžeme měřit, když si usmyslíme, že to má nějaký smysl, ale ochrana přírody tím na sebe vzala těžké břímě. Nejenže sleduje výkyvy v celospolečenské prestiži vědy (je to sinusoida, ale v posledním půlstoletí jako celek nahnutá směrem dolů), ale především se objekt i metody ochrany přírody nutně mění s vývojem přírodních věd. A ty se vyvíjejí neustále.
 

Podíváme-li se na Červený seznam IUCN, zjistíme, že mezi kriticky ohroženými druhy živočichů najdeme nejen nosorožce a gorily, ale také pěknou řádku různých, vesměs tropických, obvykle horských nebo ostrovních drobných hlodavců, tedy „myší“. O většině z nich pochopitelně vůbec netušíme, jak moc jsou ohrožené, a jenom to odhadujeme z jejich malých areálů a z toho, že už je dlouho nikdo neviděl (mimochodem – jak často vídáte v české přírodě třeba nezcela vzácného plšíka lískového? – a teď si představte, že něco podobného žije v horách na laosko-barmském pomezí). Mezi různými exoty se nápadně vyjímá několik ohrožených myší z Evropy a okolí, mezi nimi i strašlivě vzácná myš bodlinatka turecká (Acomys cilicicus) z jednoho místa na jihotureckém pobřeží. Ještě nedávno byla uváděna mezi kriticky ohroženými druhy, dnes má značku DD (data deficient), tedy nevíme, co s ní. Něco se s ní stalo.

Bodlinatky obývají ve zhruba dvaceti druzích celou Afriku až po Středomoří a částečně pronikají i na Blízký východ, na Kypr, Krétu a do Turecka. Některé žijí volně, jiné jsou synantropní (obývají lidská sídla). Když se na podivně izolované evropské bodlinatky podívali molekulární biologové, zjistilo se, že vůbec nejde o samostatné druhy, ale o výsadky severoafrického synantropního druhu. Na místa svého výskytu se dostaly patrně lodí – můžeme si představovat, jak vyplula z Alexandrie na Krétu s bodlinatkami v podpalubí a cestou občas brala pitnou vodu ...

Věda a ochrana přírody

Biolog Jan Zrzavý píše pro Ekolist volnou řadu článků o snaze ochrany přírody legitimizovat svoje záměry přírodovědou. První odstavec tohoto článku je tak vlastně úvodem k celé sérii. Další "díly" je možné očekávat s přibližně dvouměsíčním odstupem.

To je samozřejmě spíš anekdota, ale poukazuje na obecný problém: druhy neustále vznikají (i zanikají), různě se šíří a přizpůsobují, a jsou tedy různě evolučně staré (od druhů starých několik milionů let až po ty, které vznikají před našima očima). Dokonce i medvěd lední dnes vypadá jako specializovaná arktická populace brtníka. Jsou tu jistě rozdíly časové (medvěd lední je starší než turecká myš) i ekologické (brtník se v Arktidě naučil věci, které ve Vrátné dolině nedělá, kdežto turecká myš se od káhirské ničím podstatným neliší), ale jedna věc je společná: jde o mimořádně mladé populace, tu přirozené, tu antropogenní, které můžeme považovat za „druhy“ (a jako takové je třeba i chránit) pouze tehdy, budeme-li pojem „druh“ chápat zcela staticky, neevolučně a nebiologicky. V současné době se rozvíjející projekt EDGE („evolutionarily distinct and globally endangered“) směřuje právě k identifikaci ochranářských priorit mezi druhy nejstaršími a evolučně nejizolovanějšími.

Pro zajímavost – číslo jedna mezi savci, pokud jde o evoluční izolovanost, je hrabáč, číslo dvě ptakopysk, tedy zrovna druhy, kterým v podstatě nic nehrozí; na prvním místě, pokud jde o izolovanost a zároveň ohroženost, jsou novoguinejské paježury. Vymřením takovýchto potvor bychom ztratili obrovský kus informace o evoluci a diverzitě savců; vymřením turecké myši nepřijdeme skoro o nic, protože ji bez problémů zastoupí jiná bodlinatka z protějšího břehu Středozemního moře. Chceme-li zachovat co nejvíc z diverzity života kolem nás, je lepší neinvestovat peníze, kterých je vždycky nedostatek, do druhů evolučně zastupitelných, kterých je pochopitelně nejvíc (z druhohor přežil jenom málokdo, z epiatlantiku skoro všichni, jako i lidí dvouletých je na světě víc než stoletých).

Jenže skoro všechny slavné, ikonické ohrožené druhy si v evolučním pojetí nevedou nejlíp. Panda velká je mezi savci aspoň devatenáctá, ale orangutan bornejský má číslo 190 a medvěd lední 559. Prohlásit, že je nám to jedno, protože nás zajímají především takoví ti roztomilí ňuchňáci, samozřejmě můžeme, ale dostaneme se tím do jistého rozporu s údajnou vědeckou podstatou ochrany přírody, tedy s vírou, že přírodu nechráníme jen tak pro nic za nic, z přebujelé a nekontrolované sentimentality. Pak nezbývá, než si vymyslet nějaký jiný „vědecký“ argument, třeba něco o tom, jak se bez medvěda ledního zhroutí arktický ekosystém. (O tom někdy příště.)


reklama

foto - Zrzavý Jan
Jan Zrzavý
Autor je profesorem zoologie. Tento obor a rovněž evoluční biologii přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

 


Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist