Radim Šrám: Stanovisko Komise pro životní prostředí AV ČR k ekologické a uživatelské infrastruktuře krajiny

Krajina je základem lidského světa. Probíhá v ní množství společenských aktivit a je rovněž prostorem živé přírody. Lidské činnosti jsou zásadním způsobem ovlivněny jejím charakterem a zpětně určují její podobu a další vývoj. Kvalita ekosystémů dané krajiny a kvalita života jejích obyvatel jsou spojenými nádobami. Ochrana krajiny jako celku je v tomto smyslu výrazem kulturní úrovně společnosti.

Porušení rovnováhy mezi přírodní (environmentální či ekologickou), uživatelskou a kulturní dimenzí krajiny vede v konečném důsledku k její degradaci. V plném rozsahu to platí i pro tzv. volnou, zejména zemědělsky využívanou krajinu, kde převážil přístup podnikatelů zaměřený na vlastní zisk. Politika státu nedokázala nastavit a následně prosadit správnou praxi pro hospodaření na zemědělské půdě a také udržet dostatečné strategické zásoby státní půdy pro normalizaci v půdní držbě, ale především pro budování adaptačních opatření. Stav krajiny je v tak pokročilém stadiu degradace, že na ochranu půdy a vody bude nutné využít nejen organizačních a agrotechnických opatření, ale především biotechnických staveb. Úbytek zemědělské půdy v ČR je přitom 12–15 ha za den! Důsledky jsou evidentní: vzrůstající uniformita, ztráta biodiverzity projevující se např. jako úbytek dříve běžných druhů ptáků, půdních organismů nebo hmyzu, který představuje důležité opylovače. K tomu se přidává pokles kvality zemědělských půd a jejich poškození erozí a pokles schopnosti retence vody. Naše krajina se leckde proměnila ve výrobní a neprůchodný prostor bez přírodní a kulturní hodnoty fragmentovaný technickou infrastrukturou.

Bohužel ani územní plán v mnoha případech nerespektuje ochranu zemědělského půdního fondu. Obce se zpracovateli územního plánu navrhují na orné půdě se stále ještě funkčním odvodněním biokoridory a biocentra Územního systému ekologické stability. Jako součást územního plánu jsou využívány jako komplexní dokument krajinného plánování pozemkové úpravy. Jejich realizační koncovkou by měly být projektové dokumentace drobných vodohospodářských a biotechnických opatření v zemědělské části krajiny. Kvalitně navržené plány úprav i realizované stavby je možné využít jako příklady správné praxe v krajinném plánování. K realizaci kvalitních plánů ale dochází jen výjimečně, a jejich kvalitu a počet proto bude nutné zvýšit. Podobně rozsah revitalizací vodních toků neodpovídá současným potřebám společnosti a finanční zdroje na ně nejsou plně využívány. Tomu se měla věnovat mj. novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Bohužel nenašla se politická vůle přijmout následný krok, tedy vydání platné, tzv. protierozní vyhlášky.

Zadavatelé výzkumných projektů se vesměs nezabývají podstatou prohlubujících se problémů v krajině. To se projevuje v nepoužitelnosti výsledků např. v protierozní ochraně půdy či v širším uplatnění agrolesnictví. Výsledky výzkumných projektů nejsou navzájem koordinovány a nesleduje se využitelnost v praxi. Při hodnocení záměrů a zadávání projektů, ale i koncepčních materiálů a dotačních programů se neřeší majetkoprávní příprava.

Klimatická změna je novým faktorem, který dále komplikuje vývoj krajiny. Přírodní podmínky krajiny České republiky se mění. Tato změna je mimořádnou výzvou pro její další využívání. Minulá vláda se zpožděním přijala Program adaptace na změnu klimatu v podmínkách ČR a z něj vyplývající Akční plán adaptačních opatření na změnu klimatu. Je nyní na jednotlivých resortech, jak přistoupí k realizaci tohoto plánu v krajině, která je společným jmenovatelem jejich zájmu.

Přístupem ke krajině se zabývalo několik seminářů Komise pro životní prostředí AV ČR. Hlavní závěry jsou shrnuty ve stanoviscích z let 2014 a 2016. S odstupem času považujeme za klíčové:

Urychleně vyhodnotit negativní následky dosavadních nešetrných způsobů využívání krajiny v jednotlivých regionech.

Zformulovat koncepci krajinné politiky a její zásady promítnout do oborových politik zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství, myslivosti, ochrany přírody, cestovního ruchu a dalších oborů, které se realizují v krajině.

Výkon hospodaření v jednotlivých oborech adaptovat na nové klimatické podmínky s cílem maximálně omezit jejich negativní dopady na krajinu.

V kulturní krajině realizovat opatření, která zlepší její stav např. zaváděním prakticky ověřených agrolesnických systémů coby udržitelné formy hospodaření s příznivými produkčními i mimoprodukčními funkcemi.

Jedním ze strategických cílů a priorit ochrany vod se musí stát revitalizace říční sítě doprovázená změnou přístupu k jejímu managementu.

Každý vlastník by měl udělat všechno pro to, aby voda vsákla do půdy tam, kde spadla. Týká se to volné krajiny, ale i všech sídel, zemědělské, lesní krajiny a výrobních areálů.

Do výuky na všech stupních vzdělávací soustavy začlenit průřezovým způsobem problematiku krajiny s důrazem na její dopady na kvalitu života jejích obyvatel.

Budoucnost krajiny je v rukou jejích uživatelů. Příznivé podmínky pro realizaci změny v nakládání s krajinou musí ale vytvořit politické vedení země. Tento vývoj není možné ponechat náhodě či trhu. Je třeba chápat jeho dlouhodobé důsledky a systémově ho řídit. Důležitým nástrojem řízení tohoto složitého procesu změny je krajinné plánování. To na rozdíl od sousedních zemí a v protikladu k doporučením Rady Evropy (Evropská úmluva o krajině, 2000) nemá bohužel v ČR pevnou půdu pod nohama. Cena, kterou tato země za neexistenci funkční struktury krajinného plánování platí, je vysoká; jmenujme příkladem jednu z těch vyčíslitelných: 21 mil. m3 nejúrodnější zeminy splachované z polí každoročně vodní erozí (MŽP, 2018). Je to nejvyšší míra eroze v Evropě. Tuto situaci není možné dále tolerovat, je třeba ji rychle změnit.

Cestou k této změně je harmonizace postupů cíleného vytváření ekologické (tj. drobné vodní toky, mokřady, rozptýlená zeleň) a uživatelské infrastruktury krajiny. To jsou dvě strany jedné mince. Jejich propojení na bázi krajinného plánování je cestou pro obnovu rovnováhy ekologických, ekonomických a kulturních funkcí krajiny, pro pochopení a respektování únosné kapacity jejího využívání, pro její obnovu i pro zajištění tolik potřebné vody jako základního faktoru dalšího vývoje naší krajiny. Komise pro životní prostředí AV ČR vítá aktivity Platformy pro krajinu (www.nasekrajina.eu), která upozorňuje na využití potenciálu přirozených procesů, které v naší krajině probíhaly po tisíciletí a které jsme drasticky zredukovali.

Komise pro životní prostředí AV ČR je poradním orgánem Akademické rady AV ČR, jejímž posláním je mj. vyjadřovat se k environmentálním problémům, jejichž řešení ovlivňuje v celonárodním měřítku stav životního prostředí, posuzovat dokumenty vědecké povahy či návrhy zákonů relevantní z hlediska vědecké činnosti i obecné praxe v oblasti životního prostředí, podporovat výzkum a organizovat semináře v této oblasti. V současné době má 23 členů, kteří jsou respektovanými odborníky nejen z ústavů AV ČR, ale i vysokých škol a dalších výzkumných institucí.

---

reklama

---