Šádí Shanaáh: Česko ani Evropská unie nejsou dostatečně připraveni na změnu klimatu
Chtělo by se začít: Vědci to říkají již více než dvacet let, bohužel však málokdo poslouchal. Většina veřejnosti a tím pádem i politiků nejevila buď žádný nebo dostatečný zájem. Jisté je, že závažné dopady klimatické změny pociťujeme již dnes a že do budoucna se jejich intenzita a četnost bude ještě stupňovat. A že snaha přizpůsobit se se pro mnohé z nás stane doslova životní nutností.
V průběhu několika posledních let se nám podařilo alespoň částečně zbavit iracionálního nánosu klausovského odmítání všeho evropského. Po roztopené kostce cukru Jardy Jágra v hrnku unijní kávy sice stále částečně zůstává nepříjemná chuťová stopa, podobně bychom se ale měli zbavit také iluze o vědecké nejednotě, co se týče klimatických změn.
Málokde totiž panuje mezi vědci taková shoda jako v klimatologii a příbuzných vědeckých oborech. Dokladem může být také nedávno vydaná druhá část páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) OSN. Na vzniku tohoto textu, který čítá přibližně dva a půl tisíce stran, se podílely stovky odborníků z celého světa.
Vědecký konsensus říká: ano, klima se mění od nepaměti, co je však jiné, jsou rychlost i rozměr současné globální změny klimatu. Na vině jsme my lidé a naše stále rostoucí spotřeba rozmanitých druhů fosilních paliv, konvenčních a nově i nekonvenčních, spolu s nadále rostoucí exhalací skleníkových plynů.
Daní za naši přílišnou závislost na fosilních palivech je a bude narůstající počet klimatických extrémů: častější a intenzivnější povodně, přívalové deště, sucha, vlny veder či lesních požárů. A tím pádem i čím dál větší škody na majetku, zdraví či a lidských životech. Obyvatelé České republiky postiženi povodněmi a koneckonců i pojišťovny o tom mohou vyprávět své.
Byť se to může zdát jako zvláštní, dnes je pro střední Evropu klíčovým úkolem zadržet vodu v krajině. Snadno se to řekne, podstatně hůře udělá. Na vodní živel jsme se vlivem opakovaných povodní poměrně dobře připravili (i když i zde je mnohé, co napravovat). Se zadržením vody v krajině však souvisí také rostoucí sucho. Tomuto nehmatatelnému živlu jsme se ovšem ještě postavit neodvážili. Například na jižní Moravě letos stejně jako i v minulých letech přitom zemědělci pocítili sucho velké; na jeho dopady je zatím výrazněji připraveno snad jen Třeboňsko a několik dalších vodnatých regionů.
Na globální klimatickou změnu se ale nestačí se pouze adaptovat. Je především nutné zabránit její neřízené eskalaci. K tomu potřebujeme celoevropský a celosvětový společný přístup. Evropská unie proto musí sebevědomě a koordinovaně usilovat o zásadní proměnu vnímání závažnosti klimatické změny. A stát se opravdu celosvětovým vzorem, na nějž by mohly navázat i jiní. Česká republika by se měla přiřadit ke státům v první linii této snahy – k Dánsku, Skotsku, Španělsku, Portugalsku a zbavit se pout zdejších fosilních kmotrů.
Může to být snadnější, než se na první pohled zdá. Snaha koordinovaně redukovat emise skleníkových plynů totiž jde ruku v ruce se vzájemným posilováním energetické bezpečnosti a zároveň nezávislosti. Jak vidíme dnes na Ukrajině, energetická bezpečnost a nezávislost je pro Evropu klíčová nejen z důvodu globální změny klimatu, ale také z důvodů geopolitických.
Zbavení se závislosti na fosilních palivech může zároveň pomoci naší ekonomice. Naplnění plánu Green New Deal a zelená modernizace by mohly zajistit stovkám tisícům lidí v celé EU práci, a zároveň znatelně zmenšit výdaje miliónů domácností na energie. Přispět k tomu může každý v Evropě svojí měrou. I Česká republika.
reklama



Vědci se zabývali možností ukládat přebytečný uhlík splavováním dřeva do Severního ledového oceánu
Německu se podle studie podařilo splnit klimatický cíl pro loňský rok, ale ztrácí tempo
Studie: Většina českých obcí nemá strategie pro adaptaci na změnu klimatu