Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé

Hlavním Machovým argumentem je, že film není dost „dokumentární“. Nejspíš tím myslí, vyvozuji dál z jeho textu, že Mareček nezmínil všechny souvislosti, dostatečně nepopisuje běžný život v zapadlé zambijské vesnici a nevysvětluje, jak jednoznačný pokrok pro ni znamenala solární elektrifikace. Namísto toho prý ukazuje místní jako lenochy, kteří zařízení rozbili, neumí se o něj starat, z čehož si divák odvodí, že rozvojová pomoc jsou vyhozené peníze.
Úskalí korektnosti
Vzhledem k tomu, že jsem zažil už několik bouřlivých debat po promítání Marečkova filmu, řekl bych, že takhle ho interpretují dva druhy lidí. Za prvé ti, kteří i bez toho jsou přesvědčeni, že „dávat něco zadarmo černochům nemůže dopadnout dobře“ a mají pocit, že film jejich názory potvrdil.
Za druhé ti, kterým připadá nekorektní, jsou upřímně pohoršeni a mají pocit, že „něco takového by se lidem ukazovat nemělo“. O tomhle postoji si můžete něco víc přečíst zde.
Ty ostatní film za prvé pobaví a za druhé přiměje třeba doma v kuchyni diskutovat o tom, co to vlastně ta rozvojová pomoc je a jaký je její smysl. A debata to bývá dlouhá, protože argumentů pro a proti za tu skoro hodinu a půl vidíte spoustu.
Co je to kulturní rozdílnost
Jezdím už asi deset let na festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Za tu dobu jsem tam viděl hodně filmů, kdy se stavěla škola či pekárna v Africe, Afghanistánu či Nepálu, zavádělo se rybniční hospodářství nebo nové zemědělské metody. Ve všech těch filmech jste si mohli všimnout téhož. Místní si s novou technologií často nevědí rady, takže když experti odjedou, projekt zkrachuje, nebo má alespoň velké potíže. Zodpovědnost za výsledek se snaží přenést na ty, kteří novinku přivezli, protože v jejich světě je to zatím cizí věc. Skoro vždycky se najde někdo, kdo chce situace využít a ušlechtilé dárce odrbat, nebo alespoň odfláknout práci a inkasovat.
No a krom toho prostě v těch místech bývá jiné pojetí vztahů – prospěch bratrance je obvykle důležitější než prospěch obce, jiné pojetí času a představ, co to znamená být někde včas a dodržet slib. Každý, kdo někdy rozvojovou pomoc dělal, musí tohle znát důvěrně. Zažil jsem to sám, když kamarád opravoval válkou zničenou školu v Kosovu, a to je pořád kultura té naší docela blízká. To ale přece vůbec neznamená, že taková rozvojová pomoc nemá smysl. Naopak, tyhle konflikty jsou její logickou součástí. Jedna kultura přináší své zvyklosti a technologie druhé kultuře a zpočátku to vždycky trochu skřípe. Američané v Česku počátku devadesátých let by mohli vyprávět. No, oni se diví dodnes.
Jak vypadá správný dokument
Marečkův film je důležitý právě proto, že z něčeho, co ostatní spíš okrajově zmiňují, udělal téma a podal ho tak, že každému dojde. Navíc je to zábavné. Dva otrapové v kraťasech a tričkách, jeden cholerik, druhý melancholik, neustále žasnoucí nad laxností přeslušnělých vymydlených Zambijců v bílých košilích s kravatou či pulovříkem. Tenhle kulturní střet rozhodně není černobílý. Domnívat se, že divák, ponechaný s filmem o samotě v kině bez dodatečné informace a vysvětlení, názorově zbloudí, to považuji za intelektuální povýšenost ve stylu mudrlantských vysvětlujících debat v ČT.
Představa, že správný dokument má být nestranná a objektivistická zpráva, která pomáhá dobrým věcem a nikoho neurazí, je scestná, i pokud by ji zastával Šimon Pánek, kterého jistě nelze podezřívat, že by o rozvojové pomoci nic nevěděl. Dokumentární film už dlouho vypadá zcela jinak. Pokud bych mezi těmi stovkami dokumentů, které mám v archivu, vůbec našel nějaký takový, ručím za to, že je to nudná záležitost, která prošuměla bez povšimnutí. Martin Mareček naštěstí o nic takového v celé své filmařské kariéře neusiloval. Ostatně taky proto je tak úspěšný.
reklama

Další články autora |
Online diskuse
Potlačované rozhořčení? - 15. 3. 2012 - Martin Mach Ondřej/Ekolist.czTomáš Feřtek si můj text vyložil jako potlačované rozhořčení nad tím, že Martin Mareček nezobrazuje rozvojovou pomoc jako nezpochybnitelné dobro (v kostce). Něčeho takového jsem dalek.A doufám, že je jediný, kdo si tak text vyložil. Mé výhrady jsou jiné. V kostce: zatímco předchozí Marečkovy filmy Zdroj a Auto jsou jaksi samonosné a daného tématu neznalý člověk má po shlédnutí dokumentů vcelku reálnou představu o předkládaných problematikách, po shlédnutí Pod sluncem tma je dle mého soudu potřeba řadu věcí objasnit, doříct a dovysvětlit. Bez toho zůstane v divákovi sice silný, ale ne nutně skutečnosti odpovídající dojem. Jinak co se týče prostého hodnocení líbí/nelíbí, pak říkám líbí: film je rozhodně dobré shlédnout. |