Tomáš Feřtek: Za co vděčíme konzumní společnosti
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Připadá vám to přehnané? Abychom si rozuměli. Netvrdím, že způsob výroby a spotřeby určuje pravidla sociálního života. Jistě existují i na hromadném konzumu založené společnosti, kde je úroveň zdravotnictví a sociálních služeb mizerná. Tvrdím ale, že právě hromadná a státem zdaňovaná nadspotřeba umožňuje financovat třeba v Evropě nebo Americe stále nákladnější důchodové, zdravotní a sociální systémy. Bez ní by se zhroutily.
A naopak – v chudých zemích, kde lidé ještě nepropadli mámení hromadného konzumu, se setkáme prakticky bez výjimky s „předkonzumními“ zdravotnickými modely – směs lidového a babského léčitelství, placení a drazí lékaři doplnění charitativními špitály. Sociální péče je tu ponechána na rodině nebo venkovské komunitě, protože stát na nic takového nemá kapacity ani peníze. Do jisté míry to také funguje, ale dokonalé to opravdu není.
Proč o tom mluvím? Opovržení konzumem a skromnost jako ideál jsou dnes rozšířené nejen v zelených kruzích. Stačí se podívat do jakéhokoli ženského magazínu, kde mezi reklamami na cokoli celebrity usebraně hovoří o životu v prostotě. Je to paradox připomínající evropskou středověkou společnost, kulturu ne ani tak hrubou jako bytostně tělesnou, která ale bez ustání vzývala ideál duchovnosti a sexuální abstinence. Občas si na to vzpomenu, když čtu zelené výzvy k větší skromnosti a ohledům na planetu. Mívám pocit, že autor(ka) úplně přesně neví, o čem mluví. Nebo přesněji, nedomýšlí důsledky.
Když Henry Ford vymyslel výrobní linku (nevím, byl-li první, nebo jen nejznámější), nešlo jen o to, že přinutil dělníky pracovat efektivněji, rychleji a sám hodně vydělal. Převratnost tohoto vynálezu byla v něčem jiném. V tom, že si vyráběl i nové zákazníky. Fordovy závody mohly zaměstnat i nekvalifikované síly, protože jednotlivé výrobní operace byly velmi jednoduché, a zároveň vyrábět tak levně, že si i dělníci mohli časem dovolit koupit auto, které montovali. To bylo opravdu revoluční – masová spotřeba, levné varianty luxusních výrobků pro všechny. Auto, mixér a vysavač do každé domácnosti. Ostatně americká prosperita poválečných let byla založena na tomtéž principu, jen posvěceném státem a dotaženém k dokonalosti. A protože euro-americká kultura 20. století byla pod silným vlivem socialistické myšlenky, bohatnoucí společnosti investovaly, byť každá trochu jinak, především do sociální stability, zdravotnictví, vzdělávacích systémů a zabezpečení pro všechny.
Když dnes kritizujeme konzumní společnost, uvědomujeme si, že fakticky odmítáme i veřejné školství, zdravotnictví či sociální a důchodový systém? A jsme ve svém (přinejmenším teoretickém) zaujetí skromností ochotní obejít se bez nich? Lze si ještě jakž takž představit, že by bylo možné přesvědčit spoluobčany, že létat na dovolenou do Karibiku je zpovykanost, bez auta se lze obejít a nábytek nemusíte měnit každých pět let. Ale pokud by se ukázalo, že tahle skromnost vede fakticky k tomu, že není z čeho platit veřejné školy, veřejnou dopravu nebo zdravotnický systém, pak by se velmi rychle odhodlání ke skromnosti stalo nepřijatelným. Je dobré si uvědomit, že právě probíhající ekonomická krize byla způsobena poklesem spotřeby (tedy nárůstem „skromnosti“) o pouhých pár procent, a přesto poslala veřejné rozpočty do hlubokých deficitů.
Obvyklá odpověď zní, že kdyby se nezbrojilo a omezila se korupce… Bohužel, když se podíváme na objem peněz investovaných do zbrojení (necelá 2 % HDP) a částky, které odtékají z veřejných rozpočtů kvůli korupci, jde v případě České republiky o desítky miliard. Náklady na důchody, zdravotnictví a veřejné služby jsou o řád vyšší. Tohle není řešení.
Chápu, že současná úroveň evropské spotřeby asi není celoplanetárně udržitelná. V tom kritikům konzumu věřím. Ale zatím jsem nezaznamenal, že by některý z nich nabízel i realizovatelnou ekonomickou alternativu. Proto mám za to, že bez tohoto vynálezu se zatím neobejdeme a dobrovolná skromnost je jen soukromé řešení (jistě posiluje a buduje osobnost), které se, doufejme, příliš nerozšíří. Maximem optimismu je předpoklad, že brzy přijde nějaký jiný „vynález“, který změní způsob organizace společnosti a na hromadném konzumu založená ekonomika se přežije. Ostatně středověký cechovní systém nám dneska už také přijde „de mode“, a jak hezky svého času fungoval. Kdybyste někdo o nějakém novém řešení věděl …
reklama
Další články autora |
Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé
Tomáš Feřtek: Je skromnost dědičná?Online diskuse
Závislost na konzumní společnosti - 6. 7. 2011 - GVKBKonzumování se nám stalo svatým kultem, který milujeme a uctíváme jako by to byl Bůh, ve jménu konzumu měníme násilně vše v sobě a okolo sebe, abychom boha konzumu uspokojili.V dávné minulosti tomu bylo jinak, nebyli zde peníze ani daně, pokud jsme něco potřebovali, museli jsme si to sami vyrobit, nebo vypěstovat, či ulovit, nebo jinak získat. Později začal vznikat obchod, kde se měnilo něco za něco, ten kdo měl něčeho nadbytek vyměnil to za to, čeho měl nedostatek, jakmile zde začal vznikat obchod začalo docházet k závislosti na konzumu a museli jsme více pracovat, abychom mohli více konzumovat. Z konzumního systému začali žít dobře i ti co nepracovali a na konzumním systému chytře parazitovali, šlo nejvíce o; podnikatele, vojáky, dozorce, úředníky, elitu, atd. Takto se zrodily náboženské a politické ideologie a zakrátko vznikli peníze a začali se stavět města a silnice, s příchodem konzumního života se vše stávalo složitějším, protože šlo o něco evolučně zásadně nového a tak zde bylo mnoho zásadních chyb, které se museli optimalizovat a proces optimalizace konzumní společnosti, se pro nás stává velikým problémem, se kterým si nevíme rady. Konzumní společnost je obrazně jako oheň, který musí být pod neustálou správnou kontrolou, aby nám nezpůsobil veliké škody, je to jako váš počítač který musí mít antivirový program, který váš operační systém chrání před viry a problémy. Tam kde je život tam je i soutěž a boj o potřebné hodnoty, mír je jenom iluze způsobená nějakou návykovou drogou, ale tato iluze nikdy netrvá dlouho a po iluzi přichází logicky deprese. Ten kdo kontroluje má velikou moc a tím i veliké bohatství, logicky je zde mnoho těch co by chtěli jenom kontrolovat druhé a málo těch co chtějí být zde pod neustálou kontrolou! Kontrola je obrazně, jako síť jde o to, aby v této síti nebyli díry, kterými nám může ze sítě něco uniknout, kontrolovat neustále všechny sítě a opravovat v nich díry to je základ každého kontrolního systému, je to sice činnost velmi náročná jak časově tak i ekonomicky ale, pokud ji nebudeme správně konat nebudeme mít zde konzumní systémy pod správnou kontrolou. Nestačí jenom vytvořit nějaké normy a kontrolovat jejich dodržování, je nutné kontrolovat; člověka, národ, podnik, bez výjimky, jestli on není zde parazitem, který na konzumním systému parazituje, parazit snadno pozná podle toho, že on utrácí za luxus veliké peníze. Kontrolní systémy musí důkladně kontrolovat jedince a národy co utrácí za luxus veliké peníze, protože mají nějaké tajné díry v konzumním systému a díky těmto tajným dírám ze systému mnoho peněz sobecky snadno odčerpávají. Nejlepší je prevence, kdy se systém upraví tak aby nikdo zde nemohl na nikom parazitovat, stačilo by lidi dát jenom do klecového odchovu, kde by sameček a samička měli po celý život klec o velikosti 3x3x3 metry a nikdy během života by nemohli tuto klec opustit, roboti s umělou inteligencí by se starali o lidi v klecích tak jako my se dneska staráme o slepice v klecích, co snáší vejce. Do klecí by se napojil 3D internet s optickým připojením a lidi by žili jenom virtuálním životem v těchto klecích pod zemí a nemohli by již ničit přírodu anebo na sobě sobecky parazitovat. |
