Tomáš Feřtek: Za co vděčíme konzumní společnosti
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Připadá vám to přehnané? Abychom si rozuměli. Netvrdím, že způsob výroby a spotřeby určuje pravidla sociálního života. Jistě existují i na hromadném konzumu založené společnosti, kde je úroveň zdravotnictví a sociálních služeb mizerná. Tvrdím ale, že právě hromadná a státem zdaňovaná nadspotřeba umožňuje financovat třeba v Evropě nebo Americe stále nákladnější důchodové, zdravotní a sociální systémy. Bez ní by se zhroutily.
A naopak – v chudých zemích, kde lidé ještě nepropadli mámení hromadného konzumu, se setkáme prakticky bez výjimky s „předkonzumními“ zdravotnickými modely – směs lidového a babského léčitelství, placení a drazí lékaři doplnění charitativními špitály. Sociální péče je tu ponechána na rodině nebo venkovské komunitě, protože stát na nic takového nemá kapacity ani peníze. Do jisté míry to také funguje, ale dokonalé to opravdu není.
Proč o tom mluvím? Opovržení konzumem a skromnost jako ideál jsou dnes rozšířené nejen v zelených kruzích. Stačí se podívat do jakéhokoli ženského magazínu, kde mezi reklamami na cokoli celebrity usebraně hovoří o životu v prostotě. Je to paradox připomínající evropskou středověkou společnost, kulturu ne ani tak hrubou jako bytostně tělesnou, která ale bez ustání vzývala ideál duchovnosti a sexuální abstinence. Občas si na to vzpomenu, když čtu zelené výzvy k větší skromnosti a ohledům na planetu. Mívám pocit, že autor(ka) úplně přesně neví, o čem mluví. Nebo přesněji, nedomýšlí důsledky.
Když Henry Ford vymyslel výrobní linku (nevím, byl-li první, nebo jen nejznámější), nešlo jen o to, že přinutil dělníky pracovat efektivněji, rychleji a sám hodně vydělal. Převratnost tohoto vynálezu byla v něčem jiném. V tom, že si vyráběl i nové zákazníky. Fordovy závody mohly zaměstnat i nekvalifikované síly, protože jednotlivé výrobní operace byly velmi jednoduché, a zároveň vyrábět tak levně, že si i dělníci mohli časem dovolit koupit auto, které montovali. To bylo opravdu revoluční – masová spotřeba, levné varianty luxusních výrobků pro všechny. Auto, mixér a vysavač do každé domácnosti. Ostatně americká prosperita poválečných let byla založena na tomtéž principu, jen posvěceném státem a dotaženém k dokonalosti. A protože euro-americká kultura 20. století byla pod silným vlivem socialistické myšlenky, bohatnoucí společnosti investovaly, byť každá trochu jinak, především do sociální stability, zdravotnictví, vzdělávacích systémů a zabezpečení pro všechny.
Když dnes kritizujeme konzumní společnost, uvědomujeme si, že fakticky odmítáme i veřejné školství, zdravotnictví či sociální a důchodový systém? A jsme ve svém (přinejmenším teoretickém) zaujetí skromností ochotní obejít se bez nich? Lze si ještě jakž takž představit, že by bylo možné přesvědčit spoluobčany, že létat na dovolenou do Karibiku je zpovykanost, bez auta se lze obejít a nábytek nemusíte měnit každých pět let. Ale pokud by se ukázalo, že tahle skromnost vede fakticky k tomu, že není z čeho platit veřejné školy, veřejnou dopravu nebo zdravotnický systém, pak by se velmi rychle odhodlání ke skromnosti stalo nepřijatelným. Je dobré si uvědomit, že právě probíhající ekonomická krize byla způsobena poklesem spotřeby (tedy nárůstem „skromnosti“) o pouhých pár procent, a přesto poslala veřejné rozpočty do hlubokých deficitů.
Obvyklá odpověď zní, že kdyby se nezbrojilo a omezila se korupce… Bohužel, když se podíváme na objem peněz investovaných do zbrojení (necelá 2 % HDP) a částky, které odtékají z veřejných rozpočtů kvůli korupci, jde v případě České republiky o desítky miliard. Náklady na důchody, zdravotnictví a veřejné služby jsou o řád vyšší. Tohle není řešení.
Chápu, že současná úroveň evropské spotřeby asi není celoplanetárně udržitelná. V tom kritikům konzumu věřím. Ale zatím jsem nezaznamenal, že by některý z nich nabízel i realizovatelnou ekonomickou alternativu. Proto mám za to, že bez tohoto vynálezu se zatím neobejdeme a dobrovolná skromnost je jen soukromé řešení (jistě posiluje a buduje osobnost), které se, doufejme, příliš nerozšíří. Maximem optimismu je předpoklad, že brzy přijde nějaký jiný „vynález“, který změní způsob organizace společnosti a na hromadném konzumu založená ekonomika se přežije. Ostatně středověký cechovní systém nám dneska už také přijde „de mode“, a jak hezky svého času fungoval. Kdybyste někdo o nějakém novém řešení věděl …
reklama
Další články autora |
Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé
Tomáš Feřtek: Je skromnost dědičná?Online diskuse
Moje alternativa - 24. 5. 2011 - ŠárkaV souvislosti článku je zajímavý popis autorovy činnosti :)Autor nepopisuje nijak převratnou myšlenku. To, že konzum v podstatě vymítil chudobu a ze všech udělal na nějakou dobu "spokojené ovce" nadšené, že i když dělají v továrně nebo call centru mohou chodit do kina, koupit si auto na leasing, jet na last minute do Egypta a možná i menší domek v satelitním městečku. Spousta volného času, žádné starosti. Bohužel se většina lidí tohoto nasytila a taky se to trochu zadrhlo. Funguje to tak možná u mladých lidí, kteří jsou sami a mají nějak vyřešené bydlení (nejčastěji od rodičů). Můj názor na toto téma je takový, že je právě potřeba hledat tu naši novou cestu. Můj názor na toto téma a tedy ta alternativa je (a není to samozřejmě teď vymyšleno): přemýšlet za co utrácet peníze a u koho. Nemusím kupovat to nejlevnější, koupit toho míň ale u sympatického živnostníka a ne v obchodním řetězci, který zboží točí po celém světě. Nenechat se ovlivňovat slevama, které svádí k nesmyslné koupi. Když si zařizuju byt, kupuju pořádné (dražší) věci, které mají nějakou duši a radši postupně než všechno najednou, abych nemusela vybírat nejlevnější a v průběhu 5 let to měnit znovu. Když jedu na dovolenou nenakoupím si všechno předem v Tescu a nenacpu si kufr, ale nakupuju tam, kde trávím čas. Neubytuju se v suprtrupr hotelu ale radši v malém penzionu nebo kempu a za ušetřené peníze můžu jít do bazénu vedle a ještě na nanuka. Radši utratím za služby než za hmotné věci na chvilkové potěšení. Neměním elektroniku, neutrácím za cd radši půjdu na koncert. Prostě peníze dávat lidem a ne za věci anonymnímu příjemci v obchoďáku. Nejen pro sebe, ale i jako dárky. To znamená - utratím stejně, stát dostane stejně, ale lidi kteří ty moje peníze dostanou, nebudou ovce u kasy hypermarketu nebo v montovně ani asijský děti ale lidi v ČR, co u práce musí přemýšlet. A podle mě budem všichni bohatší a spokojenější. Sedláček je ekonom a myslím, že to má taky takhle. Nevidím pak problém, proč by mělo být tímhle způsobem míň peněz na veřejné služby, akorát by zůstali u nás a ne rejdili po světě, což je možná nesolidární, ale myslím, že pro nás logičtější. Co myslíte? |
