Tomáš Feřtek: Za co vděčíme konzumní společnosti
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Připadá vám to přehnané? Abychom si rozuměli. Netvrdím, že způsob výroby a spotřeby určuje pravidla sociálního života. Jistě existují i na hromadném konzumu založené společnosti, kde je úroveň zdravotnictví a sociálních služeb mizerná. Tvrdím ale, že právě hromadná a státem zdaňovaná nadspotřeba umožňuje financovat třeba v Evropě nebo Americe stále nákladnější důchodové, zdravotní a sociální systémy. Bez ní by se zhroutily.
A naopak – v chudých zemích, kde lidé ještě nepropadli mámení hromadného konzumu, se setkáme prakticky bez výjimky s „předkonzumními“ zdravotnickými modely – směs lidového a babského léčitelství, placení a drazí lékaři doplnění charitativními špitály. Sociální péče je tu ponechána na rodině nebo venkovské komunitě, protože stát na nic takového nemá kapacity ani peníze. Do jisté míry to také funguje, ale dokonalé to opravdu není.
Proč o tom mluvím? Opovržení konzumem a skromnost jako ideál jsou dnes rozšířené nejen v zelených kruzích. Stačí se podívat do jakéhokoli ženského magazínu, kde mezi reklamami na cokoli celebrity usebraně hovoří o životu v prostotě. Je to paradox připomínající evropskou středověkou společnost, kulturu ne ani tak hrubou jako bytostně tělesnou, která ale bez ustání vzývala ideál duchovnosti a sexuální abstinence. Občas si na to vzpomenu, když čtu zelené výzvy k větší skromnosti a ohledům na planetu. Mívám pocit, že autor(ka) úplně přesně neví, o čem mluví. Nebo přesněji, nedomýšlí důsledky.
Když Henry Ford vymyslel výrobní linku (nevím, byl-li první, nebo jen nejznámější), nešlo jen o to, že přinutil dělníky pracovat efektivněji, rychleji a sám hodně vydělal. Převratnost tohoto vynálezu byla v něčem jiném. V tom, že si vyráběl i nové zákazníky. Fordovy závody mohly zaměstnat i nekvalifikované síly, protože jednotlivé výrobní operace byly velmi jednoduché, a zároveň vyrábět tak levně, že si i dělníci mohli časem dovolit koupit auto, které montovali. To bylo opravdu revoluční – masová spotřeba, levné varianty luxusních výrobků pro všechny. Auto, mixér a vysavač do každé domácnosti. Ostatně americká prosperita poválečných let byla založena na tomtéž principu, jen posvěceném státem a dotaženém k dokonalosti. A protože euro-americká kultura 20. století byla pod silným vlivem socialistické myšlenky, bohatnoucí společnosti investovaly, byť každá trochu jinak, především do sociální stability, zdravotnictví, vzdělávacích systémů a zabezpečení pro všechny.
Když dnes kritizujeme konzumní společnost, uvědomujeme si, že fakticky odmítáme i veřejné školství, zdravotnictví či sociální a důchodový systém? A jsme ve svém (přinejmenším teoretickém) zaujetí skromností ochotní obejít se bez nich? Lze si ještě jakž takž představit, že by bylo možné přesvědčit spoluobčany, že létat na dovolenou do Karibiku je zpovykanost, bez auta se lze obejít a nábytek nemusíte měnit každých pět let. Ale pokud by se ukázalo, že tahle skromnost vede fakticky k tomu, že není z čeho platit veřejné školy, veřejnou dopravu nebo zdravotnický systém, pak by se velmi rychle odhodlání ke skromnosti stalo nepřijatelným. Je dobré si uvědomit, že právě probíhající ekonomická krize byla způsobena poklesem spotřeby (tedy nárůstem „skromnosti“) o pouhých pár procent, a přesto poslala veřejné rozpočty do hlubokých deficitů.
Obvyklá odpověď zní, že kdyby se nezbrojilo a omezila se korupce… Bohužel, když se podíváme na objem peněz investovaných do zbrojení (necelá 2 % HDP) a částky, které odtékají z veřejných rozpočtů kvůli korupci, jde v případě České republiky o desítky miliard. Náklady na důchody, zdravotnictví a veřejné služby jsou o řád vyšší. Tohle není řešení.
Chápu, že současná úroveň evropské spotřeby asi není celoplanetárně udržitelná. V tom kritikům konzumu věřím. Ale zatím jsem nezaznamenal, že by některý z nich nabízel i realizovatelnou ekonomickou alternativu. Proto mám za to, že bez tohoto vynálezu se zatím neobejdeme a dobrovolná skromnost je jen soukromé řešení (jistě posiluje a buduje osobnost), které se, doufejme, příliš nerozšíří. Maximem optimismu je předpoklad, že brzy přijde nějaký jiný „vynález“, který změní způsob organizace společnosti a na hromadném konzumu založená ekonomika se přežije. Ostatně středověký cechovní systém nám dneska už také přijde „de mode“, a jak hezky svého času fungoval. Kdybyste někdo o nějakém novém řešení věděl …
reklama
Další články autora |
Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé
Tomáš Feřtek: Je skromnost dědičná?Online diskuse
Technologické změny. - 27. 5. 2011 - Ivan SommerT.Feřtek. V obecné rovině nelze tvrdit, že technologické změny vedou ke zvýšení nákladů. Z pohledu celé společnosti je to vlastně naopak, projevuje se pokrok se snížením nákladů. Výkonnost počítačů se za posledních 20 let zvýšil více než 1000 x a jejich cena se snížila alespoň 50x. Přesto cena počítačů ve zdravotnictví roste. Proč ?. Zaznamenal jsem údaj, že laparoskopické operace žlučníku uspořily za posledních 10 let, obrazně řečeno, 4 nemocnice, a to se nepočítá úspora v podstatně kratší době pracovní neschopnosti a že odpadly lázně. Nyní se kupodivu laparoskopie žlučníku uvádí jako příklad nadstandardu. Obávám se, že jste právě téma technického pokroku zcela opomenul a jen je dosazujete jako svoji neměnitelnou konstantu zvyšování nákladů.Jen připomínám, že objevením antibiotik se ze smrtelné tuberkulózy nebo krční anginy staly jednoduše zvládnutelné choroby s mnohonásobně menšími náklady než se vyznačovaly předchozí způsoby léčby,jestliže se osoba vůbec uzdravila. Otázkou tedy zůstává, odkud se bere hypotéza, že technický pokrok vede jen ke zvyšování nákladů. |
