Tomáš Feřtek: Za co vděčíme konzumní společnosti
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Připadá vám to přehnané? Abychom si rozuměli. Netvrdím, že způsob výroby a spotřeby určuje pravidla sociálního života. Jistě existují i na hromadném konzumu založené společnosti, kde je úroveň zdravotnictví a sociálních služeb mizerná. Tvrdím ale, že právě hromadná a státem zdaňovaná nadspotřeba umožňuje financovat třeba v Evropě nebo Americe stále nákladnější důchodové, zdravotní a sociální systémy. Bez ní by se zhroutily.
A naopak – v chudých zemích, kde lidé ještě nepropadli mámení hromadného konzumu, se setkáme prakticky bez výjimky s „předkonzumními“ zdravotnickými modely – směs lidového a babského léčitelství, placení a drazí lékaři doplnění charitativními špitály. Sociální péče je tu ponechána na rodině nebo venkovské komunitě, protože stát na nic takového nemá kapacity ani peníze. Do jisté míry to také funguje, ale dokonalé to opravdu není.
Proč o tom mluvím? Opovržení konzumem a skromnost jako ideál jsou dnes rozšířené nejen v zelených kruzích. Stačí se podívat do jakéhokoli ženského magazínu, kde mezi reklamami na cokoli celebrity usebraně hovoří o životu v prostotě. Je to paradox připomínající evropskou středověkou společnost, kulturu ne ani tak hrubou jako bytostně tělesnou, která ale bez ustání vzývala ideál duchovnosti a sexuální abstinence. Občas si na to vzpomenu, když čtu zelené výzvy k větší skromnosti a ohledům na planetu. Mívám pocit, že autor(ka) úplně přesně neví, o čem mluví. Nebo přesněji, nedomýšlí důsledky.
Když Henry Ford vymyslel výrobní linku (nevím, byl-li první, nebo jen nejznámější), nešlo jen o to, že přinutil dělníky pracovat efektivněji, rychleji a sám hodně vydělal. Převratnost tohoto vynálezu byla v něčem jiném. V tom, že si vyráběl i nové zákazníky. Fordovy závody mohly zaměstnat i nekvalifikované síly, protože jednotlivé výrobní operace byly velmi jednoduché, a zároveň vyrábět tak levně, že si i dělníci mohli časem dovolit koupit auto, které montovali. To bylo opravdu revoluční – masová spotřeba, levné varianty luxusních výrobků pro všechny. Auto, mixér a vysavač do každé domácnosti. Ostatně americká prosperita poválečných let byla založena na tomtéž principu, jen posvěceném státem a dotaženém k dokonalosti. A protože euro-americká kultura 20. století byla pod silným vlivem socialistické myšlenky, bohatnoucí společnosti investovaly, byť každá trochu jinak, především do sociální stability, zdravotnictví, vzdělávacích systémů a zabezpečení pro všechny.
Když dnes kritizujeme konzumní společnost, uvědomujeme si, že fakticky odmítáme i veřejné školství, zdravotnictví či sociální a důchodový systém? A jsme ve svém (přinejmenším teoretickém) zaujetí skromností ochotní obejít se bez nich? Lze si ještě jakž takž představit, že by bylo možné přesvědčit spoluobčany, že létat na dovolenou do Karibiku je zpovykanost, bez auta se lze obejít a nábytek nemusíte měnit každých pět let. Ale pokud by se ukázalo, že tahle skromnost vede fakticky k tomu, že není z čeho platit veřejné školy, veřejnou dopravu nebo zdravotnický systém, pak by se velmi rychle odhodlání ke skromnosti stalo nepřijatelným. Je dobré si uvědomit, že právě probíhající ekonomická krize byla způsobena poklesem spotřeby (tedy nárůstem „skromnosti“) o pouhých pár procent, a přesto poslala veřejné rozpočty do hlubokých deficitů.
Obvyklá odpověď zní, že kdyby se nezbrojilo a omezila se korupce… Bohužel, když se podíváme na objem peněz investovaných do zbrojení (necelá 2 % HDP) a částky, které odtékají z veřejných rozpočtů kvůli korupci, jde v případě České republiky o desítky miliard. Náklady na důchody, zdravotnictví a veřejné služby jsou o řád vyšší. Tohle není řešení.
Chápu, že současná úroveň evropské spotřeby asi není celoplanetárně udržitelná. V tom kritikům konzumu věřím. Ale zatím jsem nezaznamenal, že by některý z nich nabízel i realizovatelnou ekonomickou alternativu. Proto mám za to, že bez tohoto vynálezu se zatím neobejdeme a dobrovolná skromnost je jen soukromé řešení (jistě posiluje a buduje osobnost), které se, doufejme, příliš nerozšíří. Maximem optimismu je předpoklad, že brzy přijde nějaký jiný „vynález“, který změní způsob organizace společnosti a na hromadném konzumu založená ekonomika se přežije. Ostatně středověký cechovní systém nám dneska už také přijde „de mode“, a jak hezky svého času fungoval. Kdybyste někdo o nějakém novém řešení věděl …
reklama
Další články autora |
Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé
Tomáš Feřtek: Je skromnost dědičná?Online diskuse
Skromnost proti spotřebě? - 24. 5. 2011 - WitchSouhlasím s přínosy konzumní společnosti v rámci vymožeností civilizace, ale nesouhlasím tak úplně s výtkami proti skromnosti. Příliš si vyskakujeme na to, co může Země ještě snést. Například látky, hadry, oblečení. Už před šesti lety byl problém vysvětlit zadlužené chudé matce, že jehla a nit nejsou infekční materiál, nýbrž pomůcka na přišití knoflíku a prodloužení životnosti dětské nebo její haleny. Z textilu se dělá papír - ale do papírny se vozí i charitativní sbírky čistého, vyžehleného oblečení a povlečení. Všichni se tak zbavují damašků, ale ty nové módní povlaky jsou řídké, tak na dva tři roky, ze směsového materiálu. Původní damašky a pod. nejen, že vydržely 20 let, ale byly dál surovinou na spoustu hadříků, plen... Ano, nemusely se dlouho kupovat, údržba není zcela jednoduchá, ale třeba alergici v nich měli minimum problémů. Pokud by si chtěl někdo naškrobit nové povlečení, může mu zpočátku i páchnout, ta impregnace z krámu drží několik praní. Neškrobí-li, brzy se prodře, ochlupatí... Schválně, kde máte čistou bavlnu? Všude jsou příměsi. To je jediná věc, povlečení na postele, přičemz je spánek dost základní věc.Docela mne dostal včera článek o tom, jak využít stávajících ostrovů z odpadků. I s tím, jak se už leccos rozpadlo na velikost planktonu. Vidím, jak se rozpadají igelity do drobných šupinek. Nevěřte, že to nebude¨me dýchat-nebo už nedýcháme. Všechno je zabalené do dále nevyužitelných plastů. Upravená řepka je jedem, který spaluje srnčí zvěři játra, ochromuje běhy, oslepuje ji. Bohužel je to,to první zelené, co srny vidí. Olej z řepky je přitom drahé palivo. A na konec? Zvednou se poplatky za odpadky. Dokud byly popelnice na pásky, potřebovala moje rodina jednu za čtvrt roku. Byli jsme jediní z vesnice, kdo vozil odpadky do třídírny. Potom na základě jakéhosi dobrozdání hygienického imbecila, že domácnost prostě musí produkovat odpadky, nám vyměřili paušál. Ovšem, že na baráku se třídí dál, ale do separace nejezdíme. Proč cárat naftu a čas? I tak je honička popelnici za jeden a půl měsíce naplnit. Jeden odvoz za tisícovku? To ne, to radši pečlivě ji plníme vším, co se dá, někdy i u škarpy po lese něco posbíráme. Když už dotujeme bordelářské paneláčníky pod kopcem... Stejně to dělají mnozí sousedé. Narvou popelnici za každou cenu, protože ušetřit nemůžou, ani když platí popelnice dětem na intru nebo koleji... |
