Tomáš Feřtek: Za co vděčíme konzumní společnosti
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Připadá vám to přehnané? Abychom si rozuměli. Netvrdím, že způsob výroby a spotřeby určuje pravidla sociálního života. Jistě existují i na hromadném konzumu založené společnosti, kde je úroveň zdravotnictví a sociálních služeb mizerná. Tvrdím ale, že právě hromadná a státem zdaňovaná nadspotřeba umožňuje financovat třeba v Evropě nebo Americe stále nákladnější důchodové, zdravotní a sociální systémy. Bez ní by se zhroutily.
A naopak – v chudých zemích, kde lidé ještě nepropadli mámení hromadného konzumu, se setkáme prakticky bez výjimky s „předkonzumními“ zdravotnickými modely – směs lidového a babského léčitelství, placení a drazí lékaři doplnění charitativními špitály. Sociální péče je tu ponechána na rodině nebo venkovské komunitě, protože stát na nic takového nemá kapacity ani peníze. Do jisté míry to také funguje, ale dokonalé to opravdu není.
Proč o tom mluvím? Opovržení konzumem a skromnost jako ideál jsou dnes rozšířené nejen v zelených kruzích. Stačí se podívat do jakéhokoli ženského magazínu, kde mezi reklamami na cokoli celebrity usebraně hovoří o životu v prostotě. Je to paradox připomínající evropskou středověkou společnost, kulturu ne ani tak hrubou jako bytostně tělesnou, která ale bez ustání vzývala ideál duchovnosti a sexuální abstinence. Občas si na to vzpomenu, když čtu zelené výzvy k větší skromnosti a ohledům na planetu. Mívám pocit, že autor(ka) úplně přesně neví, o čem mluví. Nebo přesněji, nedomýšlí důsledky.
Když Henry Ford vymyslel výrobní linku (nevím, byl-li první, nebo jen nejznámější), nešlo jen o to, že přinutil dělníky pracovat efektivněji, rychleji a sám hodně vydělal. Převratnost tohoto vynálezu byla v něčem jiném. V tom, že si vyráběl i nové zákazníky. Fordovy závody mohly zaměstnat i nekvalifikované síly, protože jednotlivé výrobní operace byly velmi jednoduché, a zároveň vyrábět tak levně, že si i dělníci mohli časem dovolit koupit auto, které montovali. To bylo opravdu revoluční – masová spotřeba, levné varianty luxusních výrobků pro všechny. Auto, mixér a vysavač do každé domácnosti. Ostatně americká prosperita poválečných let byla založena na tomtéž principu, jen posvěceném státem a dotaženém k dokonalosti. A protože euro-americká kultura 20. století byla pod silným vlivem socialistické myšlenky, bohatnoucí společnosti investovaly, byť každá trochu jinak, především do sociální stability, zdravotnictví, vzdělávacích systémů a zabezpečení pro všechny.
Když dnes kritizujeme konzumní společnost, uvědomujeme si, že fakticky odmítáme i veřejné školství, zdravotnictví či sociální a důchodový systém? A jsme ve svém (přinejmenším teoretickém) zaujetí skromností ochotní obejít se bez nich? Lze si ještě jakž takž představit, že by bylo možné přesvědčit spoluobčany, že létat na dovolenou do Karibiku je zpovykanost, bez auta se lze obejít a nábytek nemusíte měnit každých pět let. Ale pokud by se ukázalo, že tahle skromnost vede fakticky k tomu, že není z čeho platit veřejné školy, veřejnou dopravu nebo zdravotnický systém, pak by se velmi rychle odhodlání ke skromnosti stalo nepřijatelným. Je dobré si uvědomit, že právě probíhající ekonomická krize byla způsobena poklesem spotřeby (tedy nárůstem „skromnosti“) o pouhých pár procent, a přesto poslala veřejné rozpočty do hlubokých deficitů.
Obvyklá odpověď zní, že kdyby se nezbrojilo a omezila se korupce… Bohužel, když se podíváme na objem peněz investovaných do zbrojení (necelá 2 % HDP) a částky, které odtékají z veřejných rozpočtů kvůli korupci, jde v případě České republiky o desítky miliard. Náklady na důchody, zdravotnictví a veřejné služby jsou o řád vyšší. Tohle není řešení.
Chápu, že současná úroveň evropské spotřeby asi není celoplanetárně udržitelná. V tom kritikům konzumu věřím. Ale zatím jsem nezaznamenal, že by některý z nich nabízel i realizovatelnou ekonomickou alternativu. Proto mám za to, že bez tohoto vynálezu se zatím neobejdeme a dobrovolná skromnost je jen soukromé řešení (jistě posiluje a buduje osobnost), které se, doufejme, příliš nerozšíří. Maximem optimismu je předpoklad, že brzy přijde nějaký jiný „vynález“, který změní způsob organizace společnosti a na hromadném konzumu založená ekonomika se přežije. Ostatně středověký cechovní systém nám dneska už také přijde „de mode“, a jak hezky svého času fungoval. Kdybyste někdo o nějakém novém řešení věděl …
reklama
Další články autora |
Tomáš Feřtek: Jak má vypadat správný dokument aneb Pod sluncem tma podruhé
Tomáš Feřtek: Je skromnost dědičná?Online diskuse
hra s čísly - 25. 5. 2011 - eko_hunter1) myslím, že to by se dalo "jednoduše" spočítat. V podstatě Vám stačí znát počet potenciálních zákazníků a jak rychle tento počet kusů vyrobíte. V ideálním případě by pak výrobek vydržel přesně takovou dobu, takže byste stíhal, ale neměl přebytky :)2) je fakt, že v takovém případě by to asi bylo hlavně lépe kontrolovatelné. Dneska jedni brečí nad ubohými dětmi v Bangladéši a nad ekologií v Číně a proto požadují sebemrskačství, druzí to nevidí, tak na to kašlou. Kdyby to bylo přímo pod nosem, tak by to asi bylo něco jiného a více by to odolávalo výkyvům oběma směry (tedy přílišnému i nedostatečnému omezení) 3) jak píše pan Šimůnek nade mnou, hlavně by na to asi tolik lidí nedošáhlo finančně. My taky dřív nakupovali radši botasky u Vietnamců za 300,- který vydržely jednu sezónu, než abychom koupili dražší boty, které by (teoreticky) vydržely dýl. 4) Vás by to možná nenapadlo, ale zjevně je dost takových, co si berou několik půjček, jinak by těžko museli vyhlašovat osobní bankrot. Ale to je jen taková poznámka na závěr. |
