Martin Mach: Trvale udržitelné džíny
Předpokládám, že vědci chtěli svou prací přispět k trvale udržitelnému rozvoji. Trvale udržitelný rozvoj se ale jistě nemá zvrhnout ve výčet přikázání a zákazů, nemá se stát diktaturou, která bude ordinovat, kdy vzít na sebe džíny a kdy je vyprat. Trvale udržitelný rozvoj spoléhá na svobodné rozhodování každého jednotlivce, který je informován o dopadech svého chování a je za své chování odpovědný. Proto se asi vědci pustili do výzkumu džín: aby nás vytrhli z naši všednodenní samozřejmosti a upozornili nás, že i taková věc, jako nošení džín, má vliv na životní prostředí. A že tento vliv lze zmenšit, třeba tím, že nebudu prát džíny každý den, ale jen (jak říkávala moje maminka), když už to opravdu potřebují. Že je šetrnější nepoužívat sušičku, ale nechat prádlo uschnout na vzduchu, že ne všechno se musí žehlit.
A ještě jedna věc mi vadí. Bojím se, že současnost zapomíná na jednu důležitou ideu trvale udržitelného rozvoje - dobrovolnou skromnost. Je pozitivní, že se výroba začíná zajímat i o ekologická hlediska, že existují nejrůznější ekoznačky nebo certifikáty pro "ekologické" firmy. Ale i když bude firma mít sebevíc ekoznaček a certifikátů, vždy bude potřebovat své zboží nebo služby prodat. Můžeme se pak octnout v paradoxu, že všechno bude eko, ale trvale udržitelné to nebude, pokud zároveň nebudeme skromní ve své spotřebě. A to je také to, co mi v článku "Praní džín..." chybí. Škoda, že to vědci nepodali třeba takto: Tady máte informace o tom, co znamenají jedny džíny pro životní prostředí a vy se teď zamyslete. Skutečně potřebuje prát džíny dvakrát týdně? Skutečně potřebujete sedmery džíny? Nestačily by vám třeba jen dvoje, troje?
Protože dokud se nebudeme ochotni každý sám o své vůli uskromnit i v takových zdánlivých drobnostech jako jsou džíny, zůstane trvalá udržitelnost jen hezkou ideou.
reklama
Online diskuse
ekonomické vyjádření vítry - 23. 6. 2006 - VěraDěkuji za odpověď...Aha, možná že by se věci, lidé i jejich konání měli posuzovat opravdu individuálně (V měřítku společnosti či konkrétních případů pak to může být odlišné v kvantitě, situaci a hlavně v kvalitě: vezmu-li uvedený příklad – obchodní vztah Evropa-muslim, nepokradeš-hlad – je mi to jasné a srozumitelné – děkuji za osvětlení). Také jsem moc ráda, že zase nevyjde jen nic neříkající číslo :-) ...a jsem u věci – užitek je přímo neměřitelný – jak píšete (no to jsem měla na mysli). Úžasná teorie, ale prakticky: moc to stejně nechápu (no jo, asi mám blíže k jinému typu myšlení než ekonomickému). Stále si totiž myslím, že (nejen duchovní) hodnoty, ale ani i přátelství, láska apod. se nedají srovnávat s žádným obchodním vztahem např. koupí automobilu, o kterém se zmiňujete. Že za víru "platím"? To jsem nevěděla(?), mně to totiž vůbec nepřijde resp. u mně tomu tak zcela jistě není (a nevidím to ani u dalších – známých - věřících). Pokud je míněno, že "platím" tím, že se snažím dodržovat něco jako desatero (což krom prvních bodů jsou zásady slušného chování, souhlas?) či dokonce dodržováním zákonů (? – to by snad mělo být také běžné , ne?) a toto je bráno za "oběť či platbu", tak to je tedy jedna velká lež a omyl! (I když uznávám, že možná...asketičtí věřící, lidé ze sekt či fanatici to tak mají). Že platím formou „věnování“ volného času? No to snad ne? Naopak, pro mě - jako "normální" věřící (ne zbožného fanatika) s osobním vztahem k Bohu je víra dar (který jsem dostala bez podmínek jakéhokoli plnění čehosi či protislužeb, zadarmo! (Takže ekonomicky vztah opačný? Dostala jsem - nemusím "platit" - asi pochopitelné jen srdcem ne rozumem). Nevysedávám hodiny v kostelních lavicích s vážnou tváří a s tisícekrát odříkáváním nic neříkajících naučených frází, nejsem věnovat neděle církvi, nikdo (ani víra) mě nenutí k žádné oběti či odříkání... Prostě mám „jen“ osobní vztah k Bohu – náklady neplatím – zisky jsou vždy na mé straně (i když leckdy na ně vyčkávám dost dlouho – pak jsou ale i s přidanou hodnotou). V každém případě děkuji pohled z druhé strany. Uznávám, že mě názory z !opačných“ konců leckdy posunou o trošku dál (či blíž?) a mám alespoň další důvody přemýšlet o tom, že nic není černobílé. Jinak jsem ale opravdu normální :-) - bez svatozáře, dokonce jsme se možná někdy potkali na vodě či v hospodě... Pěkný den, Věra |
