Václav Vystrčil: Odborný komentář k postupu hasičů, využívání počítačových modelů lesních požárů a vytváření proluk

Foto | Michal Fanta / Hasičský záchranný sbor ČR

Co se vývinu hořlavých plynů týče, není možné srovnávat uzavřený prostor dolu s otevřenou krajinou. Je samozřejmě pravdou, že jedním z hlavních produktů požáru je oxid uhelnatý, tedy jedovatý a také výbušný plyn. Když dojde k akumulaci tohoto plynu v uzavřeném prostoru a následně je do tohoto prostoru nějakým způsobem dopraven další kyslík, dojde k explozivnímu hoření, taktéž známému jako backdraft.

Zároveň je známým faktem, že se voda při pokusu o hašení látek hořících při velmi vysokých teplotách (2000°C a více) může rozkládat na vodík a kyslík a vytvořit výbušnou směs. Tyto případy však mohou nastat při požáru lehkých kovů nebo například při havárii vysoké pece a úniku surového železa, nikoliv při požáru lesa.

Návrh počítačového programu, který by podpořil rozhodovací procesy velitele zásahu při požárech lesa, není novou myšlenkou. Více či méně sofistikované výpočetní programy pro simulaci rozvoje požáru samozřejmě již řadu let existují a jsou využívány, jak v oblasti požární prevence, tak i v oblasti zjišťování příčin vzniku požárů. Pro požáry lesů můžeme zmínit například Wildland Urban Interface Fire Dynamics Simulator (WFDS).

Nasazení těchto programů v první fázi rozvoje požáru však v současné době není reálné ze dvou důvodů. Každý matematický model je právě tak přesný, jak přesné jsou vstupní informace. Ty zpravidla v počátku zásahu zcela jasné nejsou a v případě požáru v otevřené krajině se také dynamicky mění.

Aby se velitel zásahu dostal ke správnému výpočtu, musel by model neustále doplňovat a aktualizovat. S tím souvisí fakt, že software, který by bylo možno použít přímo na místě zásahu, musí poskytovat výsledky ve velmi krátkém, téměř reálném čase. V takovém případě ale software musí být silně zjednodušený a výrazně se snižuje jeho prediktivní hodnota. Běžně používané, validované modely požáru vyžadují dobu výpočtu v řádu hodin či dnů a nadstandardně výkonný hardware. Na vyvinutí počítačového softwaru, který autor zmiňuje, intenzivně pracuje vědecká komunita v celosvětovém měřítku, zejména pak v zemích, kde jsou lesní požáry běžné.

Na základě výstupu uvedeného programu by se dle autora článku měl konkrétní velitel zásahu rozhodnout, zda zasáhnout přímo v ohnisku požáru nebo vytvářet takzvané proluky. To je ale činnost, kterou každý velitel zásahu dělá automaticky u všech zásahů dle svých zkušeností. Na základě svého zhodnocení, zda dostupné síly a prostředky ke zdolání požáru stačí či nikoliv, rozhoduje o provedení tzv. požární obrany nebo požárního útoku.

Což je také případ lesního požáru v Hřensku, kdy v prvních dnech byla organizována takzvaná požární obrana, tedy prolévání tzv. fronty (tedy vnějšího okraje) požáru v místech, kde hrozilo bezprostřední ohrožení majetku a života osob. Tedy například u obcí Hřensko nebo Mezní Louka. Zároveň byla vytipována místa vhodná pro vytváření proluk a na místo byla povolána i těžká technika lesníků na pomoc s vytvořením právě těchto proluk.

Až v pozdější fázi požáru (cca týden od ohlášení vzniku) bylo rozhodnuto o přechodu do tzv. požárního útoku, a to v době, kdy se na místě podařilo shromáždit dostatek sil a prostředků.

Přečtěte si také |

Petr Měchura: Zbytečná katastrofa v NP České Švýcarsko

Použití proluk silně závisí na terénu a povětrnostních podmínkách. V případě požáru vzrostlých stromů a jiného vysokého porostu ve větrných podmínkách je známo, že k přeskokům požáru může prostřednictvím hořících polétavých částic docházet i do vzdálenosti stovek metrů. Spoléhat se tedy pouze na použití proluk bez přímého ochlazování požáru a snižování jeho intenzity není možné. Modelem lze v nejlepším případě předpovědět směr, kterým lze šíření požáru očekávat na základě typu porostu, terénu a síly větru, ale není možné určit velikost proluky v reálném čase.