https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vedci-vyzva-k-ochrane-bucin-v-evl-vychodni-krusnohori
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vědci: Výzva k ochraně bučin v EVL Východní Krušnohoří

11.6.2021
Staré, těžbou nepoškozené porosty, jaro 2021.
Staré, těžbou nepoškozené porosty, jaro 2021.
Foto | Jeňýk Hofmeister
Podnětem k sepsání této výzvy se staly přetrvávající těžby starých bukových lesů chráněných v EVL Východní Krušnohoří, svou rozlohou význačných v rámci celé ČR. Cílem výzvy je iniciovat kroky k důsledné ochraně těchto stanovišť a současně podpořit odpovědné přijetí závazků k ochraně evropské přírody.
 

Ve snaze zastavit pokračující pokles biologické rozmanitosti v Evropě [1] přijala v květnu 2020 Evropská komise strategii nazvanou „Navrácení přírody do našeho života“ [2]. Jedním z klíčových cílů strategie je do roku 2030 chránit nejméně 30 % rozlohy členských států Evropské unie, z toho 10 % v režimu přísné ochrany. Přísnou ochranou je míněno vyloučení činností narušujících samovolný vývoj přírody, nikoli zamezení přístupu návštěvníkům. Vytčený cíl je odrazem celosvětových odborníky podporovaných iniciativ, které vyzývají k různému stupni ochrany přírody na třetině [3] či dokonce polovině [4] rozlohy souše jako nezbytného opatření pro udržení biologické rozmanitosti. Celková rozloha všech chráněných území v České republice činí v současnosti 22 % území1), za přísně chráněná lze považovat nejvýše necelá 2 % území, byť reálně ještě méně2) [5]. Domníváme se, že Česká republika by měla převzít svůj díl odpovědnosti za budoucnost evropské přírody a pokusit se cíle strategie EU pro biodiverzitu naplnit.

Rozsah a intenzita těžeb v EVL (září 2020).
Rozsah a intenzita těžeb v EVL (září 2020).
Foto | Jeňýk Hofmeister

Bučiny v EVL Východní Krušnohoří považujeme za jednu z velmi vhodných lokalit pro rozšiřování území s přísnou ochranou přírody v České republice. Acidofilní a květnaté bučiny jsou převládajícím typem vegetace na území EVL, jejich celková rozloha převyšující 8 000 hektarů představuje jeden z největších ostrovů bukového lesa v Čechách. Pokud bychom si odmysleli tisícileté působení člověka, pak by podobné bukové lesy pravděpodobně pokrývaly převážnou část krajiny střední Evropy [6]. Není tedy překvapivé, že tyto lesy považuje za svůj domov podstatná část volně žijících druhů rostlin, hub a živočichů střední Evropy [7]. Zatímco pro některé z nich jsou bukové lesy jen jedním z mnoha lesních prostředí, které mohou obývat, život jiných je na přítomnosti bukového lesa v různé míře závislý. Velká část těchto druhů vyhledává zejména porosty se starými odumírajícími a odumřelými stromy, které jim poskytují nenahraditelné stanoviště i potravní zdroje [8]. Staré a odumírající stromy se v dostatečném počtu vyskytují jen v chráněných územích, v nichž je vyloučeno či zásadně omezeno lesnické hospodaření.

Rozloha bukových lesů v jednotlivých takto chráněných území na území České republiky činí zpravidla několik desítek hektarů a jen ojediněle více než 100 hektarů. Chráněná území této velikosti nepochybně přispívají k ochraně zbytků starých lesů a jejich biodiverzity. Souběžný výskyt různých fází samovolného vývoje lesa však vyžaduje rozlohu podstatně vyšší. Souběžná přítomnost všech vývojových fází lesa v rámci souvislého území je zásadním předpokladem pro trvalou existenci organismů na tyto vývojové fáze navázaných – jinými slovy biodiverzitu středoevropského bukového lesa ve své celistvosti [9]. V souladu s tímto požadavkem vzniká od roku 2007 pod záštitou UNESCO celoevropská síť bukových lesů s cílem zajistit samovolný vývoj zachovalých a přitom dostatečně velkých fragmentů bukových lesů Evropy [10]. Při posledním rozšíření v roce 2017 dosáhla celková rozloha jádrových území s přísnou ochranou 92 000 hektarů (a rozloha chráněných území 254 000 ha) a zahrnovala 78 lokalit různých typů evropských bučin na území 12 států. Česká republika zatím nemá v této síti žádnou lokalitu.3)

Holina jaro 2021
Holina jaro 2021
Foto | Jeňýk Hofmeister

V uplynulých letech proběhly a v současnosti pokračují v některých starých bukových porostech na území EVL Východní Krušnohoří těžby, které vážně narušují předměty ochrany EVL4). Dosavadní proces hledání řešení ze strany Krajského úřadu Ústeckého kraje je zdlouhavý a jeho výsledek pravděpodobně povede jen k dílčímu omezení rozsahu nepříznivých hospodářských zásahů. Zároveň však vlastník podstatné výměry chráněných bučin na území EVL veřejně deklaruje ochotu zcela upustit od hospodářských zásahů v těchto porostech a zaručit jim přísnou ochranu již od počátku roku 2022 [11]. Vyzýváme tímto Krajský úřad Ústeckého kraje a Ministerstvo životního prostředí, aby této příležitosti využily k zajištění adekvátní ochrany zdejších jedinečných bukových porostů, zahájily s majiteli příslušná jednání k jejímu naplnění a učinily další potřebné kroky. Kromě příspěvku k zachování biologické rozmanitosti střední Evropy by zavedení přísné ochrany významné rozlohy bučin v EVL Východní Krušnohoří bylo povzbuzením pro celkovou regeneraci těžbou a spalováním hnědého uhlí poznamenaného regionu. Pokračující klimatické změny mohou v příštích desetiletích ukázat prozíravost důsledné ochrany přírody větších souvislých území jaké představuje právě EVL Východní Krušnohoří.

Poznámky pod čarou:

1) Rozloha národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a památek, přírodních rezervací a památek, evropsky významných lokalit a ptačích oblastí (v případě překryvu chráněných území počítána jen jednou) (zdroj dat CENIA).
2) Rozloha přírodní a přírodě blízké zóny národních parků, dále národních přírodních rezervací, přírodních rezervací a 1. zón chráněných krajinných oblastí.
3) Připravuje se zařazení národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny s rozlohou kolem 1000 ha.
4) Mezi předměty ochrany EVL patří mimo jiné acidofilní bučiny (5 440 ha), květnaté bučiny (2 570 ha), z druhů pak kovařík fialový (Limoniscus violaceus) žijící v přízemních dutinách starých listnatých stromů.

RNDr. Jeňýk Hofmeister, Ph.D. (autor výzvy), Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze.

Výzvu podpořili:
Prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc., Česká geologická služba a Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i.
Prof. Ing. Jiří Kopáček, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
Prof. RNDr. František Krahulec, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i.
Prof. RNDr. Karel Prach, CSc., Přírodovědecká fakulta Jihočeské Univerzity
Prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

Česká společnost pro ekologii
Česká společnost ornitologická
a město Horní Jiřetín.

Použité zdroje informací:
[1] Essl F., Dullinger S., Rabitsch W., Hulme P.E., Pyšek P., Wilson J.R.U., Richardson D.M., 2015. Delayed biodiversity change: No time to waste. Trends in Ecology and Evolution 30, 375–378.
[2] Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:a3c806a6-9ab3-11ea-9d2d-01aa75ed71a1.0013.02/DOC_1&format=PDF
[3] The Wyss Campaign for Nature, https://www.wysscampaign.org/
[4] Half Earth Project, https://www.half-earthproject.org/
[5] Pešout P., 2020. Navrácení přírody do našeho života – strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Ochrana Přírody 4, 44-48.
[6] Chytrý M., 2012. Vegetation of the Czech Republic: diversity, ecology, history and dynamics. Preslia 84, 427-504.
[7] Sádlo J., Chytrý M., Pyšek P., 2007. Regional species pools of vascular plants in habitats of the Czech Republic. Preslia 79, 303-321. - Dvořák D., Vašutová M., Hofmeister J., Beran M., Hošek J., Běťák J., Burel J., Deckerová H., 2017. Macrofungal diversity patterns in central European forests affirm the key importance of old-growth forests. Fungal Ecology 27, 145–154. - Walentowski H., Müller-Kroehling S., Bergmeier E., Bernhardt-Römermann M., Gossner M., Reif A., Schulze E.-D., Bußler H., Strätz C., Adelmann W., 2014. Fagus sylvatica forests and their faunal diversity: A regional and European perspective. Annals of Forest Research 57, 1–24.
[8] Haeler E., Bergamini A., Blaser S., Ginzler C., Hindenlang K., Keller C., Kiebacher T., Kormann U.G., Scheidegger C., Schmidt R., Stillhard J., Szallies A., Pellissier L., Lachat T., 2021. Saproxylic species are linked to the amount and isolation of dead wood across spatial scales in a beech forest. Landscape Ecology 36, 89–104. - Thorn S., Seibold S., Leverkus A.B., Michler T., Müller J., Noss R.F., Stork N., Vogel S., Lindenmayer D.B., 2020. The living dead: acknowledging life after tree death to stop forest degradation. Frontiers in Ecology and Environment 18, 505–512.
[9] Hilmers T., Friess N., Bässler C., Heurich M., Brandl R., Pretzsch H., Seidl R., Müller J., 2018. Biodiversity along temperate forest succession. Journal of Applied Ecology 55, 2756–2766.
[10] Ancient and primeval beech forests of the Carpathians and other regions of Europe; https://whc.unesco.org/en/list/1133/
[11] Grillová Chabr O., 2021. Jak I.H.Farm hospodaří v krušnohorských bučinách nad Horním Jiřetínem? Ekolist, názory a komentáře, publikováno 30.4.2021; https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jak-i.h.farm-hospodari-v-krusnohorskych-bucinach-nad-hornim-jiretinem


reklama

 
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist