Boj o vodu v řece Tajo: Závlahy na jihu ohrožují zemědělství na celém poloostrově

Vodu samozřejmě potřebují všichni, ale v současné době jí už není pro všechny dost. Což ve Španělsku, které je dnes silně ohroženo klimatickými změnami a desertifikací, vytvořilo dost výbušné atmosféru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Právě proto, že voda v ní obvykle bývá hojná, stala se už dávno primárním zdrojem závlah pro zemědělské oblasti. Nejen ty ve svém povodí. Ještě za časů generála Franca, v šedesátých letech minulého století, Španělsko započalo se stavbou gigantického díla. Umělé vodní cesty, Trasvase Tajo-Segura. Která skrze potrubí, nádrže, kanály a akvadukty dostává vodu z řeky Tajo o 300 kilometrů jižněji, k Murcii a Andalusii.

Když tento záměr po dvaceti letech stavby došel zdaru, dal se výsledek připodobnit k zázraku. Murcia, do té doby tradičně zemědělský (a tradičně chudý) venkovský region, doslova rozkvetl před očima. Z oblasti se díky skleníkovým plantážím a vodě z řeky Tajo stalo zemědělsky nejproduktivnější místo Španělska. Samozřejmě spolu s Almerií a Alicante.

Zelený a skleníkový ráj

Dohromady tu nějakých 100 000 zemědělců vyprodukuje ročně ovoce a zeleninu za tři miliardy eur. Něco přes 70 miliard korun.

A problém řeky Tajo? Ten spočívá v tom, že k dnešnímu dni už čtyřicet let vytrvale zásobuje vodou ty nejsušší a nejžíznivější regiony Španělska. Přičemž voda v řece – její sezónní průtoky – už dávno nedosahují takových hodnot, jako tomu bylo před čtyřiceti lety, v časech zprovoznění Trasvase Tajo-Segura.

Tajo protéká Španělskem z východu na západ, a po celé délce svého povodí je životodárnou tepnou pro místní zemědělství. Nikde v jejím povodí si ale zemědělci nevydělají tolik, jako ti na jihu. Kteří sice v povodí Tajo nesídlí, ale zásobuje je ta samá voda, jen přečerpaná do potrubí. A svlažuje tu polovinu španělského exportu ovoce a zeleniny do Evropy.

Odborníci ze španělské meteorologické služby upozorňují, že zákon z roku 2013 o regulaci hospodaření s vodou je neaktuální. Protože průměrná teplota ve Španělsku se od vybudování dohotovení kanálu Trasvase Tajo-Segura zvýšila o 1,3 stupně Celsia, a spolu s tím také hrubý průměr průtoků v řece Tajo poklesl o 12 %.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Když je vody málo

Vodu samozřejmě potřebují všichni, ale v současné době jí už není pro všechny dost. Což ve Španělsku, které je dnes silně ohroženo klimatickými změnami a desertifikací, vytvořilo dost výbušné atmosféru.

Čistě řečí peněz se totiž dá říct, že pro státní pokladnu Španělska je výhodnější zásobovat nedostatkovou vodou z řeky Tejo skleníkové zemědělce na jihu. Ti totiž přináší do rozpočtu nemalé zisky ze zdaněného exportu. Ale žádný soudný státník nemůže připravit o zdroj vody a živobytí další statisíce zemědělců, hospodařících v celém povodí Tajo, na které snížené průtoky velmi negativně doléhají. Pikantní je i to, že 275 kilometry délky svého toku vede Tajo i Portugalskem – kde vodu potřebují též.

Španělé si tedy nemohou jen tak dovolit přerozdělit veškerou dostupnou vodu v řece na svém vlastním území.

Už v roce 2013 přijala španělská vláda zákon, který se regulaci v hospodaření s vodou pokusil trochu napřímit. Od té doby každý měsíc probíhá v nádržích na řece měření, a ve srovnání s celoroční bilancí se vyhodnocuje dostupná rezerva. A podle toho, jaký je momentální úhrn zadržované vody, se stanoví objem pro čerpání a distribuci na jih. Byly také určeny čtyři režimy, úrovně čerpání.

Vypadá to sice složitě, ale v podstatě šlo o to, že když je vody v nádržích a řece dostatek, všichni také vodu bez obtíží dostanou. To vystihuje ona první úroveň čerpání. Druhá a třetí úroveň čerpání znamená, že vody v nádržích a řece je méně, a tak se distribuce na jih proporčně omezuje. Čtvrtá úroveň značí, že vody je prostě málo, a žádný transfer vody na jih se nekoná. Z řeky se pak nečerpá ani do závlah v povodí, voda se odebírá jen pro zásobování vodovodního řadu v městech a vesnicích.

Než přišlo sucho

Systém fungoval – sice ne bez výtek, ale relativně dobře – až do dnešních dní. Kdy se v důsledku opakovaných extrémních veder přiblížila situace, až nápadně připomínající onu čtvrtou a dosud jen teoretickou úroveň. Která by ale znamenala, že potrubím na jih nepoteče žádná voda. A ona miliardová sezóna v říši skleníků neproběhne.

Zemědělci na jihu si pochopitelně vodu vzít nechat nechtějí. Jsou na ní existenčně závislí.

Jenže to jsou i zemědělci od východu na západ Španělska, hospodařící v celém povodí Tajo. A tahle navýsost nepříjemná situace se sešla v časech regionálních – krajských voleb, kde se stala hlavním tématem. O hlasy voličů se tu na všech stranách (a ve všech stranách) bojuje zpochybňováním regulačního zákona z roku 2013. Je prý nespravedlivý.

Více než 80 % veškeré dostupné sladké vody se ve Španělsku využívá pro závlahu, a to je neudržitelné.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Jak ale upozorňují odborníci ze španělské meteorologické služby, zákon z roku 2013 úplně nespravedlivý asi nebude. Jen neaktuální. Protože průměrná teplota ve Španělsku se od vybudování dohotovení Trasvase Tajo-Segura zvýšila o 1,3 stupně Celsia, a spolu s tím také hrubý průměr průtoků v řece Tajo poklesl o 12 %.

A na základě klimatických scénářů ony průtoky mohou do roku 2050 poklesnout až o 40 %. Do stavu, kdy trvale žádné čerpání vody možné nebude.

Děláme to celé špatně

„Globální oteplování změnilo situaci," komentuje to Julio Barea Luchena, který je specialistou a hydrogeologii ve španělské pobočce hnutí Greenpeace. „Transfer vody na jih už nefunguje. Ne pro celé Španělsko.“ Ve sporu, který panuje mezi zemědělci z povodí Tajo a na jihu země, hájí trochu osamělou pozici. Nekloní se totiž ani k jedné ze stran, ale trvá na tom, že: „Řeka Tajo potřebuje vodu, kterou ztrácí kvůli farmaření na jihovýchodě, k tomu aby sama přežila.“

Řeka, která přispěla k rozkvětu národního hospodářství, nyní Španělsko rozděluje. V debatách zaznívá, že by odběr vody měl být výrazněji zpoplatněn. Spekulovalo se o tom, že by litr vody z řeky, čerpaný za oné kritické čtvrté úrovně, měl stát 1,4 eur (33 korun). To je ve Španělsku cena benzínu, a pochopitelně se to s pozitivním ohlasem nesetkalo.

Hlasy, které se snaží hledat jiná řešení, zmiňují nutnost vybudovat dostatečné kapacity odsolovacích zařízení a čerpat vodu pro závlahu na jihu země z moře. Jenže i tohle řešení si žádá čas a peníze. A minimálně ten čas se Španělsku nedostává. Očekávány jsou další vlny veder, a vody zatím nepřibývá.

Po jedné sezóně bez vody prý zanikne na jihu 12 200 hektarů plantáží, o práci 15 000 lidí, a státní pokladna bude chudší o 137 milionů eur. Další stamiliony pak bude muset vyplatit na kompenzacích a sociální podpoře nezaměstnaným.

Julio Barea Luchena dodává, že celospolečensky silně vyostřená debata kolem vod řeky Tajo je ve své podstatě pomýlená. Nejde prý o to, zda je zákon z roku 2013 spravedlivý či nikoliv, jaká úroveň čerpání je přiměřená či zda voda ze španělské řeky patří jen Španělům. „Jde o to, že více než 80 % veškeré dostupné sladké vody se ve Španělsku využívá pro závlahu, a to je prostě neudržitelné. Je potřeba přehodnotit celý model španělského zemědělství.“