Boj o vodu v řece Tajo: Závlahy na jihu ohrožují zemědělství na celém poloostrově
Právě proto, že voda v ní obvykle bývá hojná, stala se už dávno primárním zdrojem závlah pro zemědělské oblasti. Nejen ty ve svém povodí. Ještě za časů generála Franca, v šedesátých letech minulého století, Španělsko započalo se stavbou gigantického díla. Umělé vodní cesty, Trasvase Tajo-Segura. Která skrze potrubí, nádrže, kanály a akvadukty dostává vodu z řeky Tajo o 300 kilometrů jižněji, k Murcii a Andalusii.
Když tento záměr po dvaceti letech stavby došel zdaru, dal se výsledek připodobnit k zázraku. Murcia, do té doby tradičně zemědělský (a tradičně chudý) venkovský region, doslova rozkvetl před očima. Z oblasti se díky skleníkovým plantážím a vodě z řeky Tajo stalo zemědělsky nejproduktivnější místo Španělska. Samozřejmě spolu s Almerií a Alicante.
Zelený a skleníkový ráj
Dohromady tu nějakých 100 000 zemědělců vyprodukuje ročně ovoce a zeleninu za tři miliardy eur. Něco přes 70 miliard korun.
A problém řeky Tajo? Ten spočívá v tom, že k dnešnímu dni už čtyřicet let vytrvale zásobuje vodou ty nejsušší a nejžíznivější regiony Španělska. Přičemž voda v řece – její sezónní průtoky – už dávno nedosahují takových hodnot, jako tomu bylo před čtyřiceti lety, v časech zprovoznění Trasvase Tajo-Segura.
Tajo protéká Španělskem z východu na západ, a po celé délce svého povodí je životodárnou tepnou pro místní zemědělství. Nikde v jejím povodí si ale zemědělci nevydělají tolik, jako ti na jihu. Kteří sice v povodí Tajo nesídlí, ale zásobuje je ta samá voda, jen přečerpaná do potrubí. A svlažuje tu polovinu španělského exportu ovoce a zeleniny do Evropy.
Když je vody málo
Vodu samozřejmě potřebují všichni, ale v současné době jí už není pro všechny dost. Což ve Španělsku, které je dnes silně ohroženo klimatickými změnami a desertifikací, vytvořilo dost výbušné atmosféru.
Čistě řečí peněz se totiž dá říct, že pro státní pokladnu Španělska je výhodnější zásobovat nedostatkovou vodou z řeky Tejo skleníkové zemědělce na jihu. Ti totiž přináší do rozpočtu nemalé zisky ze zdaněného exportu. Ale žádný soudný státník nemůže připravit o zdroj vody a živobytí další statisíce zemědělců, hospodařících v celém povodí Tajo, na které snížené průtoky velmi negativně doléhají. Pikantní je i to, že 275 kilometry délky svého toku vede Tajo i Portugalskem – kde vodu potřebují též.
Španělé si tedy nemohou jen tak dovolit přerozdělit veškerou dostupnou vodu v řece na svém vlastním území.
Už v roce 2013 přijala španělská vláda zákon, který se regulaci v hospodaření s vodou pokusil trochu napřímit. Od té doby každý měsíc probíhá v nádržích na řece měření, a ve srovnání s celoroční bilancí se vyhodnocuje dostupná rezerva. A podle toho, jaký je momentální úhrn zadržované vody, se stanoví objem pro čerpání a distribuci na jih. Byly také určeny čtyři režimy, úrovně čerpání.
Vypadá to sice složitě, ale v podstatě šlo o to, že když je vody v nádržích a řece dostatek, všichni také vodu bez obtíží dostanou. To vystihuje ona první úroveň čerpání. Druhá a třetí úroveň čerpání znamená, že vody v nádržích a řece je méně, a tak se distribuce na jih proporčně omezuje. Čtvrtá úroveň značí, že vody je prostě málo, a žádný transfer vody na jih se nekoná. Z řeky se pak nečerpá ani do závlah v povodí, voda se odebírá jen pro zásobování vodovodního řadu v městech a vesnicích.
Než přišlo sucho
Systém fungoval – sice ne bez výtek, ale relativně dobře – až do dnešních dní. Kdy se v důsledku opakovaných extrémních veder přiblížila situace, až nápadně připomínající onu čtvrtou a dosud jen teoretickou úroveň. Která by ale znamenala, že potrubím na jih nepoteče žádná voda. A ona miliardová sezóna v říši skleníků neproběhne.
Zemědělci na jihu si pochopitelně vodu vzít nechat nechtějí. Jsou na ní existenčně závislí.
Jenže to jsou i zemědělci od východu na západ Španělska, hospodařící v celém povodí Tajo. A tahle navýsost nepříjemná situace se sešla v časech regionálních – krajských voleb, kde se stala hlavním tématem. O hlasy voličů se tu na všech stranách (a ve všech stranách) bojuje zpochybňováním regulačního zákona z roku 2013. Je prý nespravedlivý.
Jak ale upozorňují odborníci ze španělské meteorologické služby, zákon z roku 2013 úplně nespravedlivý asi nebude. Jen neaktuální. Protože průměrná teplota ve Španělsku se od vybudování dohotovení Trasvase Tajo-Segura zvýšila o 1,3 stupně Celsia, a spolu s tím také hrubý průměr průtoků v řece Tajo poklesl o 12 %.
A na základě klimatických scénářů ony průtoky mohou do roku 2050 poklesnout až o 40 %. Do stavu, kdy trvale žádné čerpání vody možné nebude.
Děláme to celé špatně
„Globální oteplování změnilo situaci," komentuje to Julio Barea Luchena, který je specialistou a hydrogeologii ve španělské pobočce hnutí Greenpeace. „Transfer vody na jih už nefunguje. Ne pro celé Španělsko.“ Ve sporu, který panuje mezi zemědělci z povodí Tajo a na jihu země, hájí trochu osamělou pozici. Nekloní se totiž ani k jedné ze stran, ale trvá na tom, že: „Řeka Tajo potřebuje vodu, kterou ztrácí kvůli farmaření na jihovýchodě, k tomu aby sama přežila.“
Řeka, která přispěla k rozkvětu národního hospodářství, nyní Španělsko rozděluje. V debatách zaznívá, že by odběr vody měl být výrazněji zpoplatněn. Spekulovalo se o tom, že by litr vody z řeky, čerpaný za oné kritické čtvrté úrovně, měl stát 1,4 eur (33 korun). To je ve Španělsku cena benzínu, a pochopitelně se to s pozitivním ohlasem nesetkalo.
Hlasy, které se snaží hledat jiná řešení, zmiňují nutnost vybudovat dostatečné kapacity odsolovacích zařízení a čerpat vodu pro závlahu na jihu země z moře. Jenže i tohle řešení si žádá čas a peníze. A minimálně ten čas se Španělsku nedostává. Očekávány jsou další vlny veder, a vody zatím nepřibývá.
Po jedné sezóně bez vody prý zanikne na jihu 12 200 hektarů plantáží, o práci 15 000 lidí, a státní pokladna bude chudší o 137 milionů eur. Další stamiliony pak bude muset vyplatit na kompenzacích a sociální podpoře nezaměstnaným.
Julio Barea Luchena dodává, že celospolečensky silně vyostřená debata kolem vod řeky Tajo je ve své podstatě pomýlená. Nejde prý o to, zda je zákon z roku 2013 spravedlivý či nikoliv, jaká úroveň čerpání je přiměřená či zda voda ze španělské řeky patří jen Španělům. „Jde o to, že více než 80 % veškeré dostupné sladké vody se ve Španělsku využívá pro závlahu, a to je prostě neudržitelné. Je potřeba přehodnotit celý model španělského zemědělství.“
reklama
Dále čtěte |
V Jihočeském kraji je dlouhodobý nedostatek srážek, prosinec je mimořádně suchý
Letošní léto bylo v Česku srážkově podprůměrné, více na horách než v nížinách
V Česku už déle než měsíc není půdní sucho, sledují vědci nezvyklou situaci
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (23)
Richard Vacek
22.5.2023 06:26Jaroslav Řezáč
22.5.2023 06:37 Reaguje na Richard VacekRichard Vacek
22.5.2023 07:51 Reaguje na Jaroslav ŘezáčA máme i úspěšné realizace, například Izrael pokrývá většinu pitné vody právě odsolováním:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/izrael-pitna-voda-z-more-odsolovani-galilejske-jezero_1911230915_ako
Slavomil Vinkler
22.5.2023 07:43 Reaguje na Richard VacekRichard Vacek
22.5.2023 08:19 Reaguje na Slavomil VinklerJaroslav Řezáč
22.5.2023 06:36Španělé narazili na svůj alibismus. Ukazatelé, že bude vody spíše ubývat byli známé, udělali nic. Jen narazili do zdi.
Ve Španělsku se asi něco změní.
Jaroslav Černý
22.5.2023 09:39https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/evropa-reky-prehrady-likvidace-jezy-iniciativa-prirozeny-tok-dam-removal-europe.A230426_101123_eko-zahranicni_jadv
Jarka O.
22.5.2023 10:39 Reaguje na Jaroslav ČernýKarel Zvářal
22.5.2023 12:12 Reaguje na Jarka O.Jarka O.
22.5.2023 14:33 Reaguje na Karel ZvářalMichal Uhrovič
22.5.2023 12:24 Reaguje na Jarka O.Má EU náhradu?
Končí časy sezóní zeleniny v zimě?
Jarka O.
22.5.2023 14:36 Reaguje na Michal UhrovičRichard Vacek
22.5.2023 16:50 Reaguje na Michal Uhrovičhttps://youtu.be/1aLNASgNxV8
Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/evropa-reky-prehrady-likvidace-jezy-iniciativa-prirozeny-tok-dam-removal-europe.A230426_101123_eko-zahranicni_jadv
Slavomil Vinkler
22.5.2023 15:00 Reaguje naKarel Zvářal
22.5.2023 15:36 Reaguje na Slavomil VinklerA ano, vysoké jezy zbourat - teď při poslední velké vodě tam žařvali mladí skorci, když si staří postavili geniálně hnízdo pod splavem, aby na ně bredátoři nemohli. Přišla velká voda - sklopili ramena a souvislá vodní masa skorce k hnízdu nepustila... Prostě smrtonosná past.
Oldřich Vašíček
22.5.2023 17:58Celé je to provázené. Pokud někde nebude voda na závlahy, tak tam nebude zisk ze zemědělské produkce. A budou tam náklady na nezaměstnané.
Přitom mají ideální podmínky, aby na ty skleníky naskládaly FVE (ne úplně, nějaké to světlo projít musí :)) a použili vodu z oceánu. Technologie na to jsou. Spoléhat se jen na řeku, bez dostatečné akumulace, bylo krátkozraké. Hlavně, když se o změnách klimatu mluví pořád a všude. A mohli by k zelenině dodávat i mořskou sůl. Dva v jednom. :)

Krmítka jako past? Kontroverzní výzva Jacka Baddamse rozděluje milovníky ptáků
Phytomining aneb když kovy vzácných zemin těží místo rypadel rostliny
Kaňon, který by neměl existovat. Sedmý div Georgie vznikl chybou farmářů