Co stojí za špinavou vodou českých rybníků?

Řadu let se diskutuje o tom, zda jsou rybníky pouhými příjemci znečištění ze zemědělství a obcí, nebo zda naopak samy kvůli chovu ryb generují značné množství znečištění, kterým pak trpí navazující vodní toky.

Zatím nejvíce tuto problematiku rozvířil projekt revitalizace vodní nádrže Orlík. V jejím rámci zpracovali kolegové z Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích bilanční studii zdrojů živin v povodí orlické vodní nádrže. Studie přinesla přehled jednotlivých zdrojů fosforu v povodí Orlíku, a tím i jejich význam pro nadměrné obohacování živinami – eutrofizaci vodní nádrže.

Nikoho nepřekvapilo, že na prvním místě se co do významu ocitly komunální odpadní vody vypouštěné do vodních toků nad nádrží Orlík. Druhé místo obsadily rybníky, což zvedlo značnou nevoli ze strany rybářů. Ti výsledky rozporovali a poukazovali na to, že oni svým hospodařením zas takové množství fosforu do rybníků nepřinesou a většinu fosforu, který do vody aplikují v hnojení a krmení, odstraní při výlovu v rybí biomase.

Z jejich pohledu mohou za současný stav obce či zemědělci, kteří do rybníků nekontrolovaně vypouštějí, co je napadne. Diskuze na toto téma byly velmi bouřlivé a nikdo nechtěl připustit, že chyba je na jeho straně.

Nebylo vlastně ani možné rozhodnout, kdo má pravdu, protože situace se případ od případu lišila. Nikdo nebyl schopný dát na stůl v terénu změřená data, která by alespoň na modelových příkladech ukázala, kde je onen pomyslný zakopaný pes.

Absence dat nás na Povodí Vltavy donutila zjistit si data vlastní, abychom mohli říct, co rybník s živinami v protékající vodě opravdu udělá a jaký je hlavní původ často nadměrného zatížení rybníků živinami. K tomu je třeba zapojit metody tzv. bilančního monitoringu. To znamená sledovat nejen koncentrace živin, ale také látkové toky, tedy kolik kilogramů či tun fosforu rybníkem proteče.

Sledovat látkové bilance není jednoduché

Od roku 2010 se v rámci provozního monitoringu státního podniku Povodí Vltavy zaměřujeme na sledování tzv. živinových bilancí. Doposud se nám podařilo zrealizovat ho na devíti významných „velkých“ jihočeských rybnících (např. Rožmberk, Horusický, Staňkovský, Dehtář aj.) a dále na několika menších rybnících nacházejících se zejména v povodí řeky Lomnice, Lužnice a Vltavy.

První, který se nám dostal do hledáčku, byl hned náš největší – rybník Rožmberk. U něj totiž bylo již v minulosti podezření, že více fosforu z rybníka odtéká, nežli do něj přitéká, a byl označován za významného „znečišťovatele“ řeky Lužnice.

Důležité bylo, abychom detailně podchytili odnos živin v průběhu výlovů rybníků. Při něm se totiž silně zvíří usazeniny u dna a během relativně krátké doby se tím dá do pohybu velké množství nerozpuštěných látek a na ně vázaných živin, především fosforu. Během výlovu odteče obrovské množství látek.

V našem přístupu k hodnocení rybníků jsme si řekli, že hospodaření na rybnících by nemělo narušit jejich přirozenou samočistící schopnost. Každá vodní nádrž má přirozenou schopnost fosfor zadržovat. Tato schopnost vychází z rychlosti obměny vody. Pokud je nádrž hodně průtočná, zachycování fosforu je nízké, a naopak.

Rybníky jsou tedy přirozeně schopné sloužit jako samočistící jednotky zadržující živiny (i další látky) a měly by stejně fungovat i při chovu ryb.

Rybník Rožmberk

Látková bilance našeho největšího rybníka ukázala, že fosforu skutečně více z rybníka odtéká, nežli do něj přitéká. V řeči čísel to vypadá tak, že za hospodářský cyklus z rybníka do Lužnice odteklo o 2,3-4,5 tuny víc fosforu, než kolik ho do rybníka přiteklo.

Pokud bychom vzali v úvahu i množství fosforu, které by rybník díky své přirozené retenční schopnosti měl zadržet, dostáváme se k hodnotě 10 tun fosforu. To je rozdíl mezi tím, jak by se rybník Rožmberk chovat měl, a jak se reálně choval.

To je významné číslo i pro eutrofizaci a rozvoj sinic v níže ležící nádrži Orlík. Příčinou této nelichotivé bilance byly v minulosti nelegální vstupy znečištění z velkovýkrmny prasat R.A.B. a z čistírny odpadních vod Třeboň.

Dnes, po rekonstrukci ČOV a po útlumu a zrušení velkochovu prasat je hlavní příčinou tzv. stará ekologická zátěž, to je zásoba živin v sedimentech, která v rybníce zůstala z doby plného fungování velkovýkrmny prasat R.A.B.

I přes dramatické snížení vstupů živin do Rožmberka v uplynulých letech se kvalita vody v rybníce nikterak nelepší a nějaké výrazné zlepšení nelze očekávat ani v letech následujících. „Paměť sedimentu“ je totiž velmi dlouhá a množství fosforu v něm uložené je obrovské.

Opačným příkladem toho, jak dokáže rybník při správném rybářském managementu živiny úspěšně zadržovat, je rybník Buzický, nacházející se nedaleko města Blatná.

Ten i přes významné zatížení komunálními odpadními vodami vykazuje velmi dobrou schopnost zadržovat fosfor. Rybník uloží množství bezmála 5 tun fosforu za dvouleté období.

Buzický rybník tak velmi zlepšuje situaci, kdy špatně fungující odlehčení ČOV Blatná vypouští do vodního prostředí velké množství znečišťujících látek. Lze říci, že vedení města Blatná dlouhá léta hřeší na to, že jejich špatně vyčištěné odpadní vody vylepší Buzický rybník a zanedbávají řádné řešení tohoto problému.

Je třeba dodat, že až bude mít konečně město Blatná důstojné čištění svých splaškových vod, bude se Buzický rybník pravděpodobně chovat obdobně jako Rožmberk – bude dotovat vodu fosforem, který si v dobách hojnosti uložil v bahně. A my budeme pořád marně čekat, až se voda v Orlíku zlepší.

Rybník Dehtář – rybáři příliš „tlačí na pilu“

Z dosud uvedených příkladů vesměs vyplynulo, že hlavní příčinou současného nelichotivého stavu kvality vody v našich rybnících jsou komunální odpadní vody. V rámci bilančního monitoringu jsme však zaznamenali i několik případů, kde měla hlavní vliv na malý záchyt fosforu rybníkem neúměrná intenzita rybářského obhospodařování, tedy nadměrné krmení a hnojení.

Jedním z takových příkladů je rybník Dehtář ležící severozápadně od Českých Budějovic. Jedná se o rybník relativně hluboký (průměrná hloubka 2,1 – 2,6 m), málo průtočný, v němž se v průběhu vegetační sezóny často u dna vytváří výrazná zóna bez rozpuštěného kyslíku.

V ní se také hromadí sloučeniny fosforu, které jednak přecházejí do odtoku (při odpouštění vody spodní výpustí), jednak – po promíchání celého vodního sloupce – obohacují i povrchové vrstvy vody.

Výsledky bilančního živinového monitoringu v průběhu hospodářského cyklu 2010–2012 ukázaly, že rybník prakticky žádný fosfor nezadržuje. Přitom však obecně disponuje velkým potenciálem pro zadržování fosforu. Za optimálních podmínek by měl být schopen zadržet více než 50 % přitékajícího fosforu.

Významný vliv na takto nepříznivou bilanci fosforu měly zřejmě nadměrné vstupy živin a organických látek z rybářského hospodaření. Za sledované období tvořil fosfor obsažený v krmení, hnojení a násadě ryb 61 % z celkového zatížení fosforem. Hlavní problém vidíme zejména v nadměrném hnojení chlévskou mrvou, s níž se kromě množství fosforu (22 % z celkového vstupu) dostane do vody i nemalé množství organických látek.

Ty podporují bakteriální rozkladné procesy v rybničním ekosystému, které vyústí až k náhlým propadům v koncentraci kyslíku, jež mohou mít negativní vliv jak na celkový fosforový režim, tak i na produkci chovaných ryb. Na Dehtáři také skutečně k výrazným a často nepředvídatelným poklesům koncentrace kyslíku dochází.

V průběhu letních měsíců roku 2014 jsme zaznamenali vznik dlouhodobějších bezkyslíkatých stavů, které se projevovaly v obdobích s nízkou intenzitou světla pronikajícího do vody. Primární producenti nestíhali doplňovat do vody kyslík spotřebovávaný bakteriálním rozkladem a dýcháním všech organismů.

V některých případech přetrvávaly nízké koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodním sloupci po sobě i několik dní. Je otázkou, zda tradiční aplikace organického hnojení má v podmínkách silně eutrofních až hypetrofních rybníků ještě nějaký smysl pro podporu produkce ryb.

Důležité je, aby byl v rybníce plně funkční celý potravní řetězec. Bakterie rozkládající organické látky a fytoplankton využívající živiny z rozložené organické hmoty musí být spotřebovávány zooplanktonem. Jen tehdy se zvýšená produktivita systému může projevit i v přírůstku ryb. Pokud je ale větší zooplankton (perloočky rodu Daphnia) bezezbytku vyžrán rybami (= biomasa ryb je příliš velká), mine se hnojení účinkem, protože dodané živiny nemohou přecházet až do biomasy chovaných ryb. V takových případech je aplikace organického hnojení spíše kontraproduktivní.

Rekreačně využívané rybníky

Otázku, jak z pohledu retence živin (fosforu) fungují rybníky dlouhodobě extenzivně obhospodařované, jsme řešili na příkladu rybníků Staňkovský a Hejtman (Chlum u Třeboně).

Oba rybníky jsou rekreačně využívané sportovními rybáři a jsou také zahrnuty mezi tzv. přírodní koupaliště. Rybníky nejsou hnojeny, kromě vnadění sportovních rybářů nejsou ryby krmeny a rybníky nejsou ani vypouštěny ani loveny.

Rybníky Hejtman a Staňkovský jsou relativně málo úživné a mají také celkově nízký specifický přísun (vyjádřený na vodní plochu rybníka) živin z povodí – pozor, přísun fosforu z povodí mají ale shodný např. s vysoce eutrofním rybníkem Dehtář, který je ale poměrně intenzivně hnojen a rybí obsádka krmena.

Výsledky získané v průběhu dvouletého bilančního monitoringu jednoznačně ukázaly, že i málo úživné rybníky dokáží zadržet nemalé množství fosforu (od 0,5 do 1, 6 t fosforu za rok).

Zemědělství a rybniční bahno – problém i příležitost

V minulosti bylo za jeden z významných zdrojů živin pro naše rybníky považováno zemědělství. Jak však ukazuje řada studií z posledních let, nejsou zemědělské pozemky významným zdrojem biologicky přímo dostupných živin.

Zároveň se ale kvůli nevhodné agrotechnice v kombinaci s pěstováním širokořádkových plodin do vodních ploch dostává velké množství erozního materiálu, který způsobuje jejich postupné zazemňování.

Většina rybníků má vlastní povodí, kterým přitéká voda v závislosti na hydrologické situaci více či méně nekontrolovaně, proto se do rybníků může stejně nekontrolovaně dostávat i onen erozní materiál. Důsledkem je nadměrný odnos živinami bohatých jemných částeček půdy, který vede k degradaci orné půdy.

Na pozemcích se zvýšenou intenzitou erozních procesů pak dochází k poklesu její celkové úrodnosti. Rybniční sedimenty naopak obsahují živin často nadbytek.

Nabízí se tedy zajímavá možnost vrátit živinami bohatě zásobený sediment zpátky na pole a vrátit tak živiny, zejména pak fosfor, do koloběhu látek v krajině. Tato otázka je velmi důležitá jak kvůli omezení úniku látek při výlovu (např. do nádrže Orlík), tak kvůli tomu, že těžitelná zásoba fosforu na Zemi není velká a zhruba za 270 let bude vyčerpána – s těžko předvídatelnými následky pro lidskou populaci (dramatický pokles produkce potravin).

Nejen kapr dělá rybník rybníkem

Rybníky mohou kromě chovu ryb plnit i řadu dalších celospolečensky významných funkcí: retenci vody a látek v krajině, klimatizaci krajiny, rekreaci či být centrem biodiverzity naší fauny a flóry.

Záleží jen na nás, zdali dokážeme plně ohodnotit veškeré funkce, které nám tato naše mělká jezera mohou poskytnout. Zatím je pozornost zaměřena výhradně na rybník jakožto zdroj příjmů z produkce ryb nebo kachen. A tomu také odpovídá celková nedobrá situace s kvalitou vody, biodiverzitou či živinovou bilancí.

Článek původně vyšel ve Fóru ochrany přírody.

---

reklama

---