Dobrovolníci a spolky na Šumavě pomáhají zachraňovat obojživelníky

S jarním oteplením se i na Šumavě naplno rozběhla každoroční migrace obojživelníků. I druhy, které žijí po většinu života suchozemským životem, potřebují ke svému rozmnožování vodu, do které kladou vajíčka. Někteří obojživelníci jako třeba skokani hnědí, nebo čolci obecní si vystačí s hlubšími loužemi, naproti tomu třeba ropuchy vyžadují větší rybníky. S tím, jak vlivem globální změny klimatu z naší krajiny i v jarním období mizí voda, se většina obojživelníků stává závislých na stabilních větších nádržích, do kterých se stahují i z velkých dálek. Pokud jim v cestě za rozmnožováním stojí v cestě silnice, končí často jejich život pod koly automobilů. S narůstající automobilovou dopravou se čím dál více snižuje pravděpodobnost, že se jim podaří vozovku bezpečně překonat.

Na Šumavě se snaží migrujícím obojživelníkům pomáhat ochránci přírody z několika spolků. Čtyři lokality společně zajišťují lidé ze základní organizace Českého Svazu ochránců přírody Šumava a ze spolku Šumava domovem. Každoročně staví zábrany podél silnic a obojživelníky každý den bezpečně přenášejí do přilehlých rybníků. Po skončení rozmnožování zase obdobným způsobem zajišťují cestu zpět. Umožňují jim tak bezpečné překonání silnic u Šumavských Hoštic, u Želnavy a na dvou lokalitách u Volar. Celkem takto každou sezónu postaví skoro 2 kilometry zábran. U Prachatic, Husince a Vlachova Březí zase stejnou činnost zajišťuje spolek Pelyněk, na Strakonicku a Netolicku pak ZO ČSOP Strakonice a u Českých Žlebů strážci Národního parku.

Jenom za loňský rok bylo na zmíněných čtyřech šumavských lokalitách přeneseno více než deset tisíc žab a čolků. Další minimálně dva tisíce obojživelníků bylo pomocí zábran navedeno do propustků, aby se mohli sami bezpečně dostat na druhou stranu komunikace. Při porovnání početnosti jednotlivých druhů jednoznačně dominují ropuchy obecné, kterých bylo přeneseno 9 459. Dále byly zachytávány dva druhy skokanů a dva druhy čolků. Skokanů hnědých bylo 89, skokanů štíhlých 20, čolků obecných 474 a čolků horských 302. Všechny naše druhy obojživelníků jsou zákonem chráněné, přičemž skokani štíhlí a oba druhy čolků patří mezi silně ohrožené.

Tato činnost by nebyla možná bez časové dotace a osobního nasazení členů a sympatizantů obou zmíněných spolků. Zásadním způsobem ji však umožňuje i finanční podpora od Správy Národního parku Šumava, a to i v letošním roce, kdy by Správa parku měla disponovat avizovaným sníženým příspěvkem od Ministerstva Životního prostředí.

Martin Bláha ze spolku Šumava domovem říká: „Radost z tolika zachráněných životů mi bohatě vynahrazuje to hektické zhruba měsíc a půl dlouhé období, kdy je nutné každé ráno jezdit přenášet žáby a čolky. Velmi nepříjemně se mně však dotýká současný přístup některých vládních představitelů, kteří vymýšlí jak komplikovat život spolkům, o ochráncích přírody mluví jako o ekoteroristech a snižováním peněz v oblasti životního prostředí ohrožují řadu přírodě prospěšných činností“.

Jakub Hromas ze ZO ČSOP Šumava k tomu dodává: „Snižováním financí v oblasti ochrany přírody nejsou ohroženy jen takovéto aktivity, jako jsou stavby migračních zábran pro obojživelníky, v ohrožení jsou ale i další praktické činnosti v přírodě, jako je šetrné kosení podmáčených či rašelinných luk s výskytem chráněných druhů rostlin, provádění pastvy v chráněných územích či jiné speciální zásahy, jako je třeba ošetřování a výsadby dřevin, budování tůní atp.“

---

reklama

---