Je česká krajina zdravá? Satelitní snímky mluví jasně
Naše krajina je hluboce pod svým potenciálem
Krajina v České republice je poznamenaná nevhodným hospodařením, zejména v oblastech úrodných niv kolem řek Labe a Moravy.
Jak si vedou různé části naší republiky, si můžete prohlédnout v interaktivní mapě. Kliknutím na tento odkaz se mapa otevře v novém okně ve větším formátu.
Rostliny jsou pro naši krajinu klíčovým prvkem. Jsou totiž schopny zachycovat sluneční záření. Proč je to pro nás důležité? Rostliny zachycují sluneční záření dvěma způsoby. Fotosyntézou a při chlazení krajiny, kdy rostliny část sluneční energie využívají k přeměně vody na páru (transpiraci). Z našeho zkoumání vyplývá, že podstatná část slunečního záření však zůstává naší krajinou nevyužita, protože významná část naší země zůstává po značnou část roku bez vegetace. To je hned dvojnásobný problém.
-
1) Naše hospodaření s krajinou je neefektivní, protože není realizovaný jeho potenciál a značná část energie se vyplýtvá, aniž by se využila k produkci biomasy, kyslíku, chlazení nebo zachycování oxidu uhličitého z atmosféry.
-
2) Nevyužitá sluneční energie se přeměňuje na škodlivé teplo, které přispívá k přehřívání krajiny, suchu, poklesu úrodnosti půdy a celkově k nepohodlným životním podmínkám lidí ve městech a v krajině.
Vysoká míra homogenizace krajiny zároveň snižuje množství živočichů a rostlin a celkově i pestrost krajinných prvků (jako jsou remízky, aleje, tůňky apod.). Tím snižuje její atraktivitu ale i ekologickou stabilitu, takže hůře odolává projevům extrémního počasí.
Index krajinného zdraví Česka je 49 %, tedy pod polovinou svého potenciálu.
Od pestrosti smíšených lesů k zemědělské poušti
Příhraniční lesnaté horské oblasti, jako jsou Beskydy nebo Šumava, vyšly v našem hodnocení jako nejzdravější, a představují tak naše nejcennější přírodní bohatství. Lesy totiž poskytují největší množství ekosystémových funkcí a služeb - jedná se o tzv. multifunkční typ krajinného využití. Lesy najdeme na téměř 40 % naší země, na celkovém zdraví české krajiny se podílí z jedné čtvrtiny (graf 1). Česká krajina se řadí do biomu zvaného „smíšený les mírného pásu“, proto k ní les neodmyslitelně patří, a proto se k němu vždy bude přirozeně snažit navrátit (obr. 1 a 2). My lidé se tomuto procesu všemožně bráníme klučením, pravidelnou orbou a používáním chemických látek. Naše zásahy mají na krajinu řadu negativních dopadů: od rozpadu zbývajících lesů, přes ztrátu úrodnosti půdy až po vznik rozsáhlých tepelných ostrovů.
Orná půda, která je dominantní součástí zemědělské půdy, produkuje pouze potraviny a krmiva, a proto patří k monofunkčnímu typu krajinného využití. Ačkoliv zemědělské plochy zabírají téměř polovinu rozlohy české krajiny, na jejím zdraví se podílí pouze z 16 % (graf 1). Krajinu nechladí, nejsou esteticky hodnotné, neslouží k rekreaci a ani neposkytují domov početným druhům rostlin a živočichů.
Lesy byly v průběhu staletí postupně káceny a v úrodných oblastech řek Labe a Moravy vznikaly rozsáhlé zemědělské oblasti, které postupně pohltily zbývající ostrůvky vegetace. Lesy a mokřadní porosty nahradily jednoleté monokultury, které dnes tvoří rozlehlé spojité plochy.
Krajina se dále měnila. Původní smíšené lesy nahradily monokultury smrků, které dnes tvoří dominantní lesní typ. S nástupem mechanizace v zemědělství a lesnictví došlo k narovnání a zpevnění vodních toků, rozorání mezí a remízků a vysušení mokřadů.
Zdraví českých lesů, polí, luk a sídel
Člověk využívá krajinu několika různými způsoby. Ty se velmi liší tím, jak přispívají k celkovému zdraví krajiny, její pestrosti, plodnosti a chladící schopnosti.
České lesní ekosystémy zachytí nejvíce slunečního záření během fotosyntézy a jsou nejvýznamnějším typem krajiny z hlediska chlazení. Jsou i nejpestřejším typem krajinného pokryvu, nicméně značná část je tvořena monokulturami. Části našich lesů jsou proschlé a nerostou, trpí následky kůrovcové kalamity a dopady pasečného hospodaření (holoseče).
Traviny jsou plochy s převahou lipnicovitých vytrvalých rostlin, které mají přírodní charakter a neslouží primárně k pastvě nebo produkci sena. Hrají roli v udržování pestré krajinné mozaiky a jsou dle potřeby sečeny, aby nezarostly dřevinami. Často se nacházejí v horských, suchých nebo naopak podmáčených místech nebo v chráněných oblastech, tedy místech nevhodných pro zemědělskou produkci. V našem šetření dosáhly traviny nižších hodnot než lesní ekosystémy, protože představují homogennější typ krajinného pokryvu a mají na rozdíl od lesů pouze jedno vegetační patro.
Urbánní systémy jsou povrchy s trvalou vegetací v kombinaci se zpevněnými povrchy a stavbami. Jedná se o tzv. spojitou a nespojitou městskou zástavbu a další plochy. Tvoří 10 % celkové rozlohy republiky. Ke zdraví krajiny přispívají poměrně málo.
Zemědělské ekosystémy patří mezi méně hodnotné typy krajinného využití. Ve všech ohledech mají nižší než poloviční hodnoty – dokonce i fotosyntetický potenciál, který odpovídá roční produkci biomasy (potraviny, krmiva a meziplodiny), je nižší než u městských povrchů. Konvenční zemědělství je postavené na krátkodobém, intenzivním pěstování jednoletých nebo dvouletých monokultur. Po většinu roku jsou pole buďto holá, část roku jsou rostliny malé a nekryjí půdu dostatečně a část roku jsou plodiny zralé a de facto suché. Podstatnou část roku, kdy na povrch země přichází velké množství sluneční energie, zůstává tato energie nevyužitá, dopadá na povrch půdy a zabíjí půdní mikroorganismy, nevyužité záření se mění na teplo a významně přispívá k přehřívání krajiny.
Krajinný pokryv byl klasifikován dle Konsolidované vrstvy ekosystémů.
Můžeme naplnění potenciálu naší krajiny pomoci?
Při hustotě lidské populace se nelze vrátit k původnímu stavu, lze ale hospodařit chytřeji a přírodou se inspirovat. Jedním z řešení je agrolesnictví, které napodobuje pestrá lesní společenství. Díky tomuto hospodaření je krajina nejen produktivnější a hezčí, ale také ve výsledku i samotný zemědělec výrazně ušetří na pesticidech, hnojivech a orbě. Tam, kde agrolesnictví není vhodné, může zemědělec aplikovat regenerativní zemědělství, které se snaží udržet povrch půdy soustavně pokrytý zelenou vegetací, nenarušuje půdu orbou a nepoužívá umělá hnojiva. Regenerativní zemědělec ušetří náklady na hnojiva, pesticidy i orbu, a tím pádem je jeho hospodaření ziskovější než konvenční.
Jak jsme dospěli k našim výsledkům?
Aktuální zdraví krajiny jsme měřili jako vzdálenost od hypotetické ideální situace, ve které by naši zemi pokrývaly ze 100 % jenom nejzdravější lesy a traviny, které vyšly jako nejlepší v našem měření. Současně se jedná o vzdálenost od hypotetické nejhorší situace, kdy by celá země byla pokryta holou půdou (0 %), tedy místy které vyšly v našem hodnocení jako zcela nejhorší.
Zdraví krajiny jsme hodnotili s pomocí satelitních snímků území ČR, focených v letech 2020 a 2021. Na jejich základě jsme vypočetli tři ukazatele, reprezentující zdraví vegetace (vodní plochy nebyly zahrnuty):
A) Fotosyntetický potenciál: schopnost rostlin zachytávat sluneční záření během fotosyntézy
B) Chladící schopnost vegetace: celkový roční počet stupňů Celsia, o které rostliny snížily povrchovou teplotu ve srovnání s povrchem bez vegetace
C) Krajinná pestrost: druhová, věková a prostorová pestrost vegetace. Je opakem jednotvárných typů využití, jako jsou například pole nebo souvislá zástavba.
Vypočtením průměrné hodnoty ze tří výše uvedených indikátorů jsme vytvořili:
D) Celkový index krajinného zdraví, který zahrnuje produktivitu a pestrost vegetace, schopnost čerpat vodu z půdy a chladit.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (75)
Karel Zvářal
20.1.2024 06:18Měsíční krajina není tím, alespoň pro mě, na co koukám rád. Obrovský úbytek diverzity, ale i denzity kdysi hojných druhů, by měl být obrovskou výzvou zejména pro odbornou veřejnost, ministerstva. Asi nejsem sám, kdo je polistopadovým vývojem zklamán, čekal jsem mnohem rychlejší progres. Přitom místy je vidět snaha i dobré, osvědčené příklady. A tak v souladu s klasikem si často říkám: Není to málo, Antone Pavloviči?
Michal Ukropec
20.1.2024 08:07 Reaguje na Karel ZvářalJindřich Štěpánek
24.1.2024 12:12 Reaguje na Michal UkropecAnyr
20.1.2024 23:16 Reaguje na Karel ZvářalDalší věcí je i to, že (nejen) českou krajinu do současného stavu přivedli primárně dnešní senioři a téměř-senioři (pouze 11 % zemědělců v EU bylo mladších 40 let, na rozdíl od jedné třetiny (32 %), která byla ve věku 65 let nebo starší - https://www.zscr.cz/clanek/vetsinu-zemedelske-produkce-zajistuji-velke-podniky-3929)
A dalším, velmi klasickým, přístupem tvé generace, Karle, je odmítání zodpovědnosti za tu katastrofu, kterou jste tu udělali a mnohdy ještě děláte. Ve všech oblastech. Klidně se hádej, ale s fakty nic neuděláš. A i ty mladé jste poškodili zejména vy - i když čest a sláva výjimkám, zvláště v té prasoruské době.
Zůstávám optimistou. Mám kolem sebe spoustu lidí mé generace, kteří plně pracují na svých životech i pro přírodu, a až konečně odejdou k Bohu všichni ti osmdesátníci, sedmdesátnící a šedesátníci, kteří dnes nejvíce ničí svět (Orbán, Babiš, Fico, Putin, Si, Kaczyński, Erdoğan,... a spousta mých sousedů, kteří, ehm, hospodaří po vzoru "moderního socialistického člověka") a vezmou s sebou i své hodnoty, konečně může nastoupit něco nového a zdravějšího. A klidně i s tím mobilem v ruce, který mi velmi pomáhá v ornitologické, entomologické, botanické a prostě shrnutě ve "veškeré přírodovědné činnosti", kterou se zabývám ;)
A věřím i v to, že problém není mezigenerační, rozhodně ne, ale je ryze mezirežimový. A že jednou budou budoucí senioři jen starší verze těl svých vnoučat a pravnoučat :)
Miloš Zahradník
21.1.2024 09:26 Reaguje na AnyrTohle je ta "mlada duchem" generace, co je presvedcena ze je predurcena k zivotu zalozenem na "vedeckem" pozorovani brouku a rostlinek, bojem za diversitu, proti niceni klimatu a obecne proti vsem zpatecnikum. Pricemz je povysena na to, aby se starala o to, kde se napr. bere ten elektricky proud v zasuvce (z vetrniku? a co na to ta ornitologicka pozorovani? kdo vyrabi valnou vetsinu produktu v supermarketech, odkud se berou dotace - zivotne potrebne k fungovani toho jejich "alternativniho, moderniho " stylu zivota, ktery chteji po vymreni zpatecniku zavest pro budouci generace
Karel Zvářal
21.1.2024 11:31 Reaguje na Miloš ZahradníkMiloš Zahradník
20.1.2024 08:42Na druhe strane pochvalim aspon to, ze sjezdovky treba v tech zapadnich Krkonosich jsou oznaceny neutralni bilou, stara cerna sjezdovka - slalomak - v Harrachove nas Certaku dokonce tmave zelenou :)
Miloš Zahradník
20.1.2024 08:48 Reaguje na Miloš ZahradníkMuj nazor je, ze temhle zemepiscum a ekologum by meli omezit prisun barvicek, je to cenna komodita ktera stoji penize a je skoda s ni takhle plytvat
Matouš Novák
20.1.2024 19:06 Reaguje na Miloš ZahradníkJakub Zelený
21.1.2024 08:22 Reaguje na Matouš NovákMiloš Zahradník
21.1.2024 09:38 Reaguje na Jakub Zelenýproc jsou napr. ty nejcennejsi partie arktoalpinske tundry v Krkonosich oznaceny cervenou barvou?
P.S. A po "odsunu" cloveka by tu byl vsude les asi jen po velmi kratkou (z geologickeho pohledu) dobu, nez by se ti prezvykavci postupne zas pomnozili :) (Samozrejme by to teda taky zaviselo na zmenach klimatu.) Zda spontanni zarustani te casti nasi krajiny, ktera je mene vhodna pro intensivni zemedelstvi je "dobre" ci "spatne" - je otazka. Takove Podkrkonosi, kde ziji sice na te Vasi mape vypada dobre - je prevazne zelene vybarveno - ale ta krajina byla pred sto lety, nez ji les pohltil prave v mistech nejhezcich vyhlidek nejspis pestrejsi a zajimavejsi, nez dnes
Jakub Zelený
26.1.2024 10:14 Reaguje na Miloš Zahradníksmějící se bestie
20.1.2024 09:56Tak to vedou politici už od " sametu " - za celou dobu žádný hospodář typu - Švehla, Baťa, atd. !
Marcela Jezberová
20.1.2024 11:31Regenerativní zemědělství je způsob, jak průmyslové producenty vyvinit z produkce skleníkových plynů. Je úzce spjaté s "uhlíkovými kredity" a jeho úlohou není produkce potravin, ale výroba alibi pro velké znečišťovatele. Regenerativním zemědělstvím se zaklínají hlavně "travaři". "Regenerativci" už brojí i proti ekologickým zemědělcům, že to také není ten správný směr. Regenerativní zemědělství je cesta, jak donutit zemědělce přestat produkovat úplně. Co potom s tou půdou? Nejdřív žít z odpustků a postupně odprodat na stavební parcely. Protože z půdy přeci už nebude žádný užitek.
Břetislav Machaček
20.1.2024 12:05 Reaguje na Marcela Jezberováz polí zalesním, tak na druhém musím výpadek produkce plně
nahradit a nebo výpadek odněkud dovážet. Jiná cesta není
a nikdy nebude. Snad možná ta, že místo polí budou haly
s hydropónií plné chemie a jiné prasárny ve kterých bude
produkce násobně větší než v přírodě. Držím palce všem
zemědělcům, aby ustáli dnešní podmínky pro svoji činnost
a i ten nátlak plnit přání těch, kteří sami nemíní nic
dělat, ale pouze jiným diktovat své nápady.
JH
20.1.2024 13:47 Reaguje na Marcela JezberováRadim Polášek
20.1.2024 17:53 Reaguje na Marcela JezberováNa začátku článku je blábol, že prý umírá půda. Jenže kde jsou ti zemědělci, co hromadně krachují, co opouštějí své domky na vesnicích, svá hospodářství, své traktory a kravíny a pole a zadlužení, protože prodej toho všeho nevyrovná sekyru, kterou zatnuli hospodařením na té mrtvé půdě, míří do nájemních sociálních bytů nebo do ubytoven?
Nejsou žádní, protože žádní zemědělci nekrachují kvůli neúrodné půdě, protože pokud se zemědělcům jejich produkce vyplatí, na té údajně mrtvé půdě vypěstovávají na hektar stále víc a víc produktu.
Petr Blažek
20.1.2024 19:31 Reaguje na Radim PolášekMarcela Jezberová
22.1.2024 09:25 Reaguje na Petr BlažekJakub Zelený
21.1.2024 08:25 Reaguje na Marcela JezberováSlavomil Vinkler
21.1.2024 08:59 Reaguje na Jakub ZelenýMarcela Jezberová
22.1.2024 10:26 Reaguje na Jakub ZelenýBřetislav Machaček
20.1.2024 11:49Naivní představy o dobrovolném návratu k ekonomicky nerentabilní
produkci v podmínkách volného trhu zavání aktivismem a neohlíží se
na náklady takového hospodaření. Koho neživí příroda, tak ji chce
mít pestrou, bez chemie, bez orání polí, bez těžké techniky na polích
a v lese, bez zásahů do krajiny a do přírodních dějů jako takových.
Rady jako neorat půdu, která je zaplevelená a udusaná, protkat ji
stromořadími, která omezují zemědělské stroje a která stíní řadě
plodin na úroveň, kdy ve stínu ve stromy vysílené půdě živoří, je
možné pouze v hlavách těch, kterých ta pole neživí. Mne sice pole
a zahrada taky neživí, ale když vám sousedův ořech zastíní vaše
nízké jabloně a záhony, tak pochopíte co je to zastínění a jak
takový strom vyčerpává půdu kolem sebe. Zemědělec ví nejlépe, kde
má smysl stromořadí, mez a nebo remízek a neměl by být k tomu
nucen někým, kdo si přeje poroučet vlastníkovi, co má dělat, aby
on byl spokojený. Na podzim jsem viděl znovuobnovenou polní cestu
s nově vysázenými stromy odnikud nikam. Kdysi vedla k nudličkám
polí různých vlastníků, ale nyní tento smysl pozbyla. Povrch má
zpevněn asfaltovým recyklátem o sporné ekologické kvalitě a
jsem zvědav, kdo se bude v budoucnu starat o údržbu cca 150
ovocných stromů, které bude třeba občas prořezat a ošetřit po
ořezu. Vysadit to není problém, ale prořezat je umí málokdo.
Je to vidět na stávajících dolámaných stromořadích o které
se desetiletí nikdo nestará a náhle se o ně bude někdo starat?
Nadšení nikomu neberu, ale měl by se zamyslet nad možnostmi
v budoucnu, zda budou na údržbu lidé a zda ty stromy neskončí
jako ty přežívající aleje a porosty na mezích. Doba zahumenkařů
kosících škarpy na seno pro králíky je nenávratně pryč a semletí
trávy spolu s hmyzem a drobnými obratlovci mulčovačem je spíše
přírodě na škodu. Leckde nedělají ani to a to více musí okolní
pole zemědělci chránit chemií a orbou před plevely z těchto ploch.
Myslíte si, že bude někdo nadšen z takové činnosti rok co rok?
Když si něco takového přeji, tak bych se měl o to i starat, aby
to nebylo jiným na obtíž a nekritizovat je pak, že museli kvůli zaplevelenému sousednímu pozemku používat chemii. Já to tak chci,
ale následky ať řeší jiní, které navíc podrobím kritice.
O to tu jde, že případný diktát , jak se starat o krajinu nesmí
být diktátem, ale dohodou něco za něco a musí na být prostředky.
No a nebo převzít "patronát" nad dílem dle našeho přání a řádně
se o to starat tak, aby to dílo nebylo zdrojem cizích problémů.
Petr Eko
20.1.2024 12:12 Reaguje na Břetislav MachačekDovolím si zhodnotit článek jako vědecký, ale v praxi nevyužitelný.
Naivní představy o dobrovolném návratu k ekonomicky nerentabilní produkci v podmínkách volného trhu zavání aktivismem a neohlíží se na náklady takového hospodaření.
Nesporně máte pravdu, pokud se řídíte "zdravým selským rozumem".. Ovšem řídí se takto rozumně i Brusel - EU..
To už si nejsem jistý, protože (ač se o tom veřejně nemluví), Green Deal je v podstatě DEINDUSTRIALIZACE EVROPY !! Dtto zemědělská politika EU..
Takže klidně může být záměrem EU uvést Evropu do 19.století, co víme, jaké jsou pravé úmysly. Prostě udělat zde skanzen, čisté prostředí bez průmyslu, s minimem zemědělství atd.
Opravdu, pokud to půjde takto dále, umíte si představit Evropu za 20-30 let ??
I to jejich známé heslo "nebudete nic vlastnit a budete štastni" je velice podezřelé a klidně se může týkat i soukromého (malovlastnictví..) půdy a lesů - pochopitelně, někdo ji vlastnit bude - ta nová šlechta či pan král..
Hold, jdeme do zajímavých časů..
Radim Polášek
20.1.2024 17:56 Reaguje na Břetislav Machaček1+++
Matouš Novák
20.1.2024 19:27 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
21.1.2024 11:45 Reaguje na Matouš NovákU nás má agrolesnictví asi jen doplňkový význam. I když je u nás klima mnohem vlhčí, intenzívní zemědělská produkce na prakticky úplně celé ploše krajiny vytváří z hlediska místního mikroklimatu nestabilitu, co se týká vody i teplot. Aby byla krajina dostatečně stabilní, je tak třeba na vyšších jednotkách až nižších desítkách procent rozlohy krajiny vytvořit či obnovit "kostru" krajiny, složenou z drobných krajinných útvarů a všelijakých poloextenzívních a extenzívních lesíků a porostů a podobných ploch. A v tom by mohly být i ty agrolesnické plochy.
Břetislav Machaček
22.1.2024 16:39 Reaguje na Matouš Novákty tlaky pole protkat stínícími stromy, kterým bude
větve a kořeny mrzačit zemědělská technika. Úroda bude
ve stínu mizerná nejen u obilí, ale při střídání plodin
i u jiných plodin. Každý, kdo od PC občas vystrčí nos
do přírody, tak vidí, že na okrajích polí sousedících
s lesem, nebo stínícím stromořadím, jsou plodiny menší,
než o kus dál na osluněném poli, neboť stromy doslova
těm plodinám "ukradou" vodu i živiny. To není teorie,
ale praxe zahrádkářů a zemědělců, kteří sice v polích
nějaké stromy trpěli, ale k přesně vymezenému účelu.
Tam, kde byla půda pro zatravněnou mez moc cenná, byly
hranicí mezi poli hraniční kameny a stromy (solitéry).
Orala se hraniční brázda spojující kameny, či stromy,
které byly stálým vymezením hranic pozemků. On i ten hraniční kámen šel posunout, ale stoletý strom už
nikoliv. No a navíc při práci v horku byl pro koně
a rolníky stín stromu požehnáním. V klimatizovaném
traktoru není už strom nutný, ale spíše problémem,
když nelze kvůli kořenům a větvím doorat celé pole.
Rozumím i nadšení, pokud jsou ty stromy mladé s pár
kořeny a větvemi, kdy ještě nestíní a nečerpají z
okolního pole tolik vody a živin. Každý strom, ale
časem vyroste(pokud to nebude nějaký vyšlechtěný
zákrsek) a nastanou ty problémy s kořeny a větvemi.
Zemědělcům přibude navíc další práce ořezávat větve
a uklízet je při sklízení plodin kombajny. Kombajn
totiž není na to, aby rozsekal místo slámy větve
a pluh není určen na to odřezávání kořenů, které
prorůstají do pole. To vše jsou komplikace, které
zdrží žně, orbu, setí atd. stálým odstraňováním
překážek (větví) a opravami poškozené techniky.
Pouze blázen to udělá dobrovolně a pouze pomatenec
to zemědělcům hodlá nařídit. Souhlasím s keřovými
pásy kolem cest, které jsou při havárii jako peřina
na rozdíl od vzrostlého stromu. Souhlasím s biopásy
na okrajích lesů a potoků s okolními porosty, kde
se nebude hledět na produkci, ale vytvoří se přechod
mezi přírodou a intenzivně obdělávanou půdou. Ono
i při postřicích se chemie nedostane do lesa, či do
potoka, když od nich bude pole odděleno 5 metry toho
biopásu. K čemu mi je mez s lučními květy, když bude
stříkána chemií stejně, jako pole k ní těsně přilehlé?
Izolační ušlechtilá zeleň není zaplevelením, jako u
propagovaných úhorů, protože mohu řídit její druhové
složení. Navíc poskytnu hmyzu a zvířatům dočasný kryt
a potravu. I ty velké lány lze rozdělit dočasnými
biopásy bránícími erozi a po odeznění nebezpečí je
vrátit mezi ornou půdu. Není to trvalé vynětí půdy
z hospodaření jako u agrolesnictví a u mezí, ale pouze
dočasné a lze ty pásy posouvat a střídat tak, aby si
celé pole občas užilo zaorání velkého množství biomasy
a odpočinutí od chemie. Toto pochopím a dělávali to
i předci(bohatí sedláci chovající zvěř). Okraje polí
oseli kukuřicí, slunečnicí, bobem, hrachem atd. a
vše nechali na poli až do jara. V zimě tak měla zvěř
potravu a nespásala z hladu ozimy. Navíc při lovu
věděli, kde ji hledat, protože se v takových místech
zdržovala. Ono téměř vše už bylo kdysi vymyšleno, ale
zapomenuto a stačí si pouze vzpomenout i na myslivecká políčka, která zůstávala taky částečně nesklízená.
Karel Zvářal
22.1.2024 19:09 Reaguje na Břetislav MachačekVybíráte jen negativa, ale přínosu větrolamů se vyhýbáte jak čert kříži. Už starý praktik pochopil, že na tom něco je - ze zemědělského hlediska: ochrana půdy před větrnou i vodní erozí, větší zádržnost půdní vláhy (zástin, menší vyfoukání).
Ale agrokrajina je i domovem spousty živočichů - na to stále zapomínáte - asi jsou pro vás zvířata zajímavá jen na pekáči. Tak už si konečně zapamatujte, že Každé pro má svá proti.
Připomínáte mi "ekonoma", který bude hodiny hučet, jak jsou boty zbytečné, jak jsou drahé, musí se čistit, hlídat před ukradením, dřív je lidé neměli a také žili a kde cosi... Prostě větrolamy brání technokratům v rozletu, ale pro polnosti a veškerou zvěř mají nevyčíslitelný význam. Pro mě kultura národa nespočívá v množství postavených divadel a odehraných inscenací. Tvář národa se zrcadlí v krajině, ale když chybí elementární cit pro krásu a kompromis, je veškerá snaha zbytečná. Stejně jako v debatách s Terazkym (Dajtě mu do ruky ľahký guľomet!-)
Břetislav Machaček
23.1.2024 19:07 Reaguje na Karel Zvářalvětrolam. Dnes neobstojí kdysi hojné topoly
pro svoji křehkost a tím i problémy s pády
větví a vrcholků do porostu třeba pšenice.
Sekáč s kosou se sehnul a větev odhodil.
Dnes vyleze kombajnér z kombajnu, aby udělal
totéž? Když tu větev zarostlou v obilí lištou
nabere, tak bude hodinu opravovat kombajn.
Které jiné stromy navrhujete? Dlouhorostoucí
pevné duby a nebo křehké lípy, které poláme
prvá pořádná vichřice? V zimě bez listí je
efekt větrolamů z listnáčů minimální a lepší
by byly souvislé pásy křovin do výšky 7 m.
Ty jsou opravdu větrolamem a bývaly lepší
ochranou silnice před navátím sněhu, než
aleje vysokokmenů. Se sněhem je v příkopech
a na cestách navátá jemná půda, když tam
nejsou ty keře a ani kdysi běžné sněhové
dočasné dřevěné zásněžky. Člověk přetváří
krajinu v závislosti na pokroku, kterému
ji přizpůsobuje. Když bývaly pouze koňské potahy, tak nebyl stín alejí cest a pod
solitéry v polích v létě k zahození. I ta
mez sloužila při odpočinku jako pastva
pro koně a ovoce na ní k osvěžení a mlsání
koní a dobytka. Traktor nepotřebuje stín,
ale dostatečný průjezdný profil a plané ovoce
mu nechutná. Aby spálil co nejméně paliva,
tak musí jezdit rychle a úsporně. Nebude tak objíždět nějaké solitéry a kličkovat mezi
stromy na poli. Obsluha nebude co pár minut
odklízet z pole spadlé větve a několikrát
ročně po větším větru kontrolovat, zda
nemá v poli vyvrácený strom z aleje, či toho
větrolamu. Starejme se dobře rači o stávající zeleň, což se zanedbává a nepřidávejme si další
starosti. Naše pole nejsou ty lány v Rusku, USA,
Kanadě, Austrálii, Ukrajině atd. vedle kterých
jsou i ty naše největší lány pouhá políčka.
Už jsem tu mnohokrát psal, že výměra polí v
mém okolí se nikterak nezvětšila od konce 19. století, kdy jedny patřily Larischům a druhé
Rotschildům. Zůstaly i polní cesty se stromy
a meze. Zmizeli ale ti ptáci a drobná zvěř.
Takže to není nějakým rozoráním mezí a kácením
větrolamů, protože k tomu nikdy u nás nedošlo,
až teď, kdy kvůli revizi výměr polí satelitem
likvidují přesahující větve stromů a likvidují
pásy keřů kolem mezí a cest. Takže nikoliv ti
zlí komunisté, ale hodná EU nutí zemědělce
kácet stromy a klučit keře. Ono nostalgické
sny o krajině mého dětství mívám taky, ale
pak si uvědomím realitu dnešního života a to,
že i ta krajina se mění podle nových potřeb
k lidskému podnikání a životu. Víte co vám
poví kamioňák na nádherný "tunel" přes alej?
Poví: zapráskané stromy a jsem zvědav, zda
mi nepotrhají větve plachtu za tisíce korun!
Pak přijel s roztrhanou plachtou na celnici
a kontrola trvala hodinu a více, zda tam něco
nepřibylo a musel na opravu plachty a na novou celní kontrolu. Pro milovníka přírody nádherná alej, ale pro řidiče postrach z roztržených plachet a rozbitých skel. Ano koňským potahům
to asi nevadilo, ale to se máme vrátit zpět ke koním?
Myslete prosím realisticky, co lze prosazovat
a co nikoliv, protože návrat zpět je nemožný!
Když vidím mladé stromy metr od okraje polí,
tak se hrozím toho, jak budou vypadat za deset
a více let. Z jedné strany mohutná koruna a
mohutný kořenový systém a z druhé od pole bude
koruna osekaná a zpřetrhané kořeny. Pak foukne
vítr a strom padne, protože nebude stejnoměrně
rostlý a ukotvený v půdě. To je prosím praxe
a nikoliv ty sny o alejích a větrolamech.
Karel Zvářal
25.1.2024 19:43 Reaguje na Břetislav Machačekpavel peregrin
20.1.2024 13:00Vladimír Kožíšek
20.1.2024 15:11Jakub Zelený
21.1.2024 08:28 Reaguje na Vladimír KožíšekMarcela Jezberová
22.1.2024 10:30 Reaguje na Vladimír KožíšekPetr Blažek
20.1.2024 16:40Vůbec není pravda, že naši krajinu pokrývaly jenom lesy. Už před dominancí lidí se vyskytovali stepy a prérie které spásali velcí býložravci. Pro lepší představu se podívejte na africké stepi kde po deštivém období začne růst tráva, kterou se živí mnoho zvířat. Pak přijde období sucha a všechno uschne a do dalšího období dešťů prakticky nic neroste.
A tohoto efektu začali využívat první zemědělci. Začali pěstovat a šlechtit rostliny, které dokáží využít potenciál zimní vláhy k růstu a v období, kdy nastupuje horké počasí, již ztrácejí listí a dozrávají. Celý tento proces není žádný lidský výmysl, to je přirozený přírodní proces.
Autoři se mylně domnívají, že základním problémem je nedostatečné využití sluneční energie. Základním problémem je množství vody, které za rok naprší a k tomu množství vody, které se v dané lokalitě díky teplotě, z daného porostu odpaří. Každý strom, dokonce i každá pampeliška jsou pumpou na vodu. A ta pumpa pumpuje tím více, čím je větší teplota. Ale každá ta pumpa může pumpovat pouze tolik vody, kolik jí naprší, ani o kapku více. S postupující klimatickou změnou dochází ke zvyšování průměrné teploty a tím pádem k dramaticky většímu odparu vody přes rostliny a stromy. Díky tomu došlo k takovým drastickým úbytkům lesů. A zde autoři zase říkají pouze polopravdy. Ano první padly za oběť zvyšující se teplotě smrkové monokultury v nižších oblastech, ale postupně se tento problém rozšiřuje i na další druhy stromů. Jelikož všechny rostliny , které trpí suchem snadno podléhají různým chorobám a houbám.
V zemědělství lidé už od počátku věděli, že voda je život. A tak se po tisíciletí snažili tomuto čelit. Kde to šlo udělali závlahy, kde ne tak alespoň zaváděli plodiny s kratší vegetační dobou (např, jarní ječmen), nebo se snažili pomocí agrotechnických zásahů si vodu v půdě přes období vedra zachovat, aby mohli na podzim zasít další úrodu. A zde autoři, pravděpodobně pod dojmem, že potraviny rostou v supermarketu, vůbec nepochopili úlohu zemědělství. Veškeré jejich poznámky typu " krajina se stane pestřejší a hezčí a díky tomu sedlák ušetří na orbě, hnojivech a pesticidech" pouze svědčí o absolutní neznalosti problematiky zemědělství.
Radim Polášek
20.1.2024 18:12 Reaguje na Petr BlažekVlivem dlouhodobého ochlazování krajiny výparem a současně dlouhodobé vyšší vzdušné vlhkosti dochází k navyšování srážek a tím k navyšování množství vody, která je v krajině k dispozici. Neboli vyšší množství vody, které zvýší úrodnost pole zajistíme dostatečnou plošnou rozlohou silně transpirujících porostů v okolí polí nebo proložených poli. Přirozeně polí s takovou rozlohou, aby šly bez snížení produktivity obdělávat produktivními velkými zemědělskými stroji.
A naopak, pokud ve snaze zvýšit výnos potravin z krajiny kdejaký kousek lesního a podobného porostu vykácíme rozoráme, zarovnáme, odvodníme a přeměníme na pole, výnos potravin z té krajiny velice snadno poklesne. Protože oteplením krajiny a snížením průměrné vzdušné vlhkosti se zminimalizuje množství srážek a ta vlhkost, co se z krajiny i tak odpaří, je kvůli malému množství srážek většinou odvedena vzdušnými proudy pryč a spadne coby srážková voda někde úplně jinde.
Karel Zvářal
20.1.2024 18:22 Reaguje na Radim PolášekPetr Blažek
21.1.2024 07:48 Reaguje na Karel ZvářalTakto "obnažená půda " existuje od té doby co zemědělci začali hospodařit. Problém nepochopení je v tom, že tzv. tepelné ostrovy hrozí prakticky pouze v srpnu a možná začátek září. Jinak celé jaro až do žní je půda zastíněná a od půlky září již většinou průměrné teploty prudce klesají dolů. Ono to zase není nic nového. Staré agrotechnické poučky o setí doporučovaly sít oz. ječmen právě do konce září a pšenici do konce října.
Většina zemědělců, pokud to nejsou zelináři, se snaží sít více jak 60% ozimů, takže už prakticky, když započítáme řepku (která se seje do konce srpna), se od půlky září začnou pole postupně zelenat.
A právě u řepky je zajímavé to, že se stává, že je pole mnohdy neoseté pouze 3-7 dní v roce. Neboť když se opozdí sklizeň předplodiny, u nás většinou pšenice, tak musíte honem rychle připravit a sít v řádu několika dnů.
Jakub Zelený
21.1.2024 08:41 Reaguje na Petr BlažekPetr Blažek
22.1.2024 17:29 Reaguje na Jakub ZelenýJá vám věřím co jste naměřili, ale vy vůbec nechápete zemědělství. Vy tam defakto tvrdíte, že nejdůležitější je zvýšit odpar a tím zachráníme planetu.
Největší umění zemědělce je hospodaření s vodou, zvláště v letních a podzimních měsících. Jestliže toto nedokážete pak prakticky nic nevypěstujete. Vaše teorie o tom, jak všechno bude zelené a pak začne pršet je pouhá chiméra. Mění se klima, mění se vodní poměry, mění se fauna a flóra. Za to nemohou zemědělci, alespoň ne z hlavní části. Pole se v Evropě obhospodařují stovky let a tyto vaše tepelné ostrovy tady byly i v minulosti, jenom jste neměli satelitní hračku, kterou by jste to naměřili. I v minulosti tady byla období sucha a pole byli menší. Dokonce i v tom oslavovaném Rakousku mají sucho.
Jak už jsem zmiňoval v jiných příspěvcích, všechny tyto vaše teorie si převeďte na rok 2015. Tou dobou bylo nejen v České Republice, ale v celé Evropě nejvíce lesů za zhruba posledních 300 let. A co stalo, se zvyšující se teplotou a zvýšeným odparem -nezačalo více pršet, prší v průměru stále stejně.
Stalo se to, že stromy zvýšeným odparem vyčerpaly zásoby spodní vody a začaly chřadnout. První to odnesly smrky v nížinách, ale za nimi další a další. Postupně mizí remízky a stromořadí. Když ty stromy kácíte tak jsou všechny napadeny houbou, opět důsledek sucha.
A vy nám tady kážete jak máme vodou plýtvat a modlit se k zelenému bohu o déšť.
Ozimé plodiny, které tak kritizujete je jediná praktická možnost jak využít smysluplně půdní vláhu a zároveň vypěstovat potraviny.
Karel Zvářal
21.1.2024 08:48 Reaguje na Petr BlažekMarcela Jezberová
22.1.2024 10:37 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
22.1.2024 13:52 Reaguje na Marcela JezberováJiný příklad: viz. dole. Koukněte do staré unijní země, jaké jsou tam místní rozdíly. Oba druhy farmářů prosperují, ekologicky významnější jsou ti s liniovou zelení.
52.7448053N, 6.6784581E
52.7470394N, 6.7012031E
nebo
51.3469033N, 5.7761200E vs.
53.2412750N, 6.3459069E
Všechno je to o lidech, jejich znalostech/ zkušenostech, prioritách a předsudcích.
Břetislav Machaček
22.1.2024 17:03 Reaguje na Karel Zvářalže se ze zemědělců stávají agroenergetici. Ano,
před kukuřicí je pole do jejího výsevu obnažené
a po její sklizni pro bioplynku taky. To i ta
řepka je vhodnější, protože po sklizni pšenice
jde ihned do země(podle počasí)a po sklizni ji
není třeba ihned zaorávat a výdrolem pokryje
půdu až do podzimní orby. Pokud bude následnou
plodinou kukuřice, tak stačí po řepce orat
až na jaře a může být pokrytá půda i v zimě.
Největším zlem je kukuřice pro bioplynky i s
chemií, kterou je doslova nadopována. No a
taky to, že pro hmyz je téměř k ničemu a
vyhovuje nejvíce ze všech zvířat pouze černé.
V minulosti jsem nadával na kukuřici na siláž
už taky, ale nyní ty kvanta pro bioplynky jsou
místy doslova pohroma. Kam se podívám kukuřice
a půda bez života. Kdyby stát dotoval místo
kukuřice směsky k zaorání, tak jako dotuje ty
bioplynky, tak je tu ráj na zemi. Bohužel je
tu ekologismus se svou "náhradou" fosilního
plynu bioplynem, kde by bylo radmo spočítat
to množství fosilních paliv k přípravě pole
před setím, setí, postřiky, sklizeň a doprava
do bioplynek a digestátu zpět na pole. K tomu
ta kvanta fosilu potřebná na výrobu hnojiv pro
tu kukuřici a následné odstranění erozních
škod splavením a odfoukáním půdy z takových
polí s EKO biomasou! Nakonec bychom došli k
výsledku, že je to nebýt dotací ztrátová
činnost, jako většina OZE.
Petr Blažek
20.1.2024 19:22 Reaguje na Radim PolášekV našich podmínkách o tom kolik vody kde spadne nerozhoduje porost, les, pole nebo rybník. Statisticky je prokázáno, že rozhoduje nadmořská výška a směr proudění dané metrologické fronty. Prší více na návětrných stranách a pod. Ze své více jak třicetileté zkušenosti s půdou vím, že nejvíce vysušené plochy jsou po těch vašich transpirujících porostech typu travin, luk a vojtěšek kde je půda nezkultivovaná. Tyto porosty to stejně v době největšího vedra zabalí a buď uschnou nebo alespoň hybernují a čekají až se ochladí. Tím jak stáhnou listy tak odkryjí povrch půdy a ten vysychá.
Naopak proti vysychání nejlépe funguje mělce zapodmítaná rozdrcená sláma. Tato mulč vytvoří vrstvu, která zabraňuje vysychání. Když je vlhčí rok, tak je to až k pláči, že vám to pole nechce vyschnout.
Petr Blažek
20.1.2024 19:27 Reaguje na Petr BlažekMiloš Zahradník
21.1.2024 09:54 Reaguje na Radim Polášekobtizne zodpovedet. Jsou to vsechno pouhe spekulace byt
obcas zalozene na relevantnich pozorovanich typu "tak se podivejte na ty pouste na pobrezich oceanu ci dokonce na ostrovech" Primitivnim zpusobem overovani podobnych hypotez by bylo napr. v jednim povodi ci okrese vykacet lesy a srovnat to pak s nejakym podobnym povodim ci okresem. To by bylo ponekud drahe. Vykacet treba jeden kopec Bezdezu a druhy nechat zalesneny by bylo sice levnejsi ale moc by se toho tim nezjistilo (zadny poradny vodni tok na sledovani tam neni)
Mozna existuji nejake rafinovanejsi metody, netusim jako
Otazka, z jakych duvodu jsou mraky plynouci oblohou nad
danym uzemim ochotny upustit dolu nejakou vodu ci snih
je zatracene slozita otazka. Jsem si jist ze napr. soudobe numericke modely pocasi (a ze toho dokazi jiz hodne) pojem "les" neznaji, znaji je jen fe forme "know how" hele, tahle navetrna cast Jizerek je pri severozapadnim vetru nachylna na velke deste, tak tam do
toho numerickeho programu tuhle informaci nejak prihodime)
Jak chcete zmerit treba to, kolik vody odpari za rok
hektar homogenniho lesa nebo treba konkreni rybnik, mokrad ci kukuricne pole
Tohle lze ucelat jen ve vyjimecne priznivych situacich
Vyznacny je priklad Kaspickeho more kde zname
celorocni pritok Volhy (a dalsi jiz mene vyznamnych pritoku) a dovedeme jakztakz odhadnou velikost srazek nad tim morem (nejsou prilis velike) Pak staci
pouha aritmetika k zaveru "z kazdeho metru plochu Kaspickeho more se za rok odpoari prumerne tolik a tolik
decimetru vody"
Jak chcete nejaka takova mereni konat nad ruznorodou krajionou souse? Jsou to pouhe vykriky ci "kvalifikovane nazory expertu" ko0lik vody se v ruznych mesicich roku prumerne odpari z hektaru kukurice, hektaru smrkoveho lesa nebo hektaru raseliniste a mokradu :)
Radim Polášek
21.1.2024 12:48 Reaguje na Miloš ZahradníkNebo se může jít do zahraničí, třeba do brazilské Amazonie, kde se dnes plošně kácí amazonské pralesy a na jejich místě se zakládají pole, například pro produkci sojových bobů. A ejhle, na místech, kde když tam byly pralesy, soustavně snad každodenně pršelo a nyní je tam na těch polích sucho, protože tam prší málo a je tam nebezpečí vzniku suchých stepí až dokonce pouští.
Co se toho týká u nás, zrovna ta letní hibernace nebo dokonce usýchání travin je významně závislá na vzdušné vlhkosti. Když je vlhkost vzduchu v krajině taková, že v létě běžný letní pokles teploty v noci oproti dnu stačí na nárůst relativní vlhkosti ku 100 % a tím ke vzniku každodenních nočních ros, dochází i v době delšího sucha k běžnému vegetování těchto travin a rostlin. Když ale ta vlhkost není, tak ty rostliny skutečně zhibernují a jejich nadzemní část třeba i uschne. Na to mají vliv transpirující rostliny, ale stejně tak všelijaké místní mokřiny, vlhké extenzívní a poloextenzívní lesíky, prameniště, různé drobné vodní plochy a toky atd.
Když toto funguje, rostlinný porost si udrží vysokou kapacitu transpirace i přes období sucha a ve vlhkém období tak dodatečným výparech a ochlazováním určitě ten déšť přitahuje. Když toto nefunguje, transpirační kapacita rostlin a možná i nižších méně hluboko kořenících drobnějších keřů nebo i některých vlhkomilnějších stromů se suchem sníží a následující atmosférická změna počasí přinášející srážky na tom místě v té krajině přinese těch srážek o dost méně. Což se může časem hromadit a ta krajina tak s setrvačností jednotek až desítek let prostě bude ztrácet vláhu a vysychat. Aspoň tak mně to připadá, že takhle ten proces funguje.
Jinak si taky myslím, že ten proces je složitý a velmi špatně se teoreticky modeluje a předpovídá.
Jinak vlhkost je podle mne destabilizující jev, kde se uplatňují mezní limity. Kde je vlhkost v krajině dostatečná, dojde jejím vlivem ke vzniku takových porostů, které tu vlhkost ještě zvyšují a zvyšují množství srážek atd až na takovou hranici kde dojde k masívnímu odvádění té vody z vlhkosti jiným způsobem. To jsou vlhké krajiny s vysokým množstvím vodních zdrojů a toků, ze kterých vytékají nakonec mohutné řeky.
Kde je vlhkost v krajině pod dostatečnou hranicí, dojde postupnými procesy k zhoršování kvality rostlinného porostu z hlediska transpirace, vlivem snížení průměrné vzdušné vlhkosti dojde k dalšímu snížení srážek, tím k dalšímu vysychání krajiny a degradaci rostlinného porostu, dalšímu snižování srážek atd atd.
Až nakonec dojde k meznímu stavu, kdy jediný zdroj srážek pro tu vyschlou krajinu jsou velké až katastrofální atmosférické poruchy, které prostě mají takovou sílu, že nad tuto suchou krajinu prostě dokážou dojít. Jednou, dvakrát za rok nebo dokonce jednou za mnoho let. Rostlinstvo pak zůstává bodově jenom tam, kde v geologických formátech jsou velké plošné zásobníky vody v porézních horninách, ze kterých potom průběžně ta voda po roky v malém množství vytéká coby oázy.
Milan Milan
20.1.2024 17:59smějící se bestie
20.1.2024 18:56 Reaguje na Milan MilanPředkové dělali mnoho věcí pro své potomky, další generace a v tom je ten rozdíl, při chování lidí k přírodě.
Radim Polášek
21.1.2024 13:05 Reaguje na smějící se bestieAle vlastníma rukama i při celoživotní dřině navíc k získávání obživy byli schopni přemístit maximálně ty desítky kubických metrů země či kamení. A to stačilo maximálně na nějaké vyrovnání jejich políček do roviny do terásek nebo na jednoduché malé odvodnění trochu mokřejších místa atd.
Fakt je, že tehdy lidi, kdyby měli k dispozici dnešní prostředky, bagry, náklaďáky, buldozery možnost snadno dovézt stovky kubíků kvalitního kamene a štěrku, písku, zeminy na vzdálenosti mnoho desíte kilometrů, vyrábět beton, by dělali podobné věci krajině jako my dnes.
Slavomil Vinkler
21.1.2024 08:55V minulosti byly lesy vždy ovlivňovány zvěří buď divokou (mamuty...), posléze tou zdomácnělou a podobaly se poněkud zarostlejší Africké savaně.
Otakar Šída
21.1.2024 10:00 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
21.1.2024 10:50 Reaguje na Otakar ŠídaOtakar Šída
21.1.2024 11:33 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
21.1.2024 12:19 Reaguje na Otakar ŠídaMajka Kletečková
24.1.2024 21:16 Reaguje na Slavomil VinklerRadim Polášek
21.1.2024 13:13 Reaguje na Otakar ŠídaPodle mne je správná cesta diverzifikace ploch v extravilánu. Určité procento polí, jaké, to závisí na konkrétní krajině, asi by to měla být většina rozlohy, je třeba ponechat plnému intenzívnímu zemědělství. A na zbytku třeba 10 nebo 30 % rozlohy, jinde možná třeba i 60 % je třeba místo intenzívní produkce vrátit původní extenzívně či poloextenzívně využívané lesy, drobné krajinné celky, hlavně ty související s vodou a všelijaké extenzívně využívané plochy.
Honza Honza
21.1.2024 08:56Nevidíte, že příroda se nezadržitelně otepluje, nevnímáte exaktně měřitelný nástup teploty? Nevíte, že studny vysychají, že lesy jsou nezdravé a tím více je žere kůrovec? Že trpí i amazonské pralesy, není voda ani v mongolských stepích?
Proč tedy lesníci mají povinnost přeměňovat lesy na smíšené? Vždyť monokultury smrku nebyly zavedeny z hlouposti, ale jednolité smrky mají lepší hospodářské využití! O tom píše p. Macháček. Proč rozčleňovat velká pole? Vždyť rozsáhlá pole s monokulturou plodiny jsou hospodářsky mnohem efektivnější- pěstování snazší, s menšími náklady, s větším výnosem.
Nezachrání nás elektroauta, ale jiný pohled na přírodu: aby se více zachycovala voda, aby se krajina ochlazovala. Nastupuje stále rozsáhlejší zástavba krajiny se svým vysušováním, přehříváním- jak ji může příroda zvládnout?
Jediný stabilizátor krajiny je les (vyplývá to téměř ze všech článků v ekolistu, pochybovat o tom je naivita): je to vidět v grafech na fotosyntézu, kolik tepla by se uvolnilo spálením všech dřevin? Země by totálně shořela! Je to ta energie ze slunce, která se ve dřevu zachytila a neoteplila krajinu! Přetrvají-li lesy stále, bude v nich tato energie stále uložená.
Je třeba měnit lesy, pole, zástavbu, urbanistiku (zachycovat vodu, ochlazovat= více vegetace, méně betonových ploch). Je třeba měnit přírodovědnné myšlení= přírodní pouště, suchá místa ochlazovat, ne trvdit to je normální diverzita, vyhynou suchomilné rostliny. Spíše vyhyne celá příroda suchem a my s ní.
Otakar Šída
21.1.2024 11:25 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
21.1.2024 13:19 Reaguje na Otakar ŠídaPřírodovědci musí korigovat své zájmy, které jsou s tímto v rozporu- např. ohledně přírodního postupu v NP nebo při diverzifikaci.
Radim Polášek
21.1.2024 13:22 Reaguje na Otakar ŠídaÚspora stromků při sázení takového lesa je jen malá, protože stejně musíte nějak složení toho lesa po vykácení regulovat a místo levného plošného sázení organizovat držší dosazování stromků do porostů a dražší péči o takové stromky.
Otakar Šída
22.1.2024 20:34 Reaguje na Radim PolášekRobert Stejskal
22.1.2024 08:50Jakub Zelený
22.1.2024 09:21 Reaguje na Robert StejskalJan Škrdla
23.1.2024 17:37Pro hodnocení konkrétního prvku (např. části lesa, prvku ÚSES) je vhodnější terénní šetření.
V případě zemědělské půdy by bylo dobré sledování v průběhu aspoň 5 let, aby se zachytilo střídání plodin (v mapě to bylo znát - stejný půdní blok, ale části oseté různými plodinami vycházely dost rozdílně).
Co mě zaujalo, že hranice části půdních bloků stejnou plodinou (hranice 2 plodin) vycházela v mapě docela dobře (dle mého byla nadhodnocená). Na mapě to vypadalo jako by tam byla mez. Přitom, kdyby se daná hranice hodnotila později, mohlo by se stát, že tam bude holá zem bez vegetace.
Radek
23.1.2024 23:08Karel Zvářal
24.1.2024 08:46Jindřich Štěpánek
24.1.2024 12:19Takže toto fakt není cennější než pole s obilím, jetelem či brambory.
Jak dokáže bojovat regenerativní zemědělství s plevely, když už není ani mechanická ochrana (orba) ? A jak se v takovém zemědělství zapravují hnojiva ? Nebo se nehnojí postaru hnojem, ale ponovu správně jinak a něčím jiným ?