Lesíky v zemědělské krajině mohou být lidem užitečnější než velké lesní celky
Ačkoliv názor, že fragmentace prostředí má většinou významný negativní dopad na biotu (živou složku) dotčených ekosystémů, byl v posledních letech opakovaně zpochybněn, podle známé teorie ostrovní biogeografie vypracované začátkem 60. let 20. století všestranným vědcem Edwardem Wilsonem a matematickým ekologem Robertem MacArthurem hostí větší prostorově dobře propojené lesní plošky více druhů než malé vzájemně izolované lesy. Navíc dlouhodobě zalesněné výseky krajiny by měly vykazovat větší druhovou bohatost (počet druhů) než nedávno vzniklé lesy, ovlivněné malou rychlostí imigrace lesních specialistů.
O představě, že druhově rozmanitější příroda vždy funguje lépe než ochuzená, diskutují vědci již přinejmenším od dob jednoho z otců moderní biologie Charlese Darwina. Po letech značně vzrušené debaty, místy přecházející až do nevybíravých osobních útoků, existuje shoda na tom, že úbytek biodiverzity skutečně snižuje účinnost, s níž společenstva využívají nezbytné zdroje, vytvářejí biomasu, rozkládají a uvádějí znovu do oběhu nezbytné živiny, že biodiverzita zvyšuje stabilitu fungování ekosystému a že druhově bohatší společenstva bývají produktivnější, protože obsahují klíčové druhy, významně ovlivňující produktivitu. Podtrženo, sečteno: Lesíky v zemědělské krajině by se měly ve srovnání s velkými lesními komplexy vyznačovat mnohem menším potenciálem poskytovat lidem užitky, označované jako ekosystémové služby.
Ověřit výše uvedený předpoklad se nedávno pokusil početný mezinárodní badatelský kolektiv řízený Alicií Valdésovou z Univerzity Julese Verna v Amiens (J. appl. Ecol., 57, 4–16, 2020). Vybrali si k tomu 224 různě velkých a starých lesů, nacházejících se v zemědělské krajině v zóně dlouhé 2 500 km a táhnoucí se v mírném pásu od jižního Švédska po jihozápadní Francii. Část z nich je prostorově izolovanou součástí zemědělsky intenzivně využívané krajiny, v níž převládají velká otevřená pole a kde zemědělci běžně používají pesticidy a průmyslová hnojiva. Druhý typ představují lesy či lesíky vzájemně propojené různými remízky, živými ploty a větrolamy v méně intenzivně obhospodařovaném prostředí, charakterizovaném omezeným počtem menších polí. U každé plošky výzkumníci vyhodnotili nejen její velikost a stáří, ale i její podíl osetý plodinami na lesním okraji, druhovou skladbu a strukturu lesního porostu, obsah živin v půdě, její pH a poměr uhlíku a dusíku v horní vrstvě zeminy a několik charakteristik teploty a srážek. Aby pokryli všechny hladiny potravní pyramidy, badatelé stanovili na plošce počet druhů šesti modelových skupin lesních organismů: hub, vytvářejících viditelné nadzemní struktury, jako je klobouk, noha či lupeny, cévnatých rostlin lesního podrostu, střevlíkovitých brouků, pavouků, mnohonožek (Diplopoda) a suchozemských druhů korýšů ze skupiny stejnonožci (Isopoda).
Zásobovací ekosystémové služby zastupoval v dalším šetření počet druhů cévnatých rostlin využitelných člověkem a objem kmene, zatímco regulační ekosystémové služby přibližoval potenciál biotopu regulovat škůdce, nebezpečí nákazy chorobami přenášenými klíšťaty (v tomto případě jde pochopitelně o negativní ekosystémovou funkci) a ukládání uhlíku ve svrchní půdní vrstvě. Úlohu ukazatele kulturních a rekreačních ekosystémových služeb plnil v následných úvahách potenciál produktivity lesní zvěře.
Přestože malé lesíky obývá skutečně menší počet druhů, mohou lidem nabízet ekosystémové služby ve větší intenzitě na jednotku plochy než větší lesní porosty stejného stáří. Vědci tuto zákonitost vysvětlují kladným okrajovým efektem působícím na potenciál některých ekosystémových služeb: malé lesy mají přirozeně více okrajů vystavených vlivům vnějšího prostředí. V polních lesích se v horní vrstvě půdy ukládá na jednotku plochy více uhlíku, neboť se vyznačují zvýšenou biologickou aktivitou půdy, – která proto rychleji absorbuje organickou hmotu. Bývají rovněž vhodnější pro lov a lidé mají menší pravděpodobnost, že po jejich návštěvě onemocní klíšťovou encefalitidou nebo lymskou boreliózou, protože na suchých a horkých okrajů lesíků přežívá méně larev klíšťat.
Autoři článku zdůrazňují, že je nezbytné zachovávat v krajině větší lesní celky, protože jsou důležité pro udržení biologické rozmanitosti na všech jejích úrovních (geny/druhy/ekosystémy). Vhodná péče o státní správou mnohdy podceňované zejména starší lesíky může zlepšit v zemědělské krajině životní podmínky lidí ji obývajících.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Zemědělský výbor podpořil rozpočet ministerstva zemědělství s výdaji téměř 59 miliard korun
Chovatelé očekávají, že stavy hospodářských zvířat se budou dále snižovat
V zemědělství chybí až 5000 lidí, polovina absolventů SŠ končí v jiných oborechOnline diskuse
Všechny komentáře (17)
Zan K.
20.3.2020 14:49Radim Polášek
20.3.2020 15:54
Jakub Graňák
20.3.2020 17:41 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
21.3.2020 02:50 Reaguje na Jakub GraňákAle bude to dost problémové, malé lesíky uprostřed polí zůstaly v minulosti proto, že tam na tom místě byla například erozní rýha po velkých atmosférických srážkách v minulosti nebo rovnou zahloubené koryto místního potoka, nebo tam byla nějaká jiná terénní nerovnost či místně vycházela na povrch skála atd. To se všechno za komunistů těžkou technikou zarovnalo v pole a tím mimo jiné se velmi zvýšila náchylnost těch polí k erozi za hodně deštivého počasí stejně jako náchylnost polí k suchu a nakonec i k větrné erozi. Bylo by třeba, například kvůli snížení nebezpečí eroze, ty terénní nerovnosti uvnitř těch lesíků zase nějakým vybagrováním vytvořit a porostem stromů a keřů stabilizovat, jenže tyto postupy zatím nikdo ani nezkoumá. Navíc spousta těch terénních nerovností uvnitř polí byla v minulosti zavezena odpadem, komunálním i průmyslovým a teď by se to muselo zpět vyhrabat, nějak přebrat a spousta toho materiálu převézt na současné skládky.
Ale asi nezbude, pokud má být polní krajina oživena, tu kostru krajiny z těch lesíků a remízků začít zpět vytvářet. Druhá alternativa je totiž tu kostru krajiny udělat na zemědělských plochách přeměnou intenzívního zemědělství na "eko" a "bio" produkci. To by ale byla obrovská pohroma pro spotřebitele, protože by objem produkce na takových plochách klesl na zlomek původní produkce a současně by cena takových zemědělských produktů či potravin vylétla na násobek dnešních cen.
Jakub Graňák
21.3.2020 10:24 Reaguje na Radim PolášekVíte já mám to štěstí, že jsem z kraje (východní podhůří Hrubého Jeseníku), kde řada takových drobných lesíků zůstala, tudíž mohu potvrdit Vaše slova ve smyslu kde takové lesíky vznikly. Ještě bych si dovolil k tomu výčtu přidat staré úvozové polní cesty, drobné kamenolomy budované v minulosti pro stavby usedlostí, kamenice vzniklé odkameňováním polí, mokřady a prameniště (zlikvidované melioracemi).
Od doby vstupu naší země do EU lze bohužel sledovat jeden výrazně negativní trend, v podobě likvidace lesíků rostoucích např právě na kamenicích. Vzhledem k faktu, že dotace jsou vázány na plochu, dochází k mýcení na kamenicích, aby průměty korun stromů na nich rostoucích nezasahovaly do DPB a dotyčný "hospodář" tak navýšil výměru a tím i inkasovanou částku. Ze stejného důvodu jsou často rozorávány neevidované krajinné prvky typu dosud přetrvávajích mokřadů a prameníšť, nebo skeletovité plochy, kde skrz půdní horizont proniká matečná hornina. Na takových místech sice vyroste úplně kulové, ale vzhledem k faktu, že bylo obděláno, si dotyčný nárokuje výměru pro dotace. Mohu tedy jednoduše konstatovat, že po době, kdy krajinné prvky likvidovali bolševici a krátkém intermezzu po revoluci, kdy byly takovéto z pohledu zemědělství neperspektivní plochy ponechány krátkému období sukcese, se vstupem do EU a s dotační politikou vázanou na plochu opět dochází k jejich likvidaci. Nikoli však v honbě za vyšší produkcí, ale v honbě za prachama.
Radim Polášek
22.3.2020 10:42 Reaguje na Jakub GraňákOno se obecně nadává na komunisty, protože to je dnes snadné a bez rizika, že se někdo ozve proti nebo že toho člověka veřejnost dehonestuje, ale to, že ta degradace krajiny byla dokončena až po sametu soukromými majiteli, o tom se mlčí. A nejedná se jen o pole, případně lesy, jedná se i o prvky, nevím jestli v tom případě krajinné, uvnitř oplocených pozemků, zahrad u domů a podobně.
X let se mluví o tom, že se krajina otepluje a vysušuje a její diverzita mizí a pokud se mluví obecně, všichni s tím souhlasí. Jenže jakmile se jedná o konkrétní přírodní útvar na konkrétním soukromém pozemku konkrétního vlastníka, tak se ten vlastník myšlením najednou propadne do minulosti 50 let zpátky a už odvodňuje, zasypává, zarovnává, nivelizuje , vyrovnává..., jen aby měl ten pozemek co nejjednodušší a nejrovnější.
A mohl potom případně žvanit, když je sucho, jak je strašné sucho a všude ve vzduchu plno prachu nebo když je moc srážek, jak je silná půdní eroze a jak ty náhlé bouřkové srážky zničily jeho pozemek a nadávat na globální oteplování.
Jakub Graňák
22.3.2020 16:41 Reaguje na Radim PolášekParadoxní je, že v rámci společné zemědělské politiky, jsou krajinné prvky zahrnuty do ploch započítávaných do tzv. DZES, díky čemuž mohou zemědělci snižovat výměry ploch pro zelené hnojení a jiná opatření.
DZES (dobrý zemědělský a enviromentální stav).
Jaromír Lukavský
22.3.2020 19:18 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
27.3.2020 13:02 Reaguje na Jaromír LukavskýRadim Polášek
22.3.2020 10:50 Reaguje na Jakub GraňákSoučasný růst počtu klíšťat tak přímo kopíruje výrazné omezení počtu hrabavých způsobené chemizací zemědělství , u nás v 70 letech minulého století a potom postupný úbytek drobných zpěvných ptáků. Způsobený mimo jiné úbytkem právě těch drobných lesíků, křovin atd.
Jakub Graňák
22.3.2020 16:54 Reaguje na Radim PolášekLukas B.
23.3.2020 12:36 Reaguje na Radim Polášekto je přesně ono. to ví každej houbař - a houby jsou projev diverzity jak víno. v monokulturním hospodářském lese neroste kromě stromů monokultury nic, houby je nutno hledat na kraji lesa a na hranicích výsadby různými dřevinami, nebo aspoň na hranicích monokultur různého věku nebo podél svážnic. samozřejmě "divoký" smíšený prales, ideálně v členitém a skalnatém terénu a na rozmanité geologii (typicky středohoří) je určitě ještě o fous lepší než "lesíky" (fakticky spíš zarostlé rokle mezi lány).
Radim Polášek
27.3.2020 12:59 Reaguje na Lukas B.Jak už ty lesy dostali soukromí vlastníci, tak už to bylo s diverzitou špatné, ti se o svůj majetek starali, nejdřícv ty diveerzifikované socialsitické lesy komletně vykáceli a potom od prvního doposledního decimetru svého pozemku osázeli, tehdy po sametu smrčky. A pečlivě se o ně starali, takže všechny vyrostly a vznikla tam skutečný monokultura.
Přítrž tomu udělala až první kůrovcová kalamita kolem roku 2006, která část těch smrčků na nevhodných místech zlikvidovala a na části volných ploch už tehdy soukromí majitelé začali dávat listnáče, buky a duby.
Jak to tam je s houbami, jsem ale zatím nestihl zjistit.
Svatá Prostoto
20.3.2020 17:07Jaromír Lukavský
22.3.2020 19:13Jan Škrdla
22.3.2020 22:53I v tom vrcholném středověku byl počet obyvatel zhruba třetitový oproti dnešku. Uplatňoval se jiný způsob hospodaření, byla zde menší výtěžnost plodin, produktivita práce a vyšší podíl obyvaltel pracující v zemědělství. Takže se těžko dosáhne stavu jako ve středověku.
Jinak souhlasím, že jsou potřeba obě formy. Velké lesní koplexy jsou důležité z hlediska utváření příznivého klimatu a malého koloběhu vody. Malé lesní celky, nejlépe propojené liniovými prvky, mají mimořádný význam v intenzivně obdělávané zemědělské krajině.
