Letošní rok je Rokem konikleců. Víte, který z nich je u nás nejvzácnější?

Koniklec velkokvětý.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Montypeter / Shutterstock

Relativně nejběžnější jsou koniklec velkokvětý a koniklec luční, které lze stále ještě nalézt na stovkách lokalit; koniklec velkokvětý přirozeně výhradně na jižní a střední Moravě, koniklec luční v menší míře též na Moravě, především však ve středních a severozápadních Čechách.

Koniklec otevřený má u nás již jen posledních zhruba dvacet lokalit, především v Podkrušnohoří, Českém středohoří a Podbezdězí.

Ještě mnohem hůře je na tom koniklec jarní, který přežívá v Čechách na posledních pár lokalitách, na Moravě je pravděpodobně vyhynulý.

Koniklec alpinský. Musíte za ním do Krkonoš.

Foto | Jan Moravec / ČSOP

Raritou je vysokohorský koniklec alpínský, vyskytující se u nás výhradně v Krkonoších. Je také jediným naším bíle kvetoucím koniklecem, všechny ostatní druhy kvetou v různých odstínech fialové.

Koniklece potřebují ke svému životu sušší osluněná místa s nepříliš zapojeným porostem jiných rostlin. Najdeme je tedy nejčastěji na různých suchých stráních, skalách, světlých lesích (často borových), na horských loukách.

Proč jsou koniklece vzácné? V minulosti zanikaly kvůli zástavbě, zalesňování či jinému nevhodnému využití celé lokality. To už dnes doufejme vzhledem k zákonné ochraně všech druhů konikleců nehrozí, koniklece však nadále ubývají kvůli změnám prostředí.

Koniklec otevřený. Najdete jej už jen na dvaceti lokalitách.

Foto | Vlastislav Vlačiha / ČSOP

Jak již bylo řečeno, potřebují světlo a volný prostor. Často jde o bývalé pastviny, kde zvířata udržovala nízký porost a kopýtky narušovala drn. Jinde se alespoň pravidelně sekala tráva. Krom toho, že tohle po staletí tradiční využívání ve druhé polovině minulého století ustalo, přidal se i další problém.

V důsledku různých lidských aktivit je dnes v přírodě ohromné množství živin, zejména dusíku, které způsobuje, že vše zarůstá mnohem rychleji než kdy dřív; často zarůstají křovinami i skály, které byly vždy přirozeně holé. Už tak oslabené populace konikleců následně decimuje přemnožená zvěř, především srnčí, které koniklece abnormálně chutnají.

Co s tím? Primárně zajistit ochranu a péči o místa, kde dosud koniklece rostou. Obnovit pastvu, načasovanou do vhodných období roku, nebo vzít do rukou pily, kosy, křovinořezy…

Právě o to se na mnoha lokalitách již desetiletí starají místní organizace ČSOP a další pozemkové spolky. Můžete jim pomoci i vy. Na některých místech se kvůli zvěři koniklece oplocují (uvidíte-li koniklec v kleci, je to právě proto).

Záchrana nejvzácnějších druhů pak zahrnuje i vysoce odborné činnosti, jako záchranné pěstování a reintrodukce. Do těchto programů jsou zapojeny mimo jiné Bečovská botanická zahrada, provozovaná základní organizací ČSOP Berkut, či Pozemkový spolek Třesina.

Ochrana konikleců má význam i pro řadu dalších druhů rostlin a živočichů. Koniklece jsou totiž takzvaně deštníkovými druhy. Pokud se někde daří koniklecům, pak jde vždy o lokalitu s bohatou druhovou rozmanitostí. Najdeme zde i další, neméně vzácné druhy, kterých si však na první pohled na rozdíl od konikleců mnohdy ani nevšimneme. Ale tím, že místa s výskytem konikleců udržujeme a chráníme, pomáháme zároveň i jim.

V rámci Roku konikleců chystá ČSOP řadu akcí, jako jsou vycházky za konikleci, putovní výstava, přednášky, soutěže i praktická pomoc na lokalitách s výskytem konikleců.