https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/mikulovska-alej-priklad-dobre-praxe
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Mikulovská alej – příklad dobré praxe

20.4.2020 01:30 | PRAHA (Ochrana přírody)
Mikulovská alej – příklad dobré praxe.
Mikulovská alej – příklad dobré praxe.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Ochrana přírody
Aleje a stromořadí provázejí člověka na jeho cestách od nepaměti. První vznikaly už ve středověku, vrcholu „popularity“ dosáhly v období baroka a staly se nedílnou součástí tzv. komponované krajiny. Úloha alejí nebyla pouze estetická, sdružovaly se zde funkce krajinotvorné, strategické (např. orientace v terénu, krytí pro táhnoucí vojska) i produkční (aleje ovocných stromů ona táhnoucí vojska zase živily). Tato polyfunkčnost alejí byla natolik důležitá, že si vyžádala i změny legislativy (zákonná povinnost vysazovat aleje podél nových cest – nařízení Marie Terezie z r. 1752, Borský 2010). Článek si klade za cíl vyzdvihnout novou historickou úlohu alejí a demonstrovat nutnost jejího akceptování při údržbě a obnově těchto krajinných prvků.
 

Biologický význam alejí

Aleje jsou sice výtvorem člověka, to však neznamená, že by se jim vzácní tvorové, vázaní na staré osluněné stromy, vyhýbali. Brouci ani ptáci nerozlišují mezi stromem vysazeným člověkem a stromem ve volné přírodě, příroda využívá každou vhodnou příležitost. A těch příležitostí rychle ubývá. Z lesů se člověku podařilo vytvořit plantáže stejnověkých a přehuštěných stromů, kde pro slunce a staré stromy není místo. Vymírající brouky, vázané na takové prostředí, jsme tak vytlačili z lesů do měst – staré stromy nacházejí např. v parcích nebo právě v alejích. Ani tady ale nemají na růžích ustláno. Zvlášť v posledních letech, s přílivem dotací na „obnovu městské zeleně“, přibývá případů, kdy jsou hromadně odstraňovány stromy s poukazem na jejich reálnou či domnělou (resp. budoucí) nebezpečnost v duchu „vezmeme to z gruntu, když na to teď máme peníze“. Ano, každý strom jednou zestárne, ale u stromů je proces stárnutí a odumírání pozvolný a právě v téhle fázi se stromy stávají atraktivními pro vzácné živočichy.

Ke kácení se přistupuje jen výjimečně, upřednostňují se měkčí varianty (např. ořezy).
Ke kácení se přistupuje jen výjimečně, upřednostňují se měkčí varianty (např. ořezy).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Kmet / Ochrana přírody

Zdá se, že mezi požadavky člověka na bezpečí a životními potřebami vzácných druhů hmyzu zeje nepřekročitelná propast. Prioritou je samozřejmě ochrana lidských životů. Znamená to ale, že staré stromy v alejích a parcích jsou všechny „život ohrožující“ a musejí být pokáceny? Odpověď, kterou čtenáři jistě tuší, zní „ne“.

Mezi ponecháním stromu bez zásahu a jeho skácením je totiž široká paleta možností, jak zajistit, aby strom na místě zůstal a zároveň neohrožoval. Od těch nejměkčích, jako je ořez, až po radikálnější, jako je sesazení celé koruny stromu a vytvoření stabilního torza, které je už z bezpečnostního hlediska prakticky bezproblémové, a přesto může poskytovat útočiště desítkám druhů drobných tvorů po mnoho let.

Na mnoha místech, kudy denně procházejí stovky i tisíce lidí, je již ořez stromů zavedenou praxí, viz např. stromy v zámeckém parku v Lednici, kde se torza biologicky cenných stromů stala běžnou a často také esteticky zajímavou součástí zdejšího genia loci.

Mikulovská alej očima biologa

Mikulovská alej je bezmála 2 km dlouhá, převážně jírovcová, lemující frekventovanou silnici I/40 z Mikulova k Mušlovu. Kromě jírovců jsou zastoupeny jasany, lípy, jednotlivě i vrba nebo dub či javory. V současné době je již mezernatá, řada stromů byla z bezpečnostních důvodů pokácena, další prošly výraznější redukcí koruny nebo byly ořezány na stabilní torzo. Z dendrologického hlediska je většina stromů již málo perspektivní. Ačkoliv kostru aleje tvoří nepůvodní jírovce, její entomologický význam to nesnižuje, spíše naopak. Jírovce patří mezi dřeviny, tvořící důležité mikrohabitaty (jakými jsou dutiny, zrcátka a mnohé další, z arboristického hlediska, defekty) v relativně mladém věku. Přesto jde, při řádné péči, o stromy dlouhověké. Za optimálních podmínek tak mohou poskytovat útočiště pro řadu hmyzích specialistů po dlouhou dobu (na rozdíl od např. šlechtěných topolů).

Prostor pod kůrou odumírajících stromů obývá lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus).
Prostor pod kůrou odumírajících stromů obývá lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Kmet / Ochrana přírody

Mikulovské aleji, vzhledem k jejímu stavu, byla v posledním desetiletí věnována zvýšená pozornost, a to jak správců městské zeleně a správců komunikací, tak i biologů. Jejich zájmy se přitom na první pohled diametrálně rozcházejí. Poslední entomologický průzkum (Hauck 2019) prokázal výskyt pěti zvláště chráněných druhů hmyzu a dalších dvou desítek druhů z Červeného seznamu bezobratlých ČR (Hejda et al. 2017). Zejména osídlení dutin je pozoruhodné. Kromě relativně početného zlatohlávka skvostného obývá přirozené dutiny v aleji také páchník hnědý, vzácný zlatohlávek Protaetia affinis a na larvy velkých zlatohlávků potravně vázaný kovařík rezavý. Bohatá je rovněž fauna potemníkovitých brouků (Tenebrionidae). Žádný z nich sice nepatří mezi druhy požívající zákonné ochrany, ale řada z nich je ohrožena vyhynutím. Nejvýznamnějším z nich je bezesporu potemník Diaclina testudinea, kriticky ohrožený druh nalézaný jen velmi vzácně a v poslední době zaznamenaný pouze na Břeclavsku (lužní lesy nad soutokem Moravy a Dyje). V aleji se početně vyskytují i druhy vázané na dřevo napadené dřevokaznými houbami (pýchavkovník Endomychus coccineus, potemníkovití brouci Allecula morio či již zmíněná Diaclina testudinea a mnohé další). Dalším důležitým typem mikrohabitatu jsou zrcátka – tedy místa bez kůry, s obnaženým povrchem dřeva. Taková místa využívá například ohrožený tesařík Rhamnusium bicolor.

Vlajkový druh hmyzích společenstev vázaných na dutiny – páchník hnědý (Osmoderma barnabita).
Vlajkový druh hmyzích společenstev vázaných na dutiny – páchník hnědý (Osmoderma barnabita).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Kmet / Ochrana přírody

Začátek konce

Mikulovská alej je jednou z nejstarších na Moravě, existuje od cca 17. století. Poslední obnova byla provedena patrně v první polovině 20. století výsadbou vzrostlých jírovců, stáří většiny stromů je cca 60–100 let. Vitalita stromů se vzhledem k jejich věku, dlouhodobé absenci odborné péče a poškozování bází kmenů při údržbě silničních okrajů trvale zhoršuje. V celé aleji má dlouhodobější perspektivu 30 a více let cca 10 stromů, především vhodnějšího taxonu lípy velkolisté. Ostatní stromy jsou ve zhoršeném zdravotním stavu a je žádoucí periodicky provádět takové typy zásahů, které stromům umožní jejich další existenci bez ohrožení silničního provozu a současně aby nebyly negativně dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.

K většímu cílenému zásahu při péči o alej došlo v roce 2010, kdy byla na podnět Městského úřadu v Mikulově navázána spolupráce mezi dotčenými subjekty, tj. AOPK ČR – Správou CHKO Pálava, Městským úřadem v Mikulově a Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. Posouzen byl zdravotní stav 13 stromů a navržen byl postup k řešení aktuální situace. Z důvodu kritického zdravotního stavu bylo sedm stromů doporučeno ke skácení a u šesti stromů byl navržen sesazovací řez na torzo. Kmeny kácených dřevin a některé silnější větve byly přesunuty do broukoviště na předem vytipované místo a ponechány k rozpadu. Při jednáních a místních šetřeních opakovaně zazníval požadavek komplexního řešení.

Jírovce jsou poměrně náchylné na různé hniloby – jejich stav a stabilitu je třeba pravidelně vyhodnocovat.
Jírovce jsou poměrně náchylné na různé hniloby – jejich stav a stabilitu je třeba pravidelně vyhodnocovat.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Kmet / Ochrana přírody

Příklad hodný následování

První a zásadní krok byl uskutečněn již v r. 2009, kdy byly na město Mikulov v rámci komplexních pozemkových úprav převedeny pozemky o šířce 14–24  m, a to po obou stranách v přímém sousedství komunikace – tyto pozemky byly definovány jako krajinná zeleň a předurčeny k výsadbě nové aleje. Počátkem roku 2011 byla zpracována projektová dokumentace a podána žádost do OPŽP na výsadbu nové jednodruhové aleje, projekt byl v r. 2012 podpořen a v r. 2015 byla dokončena realizace. Celkem bylo vysazeno 317 lip s obvody kmínků 12–14 cm. Vznikla tak nová alej odsazená 6  m od aleje současné, která postupně převezme roli aleje stávající, a to jak krajinářskou, tak ochranářskou, jako významného stanoviště živočišných druhů. Cílem od počátku je, aby nahrazení aleje bylo pozvolné a prodloužila se co nejvíce doba životnosti vzrostlých jedinců, byť za cenu pravidelných kontrol a arboristických zásahů.

Pokácené kmeny zůstanou na lokalitě, postupným trouchnivěním poskytnou útočiště dalším druhům hmyzu.
Pokácené kmeny zůstanou na lokalitě, postupným trouchnivěním poskytnou útočiště dalším druhům hmyzu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Kmet / Ochrana přírody

Postupně zhoršující se stav stromů ve stávající aleji si vyžádal další sanační zásah v r. 2015, kdy bylo vytipováno 9 stromů ke skácení a u 16 stromů bylo doporučeno provedení bezpečnostního řezu, příp. sesazení na torzo. V následujícím roce 2016 AOPK ČR prováděla podrobnější dendrologické a entomologické hodnocení aleje, na základě kterého byla v listopadu 2016 svolána koordinační schůzka zástupců dotčených subjektů a stanoven další postup. Bylo ujednáno:


- provedení vytipovaných arboristických zásahů – zdravotních, provozních a bezpečnostních prořezů na celkem 60 stromech (včetně vysokých torz) a kácení 39 stromů (z celkem 221 ks dřevin) – 30 ks jírovců maďalů a 9 ks jasanů ztepilých;
- další kácení dřevin bude prováděno po etapách, stav aleje bude sledován a vyhodnocován průběžně každé 2–3 roky;
- torza dřevin po kácení budou ponechána na místě a nebudou se přesouvat do broukoviště.

Z uvedeného je zřejmé, že byla provedena pouze nutná opatření k zachování stávající aleje, kdy zásahem bylo dotčeno celkem 99 ks z původního počtu 221 stromů, zbylých 122 stromů zůstalo bez zásahu. V rámci zachování aleje, jejich přírodních a estetických hodnot včetně biotopů ZCHD živočichů na ně vázaných, pro zlepšení životnosti a zdravotního stavu ponechaných dřevin a zajištění jejich provozní bezpečnosti v nezbytné míře, je žádoucí pokračovat v provádění dalších šetrných arboristických zásahů s výjimkou kácení či odstraňování torz, pokud nebude havarijním stavem bezprostředně ohroženo zdraví či majetek osob, jak bylo na jednání odsouhlaseno.

V rámci dalšího sledování byl kontrolován i vývoj nově vysázených stromů, kde byly opakovaně zjišťovány četné úhyny sazenic. V roce 2017 byl na odumírajících výsadbách lip potvrzen výskyt (škůdců) krasce lipového a drvopleně hrušňového. Jelikož se na mortalitě a snížené vitalitě vysazených dřevin podílel také nedostatek srážek v roce 2015, byla doporučena náhrada taxonů lip (srdčité a velkolisté) za vhodnější dub cer, který je vůči suchu i zjištěným škůdcům odolnější. Výměna a dosazení probíhaly v průběhu roku 2018, zcela nahrazeny byly výsadby po levé straně ve směru Mikulov-Sedlec, na pravé straně probíhá výměna postupná, jen jako náhrada za odumřelé stromy.

Začátkem roku 2019 bylo z havarijních důvodů odstraněno dalších 9 stromů (5 jírovců, 2 jasany a 2 lípy) a 9 torz (5 jasanů, 3 jírovce a 1 topol), a to důsledkem kombinace faktorů: hniloba na bázi kmene, postupující degradace kořenových náběhů, vnitřních dutin a šíření houbové infekce. Na základě externích posouzení dendrologických (Foral 2019) a entomologických (Hauck 2019) bylo vytipováno provedení dalších sanačních (bezpečnostních) zásahů v průběhu nadcházející vegetační sezony 2019 u dalších cca 80 stromů.

Aleje si pozornost zaslouží

Aleje pro saproxylický hmyz sice představují „náhradní biotop“, to jim ale neubírá na významu. Spíše naopak, změny ve využívání krajiny v posledním století důležitost alejí a městské zeleně výrazně posílily. Staré a osluněné stromy v ulicích měst a podél komunikací se staly nezbytnými pro stovky druhů hmyzu, jež zejména současné lesnické hospodaření připravilo o jejich původní domovy. Současně ale patří zeleň ve městech k častým „obětem“ různých revitalizací, rekonstrukcí apod., v jejichž rámci se stávající stromy a keře jednorázově nahrazují novými. Dopady na hmyz nijak nezmírní ani skutečnost, že vysázených stromů bývá často víc než těch vykácených. Mizení starých, odumírajících stromů nelze jednoduše vynahradit sebepočetnějšími výsadbami nových stromků, ty se totiž stanou pro drtivou většinu vzácných a vymírajících druhů hmyzu atraktivními až za mnoho desítek let.

Díky přístupu města Mikulov vznikla v rámci komplexních pozemkových úprav nová alej v těsném sousedství té stávající. Tímto krokem, dosud málo využívaným, se podařilo zajistit alespoň teoreticky kontinuitu cenného biotopu. V původní aleji se nachází jen několik stromů s perspektivou přežití, která by se dala počítat na desítky let. Nicméně i těch pár lip či dubů, které takovou šanci mají, může hostit bohatá společenstva hmyzu a stojí za to jejich životnost prodlužovat odbornými arboristickými zásahy. Čím více stromů z původní aleje se povede uchránit před kácením, tím širší druhové spektrum hmyzu se podaří uchovat a samozřejmě tím vyšší je rovněž šance na přežití jejich populací.

Mikulovská alej si druhovým bohatstvím nezadá s leckterými mnohem většími rezervacemi. Jsme přesvědčeni o tom, že to není výjimka a že důkladné entomologické průzkumy starých alejí listnatých stromů po celé ČR by přinesly podobné výsledky. Aleje si svým významem pro přírodu i krajinu zaslouží citlivý přístup a pozornost při územním plánování a komplexních pozemkových úpravách. „Mikulovská alej“ je následováníhodným příkladem spolupráce všech zainteresovaných stran. Poděkování za racionální a trpělivý přístup k požadavkům ochrany přírody tak patří městu Mikulov i Ředitelství silnic a dálnic.

Tabulka 1 - Přehled chráněných a vzácných druhů brouků Mikulovské aleje.
Tabulka 1 - Přehled chráněných a vzácných druhů brouků Mikulovské aleje.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Ochrana přírody

Literatura:

Borský, Jan 2010: Barokní aleje v minulosti a za současné plurality názorů, Urbanismus a územní rozvoj, Ročník XIII, číslo 6/2010

Hejda R. et al (Eds.), 2017: Červený seznam bezobratlých ČR, Příroda 36, Praha


reklama

 
Další informace |
Článek je převzat z časopisu Ochrana přírody.
František Foltýn, Pavel Dedek
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jakub Graňák

Jakub Graňák

21.4.2020 10:06
Zdá se mi to, nebo ten lesák na snímku je už i zpreparovaný?
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

12.5.2020 17:51
Osobně jsem přítelem a přívržencem silničních stromořadí a alejí ! Problém je v tom, že se situace výrazně zmněnila a názory s tím. Zažil jsem dobu, kdy v padesátých letech putovaly stromové aleje u komunikací z tělesa silnice za příkopové těleso. Na mnohých dobových dokumentech je stav v předmnichovské a poúnorové době zdokumentován. Od Gottwalda po Husáka, zde vš patřilo všem , takže nikdo neprotestoval. Udržba alejového stromořadí se prováděla jen sporadicky a nahodile. Po listopadu, zmizeli záhumenkáři jež pro své domácí zvířectvo sekali a udržovali silniční příkopy. Dnešní cestáři mají jinou práci než aby kromě "posekání" trávy prováděli arboristické zásahy korun alejí. Dnešní vžitý postup, oklácení moštáku z obecních alejí s ponecháním " bo....u" na komunikaci bez dohledu zastupitelů jež mají mít i starost o obecní majetek k němuž patří i alejové stromořadí v katastru obce. V devadesátých letech někteří ekologové napíchali rychlerostoucí dřeviny i na místa , jež byly soukromým majetkem. A tito zelení spoléhají , že se o porost bude starat někdo jiný. Jistě doba komunistického socialismu zde na čechomoravanech zanechala stopy. Nejde jen o Babiše ale i o běžné občany jiných stran a voliče těchto stran, jež jsou regionálně odpovědni za činy zastupitelstev a zastupitelů. Dnes jde a je možné silniční větrolamy kdysi tvořené ovocnými vysokokmeny nahradit relativně jednoduššími výsadbami s minimem udržbářských nároků jako jsou mnohde aleje tvořené moravským jeřábem nebo aronií. Ty nedělají velké košaté koruny a nepřekážejí ani silniční dopravě ani farmářům.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist