Mikulovská alej – příklad dobré praxe
Biologický význam alejí
Aleje jsou sice výtvorem člověka, to však neznamená, že by se jim vzácní tvorové, vázaní na staré osluněné stromy, vyhýbali. Brouci ani ptáci nerozlišují mezi stromem vysazeným člověkem a stromem ve volné přírodě, příroda využívá každou vhodnou příležitost. A těch příležitostí rychle ubývá. Z lesů se člověku podařilo vytvořit plantáže stejnověkých a přehuštěných stromů, kde pro slunce a staré stromy není místo. Vymírající brouky, vázané na takové prostředí, jsme tak vytlačili z lesů do měst – staré stromy nacházejí např. v parcích nebo právě v alejích. Ani tady ale nemají na růžích ustláno. Zvlášť v posledních letech, s přílivem dotací na „obnovu městské zeleně“, přibývá případů, kdy jsou hromadně odstraňovány stromy s poukazem na jejich reálnou či domnělou (resp. budoucí) nebezpečnost v duchu „vezmeme to z gruntu, když na to teď máme peníze“. Ano, každý strom jednou zestárne, ale u stromů je proces stárnutí a odumírání pozvolný a právě v téhle fázi se stromy stávají atraktivními pro vzácné živočichy.
Zdá se, že mezi požadavky člověka na bezpečí a životními potřebami vzácných druhů hmyzu zeje nepřekročitelná propast. Prioritou je samozřejmě ochrana lidských životů. Znamená to ale, že staré stromy v alejích a parcích jsou všechny „život ohrožující“ a musejí být pokáceny? Odpověď, kterou čtenáři jistě tuší, zní „ne“.
Mezi ponecháním stromu bez zásahu a jeho skácením je totiž široká paleta možností, jak zajistit, aby strom na místě zůstal a zároveň neohrožoval. Od těch nejměkčích, jako je ořez, až po radikálnější, jako je sesazení celé koruny stromu a vytvoření stabilního torza, které je už z bezpečnostního hlediska prakticky bezproblémové, a přesto může poskytovat útočiště desítkám druhů drobných tvorů po mnoho let.
Na mnoha místech, kudy denně procházejí stovky i tisíce lidí, je již ořez stromů zavedenou praxí, viz např. stromy v zámeckém parku v Lednici, kde se torza biologicky cenných stromů stala běžnou a často také esteticky zajímavou součástí zdejšího genia loci.
Mikulovská alej očima biologa
Mikulovská alej je bezmála 2 km dlouhá, převážně jírovcová, lemující frekventovanou silnici I/40 z Mikulova k Mušlovu. Kromě jírovců jsou zastoupeny jasany, lípy, jednotlivě i vrba nebo dub či javory. V současné době je již mezernatá, řada stromů byla z bezpečnostních důvodů pokácena, další prošly výraznější redukcí koruny nebo byly ořezány na stabilní torzo. Z dendrologického hlediska je většina stromů již málo perspektivní. Ačkoliv kostru aleje tvoří nepůvodní jírovce, její entomologický význam to nesnižuje, spíše naopak. Jírovce patří mezi dřeviny, tvořící důležité mikrohabitaty (jakými jsou dutiny, zrcátka a mnohé další, z arboristického hlediska, defekty) v relativně mladém věku. Přesto jde, při řádné péči, o stromy dlouhověké. Za optimálních podmínek tak mohou poskytovat útočiště pro řadu hmyzích specialistů po dlouhou dobu (na rozdíl od např. šlechtěných topolů).
Mikulovské aleji, vzhledem k jejímu stavu, byla v posledním desetiletí věnována zvýšená pozornost, a to jak správců městské zeleně a správců komunikací, tak i biologů. Jejich zájmy se přitom na první pohled diametrálně rozcházejí. Poslední entomologický průzkum (Hauck 2019) prokázal výskyt pěti zvláště chráněných druhů hmyzu a dalších dvou desítek druhů z Červeného seznamu bezobratlých ČR (Hejda et al. 2017). Zejména osídlení dutin je pozoruhodné. Kromě relativně početného zlatohlávka skvostného obývá přirozené dutiny v aleji také páchník hnědý, vzácný zlatohlávek Protaetia affinis a na larvy velkých zlatohlávků potravně vázaný kovařík rezavý. Bohatá je rovněž fauna potemníkovitých brouků (Tenebrionidae). Žádný z nich sice nepatří mezi druhy požívající zákonné ochrany, ale řada z nich je ohrožena vyhynutím. Nejvýznamnějším z nich je bezesporu potemník Diaclina testudinea, kriticky ohrožený druh nalézaný jen velmi vzácně a v poslední době zaznamenaný pouze na Břeclavsku (lužní lesy nad soutokem Moravy a Dyje). V aleji se početně vyskytují i druhy vázané na dřevo napadené dřevokaznými houbami (pýchavkovník Endomychus coccineus, potemníkovití brouci Allecula morio či již zmíněná Diaclina testudinea a mnohé další). Dalším důležitým typem mikrohabitatu jsou zrcátka – tedy místa bez kůry, s obnaženým povrchem dřeva. Taková místa využívá například ohrožený tesařík Rhamnusium bicolor.
Začátek konce
Mikulovská alej je jednou z nejstarších na Moravě, existuje od cca 17. století. Poslední obnova byla provedena patrně v první polovině 20. století výsadbou vzrostlých jírovců, stáří většiny stromů je cca 60–100 let. Vitalita stromů se vzhledem k jejich věku, dlouhodobé absenci odborné péče a poškozování bází kmenů při údržbě silničních okrajů trvale zhoršuje. V celé aleji má dlouhodobější perspektivu 30 a více let cca 10 stromů, především vhodnějšího taxonu lípy velkolisté. Ostatní stromy jsou ve zhoršeném zdravotním stavu a je žádoucí periodicky provádět takové typy zásahů, které stromům umožní jejich další existenci bez ohrožení silničního provozu a současně aby nebyly negativně dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
K většímu cílenému zásahu při péči o alej došlo v roce 2010, kdy byla na podnět Městského úřadu v Mikulově navázána spolupráce mezi dotčenými subjekty, tj. AOPK ČR – Správou CHKO Pálava, Městským úřadem v Mikulově a Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. Posouzen byl zdravotní stav 13 stromů a navržen byl postup k řešení aktuální situace. Z důvodu kritického zdravotního stavu bylo sedm stromů doporučeno ke skácení a u šesti stromů byl navržen sesazovací řez na torzo. Kmeny kácených dřevin a některé silnější větve byly přesunuty do broukoviště na předem vytipované místo a ponechány k rozpadu. Při jednáních a místních šetřeních opakovaně zazníval požadavek komplexního řešení.
Příklad hodný následování
První a zásadní krok byl uskutečněn již v r. 2009, kdy byly na město Mikulov v rámci komplexních pozemkových úprav převedeny pozemky o šířce 14–24 m, a to po obou stranách v přímém sousedství komunikace – tyto pozemky byly definovány jako krajinná zeleň a předurčeny k výsadbě nové aleje. Počátkem roku 2011 byla zpracována projektová dokumentace a podána žádost do OPŽP na výsadbu nové jednodruhové aleje, projekt byl v r. 2012 podpořen a v r. 2015 byla dokončena realizace. Celkem bylo vysazeno 317 lip s obvody kmínků 12–14 cm. Vznikla tak nová alej odsazená 6 m od aleje současné, která postupně převezme roli aleje stávající, a to jak krajinářskou, tak ochranářskou, jako významného stanoviště živočišných druhů. Cílem od počátku je, aby nahrazení aleje bylo pozvolné a prodloužila se co nejvíce doba životnosti vzrostlých jedinců, byť za cenu pravidelných kontrol a arboristických zásahů.
Postupně zhoršující se stav stromů ve stávající aleji si vyžádal další sanační zásah v r. 2015, kdy bylo vytipováno 9 stromů ke skácení a u 16 stromů bylo doporučeno provedení bezpečnostního řezu, příp. sesazení na torzo. V následujícím roce 2016 AOPK ČR prováděla podrobnější dendrologické a entomologické hodnocení aleje, na základě kterého byla v listopadu 2016 svolána koordinační schůzka zástupců dotčených subjektů a stanoven další postup. Bylo ujednáno:
- provedení vytipovaných arboristických zásahů – zdravotních, provozních a bezpečnostních prořezů na celkem 60 stromech (včetně vysokých torz) a kácení 39 stromů (z celkem 221 ks dřevin) – 30 ks jírovců maďalů a 9 ks jasanů ztepilých;
- další kácení dřevin bude prováděno po etapách, stav aleje bude sledován a vyhodnocován průběžně každé 2–3 roky;
- torza dřevin po kácení budou ponechána na místě a nebudou se přesouvat do broukoviště.
Z uvedeného je zřejmé, že byla provedena pouze nutná opatření k zachování stávající aleje, kdy zásahem bylo dotčeno celkem 99 ks z původního počtu 221 stromů, zbylých 122 stromů zůstalo bez zásahu. V rámci zachování aleje, jejich přírodních a estetických hodnot včetně biotopů ZCHD živočichů na ně vázaných, pro zlepšení životnosti a zdravotního stavu ponechaných dřevin a zajištění jejich provozní bezpečnosti v nezbytné míře, je žádoucí pokračovat v provádění dalších šetrných arboristických zásahů s výjimkou kácení či odstraňování torz, pokud nebude havarijním stavem bezprostředně ohroženo zdraví či majetek osob, jak bylo na jednání odsouhlaseno.
V rámci dalšího sledování byl kontrolován i vývoj nově vysázených stromů, kde byly opakovaně zjišťovány četné úhyny sazenic. V roce 2017 byl na odumírajících výsadbách lip potvrzen výskyt (škůdců) krasce lipového a drvopleně hrušňového. Jelikož se na mortalitě a snížené vitalitě vysazených dřevin podílel také nedostatek srážek v roce 2015, byla doporučena náhrada taxonů lip (srdčité a velkolisté) za vhodnější dub cer, který je vůči suchu i zjištěným škůdcům odolnější. Výměna a dosazení probíhaly v průběhu roku 2018, zcela nahrazeny byly výsadby po levé straně ve směru Mikulov-Sedlec, na pravé straně probíhá výměna postupná, jen jako náhrada za odumřelé stromy.
Začátkem roku 2019 bylo z havarijních důvodů odstraněno dalších 9 stromů (5 jírovců, 2 jasany a 2 lípy) a 9 torz (5 jasanů, 3 jírovce a 1 topol), a to důsledkem kombinace faktorů: hniloba na bázi kmene, postupující degradace kořenových náběhů, vnitřních dutin a šíření houbové infekce. Na základě externích posouzení dendrologických (Foral 2019) a entomologických (Hauck 2019) bylo vytipováno provedení dalších sanačních (bezpečnostních) zásahů v průběhu nadcházející vegetační sezony 2019 u dalších cca 80 stromů.
Aleje si pozornost zaslouží
Aleje pro saproxylický hmyz sice představují „náhradní biotop“, to jim ale neubírá na významu. Spíše naopak, změny ve využívání krajiny v posledním století důležitost alejí a městské zeleně výrazně posílily. Staré a osluněné stromy v ulicích měst a podél komunikací se staly nezbytnými pro stovky druhů hmyzu, jež zejména současné lesnické hospodaření připravilo o jejich původní domovy. Současně ale patří zeleň ve městech k častým „obětem“ různých revitalizací, rekonstrukcí apod., v jejichž rámci se stávající stromy a keře jednorázově nahrazují novými. Dopady na hmyz nijak nezmírní ani skutečnost, že vysázených stromů bývá často víc než těch vykácených. Mizení starých, odumírajících stromů nelze jednoduše vynahradit sebepočetnějšími výsadbami nových stromků, ty se totiž stanou pro drtivou většinu vzácných a vymírajících druhů hmyzu atraktivními až za mnoho desítek let.
Díky přístupu města Mikulov vznikla v rámci komplexních pozemkových úprav nová alej v těsném sousedství té stávající. Tímto krokem, dosud málo využívaným, se podařilo zajistit alespoň teoreticky kontinuitu cenného biotopu. V původní aleji se nachází jen několik stromů s perspektivou přežití, která by se dala počítat na desítky let. Nicméně i těch pár lip či dubů, které takovou šanci mají, může hostit bohatá společenstva hmyzu a stojí za to jejich životnost prodlužovat odbornými arboristickými zásahy. Čím více stromů z původní aleje se povede uchránit před kácením, tím širší druhové spektrum hmyzu se podaří uchovat a samozřejmě tím vyšší je rovněž šance na přežití jejich populací.
Mikulovská alej si druhovým bohatstvím nezadá s leckterými mnohem většími rezervacemi. Jsme přesvědčeni o tom, že to není výjimka a že důkladné entomologické průzkumy starých alejí listnatých stromů po celé ČR by přinesly podobné výsledky. Aleje si svým významem pro přírodu i krajinu zaslouží citlivý přístup a pozornost při územním plánování a komplexních pozemkových úpravách. „Mikulovská alej“ je následováníhodným příkladem spolupráce všech zainteresovaných stran. Poděkování za racionální a trpělivý přístup k požadavkům ochrany přírody tak patří městu Mikulov i Ředitelství silnic a dálnic.
Literatura:
Borský, Jan 2010: Barokní aleje v minulosti a za současné plurality názorů, Urbanismus a územní rozvoj, Ročník XIII, číslo 6/2010
Hejda R. et al (Eds.), 2017: Červený seznam bezobratlých ČR, Příroda 36, Praha
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
V Jeseníkách ochránci přírody zjišťovali, kolik ryb přežilo povodně
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřenéhoOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
