Norskou řeku vytrávil chlornan sodný. A přesto se v ní daří vzácné perlorodce

V Norském království žije více než polovina evropských perlorodek. Nejde o pohádkové vyprávění ze severské mytologie, ale skutečnost. Zatímco u nás perlorodka říční pomalu z řek mizí, v Norsku se vrací zpět na svoje původní lokality. I norské populace a lokality pod civilizačním tlakem ubývají, ale počty jsou tu řádově jiné. Perlorodka se tu vyskytuje na více než 500 lokalitách, a to už čtvrtina lokalit vymizela.

Pro srovnání, v Česku zbývají čtyři lokality a zaznamenáváme ztrátu 95 % z původního areálu rozšíření perlorodky.

V jižním Norsku je absence osídlení původních lokalit srovnatelná se středoevropským prostředím. Setkáváme se tu s podobným využitím krajiny, zemědělským a lesnickým hospodařením, úpravou toků, průmyslem a dalšími doprovodnými aspekty hustějšího osídlení.

O to zajímavější je pozorování návratu.

Made in Oslo

První, co jsme v norském hotelu udělali, bylo dohánění pitného režimu zanedbávaného cestou. Voda z kohoutku v hotelu byla nečekaně výborná. U mě vyhrává nad norským pivem. Kvůli vodě ani pivu jsme sem s kolegy ale nepřijeli. Na další den jsme měli naplánovaný průzkum Oslovského hlavního toku Akerselva.

Řeky, která na svých devíti kilometrech toku, mezi jezerem Maridalsvannet a hladinou moře v Oslofjordu, ztrácí 149 m výšky. S proudnými úseky a vodopády působí živě a dynamicky, tak jako město, které rozděluje na východní a západní část.

Akerselva

Pro lepší představu o charakteru toku. Ještě v 19. století byla Akerselva zdrojem pitné vody pro rychle se rozvíjející město a kolem roku 1980 zde byly evidovány nálezy perlorodek.

Odpadní vody a zejména ty z četných průmyslových podniků vystavěných v téměř celé délce toku, způsobily silné znečištění a závažné zničení vodního života. Přirozené koryto se nachází jen v horní části na necelých dvou kilometrech v oblasti rozvolněného rezidenčního bydlení.

V Norsku se bere rámcová úmluva o vodách vážně a mnohaleté snahy dovedly znehodnocenou řeku k charakteristice „dobrého ekologického stavu“.

Do toho se promítla vážná havárie v roce 2011. Řeka byla v podstatě kompletně vytrávena únikem chlornanu sodného z úpravny vody Oset. Předpokládá se, že uhynuly téměř všechny ryby, raci a obrovské množství mlžů. Tato událost vyvolala potřebu monitoringu druhů a tím došlo na sledování perlorodky říční.

Data, která mi kolega z Norského institutu pro výzkum přírody (NINA) poskytl, ukazují jasně, že s významným zlepšením kvality vody a také přítomností perlorodkami infikovaných ryb se znovu v řece objevily živé perlorodky.

Průzkum v roce 2017 ukázal na výskyt infikovaných pstruhů i lososů a monitoring mlžů odhalil i výskyt mladých jedinců. V Akerselva evidentně probíhá slabá přirozená reprodukce a málopočetná populace perlorodky je dosud velmi zranitelná, ale roste.

A kolik žije v Oslu perlorodek?

Odpovědí mi bylo, že v roce 2017 to bylo 5000 jedinců. Letošní průzkumy ukazují na téměř půlmilionovou populaci.

Perlorodky jsou v Oslu doma a ke kompletnímu osídlení jim chybí pár kanalizovaných kilometrů nejníže po toku v centru města s technickou a dopravní infrastrukturou nad ústím do moře.

Je to odzbrojující pocit. Jde to, v 21. století a dokonce ve městě. U nás se desetiletí pohybuji v týmech odborníků, kteří žijí záchranou perlorodky, běží výzkumy i praktická opatření, ale stále to nevypadá na bod zlomu, kdy si řekneme, že už to ty perlorodky zvládnou. Začnou se samy přirozeně rozmnožovat a počty porostou.

Naše populace jsou velmi křehké a nestabilní tím, že jsou příliš málo početné a roztroušené na okrajích svého původního rozšíření, kde to pro ně nikdy nebylo 100% vyhovující.

Dosud se udržely v horních tocích ve vyšších nadmořských výškách, než by jim vyhovovalo, protože ekologicky patří do středních toků, kde je ale obnova původní kvality říčního prostředí nedosažitelná.

Nebo máme málo ambiciózní cíle?

Když to jde v Norské metropoli s víc jak milionem obyvatel ve vytrávené řece? Těžko si lze představit horší výchozí pozici. U nás to vázne v národním parku a dalších zvláště chráněných územích, kde se řada opatření a realizací zaměřuje přímo na potřeby přísně chráněné kriticky ohrožené perlorodky.

V Oslu zacílili na obyvatele. Jezero, ze kterého Akerselva vytéká, je zdroj pitné vody pro celou oblast Osla. V této oblasti jsou přísná restriktivní opatření chránící kvalitu vody.

Na letmý pohled jedné návštěvy a dotaz, zda se dodržují, mi byl norským kolegou věnován překvapený pohled. A přidal historku, jak je pro něho složité zde provádět monitoring, při kterém vstupuje do vody, v dezinfikovaném obleku, výrazně označen a stejně opakovaně na nahlášení kontrolován.

Základní podmínka přežití perlorodky je kvalita vody na úrovni vody pitné pro člověka a štěrkové nebo štěrkopískové dno stabilizované velkými balvany. Jemné sedimenty, příliš organických látek, dusíku a fosforu patří naopak mezi faktory limitující její přežití a rozmnožování.

Oslo se s přelomem milénia významně změnilo. Na první pohled je zjevné, že environmentální, sociologická i ekonomická udržitelnost se dostala pod kůži rostoucí multikulturní společnosti.

V původně industriálních budovách v okolí řeky se tvoří, studuje, konzumuje, sportuje, pracuje v administrativě a ostatní plochy se změnily na rekreační. Textilky, strojírny a staré mlýny jsou zrekonstruované tak citlivě, že na první pohled kolemjdoucí nepozná, že těžký průmysl již před lety ustoupil umění, designu, byznysu nebo bydlení.

Ani řeka neprošla nijak evidentní revitalizací, pořád je regulovaná, zanesená sedimenty s opevněnými břehy. Jako vylepšení byly sporadicky umístěny velké kameny pro zvýšení různorodosti a zpevnění dna.

Upřímně, na pohled nic moc. Ale jsou tu rybí přechody umožňující migraci ryb, zejména klíčových druhů pstruha obecného a lososa obecného a dobrá kvalita vody. Oba druhy tady podporují, což je přínosem pro místní populaci perlorodky říční. Ty je potřebují k úspěšné přeměně z larvy na perlorodku a také k rozšíření do dalších míst.

Larvy, které perlorodky uvolní do vody, se musí během krátké doby zachytit na žábrách ryb. Pouze v té správné rybě vytvoří cystu, ze které po necelém roce z vypadne 10x větší jedinec, než byla původní larva. Má jen 0,4 mm a osidluje substrát dna, kam se zavrtá na dlouhé roky, pokud tuto kritickou fázi života zvládne.

V Norsku žijí perlorodky s parazitickou vazbou na lososa nebo pstruha a mohou fungovat i vedle sebe na jedné lokalitě, přičemž hostitelskou rybu mají jen tu jednu, na kterou jsou geneticky adaptované.

Společně v Evropě máme dobře známé a popsané příčiny zhoršování a ničení biotopů. Eutrofizace, eroze ze zemědělských a lesnických oblastí, nedostupnost hostitelských ryb, regulace vodních toků, kanalizace, fragmentace toků, holoseče, odvodňování rašelinišť a jiných mokřadních ploch, toxické emise a k tomu se přidávají dopady klimatické změny.

Nechci se stát po krátké exkurzi za norskými perlorodkami trollem svých kolegů. Tento případ, kdy primární cíl zajištění pitné vody pro lidi a návrat perlorodky jako doprovodný jev, mi připadá inspirativní a přenositelný do našich vod.

Dnešní technologie umí vodu vyčistit na parametry pitné. Je to jen otázka investičních možností. Ochrana vodních zdrojů pro lidi je společností dobře přijímaný důvod pro omezení aktivit. Ochrana přírody je pojímána zcela jinak. Na jedné straně mnoho nepřehledných předpisů a na druhé nedůslednost ve vymáhání a dodržování nastavených pravidel. Známe v mnoha variacích, jak ti ochranáři to tam dali, vypustili, zasadili, … s účelem nějaké možnosti represivního působení.

A v neposlední řadě jde o finanční investice. Do infrastruktury nebo do ochrany přírody? Prioritizace je zřejmá. Příkladem za všechny může být Ministerstvem životního prostředí schválený legislativní nástroj záchranný program pro perlorodku říční, který je aplikován metodicky, ale nejsou na něj přímo navázané žádné realizační finanční prostředky.

Není to jediný, v podstatě samovolný návrat tohoto citlivého bioindikátoru vodního prostředí, který jsme v jižním Norsku viděli.

Další navštívenou řekou byla Hoboelva, původně zkanalizovaná a zdevastovaná plavením dřeva. Lze si těžko představit, jak pod plavením kmenů norských smrků přežívaly perlorodky. Dnes tam jsou v celé věkové škále, přesto, že žádná viditelná revitalizace neproběhla. Pouze byla ukončena poškozující činnost.

Dává mi to naději, že i ty naše se jednou odrazí ode dna a zůstanou v naší přírodě se splněnou podmínkou čisté vody v řece.

---

reklama

---