Nová studie popisuje detailní vývoj krajiny Soutoku na jihu Moravy

Zdroj | Masarykova univerzita

Vyplývá to z výzkumu realizovaného v projektu RES-HUM, jehož cílem je na interdisciplinárním základě zkoumat odolnost lidské společnosti. Nová studie vnáší další odborný pohled na jedinečnost krajiny tzv. Soutoku, o které se nyní hojně diskutuje v souvislosti s vyhlášením CHKO.

Okolo přelomu letopočtu se v oblasti dnešního Soutoku usadili Germáni a narůstající intenzita osídlení proměnila říční nivu, ubývalo lesa, a naopak přibyla obilná pole. „Jestli soutokem prošla římská armáda a Dyje byla využívaná pro zásobování římských legií s jistotou nevíme, ale nedaleké římské tábory v Mušově a Břeclavi-Poštorné tuto hypotézu přímo nabízejí,“ uvedl Petr Dresler z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.

Se Slovany, kteří přišli do regionu v 6. století, nedošlo ke změnám ve využívání krajiny a hospodaření v ní, ale zvýšila se intenzita lidského dopadu na krajinu. „Lužní les téměř zmizel, šířily se ruderální druhy, které podporovalo pravidelné vypalování trávy. Původní les už byl dávno vykácený,“ uvedl Libor Petr z Masarykovy univerzity, který zkoumá vliv klimatických změn a činnosti člověka ve střední Evropě.

Vrcholem slovanského osídlení bylo budování kamenných kostelů a mohutné kamenné hradby v jedné z nejvýznamnějších archeologických lokalitách na Moravě - v Pohansku. Kámen putoval na místo až z Bílých Karpat s využitím Dyje jako vodní cesty. Stejnou cestou směřovalo i zboží. Dyje a Morava spojovaly tehdejší centra Velké Moravy nejen mezi sebou, ale hlavně s okolním světem. Existence aglomerace byla krátká, osídlení ale nezmizelo, jen se změnil jeho charakter, který už nebyla tak impozantní, ale jinak nevybočoval z tehdejší doby.

Klíčové změny nastaly v úplně jiném měřítku, ale se zásadním dopadem na oblast Soutoku. Ve vzdálených Čechách vybudovali své knížectví Přemyslovci, kteří následně okolo roku 1040 založili hrad Břeclav jako hraniční opěrný bod oproti Uhrám a Rakousku. „Důležitější byla změna ve vodním režimu Dyje. Vzrostla četnost a intenzita povodní, vymizelo osídlení přímo v nivě, která se stala neobydlenou a znova se šířil lužní les,“ uvedl Petr.

Kolonizace vyšších poloh ve 13. století a eroze v povodí způsobila následně zazemňování nivy, změnil se charakter řeky, která unášela množství sedimentu. Těžba stříbra na Českomoravské vrchovině se projevila dokonce i zde, tedy několik set kilometrů daleko v geochemickém záznamu těžkých kovů a dávno před industriální revolucí. Ve vrcholném středověku a raném novověku vrcholila intenzita povodní. Zásadní změnou byla regulace řeky v minulém století, která jim zamezila. Moderní průmyslového znečištění těžkými kovy se pak projevuje daleko po proudu a je trvale uložené v sedimentech.

Oblast Soutoku se stala neosídlenou periferií a od v novověku Lichtensteinskou oborou. Lokalita je extenzivně obhospodařována, jsou zde pole a louky, na kterých rostou velké duby a lužní les, který se opět podobá složením tomu z doby železné.

„Právě mozaika polí, luk, solitérních stromů a lužního lesa vytvořila unikátní území uprostřed osídlené krajiny a průmyslového zemědělství s unikátní biodiverzitou. K její ochraně je potřeba přiměřené hospodaření a lidské aktivity. Tomu musí odpovídat i lesní hospodaření, přírodě blízké, bez výsadby monokultur jehličnanů a invazních druhů. To může zajistit pouze CHKO Soutok, tedy chráněné území s udržitelnými aktivitami ve veřejném zájmu přístupné lidem,“ dodal Petr.

Výzkumníci v případě Soutoku analyzovali výplň zaniklého meandru Dyje a archeobotanické nálezy z Pohanska. To jim pomohlo lépe odpovědět na otázky, jak se vyvíjela niva řeky v mladším holocénu a jak se s ní měnila krajina. Zaměřili se také na změny v sídelní struktuře, ekonomiky a využívání přírodních zdrojů, navazují na archeologické výzkumy, které na Pohansku dál probíhají.