https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/oziveni-starych-odrud-ovocnych-drevin-2
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Oživení starých odrůd ovocných dřevin

1.7.2019 01:00 | PRAHA (Naše příroda)
Tato letní odrůda s pracovním názvem Sírová je příkladem odrůdy, o které toho moc nevíme. Zatím jen to, že rostla v severozápadních Čechách a je to dobrá letní hruška.
Tato letní odrůda s pracovním názvem Sírová je příkladem odrůdy, o které toho moc nevíme. Zatím jen to, že rostla v severozápadních Čechách a je to dobrá letní hruška.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda
Již od poloviny devadesátých let minulého století Český svaz ochránců přírody aktivně zachraňuje mnoho desítek, či spíše stovek starých odrůd ovocných stromů. Toto bohatství se nashromáždilo hlavně během posledních 400 let, kdy se ovocné stromy staly naprosto samozřejmou součástí krajiny Čech, Moravy a Slezska.
 
Časopis Naše příroda
…a opět se nebudete nudit. Zjistíte, jak svět kolem sebe vidí včely, čmeláci a další opylovači, jakým způsobem je lákají některé z rostlin, aby vůbec mohlo proběhnout opylování. V posledním díle o přistěhovalcích a emigrantech si přečtete, že i rostliny se stěhují.

Staré odrůdy vznikaly po staletí vlastně náhodou. Ze semen hrušní, jabloní a dalších ovocných druhů vyrostly stromy s ovocem většinou nepříliš chutným. Pouze čas od času to bylo něco lepšího. Dokud lidé nedokázali množit stromy pomocí roubování, byli odkázáni na semenáče. Jakmile semenáč dožil, bylo dobré ovoce ztraceno. V průběhu vrcholného středověku i na našem území lidé zjistili, že vhodně přiložené větévky k sobě přirůstají a nový strom uchovává vlastnosti matečného. To byl start nové éry v pěstování ovoce. Semenáče se nechaly přinést první ovoce, a to co lidem chutnalo, bylo množeno. Velkou úlohu v tom hrály kláštery jako centra všeobecného technologického pokroku. Zde byly zakládány štěpnice – sbírky odrůd – odkud byly šířeny rouby po okolí klášterů. Čilá výměna probíhala napříč Evropou zvláště za renesance.

Panenské české - symbol starých odrůd. Pravděpodobně pozůstatek předbělohorských časů. Velmi oblíbená a velmi stará česká odrůda. Dodnes ji zná mnoho lidí, i naprostých laiků v oboru ovocnářství.
Panenské české - symbol starých odrůd. Pravděpodobně pozůstatek předbělohorských časů. Velmi oblíbená a velmi stará česká odrůda. Dodnes ji zná mnoho lidí, i naprostých laiků v oboru ovocnářství.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Rozvoj pěstování ovoce u nás zbrzdily husitské války a později zastavila válka třicetiletá. Ta znamenala opravdovou katastrofu. Vylidnění celých oblastí, často opakované drancování tou či onou armádou, odchod do exilu mnoha nekatolických vzdělanců, to vše prakticky přerušilo vývoj ovocnářství na velké části území dnešní České republiky. Přesto, že na konci 16. století bylo u nás mnoho vlastních odrůd, krajina byla plná ovocných stromů a ovocnářství bylo důležitým ekonomickým odvětvím, ve druhé polovině 17. století se začínalo skoro od nuly.

Noví osadníci s sebou přinesli odrůdy ze své původní vlasti a krajina se opět začala zaplňovat ovocnými stromy.

Opravdová exploze odrůd nastala v 19. století. Ovocnářství bylo velmi výnosným odvětvím a v úrodných částech země se zakládaly sady i aleje především pro trh. Tam, kde byly k dispozici možnosti dopravy, i na vývoz. Ovocný strom ale doprovázel lidi prakticky všude, snad s výjimkou nadmořských výšek nad 800 m. V chudších krajích si lidé vysazovali jeden či dva stromy pro vlastní potřebu. Zemědělská půda byla velmi drahá, a tak stromy lemovaly cesty či hranice pozemků.

Typická genofondová plocha zapojená do odborného programu ČSOP a do národní databáze. Staré ovocné stromy doplňují nové výsadby, stromy jsou pravidelně ošetřovány řezem. Chemická ochrana je vyloučena nebo omezena na ochranu velmi mladých stromů. Bylinné patro je pestré. Plocha slouží nejenom zachování odrůd samotných, ale i k uchování biotopů zatravněných vysokokmenných sadů.
Typická genofondová plocha zapojená do odborného programu ČSOP a do národní databáze. Staré ovocné stromy doplňují nové výsadby, stromy jsou pravidelně ošetřovány řezem. Chemická ochrana je vyloučena nebo omezena na ochranu velmi mladých stromů. Bylinné patro je pestré. Plocha slouží nejenom zachování odrůd samotných, ale i k uchování biotopů zatravněných vysokokmenných sadů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

V druhé polovině 19. století také začalo záměrné šlechtění odrůd. Vybíraly se rodičovské odrůdy výborných vlastností s cílem získat v potomstvu kombinaci toho nejlepšího. Ale ještě do poloviny 20. století úřadovala i paní Náhoda. Pokud se objevil nahodilý semenáč s velmi dobrými plody, šup s ním do množení. O mnoha světových odrůdách platí, že byly objeveny ve škarpě u cesty.

Stejně postupně jak vznikalo, začalo se nepřeberné množství starých odrůd postupně rozplývat. Se zdokonalením šlechtitelských postupů vznikaly odrůdy vyhovující chuti většinového spotřebitele, které bylo možno nabídnout ve velkoobchodech. dobře skladovatelné a schopné přepravy na dlouhé vzdálenosti. Na řadu dříve oblíbených odrůd lidé zapomínali.

Řada genofondových ploch vznikla obnovou péče o starší výsadby, určením přítomných odrůd a dosadbou nových stromů.
Řada genofondových ploch vznikla obnovou péče o starší výsadby, určením přítomných odrůd a dosadbou nových stromů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

V druhé polovině 20. století ale nemizely jen odrůdy. Z krajiny se počaly vytrácet aleje, sady a malé sádky u stavení. A hlavní úlohu při produkci ovoce převzaly zákrsky. Vyžadují méně práce než vysoké stromy při ošetřování i sklizni, lépe je pokryjí chemické postřiky nebo sítě proti ptákům kroupám. Že vydrží jen 10–20let nevadí. Stejně za tu dobu budou desítky nových odrůd.

A tak jsme se dostali k tomu, že k mnoha změnám zemědělské krajiny přibyla ještě jedna. Vysoké ovocné stromy se staly vzácnými. Prvek tak důvěrně známý mnoha generacím se pomalu rozplývá. Co s ním ztrácíme?

Pohled do zhruba stejného místa jedné aleje v Českém středohoří s odstupem 1 roku.
Pohled do zhruba stejného místa jedné aleje v Českém středohoří s odstupem 1 roku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Rozmanitost chutí, vůní, tvarů a barev ovoce. Staré odrůdy byly v tomto všem daleko pestřejší. Byly určeny mnoha skupinám spotřebitelů s odlišnými nároky na chuť i vzhled. Ovoce se také užívalo k mnoha dalším účelům. Šťávy, mošty a pálenky se pomalu vracejí. Domácí sušené ovoce, marmelády, džemy teprve čekají na znovuobjevení. No a pracharandu nedělá dnes skoro nikdo. Na každý účel byla skupina odrůd, která v tom byla prostě nejlepší.

Ztrácíme krásu mohutných a někdy velmi starých ovocných stromů. Na semenáčové bujné podnoži dorůstají ovocné stromy velkých rozměrů a často i přes sto či dvě stě let dominují svému okolí. Po celou tu dobu přinášejí krásu i užitek.

Profesionální genofondové plochy jsou většinou založeny ze stromů se slybými podnožemi tak, aby náklady na jejich údržbu byly co nejmenší. Stromy jsou chemicky ošetřovány a na jiné funkce než uchování odrůd není brán zřetel.
Profesionální genofondové plochy jsou většinou založeny ze stromů se slybými podnožemi tak, aby náklady na jejich údržbu byly co nejmenší. Stromy jsou chemicky ošetřovány a na jiné funkce než uchování odrůd není brán zřetel.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Mnoho živočichů ztrácí místo k životu. Vysoké ovocné stromy v sadech poskytly náhradní ubytování pro mnoho druhů vázaných před příchodem člověka na řídké listnaté lesy. Tak, jak zemědělec postupně odlesňoval krajinu, stejně postupně se přesunovaly do sadů. Kam se vrtnou dnes, nevím. Rozhodně současná zemědělská krajina nenabízí žádnou náhradu, která by byla stejně masivní jako přítomnost ovocných stromů od středověku do 50. let 20. století.

Mnoha lidem staré odrůdy chybí. Pamatují je z dětství a považují je právem za součást kulturního dědictví naší středoevropské krajiny. Je v tom kus poezie v té neměnnosti vlastností ovocných odrůd. Máte šanci jíst chuťově naprosto stejné ovoce jaké přišlo na stůl třeba Karlu IV. nebo si na něm pochutnával Bedřich Smetana.

Většina nově založených ploch je orientována na odrůdy jabloní, méně hrušní. Ještě méně je odrůd třešní a višní. Národní dtabáze zatím nemá žádné evidované stromy meruněk, broskví, ořešáků a kaštanovníků. Ojedinělé jsou záznamy jeřábů a slivoní. I zde je velký prostor pro rozvoj.
Většina nově založených ploch je orientována na odrůdy jabloní, méně hrušní. Ještě méně je odrůd třešní a višní. Národní dtabáze zatím nemá žádné evidované stromy meruněk, broskví, ořešáků a kaštanovníků. Ojedinělé jsou záznamy jeřábů a slivoní. I zde je velký prostor pro rozvoj.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Proto se řada lidí snaží staré odrůdy zachránit před vymizením. Poměrně hodně jich začalo staré odrůdy sbírat a zakládat z nich – odborně řečeno – genofondové plochy. Jsou to jakési rezervace pro uchování starých odrůd.

V roce 2014 byl grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů (www.fondnno.cz, www.eeagrants.cz) podpořen projekt Českého svazu ochránců přírody „Oživení starých odrůd“. Významná část tohoto projektu je věnována budování národní databáze genofondových ploch.

Genofondovou plochu není lehké založi. Ještě těžší je dovést stromy do věku, kdy péče o ně již není tak náročná.
Genofondovou plochu není lehké založi. Ještě těžší je dovést stromy do věku, kdy péče o ně již není tak náročná.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Jak se vlastně genofondový sad liší od obyčejného? Zásadním rozdílem je vysoký nárok na evidenci stromů. Ke každému je veden záznam podle jednotné metodiky. Všechny stromy musí být v sadu neomylně rozpoznatelné. Pro každou plochu je také zpracována klimatická charakteristika, půdní a geologické poměry. Bez těchto náležitostí nemůže být žádný sad nebo alej zařazena do právě vznikající národní databáze.

Hlavním důvodem pro budování národní databáze genofondových ploch je potřeba vědět, co na těch desítkách a možná stovkách ploch vlastně roste. Bohužel mnoho ploch je známo jen několika málo lidem a třeba jen jeden jediný člověk přesně ví, co je tam vlastně vysázeno či naroubováno. A to je velká škoda. Tisíce lidí se zajímá o staré odrůdy, často neví kam se za nimi vydat, kde sehnat rouby, s kým se poradit.

Staré odrůdy jsou cenné hlavně pestrostí barev, chutí a vůní.
Staré odrůdy jsou cenné hlavně pestrostí barev, chutí a vůní.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Národní databáze genofondových ploch bude sítí rozhozenou po celé republice. Mimo hlavního účelu – zachování starých odrůd – bude časem sloužit i k jejich sledování. O mnoha odrůdách toho totiž moc nevíme. Našel se třeba jeden jediný strom a my netušíme, jestli je odrůda vhodná i do horších podmínek, u zimních odrůd často ani nevíme, jaká je jejich skladovatelnost a kdy konzumně dozrávají. Nevíme, jaké jsou jejich vlastnosti pro zpracování na marmelády, mošty, pálenky, jestli jsou vhodné na sušení… Tohle všechno někdo kdysi věděl. Ale často ta vědomost odešla s ním. Jestli chceme odrůdy vracet do krajiny, musíme to dělat se znalostí věci. A tak je musíme opět po střípkách skládat dohromady.

Špinka - velmi stará odrůda jistě doložená z renesance, le dost možná mnohem starší. Asi francouzského původu. Malé, nevzhledné plody, ale velmi lahodná chuť. Mohutné stromy této odrůdy byly několik set let běžnou součástí krajiny střední Evropy. Od 70. let 20. století se prakticky přestala množit.
Špinka - velmi stará odrůda jistě doložená z renesance, le dost možná mnohem starší. Asi francouzského původu. Malé, nevzhledné plody, ale velmi lahodná chuť. Mohutné stromy této odrůdy byly několik set let běžnou součástí krajiny střední Evropy. Od 70. let 20. století se prakticky přestala množit.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Velmi chybí dobrá obrazová dokumentace jak plodů, tak celých stromů. A přitom habitus jednotlivých odrůd může být velmi odlišný.

Zkrátka řadu odrůd nalezených na území České republiky bychom potřebovali správně pomologicky popsat a k tomu potřebujeme nejen jednotlivé stromy. Potřebujeme, aby rostly ve společné výsadbě s jinými odrůdami, jejichž vlastnosti jsou známé. Pak je můžeme správně hodnotit. Právě toto nám genofondové sady umožňují.

Mohutná hrušeň u cesty. Stále to považujeme za běžný obrázek. Ale je tomu skutečně tak? Každý rok zmizí stovky a tisíce ovocných vysokokmenů z krajiny České republiky.
Mohutná hrušeň u cesty. Stále to považujeme za běžný obrázek. Ale je tomu skutečně tak? Každý rok zmizí stovky a tisíce ovocných vysokokmenů z krajiny České republiky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lípa / Naše příroda

Národní databáze genofondových ploch není uzavřeným celkem. Vždy to bude spíše proces připojování dalších zájemců a dalších ploch do společného úsilí o záchranu dobrého ovoce a krásných stromů. Určitě máme zájem o další členy tohoto souručenství. Pokud vás tato myšlenka zaujala, máte sad, alej, nebo se je chystáte založit, ozvěte se. Kontakt je: Martin Lípa, ec.meluzina@volny.cz.



reklama

Další informace |
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.

Martin Lípa
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

KZ

Karel Zvářal

1.7.2019 16:18
Velmi záslužná aktivita, která asi masovějšího rozšíření nedozná, ale o to je potřebnější. Dnešní občánek místo spínání po žebři si raději pohodlně zajede pro svou dávku éček a pesticidů do supermarketu.
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

2.7.2019 08:47
Záchrana genofondu starých ovocných odrůd na území ČR /národní databáze genofondových ploch/ měla být dávno prohlášena za veřejný zájem a stát měl zajistit bezproblémové financování této činnosti.
Jak už to bývá - na dobré věci prostředky nejsou , na kraviny je jich dost.
Odpovědět
KK

Karel Krásný

7.7.2019 23:38
jeden genofondový sad máme u nás v Buchlovicích. 49.0911900N, 17.3098497E
Odpovědět
RP

Radim Polášek

18.7.2019 08:17
Ono se to dobře kecá, ale ve skutečnosti velké ovocné stromy stále mizí a pokud majitelé zahrad nějaké ovocné stromy nově vysazují, jou to obvykle zákrsky.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 


Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist