Pálavou se šíří invazní klejicha. Podle ochránců se při výskytu musí zakročit hned

Co naplat, voní nádherně a takové množství hmyzu, jako na jejich květech,
jsem na jiných rostlinách nikdy neviděl. Je zajímavé, že právě nepůvodní rostliny jsou pro hmyz tak lákavé na rozdíl od našich původních. Vezmu to
podle abecedy: Akát, hadinec, jestřabina, klejicha, křídlatka, lupina, netykavka žláznatá, netvařec křovitý, zlatobýl atd. Pokud tu nebudou,
tak ubude rapidně potravy pro hmyz a tím i hmyz samotný. U klejichy je
poměrně dlouhá doba mezi kvetením a vytvořením životaschopných semen
a v té době lze porost pokosit bez nebezpečí šíření semen jinam. Něco
jiného jsou oddenky, ale i těmi se šíří pouze tam, kde se ji líbí.
Ve stínu nekvete, přemokřenou půdu nesnáší a bez živin zakrní. Měl
jsem ji jednu dobu na zahradě, kde se ji líbilo, ale tam jsem ji musel
zlikvidovat, protože se ji dařilo na úkor zeleniny opravdu velmi dobře.
Na místě odkud jsem ji přinesl živořila, nekvetla a ani se nešířila.
Po pár letech, kdy ji zastínily stromy zcela vymizela i bez chemie.
Totéž se stane s křídlatkou a jinými "nebezpečnými" invazními druhy.
Mnohé z těchto druhů osídlí plochy, kde naše původní nechtějí růst
a jsou jedinými rostlinami, které ty plochy ozelení a rekultivují.
Takový netvařec roste i na haldách hlušiny z černouhelných dolů a
když kvete, tak to na něm doslova včelami hučí. Hadinec zase miluje
náspy tratí a silnic, kde roste v suti a štěrku. Na něm hodují u nás
otakárci, kteří se sem vrátili shodou okolností s příchodem hadince.
Mi osobně nevadí, když ty rostliny okupují pro naše rostliny nevhodné
plochy a jsou pro hmyz zdrojem pylu a nektaru. Je to o pohledu na stav úživnosti krajiny a na pestrost snůšky pro včely a jiný hmyz. Pokud
bychom zůstali u pouze původních druhů rostlin, tak budou mezi zdroji potravy časové prodlevy a hlad. Čím pestřejší je snůška, tak nehrozí hlad
a nehrozí vymírání hmyzu. Ale o tom by zase mohli mluvit entomologové
a včelaři, kterým ta pestrost určitě nevadí, ba právě naopak. On i
ten akát zpevní kořeny ty náspy tratí a silnic a velmi dobře snáší
ořez. Stačí lidem nabídnout jeho ořez po překročení únosné výšky pro
bezpečnost na cestě a trati a po akátu se zapráší. Kamarád chtěl
krásné akáty prohnat kamny a na moji radu oslovil firmu vyrábějící
hrací prvky do dětských koutků a prodejem dřeva si vydělal na nákup
dřeva naštípaného na tři roky dopředu. Nyní už na akát nedá dopustit
a na radu zaměstnance té firmy ho cíleně pěstuje tak, aby bylo dříví
pro tyto účely maximálně použitelné. Takže i na akátu se dá vydělat
a ne ho pouze chemicky likvidovat i tam, kde stejně nic jiného nebude
nikdy růst.

Invazivní rostliny jsou invazivní na neošetřovaných plochách. Většina z nich je v Evropě již 100 i více let, kdy byly, jako botanické zajímavosti, přivezené ze světa. Dokud byly všechny plochy využívané - pastvou, kosením - žádná invaze se nekonala. Invazivními se staly až v současnosti, kdy je spousta ploch nevyužívána a tak se mohou šířit.
A stejné to je s invazivními zvířaty. Takové ondatry nikdy nebyly problémem, protože je mohl lovit kdekdo. Tenkrát jen kvůli kožešině. Teď je veliký problém s nutriemi, s mývaly, psíky mývalovitými, s americkými norky, protože je lovit může jen myslivecká stráž a hospodář.
Za invazivní jsou označovány i husice nilské - jsou už i v Praze v rybníčku na Letné - které nebyly zavlečené, ale šíří se (k nám) zcela přirozeně.
Prostě v moderní době je problémem kdeco, co dřív bylo zcela přirozené a bez problémů.

Je to jak píšete. Na mnoha místech se zanedbala prevence a nejsou už
ani kapacity na to spásání a kosení. Pamatuji na dobu před 40 roky,
kdy jsme se málem porvali o trávu na kdejaké mezi a škarpě u cesty.
Hajný musel drobnochovatele vyhánět z lesní louky, protože i tu
kosili pro králíky a jiná domácí zvířata. Kopřivy vysekávali taky
chovatelé jako hodnotnou potravu pro zvířata a invazní rostliny
nedostaly prostor někde růst. Dnes tu možnost mají a tak se šíří
a navíc jim v tom nikdo preventivně nebrání. V hustém lese kolem
řek křídlatka ve stínu nerostla, ale bobři ho prosvětlili a už tam
roste. Louky se nespásají a nekosí tak často, jako v minulosti a
tak i tam má třeba lupina svůj ráj k množení. Jsou tu ale místa,
kde nikomu mimo ekologistů ty rostliny nevadí a dokonce jsou pro
mnohé tvory užitečné, ale tam se ekologisté vyzuří s chemií. Mnohdy navíc zcela nesmyslně, když u křídlatky postupují v likvidaci proti proudu , odkud jim voda přináší stále nové osivo a oddénky.
U takového počínání mám dokonce podezření, že je to záměr, jak si
vytvořit zdroj dotované práce na věky věků. Navíc nikdo nelikviduje
pár rostlin, ale čeká, až jich jsou stovky a tisíce, protože jsou
placeni za plochu a nikoliv za konečné řešení její likvidace.

1*.

Dříve nebyl ekologismus. Ekologismus a jeho legislativa jsou tím problémem.