Současná gradace kůrovce v Krkonoších se nejspíš blíží ke konci
„Dosavadní letošní čísla naznačují, že se šíření kůrovce zpomaluje. Kdybych měl věc nahlížet jako tradiční konzervativní lesník, řekl bych, že vidíme světlo na konci tunelu,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „V každém případě musím ocenit úsilí, které naši lesníci několik posledních let věnovali tomu, aby masivní šíření brouka v problematických porostech brzdili. Nebylo to vždy snadné,“ dodal Böhnisch. Museli jsme se vypořádat s nedostatečnou kapacitou těžařských firem, vyvážecích a odvozních souprav a v neposlední řadě s propadem poptávky po dřevu, kterého byl v minulých letech na trhu přebytek.
Dobrou zprávou je, že vzhledem k vývoji počasí, kdy jaro bylo chladné a deštivé, první rojení kůrovců ještě nezačalo. Očekáváme, že nastane do poloviny června. Každopádně to je o měsíc později, než v minulých dvou letech. Letos budeme opět primárně řešit pouze nahodilé, zejména kůrovcové těžby. Prakticky zasahujeme jen v lokalitách, kde to ukládá lesní zákon a kde hrozí masivní šíření kůrovce. V protikladu k této intenzivní lesnické činnosti stojí bezzásahové lokality, jako například Obří důl nebo prameny Mumlavy, kde přírodě ponecháváme prostor, aby si se současnou situací poradila sama. Naše zkušenosti i zkušenosti odjinud ukazují, že to zvládá na výbornou.
„Kůrovcová kalamita v Krkonoších gradovala v posledních třech letech. Předpokládáme, že loňský rok kulminovala a letos již čísla nahodilých hmyzových těžeb budou klesat,“ říká Václav Jansa, vedoucí odboru péče o národní park.
Obecně a hojně skloňované jméno kůrovec skrývá celou řadu druhů převážně podkorního hmyzu, který se vyskytuje na nejrůznějších dřevinách. Nejznámějším je lýkožrout smrkový. Druh, který se přirozeně a zcela běžně vyskytuje v přírodě v lesích se zastoupením smrku. Je jedním z hlavních činitelů přirozeného koloběhu v původních lesích boreálního pásma.
Lýkožrout smrkový, společně s dalšími druhy kůrovcovitých, žije převážně na smrku. Vyvíjí se zejména na starších stromech. Rojení probíhá v pravidelných cyklech v závislosti na počasí, zejména průměrných a minimálních teplotách.
Lýkožrout se vždy objevoval po rozsáhlých větrných kalamitách, nebo po obdobích sucha, kdy dochází k primárnímu poškození nebo oslabení lesních porostů. Jeho aktivita se následně rozvíjí v několikaletém gradačním cyklu.
Změna druhové a věkové skladby lesů v minulosti je jednou z příčin současného rozsáhlého napadení smrkových porostů na celém území. Obrovský rozsah porostů s převahou smrku, případně čistě smrkových, které jsou již dospělé, představují v kombinaci se suchem v předchozích letech ideální předpoklady pro jeho lavinovité šíření.
Lesníci Správy KRNAP vyhledávají a asanují každoročně napadené stromy, aby se zejména v nižších polohách zpomalilo šíření a umožnila postupná obnova a přestavba porostů na lesy s bohatší strukturou.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Pavel Hanzl
5.6.2021 10:58jenže vývoj klimatu je silně nepříznivý a další pětisetleté sucho se dá očekávat prakticky kdykoliv a to už oslabené porosty většinou dorazí.
Vyrostou vůbec v tomhle režimu nové lesy i s daleko výhodnější skladbou?? Čort znajet.
Petr
5.6.2021 11:49A co vlastně dělají naši výzkumní pracovníci a šlechtitelé?
Pavel Hanzl
5.6.2021 12:04 Reaguje na PetrNáš příští les je listnáč, pokud vůbec nějaký ještě vyroste.
Petr
5.6.2021 14:05 Reaguje na Pavel HanzlV každé populaci se vždy najdou jedinci něčemu odolní, nebo v něčem odlišní. Lidé si toho všimli už v pravěku a cílenou selekcí vytvořili úplně nové rostlinné i živočišné druhy s neuvěřitelými vlastnostmi. Díky tomu máme dnes všechno jídlo. A denně přicházejí na trh nové a nové druhy, s většími plody, odolné třeba plísni a podobně.
Vyšlechtit smrkovou "odrůdu" odolnou kůrovci nemůže být žádný problém. Jenže přijet s harvestorem je daleko jednodušší a výdělečnější.
Petr
5.6.2021 14:21 Reaguje na PetrPavel Hanzl
5.6.2021 14:52 Reaguje na PetrSamozřejmě je to ropáky mohutně kritizováno, protože právě je zajímá pouze zisk za každou cenu.
Radim Polášek
5.6.2021 14:13 Reaguje na PetrTím způsobem kůrovci dokáží přežít a namnožit se, i když je jich v lese ještě málo a kdyby se to málo rozdělilo na všechny smrky, kůrovci by zahynuli, protože by smrky ten malý počet kůrovců na každém stromě utopily v pryskyřici.
Zase i když je kůrovců v tom lese poměrně dost, je to mechanismus, jakým ten smrkový les v přírodě může přežít. Protože jak kůrovci napadají ty stromy postupně, nějaké ojedinělé smrky do druhého roku vždy přežijí. Potom to už není smrková monokultura nebo les s převážně smrkem, ale jen občas se vyskytující živý smrk. Takové prostředí je pro kůrovce málo příznivé, kůrovec tak může nakonec ustoupit a v přírodě se potom z těch ojedinělých přeživších smrků přirozenými nálety les opět obnoví.
Petr
5.6.2021 14:47 Reaguje na Radim PolášekMajka Kletečková
5.6.2021 20:09 Reaguje na PetrNa šumavských smrčinách je vidět, jak si příroda na vhodných místech s obnovou lesa dokáže dobře a rychle poradit, když jí v tom člověk nebrání. Kde ještě „nedávno“ byly holiny, během krátké doby vyrostl bujný mladý les (většinou smrkový, sem tam bříza, jeřáb ...), vedle vzrostlejších stromů stále ještě postupně raší nové semenáčky.