Stromy, které nerostou nikde jinde. Vědci popsali unikátní druhy jeřábů na Slovensku i v Čechách Obrazem

Jeřáby patří k nejpozoruhodnějším dřevinám střední Evropy. Některé druhy se vyskytují pouze na několika svazích či skalách a nenajdeme je nikde jinde na světe. Tým okolo Jiřího Velebila z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) nyní popsal nové druhy, jejich rozšíření i praktické postupy, které mohou pomoci uchovat tyto přírodní poklady pro budoucnost. Nejnovějším úspěchem je objev a vědecký popis jeřábu oravského na Slovensku.

Jeřáby jsou českým přírodním unikátem

Ačkoliv česká krajina hostí přibližně dvě stovky původních druhů dřevin, skutečně endemických stromů a keřů, tedy takových, které se přirozeně nevyskytují nikde jinde, má jen velmi málo. Všechny patří právě mezi jeřáby. Z 21 druhů jeřábů rozlišovaných v české přírodě je třináct endemických a další tři jsou subendemické – kromě České republiky zasahují jen nepatrně do okolních zemí.

Jejich jedinečnost souvisí se schopností jeřábů křížit se, násobit počet chromozomových sad a následně vytvářet stabilní linie rozmnožující se apomikticky, tedy prostřednictvím semen bez běžného pohlavního procesu. Tak mohou vzniknout svébytné druhy omezené na jedinou horu, údolí nebo několik blízkých lokalit.

„Endemické jeřáby můžeme považovat za nenápadné přírodní poklady. Některé jejich populace čítají jen několik desítek či stovek jedinců a často se vejdou na území, které lze přehlédnout z jediného vyhlídkového místa. Pokud takový druh z dané lokality zmizí, ztratíme jej z celé planety,“ upozorňuje Jiří Velebil z odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

Nový druh dostal jméno jeřáb oravský

Nejnovějším úspěchem dlouhodobého výzkumu je vědecký popis jeřábu oravského (Sorbus oravica). Nový druh roste v severní a středovýchodní části Slovenska, především v horských oblastech Oravy, Malé a Velké Fatry, Chočských vrchů, Slovenského ráje a údolí Hornádu.

Výzkumníci jeho samostatnost ověřovali porovnáváním morfologických znaků, analýzou počtu chromozomových sad a pomocí molekulárně-genetických metod. Výsledky potvrdily, že jde o svébytný tetraploidní druh rozmnožující se apomikticky.

Jeřáb oravský se od příbuzných druhů liší mimo jiné tvarem a členěním listů, jejichž podoba je v rámci populací nezvykle jednotná, a některými znaky květů. Na vhodných místech vytváří početné populace, celkově se jeho počet odhaduje na několik tisíc jedinců. Mnoho lokalit leží v chráněných územích, podle předběžného hodnocení by proto mohl být zařazen do kategorie téměř ohrožených druhů.

„Popis nového stromového druhu ve střední Evropě může působit překvapivě, ale jeřáby stále ukrývají řadu nevyřešených otázek. K bezpečnému rozlišení jednotlivých druhů už dnes nestačí pouze pohled na listy. Propojujeme terénní průzkum, studium herbářových sbírek, morfometrii, cytometrii i molekulární analýzy,“ vysvětluje Jiří Velebil.

Nové druhy se podařilo rozpoznat také v Malých Karpatech

Podrobný výzkum jeřábů v Malých Karpatech na území Slovenska a Rakouska ukázal, jak pestrá a taxonomicky složitá tato skupina dřevin je. Vědci zde identifikovali diploidní, triploidní i tetraploidní jedince a popsali nový druh, jeřáb skalní (Sorbus petraea).

Celá jeho známá populace čítá přibližně sto jedinců. Vyskytuje se zejména v okolí hory Vysoká u obce Kuchyňa a na Čierné skále u Plaveckého Mikuláše. Historické herbářové doklady potvrzují také někdejší výskyt na hoře Vápená. Samostatnost druhu podpořila kombinace terénního výzkumu, morfometriky listů a plodů, a genetických analýz.

Džbán a dolní Povltaví ukrývají české endemity

Dlouhodobá pozornost výzkumníků se soustředí rovněž na dva mimořádně vzácné české druhy – jeřáb džbánský (Sorbus gemella) a jeřáb opominutý (Sorbus omissa).

Jeřáb džbánský roste pouze v oblasti Džbánu, především na Lounsku a částečně na Rakovnicku. Podrobný průzkum z let 2018 až 2021 ukázal, že jeho populace je výrazně početnější, než se dříve předpokládalo. Vědci zaznamenali přibližně 1 500 jedinců, což z něj činí druhý nejpočetnější endemický jeřáb České republiky.

Vyšší počet stromů však neznamená, že je druh v bezpečí. Jeho výskyt je omezen na malé území, populace stárnou a přirozenou obnovu komplikuje zastínění, nevhodné lesní hospodaření i ničení semenáčků přemnoženou zvěří. Druh je proto nadále hodnocen jako kriticky ohrožený.

Ještě zranitelnější je jeřáb opominutý, který Jiří Velebil vědecky popsal v roce 2012. Roste pouze na levém břehu Vltavy mezi Roztoky u Prahy a Dolany nad Vltavou. Dvě známé populace dohromady čítají přibližně 150 jedinců. Přirozené zmlazení zde nebylo zaznamenáno a počet stromů se postupně snižuje, mimo jiné v souvislosti se suchem posledních let.

Ochrana musí začít přímo na lokalitách

Pro oba české endemity vznikla certifikovaná metodika, která převádí výsledky výzkumu do konkrétních opatření. Základem je přesné zmapování stromů a jejich zohlednění při lesnických zásazích. Jeřáby zpravidla potřebují dostatek světla, proto jim prospívá citlivé prosvětlování porostů a podpora přirozené skladby světlých listnatých lesů.

Důležitá je také ochrana semenáčků před zvěří, například pomocí oplocenek, omezení výsadby stanovištně nevhodných dřevin a využívání místního rostlinného materiálu. Těžká technika může vzácné stromy nebo mladé rostliny nenávratně poškodit, a práce na jejich lokalitách proto vyžadují mimořádnou opatrnost.

„Nestačí vzácné stromy pouze evidovat. Potřebujeme, aby na lokalitách vznikaly podmínky pro jejich přirozené zmlazování a aby o každém zásahu věděli vlastníci i správci lesů. U těchto druhů může o budoucnosti celé populace rozhodnout způsob péče o několik málo hektarů,“ zdůrazňuje Jiří Velebil.

Ochranu přímo v přírodě doplňuje uchování rostlin mimo původní lokality. Výzkumníkům se podařilo vytvořit úspěšný postup mikropropagace čtyř vzácných jeřábů, mezi nimi jeřábu džbánského a jeřábu opominutého.

Při mikropropagaci vznikají nové rostliny v laboratorních podmínkách z drobných částí původních stromů. Nejnáročnější fází bylo zakořenění mladých rostlin. Výsledky však ukázaly, že je lze úspěšně zakořeňovat mimo sterilní prostředí v rašelinovém substrátu, u některých druhů dokonce bez použití růstových stimulátorů.

Takto vypěstované stromky mohou posloužit k založení živých genobank, k posílení oslabených populací nebo jako pojistka pro případ, že některou přírodní lokalitu zasáhne těžba, sucho či jiná mimořádná událost.

„Laboratorní rozmnožování nenahrazuje ochranu původních stanovišť, ale poskytuje nám důležitou záchrannou síť. Nejlepší ochranou je stále životaschopná populace v přírodě. Pokud však máme její geneticky reprezentativní potomstvo bezpečně uchované, výrazně tím zvyšujeme šanci druhu na přežití,“ uzavírá Jiří Velebil.

Domácí i nepůvodní druhy jeřábů jsou k vidění v Dendrologické zahradě Výzkumného ústavu pro krajinu, kde je soustředěna jedna z největších sbírek v Evropě.

---

reklama

---