Využití semenných směsí při obnově biotopů v Národním parku Podyjí
Proč sbírat semínka?
I když by se mohlo zdát, že „ochranářské semenářství“ je úzce specializovanou činností, nasbíraná semínka mohou mít široké využití. Níže uvádíme několik příkladů, k čemu nejčastěji využíváme výsevy semen.
Regulace invazních druhů: Při regulaci invazních rostlin se někdy nevyhnete situacím, kdy po odstranění problémového druhu (akát, pajasan, křídlatka, janovec aj.) vznikne plocha s obnaženou půdou. Takové místo bývá náchylné k opětovné invazi. Toto riziko můžeme snížit výsevem semen nebo zamulčováním zeleným senem. Hustý travní drn je nejlepším pomocníkem.
Obnova společenstev: V Podyjí využíváme výsev semen hlavně na místech po odstranění akátu. Podrostu zde často dlouhá desetiletí dominuje třtina křovištní, ostružiník, vlaštovičník či jiné druhy, které blokují návrat stanovištně typických rostlin. Na narušených místech po těžbě a vyklizování dřevní hmoty se může akát probudit ze semenné banky. Aktivním výsevem semen můžeme nejen urychlit obnovu přirozených společenstev, ale také zabránit rozvoji nežádoucích druhů.
Zakládání krajinných prvků: V zemědělské krajině ochranného pásma se snažíme zvyšovat podíl travních porostů, sadů a dalších prvků ve snaze o zpestření krajinné struktury. Určitou možností je zatravňování dostupnými směsmi komerčních trav. Jejich přínos pro podporu druhové rozmanitosti je však poměrně nízký. Vhodnější variantou je využití materiálu místního původu, ať již ve formě nasbíraných semen nebo „zeleného sena“. Pro založení „louky v polích“ lze vyžít i spontánní sukcesi, avšak s rizikem účasti nežádoucích druhů, jako jsou vytrvalé plevele (pelyněk černobýl, třtina křovištní) nebo dokonce invazní druhy (např. americké zlatobýly, klejich hedvábná aj.). Aktivní výsev výrazně sníží riziko rozvoje těchto ohnisek plevelů a invazek.
Obohacení stávajících porostů: Velkým problémem současné krajiny je ochuzování společenstev. Řada lučních porostů se i přes veškerou péči časem mění, až zůstane druhově chudý porost složený téměř výlučně z travin. Bez cílené podpory, výsevu a dalších opatření, se druhové složení degradovaného porostu samo nezlepší.
Podpora opylovačů: Speciálně vytvořené směsi lze použít ve volné krajině i v intravilánech ke zvýšení potravní nabídky pro hmyz vázaný na kvetoucí byliny. I když spontánně vzniklé úhory mohou být také zajímavé a druhově pestré, výsevem můžeme ovlivnit druhové složení, omezit výskyt agresivních plevelů, a především zvýšit úživnost založeného porostu pro opylovače.
Výběr lokalit a technika sběru
Zakládání nového porostu můžeme rozdělit do čtyř fází: 1) Sběr semen na zdrojových plochách, 2) Příprava cílových ploch určených k výsevu, 3) Výsev semen a 4) Údržba nově vzniklého porostu. Každá fáze vyžaduje určité znalosti a úsilí.
Jako zdrojové plochy slouží v Podyjí stepní lada, sušší louky a sady v okolí Havraníků, Popic a Hradiště. V zásadě sběr semen realizujeme v blízkosti cílových ploch určených k výsevu, aby byly stanovištní podmínky co nejpodobnější a zachovali jsme místní původ genetického materiálu. V průběhu sezóny je potřeba sledovat zralost cílových druhů a sběr správně načasovat. Některé časné druhy lze sbírat už koncem dubna a v květnu, hlavní období sběru trav je však v červnu, byliny lze sbírat od června do konce září, v příznivých letech i později. Sběr a úrodu značně ovlivňuje průběh počasí. Při silném suchu rostliny kvetou a plodí méně, deštivé a větrné počasí může semena uvolnit dříve, než je stačíme posbírat. Zatímco v roce 2025 jsme se těšili z nadúrody, letos spoustu zdrojových ploch sežehnula první vlna letních veder.
Sběr semen lze praktikovat různými prostředky, od jednoduchého ručního sběru až po velké výkonné stroje. Pro plošný sběr trav využíváme ručně vedené nebo samochodné kartáčové sběrače. Při cíleném sběru menších porostů nebo i jednotlivých trsů se osvědčil kartáčový sběrač nesený na upraveném křovinořezu. Řadu druhů, převážně bylin, sbíráme ručně. S úspěchem lze použít také entomologické smýkadlo.
U strojového sběru je největší výhodou velký výkon. Na druhou stranu se může stát, že při velkém záběru posbíráte úplně vše, cílové, necílové, ale i nežádoucí druhy. Proto je potřeba zdrojové lokalitě věnovat velkou pozornost a vybírat plochy s kvalitním druhovým složením. Dalším omezením je požadavek na rovinatý terén a nízkou pokryvnost náletových dřevin. Strojově v Podyjí sbíráme hlavně kostřavy a lipnice, občas také ovsíře nebo kavyly. Z bylin lze sbírat například smolničku. Za nežádoucí příměs považujeme prakticky všudypřítomný ovsík vyvýšený a v posledních letech silně expandující mrvku myší ocásek.
Ručním sběrem můžeme sbírat téměř jakýkoli druh a prakticky v jakémkoli terénu. Sběr většího množství materiálu se nám daří jen díky spolupráci s dobrovolníky, protože jde o velmi pracnou činnost náročnou na čas, pozornost a trpělivost. Nezbytným základem jsou samozřejmě určité botanické znalosti. Z bylin sbíráme například hlaváč žlutavý, chrastavec rolní, chrpu latnatou, luční a čekánek, lnici kručinkolistou, hvozdík kartouzek a Pontederův, silenku nicí a ušnici, čistec přímý, šalvěj luční a hajní, jestřábníky, radyk prutnatý, prasetníky, černýš rolní, kokrhel menší, jetel horský a alpínský, vikve, trávničku obecnou, pavinec horský, šťovík menší, sesel sivý, mrkev obecnou, hadinec obecný a další druhy.
Nasbíraný materiál, což je v případě strojového sběru, směs nejen semen, ale také spousty úlomků rostlin a dalšího balastu, je potřeba poté upravit a připravit ke skladování. K převozu z lokality do zázemí dobře slouží velké pevné papírové pytle. Bezprostředně po převozu je třeba posbíraný materiál opatrně rozprostřít na velice jemná síta. Při té příležitosti se ručně odstraní nejhrubší nečistoty. Pro úsporu místa mohou být síta v dřevěných rámech skládána na sebe podobně jako při sušení ovoce. Prosušování pak probíhá několik týdnů, kdy je žádoucí síta pravidelně kontrolovat. Je-li sebraného materiálu více, než se vejde na síta, je možné ke skladování provizorně využít i velké lepenkové krabice. Materiál ve větší vrstvě je v tom případě ale potřeba častěji promíchávat pro provzdušnění. Důležité je, aby byl skladovací prostor vzdušný a dobře chráněný před sluncem, vlhkem a pochopitelně i větrem. V našem případě optimálně posloužila hala na skladování sena.
Při tvorbě lokálních směsí, kdy si semenný materiál sami posbíráme a sami vysejeme, nám nijak nevadí ponechat určité množství úlomků rostlin ve směsi a ani nepotřebujeme mít směs přesně garantovaného složení a přesných poměrů druhů. Na druhou stranu, pokud sbíráme drobná semena (například smolnička), je vhodné nasbíraný materiál ručně prosít přes hrubší a následně jemnější síto, abychom získali osivo takřka čisté. Čistá semena konkrétního druhu pak můžeme mnohem cíleněji vysévat v optimálním množství na ideální stanoviště.
Praktické poznámky ke kartáčovému sběru a skladování semen: Spolu se semeny skončí ve sběrném koši ručního sběrače samozřejmě také různí bezobratlí. Je velmi žádoucí, aby drobní živočichové zůstali v lokalitě a nebyli přenášeni se semenným materiálem. Po každém kole sbírání je proto vhodné nasbíraný materiál bezprostředně po sběru přemístit do vhodných nádob a tyto naklonit směrem do vegetace, aby maximum živočichů nádobu opustilo.
Druhým nežádoucím jevem by mohlo být nezáměrné přenášení semen mezi různými lokalitami skrze řádně nevyčištěný kartáčový sběrač. Pro dokonalé odstranění materiálu z předchozího sběru výborně poslouží průmyslový vysavač, kterým vysajeme i drobná semínka ze všech škvír těla sběrače.
Příprava cílových ploch a výsev
Dostáváme se do nejnáročnější fáze celého procesu zatravňování pomocí nasbíraných semen. I když se může zdát výsev jednoduchý, semínka nelze jen tak vysypat na určenou plochu. Nejdůležitější zásadou je, že semena sejeme jen na dobře připravené plochy s holou, co nejlépe odplevelenou půdou. Jako když doma pěstujete zeleninu na zahradním záhonku. Proto je potřeba přípravě ploch věnovat velkou pozornost. Pokud se semínka vysejí přímo do stávající vegetace, šance na uchycení je minimální. Při velkém tlaku plevelů nebo invazních druhů je důležité přípravu cílových ploch neuspěchat. Osvědčilo se nám věnovat odplevelení minimálně jednu vegetační sezónu (kombinací mechanických a chemických metod) a teprve poté provést výsev.
V rámci projektu BESTbelt jsme se zaměřili na obnovu vybraných ploch, kde dříve rostl akát. Často šlo o silně degradované porosty s vegetací velmi vzdálenou od přirozeného stavu. Díky projektu jsme mohli vyzkoušet i poměrně razantní způsoby obnovy stanoviště. Plochy jsme před výsevem upravili odstraněním nejen samotného akátu, ale také bujného podrostu vysokých travin (třtina, ovsík, srha) a ostružiníků. Kombinovali jsme ruční přípravu ploch pomocí ručních nástrojů se strojovým stržením porostu a pařezů pomocí bagru až na holý půdní povrch. Snahou bylo odstranit také mocnou humusovou vrstvu, která je pro akátiny typická. Stržený materiál se buď deponoval na vhodném místě v blízkosti nebo byl odvezen mimo lokalitu.
Teprve na takto připravené plochy jsme prováděli výsev směsi semen trav a bylin. Ideální je výsev ještě na podzim, kdy bývají příznivější vlhkostní poměry a také je výhodné, že semena mohou přes zimu projít dormancí. Kvůli náročné přípravě cílových ploch se v praxi dostaneme k výsevu často až v předjaří nebo na jaře. Jarní termín je méně vhodný, protože klíčení může překazit přísušek a druhy, co vyžadují dormanci, vůbec nevyklíčí.
Při výsevu nejprve smícháme semena s hlínou či pískem. Zpravidla používáme hlínu získanou přímo na lokalitě. Semena s mírně vlhkou půdou dobře promícháme a tuto směs poté systematicky rozházíme po cílové ploše.
Výsevem ale práce nekončí. V průběhu sezóny sledujeme míru zapojení nově založeného porostu. Problémem může být zvýšený výskyt nežádoucích druhů (ostružiník, akát), které je potřeba regulovat vhodnou metodou. Někdy stačí vytrhávání semenáčů, při plošnějším výskytu může přicházet v úvahu postřik, nejlépe selektivním přípravkem, abychom nepoškodili vzcházející travní porost. Koncem sezóny můžeme zvážit podle vzrůstu a hustoty porostu jeho posečení. Na některých lokalitách jsme také praktikovali extenzivní pastvu ovcí a koní. Silné pastvě či sešlapu je však vhodnější zejména v první fázi vzcházení nového porostu zabránit.
Závěrečné zhodnocení
Výsev směsi semen rostlin místního původu je vhodnou metodou obnovy silně degradovaných biotopů. Je však třeba počítat s tím, že jde o poměrně pracnou a časově náročnou činnost, vyžadující víceleté úsilí. Vzhledem k náročnosti celého procesu jde o opatření spíše lokální než plošné. Ročně jsme schopni tímto způsobem zatravnit plochy maximálně v řádu nižších desítek arů.
Cílem je vytvořit na místech po odstranění akátu alespoň ostrůvky s výskytem stanovištně odpovídajících druhů travin a bylin, odkud se mohou diaspory šířit postupně do okolí. Důležité je nově založené prvky udržovat, např. kombinací seče, pastvy a regulace plevelných/invazních druhů. Ideální je seč mozaikovitá, při které sečeme bujně rostoucí nebo nežádoucí druhy, a naopak dočasně ponecháváme kvetoucí byliny. Pastva je vhodná až do dobře vzrostlého porostu a měla by být jen extenzivní.
Přečtěte si také |
Mýty a fakta o řízeném vypalování v Národním parku Podyjí
Odměnou za naše úsilí jsou plošně sice nevelké, ale zajímavé ostrůvky přírodě blízké vegetace, které lákají množství hmyzu a mohou mít významný lokální dopad. Výsevem semen a dalšími opatřeními jsme schopni alespoň částečně zmírnit degradaci stanoviště v porostech bývalých akátin.
reklama
Čtyři roky od požáru v Českém Švýcarsku se pod břízami skrývá rozmanitá flóra
Nový způsob hospodaření na Soutoku podle správy CHKO zachrání přes 77 000 stromů
ODS chce posílit postavení zástupců obcí a krajů v radách národních parků