Z české přírody mizí koroptve, křepelky a zajíci. Někde se jim daří díky překvapivému spojenci

Desítky let myslivci v České republice smutně sledují, jak v krajině dramaticky ubývá drobná zvěř, která byla dříve v přírodě běžná. Kromě zajíců jde především o ptáky zemědělské krajiny, jako jsou koroptve nebo křepelky. Nyní myslivci získali překvapivého spojence. Koroptve pomáhají do krajiny vracet divocí koně a další velcí kopytníci. Informuje o tom Dalibor Dostál ze spolku Česká krajina.

„Koroptve se v pastevní rezervaci úspěšně rozmnožují každou sezonu, každoročně zde potkáváme rodičovské páry s kuřaty. I letos jsme tak na pastvině u Milovic sledovali početné rodinky koroptví, které jsou jinak v krajině stále vzácnější,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Koroptvím vyhovuje v krajině pestrá mozaika různých stanovišť, kde je větší nabídka potravy a úkrytových možností. Na jaře potřebují skrýt hnízdo ve vyšším porostu. Později vyhledávají místa, kde se střídají plochy nízkých trávníků, kde se jim dobře pohybuje a kde například mohou oschnout promoklá kuřata po deštích, s trávníky vyššími. Vyšší trávníky jsou pak zdrojem hmyzu a semen, ale slouží také jako úkryt před dravci a nepřízní počasí. Právě pastva velkých kopytníků přitom vytváří v krajině přesně takovou mozaiku, kde různě vysoké trávníky navíc doplňují křoviny, vyšlapané stezky a plochy, kde se koroptve rády popelí.

Jak dramaticky klesaly počty těchto ptáků, ukazuje porovnání s obdobím před několika desítkami let. Koroptve bývaly v tuzemsku stovky let hlavním lovným ptákem. Ještě v roce 1905 bylo jen na území Čech uloveno 1,5 milionu kusů těchto ptáků. Ve 20. letech 20. století se stavy koroptví odhadovaly na území dnešní České republiky na 6 milionů jedinců, ještě v roce 1935 myslivci střelili na 2,5 milionu koroptví. S nástupem socialistického zemědělství přišel zvrat. V roce 1982 se počty koroptví odhadovaly na 100 tisíc párů, současné odhady se podle České společnosti ornitologické pohybují maximálně kolem 20 tisíc párů.

Drobná zvěř začala mizet z krajiny zejména od druhé poloviny 20. století. Kvůli scelování polí do velkých ploch a následnému poklesu pestrosti plodin v krajině, rozorání mezí a remízků zmizela z krajiny dřívější rozmanitost. Používání chemie pak omezilo výskyt hmyzu i polních plevelů, které tvoří potravu polních ptáků. Značné ztráty působí koroptvím také nevhodně načasované sekání travních porostů.

„Je zajímavé pozorovat, s jakou samozřejmostí koroptve využívají nejen samotné pastviny, ale také infrastrukturu v pastevní rezervaci velkých kopytníků. Koroptve, stejně jako jiní páci v Milovicích, pravidelně využívají například napajedla zbudovaná pro velké kopytníky. Navštěvují je snad každý den, pravidelně pozorujeme, jak z napajedel pijí celé rodinky poté, co ozobají hmyz přilákaný vodou. Kuřata se často kolem napajedel bezstarostně honí a působí tak dojmem, že se zde cítí bezpečně“ dodává Miloslav Jirků.

Potěšující je také početnost některých rodinek koroptví. „Pár koroptví může vychovávat až dvacet kuřat, obvykle je to ale výrazně méně. Jedna ze tří koroptvích rodinek, které v pastevních rezervacích pravidelně pozorujeme, letos odchovala nejméně čtrnáct kuřat. Pozorovat šestnáctičlennou rodinku koroptví při pití z napajedla, nebo sbírání potravy na pastvině, je krásný zážitek,“ zmínil Miloslav Jirků.

„V rezervaci velkých kopytníků jsou koroptve tak běžnou a samozřejmou součástí krajiny, jako tomu bývalo na jiných místech naší země před desítkami let. Podobných míst, kde se koroptvím daří, je dnes v naší zemi málo. Velcí kopytníci se tak ukazují jako velmi účinný recept na zvyšování stavů drobné zvěře v krajině, kromě koroptví to naznačují přímá pozorování a data z fotopastí také u zajíce polního,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Ochranáři na pastvinách rovněž slýchávají typické volání „pět peněz“ upozorňující na přítomnost křepelek.

Rezervace velkých kopytníků vznikla u Milovic v roce 2015. Díky zájmu médií jako New York Times, Washington Post, BBC a dalších se stala celosvětově nejsledovanějším českým projektem realizovaným v České republice za několik posledních let. Bývalý vojenský prostor se stal prvním místem na světě, kde se v rámci jedné rezervace vyskytují všechny tři druhy původních velkých kopytníků Evropy – divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři. V současné době rezervace zaujímá plochu zhruba 240 hektarů.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

---

reklama

---