Jaroslav Červený: Živočišné invaze - problémy jsou vždy způsobeny nedbalostí nebo nepozorností člověka
 |
|
|
Jaroslav Červený - biolog a myslivec, který pracuje v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a na fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity. Původně se zabýval netopýry, později se začal věnovat hlavně šelmám a obecně ekologii savců, podrobně studoval především rysy. O velkých šelmách často publikuje, například v časopise Vesmír, Svět myslivosti a v odborných periodikách. V roce 2003 vyšla Encyklopedie myslivosti, jejímž je hlavním autorem.
Licence: Všechna práva vyhrazena, další šíření obrázku není možné bez souhlasu autora.
|
|
| Foto: Jaroslav Červený |
Ekolist: Co vlastně invaze jsou, kdy můžeme o živočichu říct, že je invazní?
Jaroslav Červený: Biologická invaze je proces, při němž nějaký zavlečený druh musí překonávat různé bariéry. Zavlečený přitom znamená, že zeměpisnou bariéru, přes kterou by se jinak nemohl dostat, překonal pomocí člověka. Takový nepůvodní druh, v angličtině nazývaný "alien", tedy vetřelec, se pak může v novém prostředí rychle šířit a potlačovat druhy původní, například tím, že je loví nebo že se živí stejnými zdroji potravy. V některých oblastech světa byl z důvodu výskytu invazních druhů zjištěn pokles biodiverzity určitých skupin živočichů až o 40 %, což je obrovské číslo. Trochu něco jiného jsou pak druhy expanzní, které se ze své původní oblasti výskytu samovolně šíří dál, často do člověkem pozměněné krajiny.
Jaké druhy jsou mezi savci České republiky pokládány za invazní?
Jedná se v podstatě o čtyři - nutrii, norka amerického, mývala severního a psíka mývalovitého.
Jak se do české přírody dostaly?
Nutrie především úniky z chovů, kde se nejprve chovaly pro svoji velmi ceněnou kožešinu, později i pro maso. První faremní chov je doložen v roce 1924 v Jablonném nad Orlicí, první zprávy o jejím výskytu ve volné přírodě pocházejí z roku 1979. Psík mývalovitý přišel sám. Pochází sice z Dálného východu, v letech 1929-1955 však bylo přibližně 9000 jedinců záměrně vysazeno na území dnešního západního Ruska, Lotyšska, Běloruska a Ukrajiny a odtud se postupně šířil na západ - v ČR byl poprvé zaznamenán v roce 1954 na severní Moravě. V jeho případě bych řekl, že jedinců, kteří utekli ze zajetí, je poměrně málo. U norka a mývala je situace ale úplně jiná. Zvlášť u norka nastal po roce 1989 nešťastný stav, kdy dost lidí, kteří v restitucích dostali zpátky farmy, norky vypustilo do volné přírody. Daleko horší ale je, že v rámci celé Evropy norky vypouštěli z farem i ochránci zvířat - kvůli tomu, že zvířata jsou v klecích týraná. Jenomže vypustit je do přírody je opačný extrém - spousta jedinců, kteří poznali jen prostředí klecí, má totiž problém se v přírodě uživit. Když v roce 2005 ochránci zvířat vypustili přes tisíc norků a polárních lišek z farmy ve Vítějevsi nedaleko Svitav, došlo k tomu, že obecní úřady v oblasti musely zangažovat myslivce a další obyvatele, kteří pak chodili po lesích a sbírali mrtvé lišky a norky. Každopádně z farem byly ochránci zvířat vypuštěny za posledních přibližně 20 let tisíce norků amerických, takže dnes už je najdeme prakticky na celém území republiky.
S norkem jsou přitom problémy veliké, je znám jeho silně negativní vliv na populace kriticky ohrožené užovky podplamaté na Křivoklátsku. Zajímavé ale je, že tam byly dělány rozbory žaludků odchycených a usmrcených norků, a v nich se užovka žádná nenašla. To ale ještě nemusí nic znamenat, protože vzorků bylo málo. Každopádně je jisté, že třeba v Brdech na Padrťském potoce norek americký likviduje populaci rovněž kriticky ohroženého raka kamenáče.
Vedle norka začíná být problematický i psík mývalovitý, jehož početnost začíná narůstat. Jeho dopady na naši přírodu jsou ale spíš zveličovány. Sice ho rychle přibývá, ale on je spíš takový sběrač odpadků, jako lovec je mnohem méně výkonný než liška. Navíc se ještě víc než ona živí rostlinnou potravou, takže při jeho současné hustotě populace to zatím kritické není.
Mýval a nutrie mají ještě slabší populace než psík?
Těch je podstatně míň. Nutrie je býložravec, navíc je vázána na vodu, takže žere hlavně vodní vegetaci. Ta žádné škody asi dělat nebude, snad se jen občas může pustit do škeblí. Na lokalitách, kde jsou perlorodky, ale nežije, protože ty jsou výše v kopcích a nutrie se v ČR zatím drží v nížinách. S oteplováním klimatu by se možná mohlo stát, že se nutrie bude vyskytovat i ve větších nadmořských výškách, ale ten příklad s perlorodkami je skutečně jen teoretický, ani ve světě není známý takový případ. Spíš si nutrie občas vezme škeble rybniční, těm ale zatím vzhledem k její populační hustotě žádné přímé nebezpečí nehrozí.
Problémy v současnosti nepůsobí ani mýval, kdyby u něj ale došlo k podobné situaci jako v Německu, mohly by problémy nastat i v ČR.
Co se v Německu stalo?
Tam se neuvěřitelně rychle rozšířil. Ve 30. letech minulého století byl hlavním říšským myslivcem Hermann Göring a právě on se údajně zasadil o to, aby byly v Hesensku vypuštěny dva páry mývalů. Od té doby se jejich populace neustále zvyšovala a dnes už jich je v některých spolkových zemích tolik, že je nestačí regulovat. Mývalové se ale na rozdíl od ostatních druhů, o nichž mluvíme, stahují spíš na okraje měst a do parků, takže v různých vilových čtvrtích lezou do domácností, vybírají špajzy apod. V Severní Americe žijí ve městech skoro normálně, vybírají popelnice a lezou do domů. Mývalové jsou totiž strašně vynalézaví, dokážou třeba vyskočit na kliku a otevřít si dveře, dokonce dokážou otevřít okenice. U nás se podobné náznaky objevují také, mýval už byl chycen v domě na pražské periferii a v Olomouci prý i v prvním patře. Navíc ornitologové, kteří na Záhlinických rybnících na Moravě pomocí kamer sledují úspěšnost hnízdění ptáků, mají zachycené, jak mýval ničí hnízda na stromech. Takže časem by mohl být problematický taky.
 |
||
|
Psík mývalovitý - dobrák od pohledu, kterého se jednou možná nebude lehké zbavit.
|
||
| Foto: Piotr Kuczynski/Wikipedia |
Mají tato zvířata vliv jen na biodiverzitu, nebo způsobují i širší hospodářské škody?
Obecně je těžké to shrnout, avšak pokud jde o norka, tak ten má vliv jak na sportovní, tak rybniční rybářství i na myslivost. Jsou známy případy, kdy norci zlikvidovali farmové odchovy kachňat, dnes je v rybničních oblastech jižních Čech dáván norkům za vinu i pokles populací volně hnízdících kachen. Pořád to ale není tak tragické jako třeba ve Skandinávii nebo ve Skotsku a Irsku, kde prý na některých hromadných hnízdištích ptáků - zejména na útesech, kde mají vodní ptáci jako papuchalkové a alky hnízda na zemi - dokážou norci zlikvidovat až 50 % jejich populace. Norek americký je opravdu výkonný lovec a jím způsobené škody jsou značné. Na území téměř celé Evropy byl vyhuben původní norek evropský a jeho americký jmenovec zde našel zcela volnou niku příhodnou pro život i prostřený stůl.
Když mají s norkem v těchto zemích tak velké problémy, daří se jim ho nějak účinně potlačovat?
Právě že ne. Přitom se v těchto státech může norek zcela volně střílet, ani to však nestačí. U nás bohužel z mysliveckého zákona vyplývá, že norka, nutrii, mývala a psíka může lovit pouze myslivecká stráž, což je jen malá část z přibližně 90 tisíc myslivců.
Jak je to s bobrem?
Toho nemůžeme nazvat vetřelcem, ale navrátilcem, i když k jeho návratu došlo za pomoci člověka. Jde o druh, který je v dnešní krajině taky trochu problematický, protože přetváří vodní režim podle svých představ a ty vždy nemusejí odpovídat představám lidí. Klasický případ se stal u České Kubice v Českém lese, kde bobr zvednul hladinu potoků, tím způsobil podmáčení a následné podemletí náspu železniční trati, takže se tam musela udělat různá opatření typu odvodnění a drenáží.
To jde ale spíš o jednotlivosti, ne?
Jde i nejde, někde to začíná být vážné, viz ten železniční násep nebo jižní Morava, kde se v Lednicko-valtickém areálu bobři pustili do památných stromů a v lese na soutoku Moravy a Dyje likvidují duby ve školkách. Nehledě na to, že bobr dokáže obývat i meliorační kanály a v některých zemědělských oblastech Německa a dnes už i naší republiky dokáže zlikvidovat porosty kukuřice nebo řepky. Z Německa je znám i případ, kdy v Řeznu u přístavu bobr pokácel tak velký strom, že zničil nějaké jachty. Ale to je spíš kuriozita, větší problém je v tom, že budováním nor ničí i protipovodňové hráze při Dunaji. Tam už museli vynaložit miliony eur na to, aby do stovek kilometrů povodňových hrází zakopali pevné pletivo, přes které se bobři neprohrabou. Mluvíme ale samozřejmě o hospodářských škodách, člověkem málo ovlivněné krajině je bobr spíš ku prospěchu tím, že v ní dokáže zadržet vodu.
V Bílých Karpatech se nedávno objevil šakal. Ten je na Balkáně původní …
Na Balkáně ano, ve střední Evropě však zatím ne. Ale jde jen o úhel pohledu. Když si odmyslíme všechny doby ledové a meziledové v průběhu celých čtvrtohor, protože pak by někdo mohl považovat za původní nosorožce nebo hyeny, protože tady svého času taky žili, tak je šakal zatím brán jako druh u nás nepůvodní. Ale pokud se tady usídlí sám, tak se původním stane. Zatím sem ale jen zabíhají jednotlivé kusy ze sousedního Slovenska a Rakouska.
V seznamu Nepůvodní fauny a flory ČR, který vydal Český svaz ochránců přírody, je faunistických položek asi 250. Je možné o 250 živočiších mluvit jako o invazních?
Určitě ne, jde o živočichy, kteří jsou nepůvodní a do volné přírody se většinou dostanou na chvíli a nedokážou přežít. Klasickým příkladem je paovce hřivnatá, která utekla kolem roku 1980 ze zoo v Plzni. Ze začátku se tomu nevěnovala pozornost, tak se v přírodě rozmnožila a rozšiřovala areál výskytu. Než se pak ministerstva zemědělství (MZe) a životního prostředí (MŽP) dokázala domluvit, jak najít zákonnou cestu k jejímu odstranění z volné přírody, většinu paovcí nezákonně vystříleli myslivci a za invazní druh tak mohla být považována jen několik let. Problém byl v tom, že pro MZe to nebyl druh zvěře a pro MŽP to zase nebyl chráněný živočich, prostě legislativně neřešitelný problém.
Něco podobného se tedy mělo udělat i s norkem?
Norek byl ovšem do přírody vypouštěn mnohem častěji a hlavně nárůst jeho populace ve volné přírodě byl tak prudký, že jich najednou bylo všude spousta. V tomto případě dokonce našla obě ministerstva společné, i když - jak dnes vidíme - nepříliš účinné řešení.
Když se tedy nějaký druh dostane nebo je zavlečen do nového prostředí, je pak velmi jednoduché onen zlomový okamžik, kdy se začne rychle šířit, propásnout.
Samozřejmě. Typickým případem jsou králíci v Austrálii, kteří tam byli dovezeni už v 18. století. Největší nárůst jejich populace ovšem začal až v druhé polovině století 19., a než lidem došlo, co se děje, byli králíci beznadějně přemnožení. V současnosti působí spásaním vegetace, což vede následně k erozi půdy, nebo dokonce k její přeměně v poušť, škody v řádech miliard korun ročně.
Problémy jsou vždycky způsobeny nedbalostí nebo nepozorností člověka. Pokud samozřejmě nejde o cílenou introdukci, což byl v Evropě třeba případ ondatry. Hrabě Colloredo-Mansfeld si přivezl manželku z Ameriky a miloval ji tak, že se jí snažil zajistit co nejvíc domácí prostředí, takže s ní přivezl i jelence běloocasé a ondatry. Ty vypustil na Dobříšsku do rybníka a ony se potom poměrně rychle rozšířily po celých Čechách a Evropě, i když pozdějším vypuštěním jim pomohli například i ve Finsku, Holandsku a Rusku.
 |
|
|
V případě sudokopytníků je v ČR víc než polovina druhů nepůvodních. Muflon, kterého je možné potkat i v bezprostřední blízkosti městské zástavby, je jedním z nich.
Licence: Všechna práva vyhrazena, další šíření obrázku není možné bez souhlasu autora.
|
|
| Foto: Ivan Mikšík/www.natureblink.com |
Existuje historická hranice, za níž už mluvíme o původním druhu?
Pokud se někam druh dostane vlastním přičiněním, je brán jako původní, pokud za pomoci člověka, tak je nepůvodní. I když faktem je, že například u ryb se druh, který se v přírodě udrží, rozmnožuje a šíří nejméně po tři generace, někde považuje za původní. U savců to tak ale není.
Do jaké míry je naše fauna savců vlastně původní?
V některých případech jde o zajímavá čísla. Třeba netopýři jsou dejme tomu původní všichni, ale u sudokopytníků je víc než polovina druhů nepůvodních. A to z jednoduchého důvodu - všechny jsou předmětem mysliveckého hospodaření. Původně na území Čech žilo jen prase divoké, jelen lesní, los a srnec obecný, zavlečeni k nám pak byli sika, daněk evropský, jelenec běloocasý, muflon, kamzík horský a koza bezoárová, i když ta v současnosti žije prakticky jen v jedné oboře na Českolipsku. Podobné je to přitom všude v Evropě, my na tom nakonec nejsme tak hrozně, protože třeba Velká Británie má třetinu veškeré fauny nepůvodní včetně různých obojživelníků nebo motýlů.
Mluvili jsme zatím hlavně o savcích, ti ale asi nejsou jedinými invazními živočichy v ČR.
Samozřejmě že ne, obrovský problém způsobují třeba nepůvodní, teraristy chovaní raci pruhovaní a signální. Oba druhy totiž přenášejí račí mor, který decimuje naše původní raky říční a raky kamenáče, zároveň jsou ale vůči němu odolní. Naši raci kvůli tomu hynou ve velkém.
Dá se s tím něco udělat?
Těžko. Teoreticky by se daly populace raků lokalizovat a přeléčit, jenomže voda spojuje různé oblasti a teoreticky je možné, že plíseň račího moru může ulpívat i na nářádí, sítích nebo agregátech rybářů, a když pak přecházejí do jiného povodí, vezmou ji s sebou. Důležité je, aby různí milovníci přírody, kteří se ale v přírodě moc nevyznají, nechali raky být, a ne, když vidí někde raky ve špinavé vodě, aby je vychytali a převezli jinam. Tím totiž můžou hodně škodit. Někdy holt lidské aktivity, i když v dobré víře činěné, vedou ke špatným koncům.
Jak tedy zasahovat proti invazním druhům?
U mývala, norka a psíka mývalovitého je za dané situace bezpodmínečně nutné držet populaci na únosné míře, což je ale úkol nadlidský a asi se to nepodaří.
Došlo někde i k povedené introdukci?
Určitě je známo víc případů, především ale u bezobratlých živočichů. Například do Afriky byla převezena paraguayská vosička, která na maniokových plantážích pomohla ohlídat úrodu proti červcům, jež tam dělali ročně škody za obrovské množství peněz. Provést úspěšnou introdukci možné tedy je. Problém je v tom, že se nikdy s určitostí předem neví, jak to dopadne.
Rozhovor je převzat z tištěného Ekolistu 08-09/2008.
reklama
