Petr Hanzel: Nejhorší jsou obaly, které jsou zbytečné

Petr Hanzel spoluzaložil organizaci Bezobalu, která se věnuje osvětě o předcházení vzniku odpadu a v Praze provozuje dvě prodejny potravin. Jsou to prodejny netradiční v tom, že tu nenajdete držák na mikroténové pytlíky. Bezobalu u nás razí prodej potravin bez zbytečných obalů a odpadů. Existuje vůbec něco jako dobrý obal?

Určitě. Dobrý obal je ten, který má co nejdelší životního cyklus. Takový, který neskončí po jednom použití v koši.

Třeba pivní láhev?

Ano, v Česku je dobrý příklad pivní láhev. I když se objevují piva v PETu nebo hliníku, tak vratná láhev se u nás stále drží.

Já si pamatuju dobu, kdy ve vratných lahvích byly i limonády. Plastová láhev byla zálohovaná desetikorunou. Pak to ale zmizelo, a nikomu to nevadilo…

Ne, že to nikomu nevadilo. Nikdo se neozval. To jsou dvě různé věci. A souvisí to s tím, že je potřeba dělat osvětu spotřebitelů.

Každý spotřebitel v naší společnosti má obrovskou sílu. Každý z nás volí tím, co si koupí a komu dá své peníze. A volí i tím, co si nekoupí. A kromě toho se může ozvat ještě celou řadou dalších způsobů, které nějak souvisí s občanskou uvědomělostí.

A které obaly jsou naopak ty nejhorší?

Nejhorší jsou obaly, které jsou zbytečné. Každá zbytečná vrstva navíc.

Měl byste příklad?

Hezkým příkladem je koření. Fakticky si chceme koupit pár gramů koření, ale musíme si k tomu koupit někdy i několikrát víc gramů obalu.

Anebo teď po internetu koluje fotka banánů balených jednotlivě na polystyrenové tácky a obalených plastovou fólií. Někdy dokonce loupaných. To je úplná zhůvěřilost. Přitom banán sám o sobě už má obal. A to jeden z nejdokonalejších obalů – totiž vlastní slupku. Což je vlastně odpověď i na vaši předchozí otázku: Nejlepší obal je takový, který vymyslel ten nejlepší světový designér – příroda sama.

Ale těch špatných příkladů by bylo víc. Třeba teď se objevila nová věc, vejce v tetrapaku. Někdo vymyslel, že bude skvělé prodat spotřebiteli vejce vytlučená z vlastního skvělého obalu, totiž skořápky, a zabalená do obalu umělého.

Z pohledu prodejce tu asi byla úvaha, že spotřebiteli usnadní život, že s takovými vejci je snazší práce. Ale z environmentálního pohledu je to naprosto absurdní.

Jsou cestou bioplasty? Leckdo už nabízí třeba kompostovatelné kelímky. Není to ale z bláta do louže?

Myslím, že jste si sám odpověděl. V něčem je to přijatelnější varianta než běžný plast, ale myslím, že je to slepá ulička. Výroba takových obalů je docela energeticky náročná. Zároveň se stává, že když se takové obaly uvedou do oběhu, že se jejich spotřebitelům nedostane žádné osvěty, a oni s nimi pak nakládají jako s běžným kelímkem, tedy hodí jej do koše nebo do plastů, kam nepatří. A i když se dostanou na kompost, tak jejich rozložitelnost je podle použitého materiálu různá – a někdy docela dlouhá.

V září jste v Praze otevřeli druhou prodejnu Bezobalu, která ale slouží i jako školící centrum. Koho a co tam školíte?

Školí se tam lidé, kteří mají zájem si podobný obchod otevřít někde jinde.

A to už se stalo?

To už se stalo. Pár lidí si to u nás bylo okouknout a zkonzultovat ještě v době, kdy jsme měli jen jednu prodejnu. A tam nás napadlo, že osvěta by se měla dělat koncepčně, formou školení. A mysleli jsme na to, když jsme otvírali druhý obchod. Tam se dají o víkendu, kdy je normálně zavřeno, dělat školení a rovnou ukazovat, jak se co dělá.

Díky grantu od Ministerstva životního prostředí jsme taky mohli připravit metodiku, udělali jsme pilotní školení, na které jsme vybrali vážné zájemce, kteří mají předpoklady na to, aby ten jejich záměr byl dlouhodobě udržitelný.

Takže už jsou bezobalové obchody i jinde než v Praze?

V Olomouci, Zlíně, Prostějově, Jihlavě a tak dále. Myšlenka bezobalových obchodů se šíří. A hodně tomu pomáhá ta školení. Lidé se nás často ptají, jestli na Bezobalu nemáme franšízu, ale to myslím není ta nejrychlejší forma šíření myšlenky.

A to šíření myšlenky je taky důvod, proč je Bezobalu neziskovka a ne třeba společnost s ručením omezeným?

Pro šíření myšlenky je lepší forma neziskové organizace, i třeba z důvodů dotačních příležitostí či transparentnosti.

Ale kvůli druhému obchodu jsme založili s.r.o. Do budoucna chceme, aby obchod dotoval chod neziskovky. Až se dostane do černých čísel.

A už se dostal?

Ten první ano, ten druhý ještě ne. Ale myslíme, že to přijde během pár měsíců. Část prostředků jsme získali z crowdfundingu, což to pomůže urychlit.

Tak to nezní tak, že by bezobalové obchody byly díra na trhu a velká podnikatelská příležitost…

To záleží, co očekáváte. I standardním obchodům trvá běžně až dva roky dostat se z počátečních červených čísel na nulu. Jestli ale chcete rychle závratně zbohatnout, tak bezobalový obchod není tou pravou cestou. Pokud však chcete mít práci, která má smysl a dá vám obživu, tak to cesta je. Mašina na peníze to ale opravdu není (smích).

Co je z administrativních požadavků nejnáročnější splnit při otvírání bezobalového obchodu?

Tak hlavně je těch požadavků hodně. A pak Bezobalový obchod musí oproti obyčejnému mít větší prostory s vhodným zázemí, abyste tam mohl manipulovat s nebalenými potravinami. Pokud bude obchod používat vratné obaly, pak potřebuje mycí centrum.

Bezobalový obchod musí také počítat s vyšší citlivosti různých úřadů. Ale tím, že jsme to už trochu prošlapali, tak se to zlepšuje. Když jsme začínali, tak na nás někteří úředníci koukali jak na Marťany. Ale pak zjistili, že dokážeme splnit všechny předpisy a šlo to.

A pak jsou tu dodavatelé, které musíte přesvědčit, proč je i pro ně výhodné, aby vám dodávali zboží bezobalově, že to může být příležitost pro ně. A věřím, že časem tu bude prostor pro to, aby se nějaký dodavatel vyloženě specializoval na bezobalové obchody a vyhnul se tak nákladům na jednorázové obaly.

V nové prodejně funguje burza obalů. Co to je?

To vzniklo hodně spontánně. Mnoho našich zákazníků je na nákup připravených, mají své obaly, své tašky. Ale každému se někdy může stát, že zapomene, nebo si nevezme dost obalů. Pro takové případy je v obchodě možnost vzít si vymytý obal, který tam nechal někdo jiný.

A z druhé strany je to možnost pro lidi, kterým doma přebývají sklenice nebo dózy, jak je poslat do oběhu, místo toho, aby je vyhodili nebo uložili do sklepa.

A funguje to?

Ano. Dneska to může působit jako zázrak, když je něco opravdu zadarmo, ale funguje to. Jen je potřeba, aby lidé obaly, které chtějí do burzy dát, pečlivě vymyli a vysušili, jinak nám tím přidělávají práci. Tyhle darované obaly by měly být ideálně použitelné hned, jak je někdo do burzy dá.

Kdo je typický zákazník bezobalového obchodu?

Není to jeden typ člověka. Překvapivě je ta variabilita veliká. V úplných začátcích to byli hlavně lidé z naší sociální bubliny, ale jak se obchod stal přes média známější, začali chodit lidé opravdu různí.

A chodí i lidé, které bych sám netipoval. Lidé oblečení ve značkových věcech, vystajlovaní. Sám jsem díky tomu překonal určité předsudky a stereotypy ve vnímání lidí.

Co je zjevné, tak převažují ženy, a hlavně ženy na rodičovské dovolené. Je to asi tím, jak se jim s příchodem potomka změní životní styl, kdy se začnou hodně zajímat o to, co jedí ony a jejich děti. A pak do toho „zatáhnou“ i své manžely, kteří k nám pak také chodí nakupovat.

A co je takový typický nákup?

Zkušenost z prvního obchodu je, že převažují trvanlivé potraviny, vločky, obilniny, ořechy, rýže, těstoviny. Takové ty potraviny, které kupujete ve velkém. V druhém to nemáme ještě zanalyzované, prodávají se tam i čerstvé potraviny, ovoce, zelenina, pečivo či drogerie.

Je vůbec něco, co se bez obalu nedá koupit? Maso?

Teoreticky jde bezobalově prodávat i maso. Podle naší právní analýzy není potravina, která se nedá prodávat bezobalově. Všechno jde. Že to nejde, je jen v našich hlavách a stereotypech.

V Německu mají bezobalový supermarket. Máte pocit, že nazrál čas i pro supermarket v Česku?

Ten berlínský supermarket není úplně supermarket v pravém smyslu slova. Oni ho jen takhle odvážně pojmenovali. Náš druhý obchod je na rozlohu větší. My jsme ale nechtěli použít označení supermarket, protože to slovo u nás nese i hodně negativní konotace.

Už ale přichází čas, aby stávající supermarkety začaly bezobalové strategie prodeje adoptovat. V zahraničí se to děje. Tesco se u nás už o něco pokouší. Je ale potřeba vždy spotřebiteli poskytnout také osvětu, jinak to nebude fungovat.

Myslím ale, že se to časem stane. Vždycky, když přišel nějaký trend, tak ho nakonec supermarkety adoptovaly. Přišel boom biopotravin nebo lokálních potravin. A řetězce se toho vždycky po čase vyčkávání chytly.

V unijní i naší legislativě je největší prioritou předcházení vzniku odpadů, znovupoužití, recyklace, jiné využití a likvidace. Daří se podle vás to předcházení vzniku odpadů uvádět v život?

Už je tomu skoro deset let, co nařízení Evropské komise 2008/98 platí. A stále je to spíše vysněný ideál. Realita je úplně jiná. Převažuje skládkování, spalování a recyklace. Teď však asi bude muset dojít k velkým změnám, protože Čína přestala vykupovat plastový odpad z Evropy a ta se s tím bude muset nějak popasovat, protože výkupní ceny spadly o desítky procent. V Praze sběrné dvory praskají ve švech a plastový odpad už není kam dávat.

Ale je to vidět i jinde. Když jsem nedávno mluvil na konferenci o předcházení vzniku odpadů, tak na mě ty koukali jak na mimozemšťana, protože se tam řešila pouze recyklace či rekuperace. Ale doufám, že i díky nám se pojmy jako cirkulární ekonomika, zero waste a předcházení vzniku odpadů dostávají mezi lidi, a že se to změní.

Takže jednou budeme bezobalová společnost?

Takový idealista zase nejsem. Ale míru odpadů z obalů lze rozhodně minimalizovat.

Jakou máte s Bezobalu vizi do budoucna?

Chceme, aby se to rozkročilo na dvě nohy, na neziskovku pro osvětu a s.r.o. pro obchod. A chceme zkusit dostat osvětu do školských osnov. Chceme téma odpadů dostat do škol, k dětem i učitelům.

To se ale společnosti vrátí až za desítky let, až budou dnešní děti v rozhodovacích pozicích…

Ale starého psa novým kouskům nenaučíte. Nebo na to musíte vynaložit hodně moc energie. U dětí je to snazší. A děti pak často dokáží přesvědčit své rodiče.

Dobře, ale kdybyste přesvědčili třeba šéfa Makra, tak máte jednou ranou ohromného hráče na trhu… Nebylo by lepší jít přes „hlavouny“ velkých firem? Oni pak přeci vcelku snadno „přesvědčí“ ostatní malé firmy, které na nich závisí...

„Hlavouny“ zkoušíme oslovit přes konference. Budeme teď podávat grant na konání konference, která se zaměří právě na firmy. Je to samozřejmě veliká výzva.

Mělo by smysl dostat bezobalový prodej do legislativy? Svého času musely prodejny s určitou rozlohou prodávat vratné obaly u sirupů například….

Je to možnost. Zvažovali jsme to, jestli se vrhnout na politický lobbing. Uvažujeme o vzniku asociace, která by sdružila bezobalové podnikatele, aby pak dokázala tohle téma lépe prosazovat.

---

reklama

---