Roudná: V Montrealu zvítězila opatrnost
Na konci ledna skončila v Montrealu jednání o Protokolu o biologické bezpečnosti. Protokol byl přijat, 130 delegací se nakonec shodlo na jeho znění. Co nového Protokol přináší?
Protokol o biologické bezpečnosti je první mezinárodní smlouvou, která reguluje přeshraniční pohyb, tranzit, zacházení a využívání živých modifikovaných organismů (ŽMO), které mohou mít nepříznivý vliv na ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, včetně rizik pro zdraví člověka. Obsah Protokolu je poměrně široký. Vztahuje se na regulace, týkající se zavádění ŽMO do životního prostředí (ŽP), využívání ŽMO v takzvaném uzavřeném prostředí, tj. v prostředí využívajícím technické vybavení a postupy, jež omezují kontakt s vnějším prostředím a jeho vliv, například v laboratorním výzkumu, ale mluví i o využití ŽMO jako potravin, potravinářských surovin a krmiv. Protokol dává jednotlivým smluvním stranám pravomoc regulovat dovoz ŽMO a přijímat přísnější opatření, než stanoví Protokol. Protokol uvádí přesná pravidla jednotlivých typů nakládání s ŽMO a také institut předběžného souhlasu. Mluví také o způsobech balení a označování ŽMO, které jsou předmětem záměrného přenosu přes hranice států.
Pracovnice Ministerstva životního prostředí ing. Milena Roudná. Foto: Jakub Kašpar/EkoList
Co konkrétního Protokol o označování těchto výrobků říká?
Uvádí základní pravidla s tím, že přesné standardy mají být vypracovány po vstupu Protokolu v platnost. Projednávat je bude první zasedání Konference smluvních stran Protokolu. Protokol vstoupí v platnost, až jej ratifikuje, přijme, schválí nebo k němu přistoupí nejméně 50 států. To je poměrně vysoký počet, ovšem to je způsobeno poměrně vysokou důležitostí celého dokumentu.
Můžete přiblížit pozici, jakou na montrealských jednáních zastávala česká delegace, jejíž jste byla členkou?
Podle pravidel, která platí v rámci Programu OSN pro ŽP (UNEP), byla naše republika součástí skupiny zemí Střední a Východní Evropy. Ta byla jednou z pěti názorových skupin, které se vytvořily v průběhu mezinárodních jednání v minulém roce. Většinou jsme stáli na podobných či shodných pozicích se státy Evropské unie (EU). Nakonec se podařilo sladit požadavky naší skupiny a skupiny zemí EU.
Jestli tomu dobře rozumím, podařilo se tedy těmto dvěma skupinám, skupině zemí středovýchodní Evropy a zemí EU, nakonec prosadit v Montrealu svůj názor na problém ŽMO?
Dalo by se to tak říct, nelze však pominout ani velmi důležitý podíl tzv. "kompromisní skupiny", do níž patří Švýcarsko, Norsko, Mexiko, Japonsko a Jižní Korea a významnou úlohu tzv. "skupiny společně smýšlejících zemí", reprezentující zájmy většiny rozvojového světa.
Opačnou stranu mince reprezentovala skupina zemí kolem USA?
Hlavní opoziční stranou byla vlastně jediná z pěti názorových skupin - tzv. "miamská" skupina (Argentina, Austrálie, Kanada, Chile, USA a Uruguay). Tato skupina se bránila opatřením, omezujícím obchodní zájmy.
Dalo by se říci, že byly státy miamské skupiny "ve vleku" firem, obchodujících s geneticky modifikovanými organismy, jako například Novartis nebo Monsanto?
Samozřejmě, že tato otázka je trochu složitější, protože odráží různé vazby - nejen ekonomické, ale i politické. Postoj těchto zemí vychází ze situace, která uvnitř těchto států je - a jejich delegace v Montrealu hájily jejich vnitřní zájmy. Většinou se jedná o země exportující modifikované organismy.
Nepřipadá vám podivné, že EU, která si tak bedlivě hlídá, aby byly dodržovány zásady volného pohybu zboží, v oblasti obchodu se ŽMO zdaleka tak ostražitá není, spíše naopak?
To je způsobeno především tím, že v rámci EU existují velmi přísná pravidla nakládání s ŽMO. Určitou úlohu zde sehrává i veřejné mínění.
Čili jde o politickou otázku?
Samozřejmě, že politické otázky tu mají svoji roli, stejně jako ekonomika.
Jaká jsou ona zmiňovaná rizika, která v sobě ŽMO skrývají? Proč byl vlastně takový protokol potřeba?
Tento protokol byl potřeba především proto, aby chránil země, které dosud nemají svoji vlastní vnitřní legislativu, upravující nakládání s ŽMO. Pokud jde o ekologická rizika, největším nebezpečím je hrozba snížení biologické rozmanitosti, jejíž ochrana je předmětem Mezinárodní úmluvy o biologické rozmanitosti, ke které se Protokol vztahuje a v jejímž rámci byl projednáván. O bezpečnostních rizicích a rizicích pro lidské zdraví se dnes často debatuje. Je třeba brát tyto informace s opatrností. Ne vždy jsou důkazy, které se nám předkládají, skutečně objektivně potvrzené. V této věci ale hraje klíčovou roli princip předběžné opatrnosti. Ten je ostatně výrazným rysem všech mezinárodních smluv, týkajících se ŽP a odlišuje je od jiných smluv, uzavíraných zejména v rámci Mezinárodní obchodní organizace (WTO).
Je možné, že by potraviny, vyrobené z modifikovaných organismů, měly skutečně nějaký přímý negativní vliv na zdraví lidí, kteří je konzumují?
V rámci Protokolu připadají v úvahu ŽMO používané jako potraviny, ne výrobky z nich. Protokol kromě toho dává možnost provést odhad rizik a zachovat se podle něj. Nejvýznamnější zdroj rizika je ale v zavádění ŽMO do volné přírody.
V jakém vztahu je Protokol k české legislativě, zejména k připravovanému zákonu o geneticky modifikovaných organismech?
Obě právní normy se vzájemně doplňují. Náš zákon je koncipován tak, aby byl především v souladu s právními předpisy EU a zohlednil zásady Protokolu.
Děkuji za rozhovor.
reklama
