Swapování není jen o věcech. Pro nás je to o změně návyků a vztahu ke spotřebě a planetě, říká organizátorka výměnných akcí

Poslední dubnový týden proběhne v Česku druhý ročník SWAP Festivalu. Od 20. do 26. dubna 2026 se na řadě míst napříč republikou uskuteční výměnné akce, tzv. swapy. Lidé na ně přinesou věci, které jim ve skříních, knihovnách nebo garážích už jen leží ladem, a nabídnou je jiným zájemcům, u kterých mohou předměty najít druhý život. Během loňského festivalového týdne si 8 000 návštěvníků mezi sebou na 88 akcích na různých místech vyměnilo 21 tun věcí – oblečení, knih, hraček, nádobí a dalších drobností do domácnosti.

I letos nabídne festival kromě samotných swapů doprovodný program, přednášky nebo workshopy a dílničky. Proběhnou také specializované swapy - semínkové a rostlinné v knihovnách nebo v Rosicích u Brna a také Kutilský swap v Cirkulárním centru Hradec Králové, prozrazuje, co čekat od letošního ročníku SWAP Festivalu, Kristýna Holubová, jedna ze zakladatelek spolku Swap Prague a spoluorganizátorka Swap Festivalu SWAP Prague.

Máte nějakou svou osobní „swapovací trofej“? Něco, co jste si z něj sama odnesla a nedáte na to dopustit?

Jasně, myslím, že to má skoro každý, kdo někdy swap zažil. Moje 100% kašmírové sako, co mě provází už několik let, jsem před lety našla ke konci jednoho z našich swapů. Nedám na něj dopustit a už teď jsem smutná, až mě jednou opustí a nejen proto, že to je hodně luxusní úlovek.

Jak znovu najít v dnešní době úctu k věcem? Jak se opět naučit pořizovat raději méně kvalitnějších kousků a pečovat o ně, spíš než rychle a levně nakupovat a za čas vyhazovat a pořizovat další?

Otázka za milion, na kterou zdánlivě všichni známe odpověď. Zpomalit, nenakupovat impulzivně a ptát se: „Opravdu to potřebuju?“ Ale jak to opravdu uvést do své žité praxe? Náš vztah k věcem se přirozeně mění i s věkem a sociokulturní situací, ve které se nacházíme.

Na dobře zorganizovaných akcích typu swap si člověk může na vlastní kůži zažít, kolik věcí už existuje a nákup nových pak často ztrácí smysl. Zároveň si začnete víc vážit toho, co už máte.

Když si navíc uvědomíte kvalitu například vintage kousků a porovnáte ji se současnou kvalitou nově kupovaných věcí, ten rozdíl je často do očí bijící a rozhodování se může změnit směrem k chytřejším volbám. V rámci doprovodného programu se lidé navíc mohou naučit něco o péči a materiálech. I to pomáhá prohlubovat vztah k věcem a pocit zodpovědnosti.

Skvělé by bylo, kdybychom u věcí znali i složení materiálů, ze kterých jsou vyrobené. V rámci doprovodného programu Swap Prague v Kongresovém centru v Praze se 26. dubna díky organizaci Na mysli a Karolíně Brabcové z Arniky budeme moct některým kouskům podívat „na zoubek“ spektrometrem.

Nevýhodou je, že textil pro měření spektrometrem není vhodný, ale nejrůznější pevné věci, které přichází do kontaktu s kůži, jako nádobí, hračky nebo šperky, můžeme na místě otestovat například na přítomnost těžkých kovů. Lidé si tak mohou donést i věci ze své domácnosti, o nichž mají pochybnosti, k otestování zdarma.

Daří se i specializovaným swapům zaměřeným jen na jednu věc, například pouze dětské oblečení, pokojovky nebo knihy?

Specializované swapy mají tu výhodu, že přitahují konkrétní komunitu lidí, kteří přesně vědí, co hledají. Třeba swapy dětského oblečení mají obrovský smysl, protože se rychle obměňuje. Ale skvěle fungují i swapy knih nebo rostlin.

Jaké nejbizarnější nebo nečekané věci se na swapu objevily?

Zajímavé jsou věci, u kterých nevíte, co vůbec jsou. „Na dračku“ jdou rostliny typu vzrostlý ibišek, stejně jako vintage kousky elektroniky nebo výrazné věci jako kostýmy nebo kusy menšího nábytku.

Jaká jsou vaše pravidla pro příjem věcí? Kde je ta hranice, kdy už organizátor musí říct: „Tohle už není k výměně, ale k recyklaci“?

Základní pravidlo je jednoduché: přines jen to, co bys sám daroval nebo sama darovala kamarádům. Věci by měly být čisté, funkční a v dobrém stavu. Jakmile je něco zničené, nefunkční nebo hygienicky problematické, už to nepatří na swap, ale spíš do recyklace nebo jiného typu zpracování. Hranice je někdy subjektivní, ale jako organizátoři musíme nějaké nastavit.

V čem se Swap Festival liší od běžných pravidelných výměnných akcích provozovaných spolkem Swap Prague a dalšími organizátory během roku?

Dosahem a zastřešením: tyhle dva pojmy jsou pro nás v rámci Swap Festivalu naprosto klíčové. Chtěly jsme totiž naše aktivity zase posunout a vzbudit pozornost. Tentokrát je to o tom, že propojujeme organizátory napříč republikou i na Slovensku, setkáváme se s dalšími organizacemi a vytváříme prostor pro sdílení zkušeností. Zároveň někdy se nám i podaří propojit lidi, kteří chtějí pořádat vlastní akce, s prostory nebo partnery.

A hlavně učíme lidi, jak takovou akci, tedy swap s dopadem a ideálně i s doprovodným programem, udělat dobře od A do Z.

Co byste poradili někomu, kdo chce uspořádat malý lokální swap u sebe v obci nebo v práci, ale bojí se, že to skončí chaosem?

Začněte jednoduše a v menším nebo v takovém, na který zrovna stačíte. Pozvěte si kamarády na pomoc a nemějte strach, všechno zvládnete a pokaždé to bude lepší a lepší.

Důležité je nastavit jasná pravidla, co přijímáte a kolik věcí. Swap je živý formát a trochu chaosu k němu patří. Ale když je tam dobrá atmosféra a základní struktura, lidé si to najdou a pomůžou si navzájem.

Je něco, co byste chtěli ke Swap Festivalu nebo swapování ještě říci, a zatím se vás na to nikdo nezeptal?

Ač to tak nemusí vypadat, swapování není tak moc o věcech. Pro nás je to o změně návyků a vztahu ke spotřebě a planetě, ale taky o komunitě a sdílení, samozřejmě.

---

reklama

---